Kdo bude další?

V Otázkách V. Moravce v neděli na ČT 24 se objevil i Andrej Zubov, ruský profesor, který přišel o místo po vydání článku, v němž přirovnal připojení Krymu k Rusku k obsazení Rakouska a Československa nacistickým Německem. Já sám jsem pro svobodu vyjadřování k čemukoliv, s žádným omezením nesouhlasím. Vím ovšem, že taková svoboda nikde není, v České republice určitě ne. Článek jsem nečetl. Z toho co vím, jeho teze mi připadá účelová a nepravdivá. Měl by to hlásat přímo na Krymu. Asi by mu tam lidé vroucně poděkovali. Sdělil, že se nechystá využít nabídek na zahraniční angažmá, které mu ochotně mnozí nabízejí, mimo jiné i Masarykova univerzita v Brně. Pokud by přece jen přišel, rád bych slyšel, zda a jak se vyjádří k těm věcem, které jsou v daných zemích tabu (vtip, to by jistě nedělal). Pokud by snad využil těchto nabídek, myslím, že může posloužit nanejvýš jako „užitečný idiot“ novým chlebodárcům. Nebyl by sám, na novinky.cz jsem četl proroctví bývalého Putinova spolupracovníka Andreje Illarionova, nyní působícího v myšlenkovém trustu Institutu Cato ve Washingtonu. Ten už jde tak daleko, že Putinovi přisuzuje snahu vrátit ruské impérium z doby cara Mikuláše II. či Stalina a nyní se prý sápe po Pobaltí a Finsku. Já si spíš myslím, že takový blábol vznikl na objednávku mírotvorců z Washingtonu, na to jim jsou takoví „specialisté“ dobří. A můžeme se ptát, co to má vlastně znamenat, co tím chtějí vyvolat. – Na Krymu žádná anexe nebyla, vojáků nepřišlo víc, než dovolovala smlouva s Ukrajinou, nestřílelo se, neprotestovalo se... Když se tak dívám po Evropě, zdá se že Krym není ojedinělý, kdo chce pryč od dosavadního státního spojení. Referendum na odtržení od Itálie bylo v Benátsku 21. března za velké účasti obyvatel, ovšem o tom zde samozřejmě nikdo nepíše ani nedebatuje (četl jsem to jen na e-republice.cz). Podobné snahy jsou aktuální v Katalánii. Španělská vláda však dala najevo, že to bude považovat za neústavní akt. No a na Skotsko jsem také zvědavý, o této zemi se mluví již dlouho v souvislosti s možným odtržením od Británie. Všude tomu centrální vlády silně brání. U nás se zdá, že nic takového nehrozí. Kdo tedy bude další na řadě?

Jsou z Babiše nervózní

B. Sobotka vyzval A. Babiše, aby prodal své firmy. Kvůli možnému střetu zájmů to považuje za nejčistší řešení. Babiš se mu v podstatě vysmál. Sobotka prý neví nic o podnikání, hned ze školy šel do politiky. Neví tedy, že Babiš nyní firmy přímo neřídí, nepodniká, je jen majitelem a účastní se pouze správních rad. A řekl to, co mu lidé jistě věří, že totiž je dost bohatý na to, aby rozkrádal stát. Do politiky šel jen právě kvůli tomu, že mu toto rozkrádání vadilo a škodilo. Pokud se to B. Sobotkovi nelíbí, může prý usilovat o předčasné volby. A. Babiš je na žebříčku popularity politiků na nejvyšším  místě, stejně jako ANO v průzkumech veřejného mínění vede již s velkým náskokem před ostatními stranami, takže se voleb bát nemusí. Babiš totiž vystupuje rozumně, nemudruje, nepoučuje, nepolitikaří, nepovyšuje se, neuráží veřejnost, a vždy hovoří o věcech, které lidi zajímají a které považují za důležité. Zdržel se například i mudrování kolem Ukrajiny. Velký rozdíl oproti sociálním demokratům. Samozřejmě čtu i slyším všelijaké ataky vůči Babišovi a jeho straně. Chápu, že konkurenti jsou z něho nervózní, a tak se moc snaží. Jen si kladu otázku, jak dlouho to potrvá, zda se mu opravdu podaří zlepšit stav státních financí.

Soudci se žalobami domáhají výměry vyšších platů a doplácení těchto mezd i za uplynulé období. B. Sobotka se nechal hned slyšet, že i politici si zaslouží výhodnější výměru platů. Tito se nezmění, jen dovedou pěkně mluvit. Prostě kdo má od státu mnoho, ten chce stále více. Od takových nelze čekat nic dobrého – pro stát a pro obyčejné lidi.

Povšiml jsem si

Povšiml jsem si sdělení, že v ruských politických kruzích se objevují názory o dalším dělení Ukrajiny i mezi okolní země – Polsko, Maďarsko. Dokonce ukázali i mapku takového dělení, která prý koluje po internetu. Pak ovšem zaznělo konečně jméno – Žirinovskij. O této trapné figurce jsem již léta neslyšel, najednou stupidní výplody tohoto provokatéra vytáhnou a převádějí je veřejnosti jako málem oficiální stanovisko. K ovlivňování veřejného mínění se zřejmě hodí cokoliv. Podobně si do televizního studia pozvali bývalého Havlova kamarádíčka a kancléře L. Dobrovského. Také se zničeho nic vynořil ze zapomnění. A hned tento stařík, jako kdyby ho vytáhli z LDN a dali mu něco pro povzbuzení, hned projevoval touhu po ráznějších krocích vůči Rusku. Inu expert jako vyšitý. Zato skutečné sankce jsou zatím spíš symbolické. Bez ruské ropy a plynu se zkrátka Evropa stále neobejde, ruský trh je pro podnikatele také důležitý. Na to je třeba brát ohledy. Co bude s Ukrajinou netuším. Ani členskému státu Řecku EU nepomohla, takže copak přijde nyní?

Bylo toho víc, ale zmíním jen to co mě zaujalo pozitivně. Totiž ministr financi A. Babiš vyslovil názor, že chce získat finance z polostátní firmy ČEZ. Myslím si, že je to v pořádku. Od toho ta firma je, aby vyprodukovala majitelům zisk. Její masivní investice na Balkáně byly naprostý propadák, takže určitě je lépe finance využít pro potřeby státního rozpočtu, než je promrhat nesmyslnými investicemi a rozpočet sanovat škrty a zvyšováním daní.

Při četbě i na ulici

Ve zprávách jsem se dočetl o sankcích, které vyhlásily USA vůči Rusku, na to Rusko odpovědělo podobně. Jde o zákaz vstupu do země některým osobám. Obama prohlásil, cituji podle serveru novinky.cz: „Národy prostě nepřekreslují hranice, protože jsou větší a silnější,“ vzkázal Rusku a vyzval ho, aby respektovalo suverenitu Ukrajinců a jejich právo vybrat si svoji vlastní cestu. Plky! Ta vlastní cesta je třeba zde. A každý, kdo trošku sleduje politiku či se zabývá novodobou historií, může vědět, jak zasahovaly a zasahují USA v různých zemích světa podle toho, jak se jim to hodí, právo sem, právo tam. Ony a jejich nohsledi rozhodují, kdo je diktátor, kdo terorista, kdo musí pryč z politiky, kdo patří před soudy a kdo zaslouží potrestání. Vezměme si starší příklady z Latinské Ameriky či ty nejnovější od Iráku až po Ukrajinu. Všude tam USA zasahovaly přímo vojensky, či vysíláním agentů a placením a podněcováním místní opozice a manipulací světovou veřejností prodejnými sdělovacími prostředky i prodejnými politiky a teoretiky. Stačí si vzpomenout na rok 1989 u nás, na „mrtvého“ studenta Šmída a na celou propagandu včetně kampaně na zvolení V. Havla presidentem. Lidé se nechají zmanipulovat docela snadno, ti kteří to mají na starosti, mají patřičné školení i finance a potřebné vybavení. Někde to stačí k dosažení cíle, pokud ne, přitvrdí se tak, až jsou oběti na životech. Jsou to opravdu demokrati a poskytují lekce demokracie světu.

Ve středu jsem v Brně na ulici potkal známého, bývalého kolegu. Ptal se mě na můj názor na Krym. Odpověděl jsem, ale neshodli jsme se. On mi tvrdil, že navštívil USA, a to je prý ta nejlepší země na světě. Vše co dělají, je v zásadě dobré. Čím víc jim bude patřit, tím lépe. My jsme tady měli Rusy a ti jsou veskrze špatní. Když celý svět bude patřit USA, tak pro nás je to dobré. Tak nějak povídal v superlativech a já jsem jen krčil rameny. Mohl bych mu říci: Ti druzí nemají nárok na nic? A myslíš si, že si to nechají líbit? Ale nechal jsem to být. Svůj názor na požádání sdělím, ale ze zásady nikoho nepoučuji ani nepřesvědčuji, nikomu neradím. Stejně to byl příliš jednoduchý rozhovor. Já nevím, co v politice nastane, a věštit nehodlám. Já si ani nemyslím, že ti veřejní činitelé, viditelní v první linii, jsou ti rozhodující pro běh světa.

A tady je malý popis života u těch nej... odkaz jsem našel na e-republika.cz. Jistě by se toho dalo povědět mnohem víc ať tak či onak. Ale je dobré posuzovat věci střízlivě. A zrovna zdravotnictví není nic druhořadého.

JE NAŠE ZDRAVOTNICTVÍ OPRAVDU HORŠÍ NEŽ JINDE? 

Dolce vita pro vyvolené

V pondělí skončila lhůta pro předkládání kandidátek pro letošní volby do Evropského parlamentu. Nijak mě nepřekvapilo, že se přihlásilo celých 39 uskupení, o některých jsem dosud ani neslyšel. (A to ještě není úplný konec – než se proberou dokumenty ze všech podatelen ministerstva vnitra.) Bude zvoleno 21 poslanců ve dnech 23. a 24. května. Je to úžasný džob. Příjmy těchto poslanců jsou vrcholem drzosti vůči milionům lidí s drobnými příjmy či bez zaměstnání i domova v celé Evropě. Europoslanci mají i spousty různých náhrad: měsíční plat 218 000 Kč, kancelář, telefon a pošta 118 000 Kč, denní diety 8 300 Kč, roční cestovné max. 117 000 Kč, externí služby a plat asistenta max. 583 000 Kč. Také to má velký vliv na budoucí starobní důchod takového poslance, za pět let funkce potom od 63 let věku dostane navíc cca 38 000 Kč. Prostě jedno volební období života v klidu a uspokojení z vlastní důležitosti, pohodě, bezplatné cestování po Evropě, život v luxusu... a to bez jakékoliv zodpovědnosti, bez kontroly sdělovacích prostředků a jste skvěle zajištěni do konce života. Nedivím se tedy, že je takový zájem o kandidaturu v těchto volbách.

Svět chce být klamán

V pátek se připomínalo mimo jiné výročí narození Alberta Einsteina (1879). Byl Albert Einstein takový génius, jak se o něm bez výhrad pěje v německých zemích a samozřejmě i v České republice? Ovšem ve Francii to prý pro mnohé fyziky tak neplatí. Pravda je, že Lotrinčan Henri Poincaré byl v oboru fyziky daleko před Einsteinem, takže je zřejmě skutečným vynálezcem dobře známého vzorce E=mc² a tím speciální teorie relativity. Kdysi jsem si z jednoho článku poznamenal tyto údaje: 

Ve své knize Jak jsem se stal Einsteinem. Pravdivý příběh E=mc² (Comment je suis devenu Einstein. La véritable historie E=mc², Éditions Carnot, 2005) Jean-Paul Auffray popisuje: Einstein se v roce 1896, když rok předtím při přijímací zkoušce neuspěl, nechal imatrikulovat na Polytechniku v Curychu. S pěti nebo šesti jinými žáky byl přidělen do nejnižší třídy, a to do sekce VI-A, protože nebyl schopen navštěvovat třídu vyšší. Tato sekce nevzdělávala budoucí inženýry, nýbrž učitele fyziky a matematiky, kteří nesměli učit na univerzitě, pouze na gymnáziu. V roce 1900 tak dostal Einstein diplom, který neměl s prestižním inženýrským diplomem z Polytechniky co do činění. 

Takže jak se pak pracovně umístil? Otec jednoho z jeho spolustudentů mu v roce 1902 pomohl získat místo technického asistenta na švýcarském patentovém úřadě. Einstein tam posuzoval význam patentových přihlášek vynálezů (!). – V roce 1900 se v Paříži spolu s druhou olympiádou konala světová výstava. H. Poincaré, v této době již známý jako světově proslulý vědec, byl francouzskou vládou pověřen, aby zorganizoval sympozium o fyzice. Pozval nejlepší vědce světa k poctě Nizozemce Hendrika Lorentze a na oslavu pětadvacátého výročí jeho doktorského titulu. Poincarého příspěvek pro oslavný sborník obsahoval teoretické závěry, které ho o dva roky dříve přivedly k tomu, aby zformuloval vzorec E=mc², to znamená, že ho znal přinejmenším už v roce 1897. Einstein psal o vzorci teprve v září 1905 – aniž Poincarého citoval – v poznámce pro Annalen der Physik a od té doby je jistým tiskem oslavován jako největší vědec na světě. Mezi rokem 1898 a počátkem června 1905 publikoval Henri Poincaré všechny hypotézy a základní rovnice, které tvoří základ speciální teorie relativity. Einstein v Bernu všechny texty Henri Poincarého pečlivě studoval, obzvláště text o speciální teorii relativity z 5. července 1905. Poté o ní pilně napsal článek, který byl jen shrnutím Poincarého principů a výsledků, aniž by práce tohoto Lotrinčana zmínil. Annalen der Physik obdržely Einsteinův rukopis 30. července, to znamená pětadvacet dní po vyjítí článku Poincarého. Einsteinovi to přesto nebránilo v tom, aby se vydával za jediného tvůrce speciální teorie relativity. Prozradil se však sám tím, že svůj článek nazval: „Prinzip der Relativität“, přímým překladem francouzského titulu: „Principe de relativité“, místo aby užil typicky německého obratu „Relativitätsprinzip“. – Česká Wikipedie uvádí, že roku 1905 dospěl Poincaré současně s Einsteinem k základním pojmům speciální teorie relativity. Blíže to samozřejmě nevysvětluje.

Podotýkám, že já nejsem fyzik a vše je to z druhé ruky. Ale podezřelé mi vždy byly ty oslavné tirády, zatímco studia a pracovní zařazení i pozdější jeho činnost nesvědčily o ničem zas tak mimořádném. Také vyvyšovat jakoukoliv osobu do nebeských výšek se mi jeví nevěrohodné. Žádný titán se mezi lidmi nikdy nenarodil ani po tělesné, ani po duševní stránce. Všechny myšlenky, náměty, motivy... se přejímají z minulosti, odjinud a jen se k nim něco přidá, rozvine. Někdo to zvládne lépe, tvůrčím způsobem, někdo jen přejímá. To stejné platí o všech tvůrcích – filosofech, spisovatelích, hudebních skladatelích, malířích a pod. Důležitý je také obchodní prvek, bez víry v pečlivě sestavené a veřejnosti předhozené mýty by se neprodávaly některé obrazy za milony, netlačily by se davy na hollywoodské stars či gladiátory NHL. Svět chce být klamán.

Středeční deníček

Ve zprávách jsem si povšiml informace o mizivém zájmu mládeže o studium technických oborů. To je špatné a absolventi všelijakých humanitních oborů se mohou těšit na podřadné pracovní umístění či sociální dávky. Zdá se, že si nic takového oni ani jejich rodiče nepřipouští, ač tyto informace se dají snadno zjistit. Pokud si vzpomenu na sebe, tak při odchodu ze základní školy jsem si velmi přál studovat chemickou průmyslovku. Ale informace jsem tehdy neměl, internet neexistoval, rodiče tomu nerozuměli... nakonec z nějaké neurčité představy, že tam bude moc matematiky, jsem zaváhal a také jsem nakonec studoval humanitní obor. Jenže tehdy to nebylo se zájmem mládeže tak jednosměrné jako dnes. Na řemesla a na technické směry šlo přece jen dost zájemců.

Četl jsem také o vesnici, která řeší romský problém. Připadá mi to všechno také marnost nad marnost. Máme tady Vietnamce, s těmi žádný problém není, jsou pracovití, jejich děti ve škole vynikají. S Cikány, kteří zde dlouho žijí, či spíše na Slovensku žili a teď se přemístili sem, se nedaří nic. Chyba se hledá u většinového obyvatelstva, tvrdí se, že Cikáni trpí rasismem a diskriminací apod. Slovo rasismus je jen psí hlava, která se účelově nasazuje, neslyšel jsem jediný hlubší rozbor teorie našeho rasismu. Vietnamci jsou jiná rasa, jak to, že tady si nikdo nestěžuje? Jediné řešení, které úřady s Cikány vymyslí, jsou všelijaké dotace, zaměstnávání ve službách na úklid veřejných ploch, domovníci v cikánských domech apod. To samo je celkem k ničemu. Pokud toto obyvatelstvo nebude produktivně pracovat, ničeho pozitivního se nedočkají oni ani my ostatní. Jenže produktivní práce, výroby je málo všeobecně, obchodního ducha (podobně jako Vietnamci) Cikáni nemají (kromě kriminálních věcí). Řešení tedy nevidím.

Bylo vzpomenuto 15 let vstupu České republiky do NATO. Můj názor je, že to není nic dobrého. Byla zrušena Varšavská smlouva, mělo být zrušeno i NATO. Nebylo. President Miloš Zeman tvrdí, že kvůli mezinárodnímu terorismu, tedy tomu islámskému, je aliance nezbytná. Já jen vzpomínám na zákroky NATO třeba v Srbsku, Libyi atd. Komu vadil Kaddáfí? Co by se stalo strašného, kdyby tam byl dodnes? Co jeho zavraždění přineslo Libyjcům a světu? Myslím na vysílání našich jednotek na Balkán a do arabských zemí. Komu tam vlastně sloužili a slouží? Kdo má prospěch z ropy v Libyi a nerostného bohatství Kosova? Česká republika určitě ne. Kdo má strategický prospěch z vojenských zákroků? Česká republika určitě ne. Musíme však platit miliardy na modernizaci armády, pronájem Gripenů, vysílání jednotek do zahraničí atd. Aktuální přítomnost našeho vojska v Afghánistánu nám nepřináší nic pozitivního. O ničem takovém nevím. Takže pokud lidé jako Zeman, Vondra, Dobrovský a jim podobní vykládají svoje moudrosti na podporu NATO, mi jen dokládá, komu vlastně slouží. Já jim nevěřím nic.

A G. Robertson, bývalý generální tajemník NATO, na konferenci na Pražském hradě? Strašil terorismem, nestabilními státy, kyber zločinci, mezinárodním zločinem, existují prý tisíce tun chemických zbraní v určitých (!) zemích, energeticky bezpečnostní konflikty (!)... Copak to všechno je? Je to tak účelové a průhledné. A prý ještě mnoho dalších překvapení, vždy nás prý něco nového překvapí... O tom nepochybuji, i mě každý den něčím překvapí. Kvůli tomu má být NATO? Je to opravdu směšné, a pokud tuto figurku bere někdo vážně, tak já určitě ne.

Dva pěkné odkazy

Minulou středu jsem při pohledu na internetové stránky pochválil ministerstvo financí. Já samozřejmě nejsem kompetentní v těchto věcech, jde jen o dojmy. I když i já chápu, že za pár měsíců se kdovíco nemohlo ani stát. Beru to tedy spíš jako začátek změn. Snad. Nyní se objevily hlubší komentáře, které jev dobrých výsledků státního rozpočtu na konci roku podrobněji vysvětlují střízlivějším rozborem. Shrnuto je to zde: Našlehaná čísla 

Nad níže uvedeným článkem zůstává rozum stát. V Německu chtějí zakazovat espézetky údajně připomínající něco nevhodného. Variant je nekonečně mnoho. To mi trochu připomíná minulý režim, ten ovšem byl podezíravý komunistický, kdežto nyní mají v Německu přece echt demokracii. Tehdy se divadlo nemohlo jmenovat Husa na provázku, ale jen Na provázku. V novinách, kde jsem pracoval, toho bylo více. Třeba chybička v textu, místo Husák bylo Hnsák, inu tragédie. Nebo na první straně byla hlavní zpráva o zasedání ústředního výboru, poslední straně védodil titulek Rudí ďáblové si zařádili, samozřejmě šlo o fotbalový tým. Ale co kdyby si někdo noviny rozložil a obě strany se ocitly v zorném poli čtenáře vedle sebe? Takové byly tehdy vážné starosti. No stačí si přečíst moudra ze současného Německa. Co se změnilo? Viz zde: Trable Němců s espézetkami

Víkendový deníček

V pátek jsme jeli do Brna do nemocnice. V souvislosti s městem mě zaujal článek o sčítání brněnských bezdomovců. Aspoň si čtenář udělá představu, za co uváděná čísla může považovat. Takové sčítání mi připadá směšné a k ničemu. Čísla mohou stěží odpovídat realitě. Není to profesionální postup a vůbec nechápu, proč se někdo chlubí mařením času. Článek je zde: Dobrovolníci sečetli bezdomovce 

V jiném regionálním zdroji jsem si přečetl článek o doplnění kuliček do tzv. brněnského orloje na náměstí Svobody. Můj vztah k takovým výtvorům je zcela negativní. Brno nemá z historie moc zachovaných soch, což byla dosud i jistá výhoda. Zdá se, že nyní se to vedení města snaží dohnat a trumfnout všechny co největšími nesmysly. Na uvedeném odkazu najdete článek i s obrázkem monstra: Orloj  Mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára sdělil. „Nakoupíme 1440 kuliček s červenobílými pruhy uprostřed, šest set s pruhy s přesnou tolerancí a sto dvacet černých kuliček ke Dni Brna. Na nich budou vypískované letopočty 2014, 2015, 2016 a 2017.“ Za kuličky prý zaplatí město dohromady 313 tisíc korun. K tomu dodávám – hnusné a předražené monstrum na náměstí a k tomu ještě další velké výdaje. Na kolik vám vyjde cena jedné kuličky? To je opravdu přínos pro město.

Na novinky.cz je článek o zjištěních, že ve výživě nasycené živočišné tuky nejsou zdravotním rizikem, ale jsou to jednoduché sacharidy, zvl. bílý cukr. Článek je zde: Vědci se mýlili Pod článkem je bohatá diskuse, kde většina laskavých čtenářů o informacích pochybuje a zesměšňuje je. K tomu bych dodal. Nic nového. Polský lékař Jan Kwasniewski již před léty stanovil a bohatou praxí doložil, že základem potravy mají být nasycené živočišné tuky, pak méně bílkoviny a nejméně sacharidy, a to v poměru podle uvedeného pořadí 3-1-0,5. Nejde samozřejmě o omezení prostého cukru, ale jakýchkoliv sacharidů. Z vlastní zkušenosti potvrzuji, že je to pravda. Elementární informace o tomto stravování, které jeho tvůrce nazval optimální dieta, naleznete zde:Úvod ~ Optimální dieta

Dobrá zpráva z ministerstva financí

Ukrajinou se již více zabývat nechci. Slyším a čtu spoustu nesmyslů v této věci, občas něco dobrého, toto doporučuji: Problém Krymu začal lákavou nabídkou Židů Moskvě

Podíval jsem se na stránky ministerstva financí. Píše se tam:

K 28. 2. 2014 dosáhly celkové příjmy státního rozpočtu 231,6 mld. Kč, celkové výdaje 181,5 mld. Kč a přebytek hospodaření 50,1 mld. Kč (v únoru 2013 vykázán přebytek 5,6 mld. Kč).

Na meziročním růstu celkových příjmů o 35,0 mld. Kč se podílely zejména příjmy z EU (růst o 10,6 mld. Kč) a také mimořádný příjem kapitoly ČTÚ z aukce kmitočtů pro rychlé mobilní sítě LTE (8,5 mld. Kč). Z daňových příjmů vykázalo meziroční růst zejména inkaso DPH (o 7,2 mld. Kč) a spotřební daně z tabákových výrobků (o 5,4 mld. Kč).

To jsou příznivé zprávy a zdá se, že ministr A. Babiš a jeho spolupracovníci si vedou zatím výborně. Zato mě nepotěšil ministr zdravotnictví Sv. Němeček s tím, že oprášil návrh zákona bývalého ministra L. Hegera na úplný zákaz kouření v restauracích. Ten má tedy starosti – raději by se měl věnovat závažným problémům zdravotnictví. Jak z předchozí informace vyplývá, z prodeje tabáku jde výrazný zisk pro státní rozpočet. To stojí za úvahu. Je každého věcí, nakolik se věnuje kouření či pití alkoholu, každý exces je samozřejmě nežádoucí. Nejlépe by bylo účinně omezit kouření u mládeže a to, zdá se, nikoho zvlášť netrápí, ač právě mladým lidem, ba dětem kouření velmi škodí. Lépe by také bylo, aby restaurace byly vybaveny kvalitním větráním. Nějakým plošným zákazem a stálým zdražováním produktů se nedosáhne ničeho jiného než otravování lidí. Kdo nechce sedět v zakouřené restauraci, nemá tam chodit a najít si jinou. Já to tak dělám. Takto budou muset kuřáci chodit ven na chodník a tak obtěžovat sebe i procházející kolem. 

Nic dělat nemůžeme

Nijak mě nepřekvapuje rétorika používaná vůči Rusku a jeho aktivitě na Krymu. Kdejaký politický panáček se rozhořčuje na porušováním práv jedné země. Kdepak protestovali, když byly napadeny Irák, Jugoslávie, Libye, Sýrie...? abych uvedl jen nejkřiklavější příklady. To samozřejmě zase zněla patřičná rétorika ve smyslu ospravedlnění těchto zásahů do života samostatných, suverénních států. Saddám disponoval jadernými zbraněmi – takto masírovali veřejné mínění. Lež! Stejně tak byly lži uplatněné vůči dalším státům. Já vím, že je to naivní – ale právo a stejné zásady by měly platit ve všech případech. Pokud neplatí, pak nikomu nemohu věřit.

Krym historicky patří Rusku. Už jsem se o tom v blogu zmínil a myslím si to stále. Pokud se situace změní tak, že obyvatelstvo bude chtít připojení k Rusku, mají na to právo a souhlasím s tím. Rusko má strategický zájem na Krymu, a ten jim nemůže nikdo upírat. USA nemá strategické zájmy a neprosazuje je ve světě? Bez ohledu na to, že historicky jim nikde nic nepatří? Tak proč oni a jejich nohsledi nyní tak kvákají? Když jezdili jeden za druhým do Kyjeva, aby všemožně podporovali odpůrce vlády, to nebylo vměšování do vnitřního života cizí země?

Česká republika nikdy nebyla samostatná a není ani nyní. Trapné výkřiky pánů Zaorálka a jeho přechůdce ve funkci Schwarzenberka jsou nevěrohodné. Schwarzenberkovi nevadilo odtržení Kosova od Srbska, naopak vlastní iniciativou to podpořil. Co mu nyní vadí na Krymu? Snad zásady? Tomu by mohl věřit jen hlupák. My jako samostatný a suverénní stát bychom měli usilovat o dobré vztahy se všemi zeměmi a tedy i s Ruskem, což je navíc pro nás nanejvýš obchodně a ekonomicky zajímavá země. Protože samostatný ani suverénní stát však nejsme, klidně si to s nimi rozházíme. My máme přece členství v NATO, to je hlavní a podle toho se chováme. NATO si buduje nové sídlo, velkorysé a podle zveřejněných informací dost předražené, a i na tom placení se budeme bohatě podílet. Ministerstvo obrany se stará o to, jak se budou dopravovat naši vojáci na zahraniční mise NATO. Jde o záležitost miliardových nákladů. Co to přinese naší zemi? Kromě nehorázných výdajů, které vlastně platíme my, obyčejní lidé, vůbec nic. A my s tím vším bohužel nic dělat nemůžeme.

Demokraté, kam se podíváš

Boj za demokracii na Ukrajině vyšel ochránce demokracie na celém světě, tedy USA, na pěkných pár milonů dolarů. Představitelka amerického ministerstva zahraničí Victoria Nuland se přímo v Kyjevě činila. Jistě správně vynaložené dolary. Bojovníky vypláceli přímo v akci. Inu jak se stát takovým demokratem? Zdá se, že se to vyplatí, pokud se rozhodnete bojovat na správné straně, správným způsobem a na správném místě. Pokud by někdo chtěl podobné metody napodobit v České republice, má ovšem smůlu. Je třeba zájmu a schválení od těch správných sponzorů, kteří mají pod palcem demokratické sdělovací prostředky. Ty musí spustit širokou a hlasitou kampaň na podporu patřičné demokracie. Bez jejich podpory naprosto ničeho nedosáhnete. A to určitě v České republice nenastane, tady přece už máme tu správnou demokracii a podporujeme ji na Ukrajině i jinde ve světě. K čemu máme třeba armádu? Jen co dostaneme patřičný befehl, tak se panáčci jako L. Zaorálek mohou přetrhnout v servilní aktivitě. Jsme na tom se státními financemi nevalně, ale na podporu demokracie ničeho nelitujeme a vítězům na Ukrajině vstříc otvíráme nadšeně demokratickou náruč. Každý to může vidět, slyšet i číst, pokud trochu sleduje zprávy.

E-mailem mi přišla zpráva. Jde o událost ze dne 29. 4. 2010. Nezveřejňuji to. Citace z rozsudku je příliš otřesná, hnusný případ – a výrok soudu nepochopitelný – nebo ano? No i to je ta naše demokracie v praxi. Jde o rozsudky týkající se brutálního napadení 12letého chlapce. Více o tom zde.: MUČENÍ PATRIKA

Dějiny píšou vítězové

Dějiny píšou vítězové, tak i na Ukrajině nyní. Nejde tolik o pravdu, ale především o nový mýtus, který musí být podpořen z různých stran a různými způsoby. Trest smrti zaveden nemají, jinak nepochybuji, že by ho uplatnili na nyní hlavního zlosyna Janukovyče. Proto se mluví o Mezinárodním soudu v Haagu. Dělení státu se neplánuje, ale kdoví, jak to dopadne. Krym podle mě historicky i obyvatelstvem patří Rusku, Ukrajinci k němu přišli až v nové době dárkem od bolševických potentátů. Na druhé straně čtu stále o banderovcích jako kdovíjaké zlé sebrance. To se mi nelíbí. Stepan Bandera byl ukrajinský nacionalista, chtěl nezávislou Ukrajinu, to není samo o sobě nic zlého, právě naopak. Samozřejmě ho nenáviděli Poláci a Rusové, tedy okupanti a utlačovatelé Ukrajiny, a odtud jdou ty nadávky na jeho adresu. Bojovali teroristickými metodami (jak jinak by něčeho dosáhli?), dokonce provedli atentát na polského ministra vnitra, za to byl Bandera odsouzen k smrti, což mu bylo pak zmírněno na doživotí. Za německého vpádu byl propuštěn a hned vyhlásili nezávislou Ukrajinu. To Němce zaskočilo, a když od svého nechtěli upustit, byli Bandera a spol. nakonec internováni v koncentračním táboře, i když tam měli lepší postavení než obyčejní vězni. V roce 1944 se je snažili Němci získat znovu ke spolupráci. Bandera ze zahraničí, kam se brzy dostal, řídil Ukrajinskou povstaleckou armádu. Ta někde spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala, vyháněla Poláky ze západní Ukrajiny. Po válce se banderovci snažili dostat na západ, šli i přes Československo. To samozřejmě bylo tehdy probolševické, takže od úřadů i armády žádné přivítání, navíc si opatřovali potraviny od vesničanů, což na sympatiích rovněž nepřidalo. Ovšem obyčejní lidé se prý k nim často chovali přátelsky. Bandera žil pak v Mnichově a řídil dále odboj. Zde ho zavraždila KGB v roce 1956. Dodnes slovo banderovci přetrvává jako nadávka. Já však chápu, že Ukrajinci si Stepana Bandery váží jako národního hrdiny.

Na Ukrajině nebo jinde ve světě

Jak čtu zprávy, vidím, že situace na Ukrajině je chaotická. Tzv. opozice se zmocnila snad všech úřadů a parlamentu, president Janukovyč se uchýlil na východ země. Plynová princezna Tymošenková byla propuštěna z vězení. Těžko říct, jak se to bude vyvíjet, celý tento scénář však pro mě žádné překvapení není. Už jsme těch nepokojů a revolucí za poslední desetiletí ve světě mohli vidět více a budou další. Vidím, jak se do toho zapojuje i naše země, jak informují naše média, ničemu se nedivím. V současnosti je rušno i ve Venezuele, Bosně a Hercegovině, na mušce zájmu je Írán, Bělorusko i samotné Rusko a mnohé další státy v Latinské Americe, Africe, Asii, prostě kdekoliv ve světě.

Politik boxer Kličko a jeho strana UDAR je výtvorem Nadace Konrada Adenauera. UDAR však máme nyní i v Bosně a Hercegovině. I odtamtud zaznělo několik zpráv o nepokojích. Na Balkáně máme také Srbsko. Před pár lety tu bylo velmi rušno. Organizace Otpor vedla protesty proti presidentu Miloševićovi – byla finančně podporována americkými vládními organizacemi, jako například National Endowment for Democracy (NED), International Republican Institute (IRI) nebo US Agency for International Development (USAID). Operace v Srbsku skončila svržením prezidenta Miloševiće a určitým „přeorientováním“ země. 

Bývalí členové Otporu pak založili v Bělehradě „Centrum pro aplikované nenásilné akce a strategie“ (CANVAS). Na základě zkušeností získaných v Srbsku cvičí CANVAS takzvané „prodemokratické aktivisty“ po celém světě. CANVAS hrál významnou roli například v protestech i na Ukrajině.

Od roku 2003 vedl konzultant nenásilných převratů Siniša Šikman více než 50 workshopů o nenásilném boji pro jednotlivce i skupiny po celém světě.

Něco je možno si přečíst i v našich sdělovacích prostředcích:

Za vývozci revoluce

Jak svrhnout diktaturu.

Všechny metody uplatňované v teorii i praxi těchto skupin vychází z knihy amerického politologa Gene Sharpa. Jeho publikace („Od diktatury k demokracii“) inspiruje a směřuje prozápadní nepokoje a protesty po celém světě. Západní zpravodajské služby využívají Sharpovu knihu ve své práci. 

Sharp vydal svou příručku s názvem Od diktatury k demokracii jako návod pro barmskou opozici před 16 lety. Byla přeložena do mnoha jazyků. Sharpova kniha obsahuje popis 198 různých metod, jimiž mohou protestující tlačit na autoritářské vlády. Kromě tradičního zvolení symbolické barvy nebo stávkování jsou popsány i méně konvenční možnosti, jako například psaní hesel na obloze nebo protestní svlékání se. Zvolení účinných metod, které budou použity v širokém rozsahu, způsobí nelegitimním vládám velké problémy, píše se v příručce. Mezi základní Sharpova doporučení patří vést co nejrozmanitější nenásilný boj v psychologické, sociální, ekonomické i politické rovině. Naopak největší chybou nezdařených akcí bývá prý to, že se účastníci zaměří pouze na jednu nebo dvě taktiky, například jen na stávky a demonstrace. Je třeba použít také metody jako nespolupráce, bojkot a vypovědění loajálnosti. Existuje přes 200 různých taktik, o jejichž použití mají rozhodnout poučení civilisté. 

Podle jednoho ze zakladatelů srbského studentského odboje Srdji Popoviče, který nyní vede v Bělehradě středisko využití nenásilných akcí a strategií, se nedá nenásilná metoda, která fungovala v jedné zemi, přenést do jiné kultury a jiného prostředí. „Principy jsou ale stejné,“ zdůrazňuje.

Tyto nadace trénují a vzdělávají „novou elitu“. Všechna tato školení a tréninky, poskytované západními nevládními organizacemi mají stejný cíl – vytvoření nové prozápadní skupiny napříč všemi etnickými hranicemi, která ve vhodné chvíli převezme moc. I nás sdělovací prostředky barvitě poučí, kdo jsou ti správní demokraté a kdo jsou zlí stoupenci diktatury. 

Sněmovna dlouhé hodiny „pracovala“

Sledoval jsem v úterý chvilku TV přenos z jednání sněmovny o vyjádření důvěry vládě. Přenášeli ho dlouho, do večerních hodin, odpadl kvůli tomu pravidelný pořad Hydepark. Bylo to tak nudné, bezvýznamné, ba často hloupé, že jsem se od toho odloučil a věnoval se jiným věcem. Lidé si myslí, že poslanci, sněmovna... něco znamenají, tvoří politiku, rozhodují... Myslím, že nikoliv. O nic takového nejde. Pokud jde o zájmy poslanců, klidně u nich hledejme cokoliv jiného a nezmýlíme se. 

Jaká je skutečná realita dnešního státu? Hospodářské škody vzniklé na území ČSR po 2. světové válce byly vyčísleny (v dnešních cenách) na 1 bilion 351 miliard Kč. Zmizelé národní jmění od roku 1989 představuje téměř čtyřnásobek hospodářské ztráty ČSR za druhé světové války! Zahraniční kapitál vlastní na 80 procent firem a je kontrolován ze 40 procent z daňových rájů! Padesát šest tun českého zlata bylo po roce 1989 vyměněno za dluhopisy. Státní zadlužení dosahuje aktuálně 1 700,0 mld Kč, roční náklad na obsluhu dluhu před 80 miliard Kč.

To jsou běžně dostupné informace. Pokud se nad nimi zamyslíme, tak kde vidět východisko? Je vůbec nějaké? Připomíná to někdo v politice a přináší řešení? Kdepak, lépe je podávat žalobu na prostořekou komunistickou poslankyni či se hrozit nad komunistickým fízlem a donašečem ve vládě, případně se starat o vítězství demokracie na Ukrajině. Národ se může oddávat vášním sympatií či antipatií. Žvanící poslanci v parlamentu i jinde a na ně navazující redaktoři a komentátoři či všelijací údajní odborníci, to je jen svého druhu jakýsi folkór. 

Víkendový deníček

Ve sdělovacích prostředcích jsem zahlédl zprávu o cestovateli M. Zikmundovi. Dožil se 95 let, dostalo se mu při té příležitosti doktorátu ve Zlíně. Už v dětství jsem nadšeně čítal cestopisy J. Hanzelky a M. Zikmunda. Měli jsme doma ty, ve kterých popisovali cestu po Africe, Jižní a Střední Americe. Také jako děti jsme hrály deskovou hru s tématem dobrodružných cest obou pánů. Sestávala z drobných dřevěných tatraplánů, které jsme posouvali po pomalované lepence, k tomu se házelo kostkami, tedy princip odvozený ze hry Člověče, nezlob se. Později jsem se dozvěděl, že cestovali i po Sovětském svazu, viděli věci, jak skutečně byly, a samozřejmě jim to neprospělo, stejně jako postoj k roku 1968, takže za normalizace zákaz, jako by najednou ani nebyli. Ale o tom nechci více psát. Spíš to, že při těch prvních cestách jeli Tatraplánem, na tu dobu úžasným autem jak vzhledem, tak výkonem a vlastnostmi. Budilo často za jejich cest ve světě zájem, ovšem tehdejší režim moravské automobilce nepřál, osobní auta dostala do výroby česká Škoda. Tatra ještě vyprodukovala T603 a T613, což byla luxusní auta pouze pro vysoké úředníky a funkcionáře. Jinak vyráběla hlavně nákladní auta. Skvělý produkt byl pohřben. Typické pro dobu naprostého centralismu a centrálního plánování úplně všeho. Tuhý centralismus máme ovšem stále.

Z četby jsem vybral tento kousek textu:

„(...) stát je ochromen předchozí kriminální vládou, která kradla nejen ze státního rozpočtu ČR, ale defraudovala i dotace z EU miliardových sumách za pouhých sedm let vlády. Změna je v nedohlednu a to vnímají jak investoři v České republice, tak i banky a orgány vedení Evropské unie. Množí se stížnosti českých občanů na Českou republiku. Je jen otázkou času, kdy Evropě dojde trpělivost a na základě vysokého nátlaku bank a korporací, bude muset EU v ČR tvrdě zasáhnout proti současným konkrétním politikům včetně Miloše Zemana.

Nápadné spojení osob Zemana a Klause, kolegů z bývalého komunistického prognostického ústavu, a dnešní PPF Group, která pomalu a nenápadně skupuje média, sdělovací a komunikační prostředky, obchodní společnosti, bankovní domy, splátkové společnosti, vymáhací společnosti a v poslední době i nemovitosti, nám dává jasný obraz toho, co se v ČR vlastně děje.

ČNB intervenuje po schůzkách s lidmi kolem PPF Group a podhodnocuje korunu vůči Euru, čímž zvyšuje ceny veškerého zboží. Současně se chystá zvýšení úroků hypoték, což zastaví prodej nemovitostí soukromými osobami a po delší době srazí ceny nemovitostí na cenové dno. V tom okamžiku přijde spásná PPF Group a založí novou společnost, která skoupí většinu nájemního bydlení v ČR. Co se bude dít dále, je jasné. Nárůst cen nájmů za současného nulového vývoje cen nemovitostí a za současného posílení pozic komerčních exekutorů.“

Text se týká návštěvy Orley Clarka Ashenfeltera, profesora ekonomiky Princeton University v pořadu ČT 24. Já sám jsem to v TV neviděl, mám to jen z internetu. 

Více na této stránce: Češi sice pracují déle

Rušno uprostřed týdne

Ve středu bylo ve sdělovacích prostředcích rušno kolem obvinění P. Nečase. Samozřejmě jeho rodná ODS je rozhořčena, v televizi se přímo rozhohnil jeho proslulý spolubojovník M. Benda. Jejich pseudoargumenty a kritické výkřiky jsou mi k smíchu. Uvažovaní o tom, co vše spadá pod běžné politické dohody a ujednání kulhaly na obě nohy. Já vidím politické dohody asi takto: Budete hlasovat pro náš návrh, my podpoříme váš, dáte hlasy našemu kandidátu na funkci ve sněmovně, my podpoříme vašeho atd. Na tom by celkem nic nebylo. Ale jak to bylo s poslanci ODS? Měli mandát od voličů, složili poslanecký slib... ale oni chápali svůj mandát jako soukromý majetek, který mohou zpeněžit. Co jiného je dohoda – vy položíte mandát, aby návrh ve sněmovně prošel, a vy si zachovali tvář, odměnou pro vás budou dobře placená místečka ve státních firmách. Toto je politická dohoda? Ne, to je korupce a podvod. Všichni účastníci patří potrestat. Poslanci se z toho vyvlékli, soudy jim uznali imunitu (!). Nyní ti poslanci ještě požadují po státu milionová odškodnění za údajnou újmu, kterou utrpěli. Opravdu jsou drzí bez skrupulí. Pokud jde o expremiéra Nečase, tak na toho se prý imunita nevztahuje. Jsem moc zvědav, zda aspoň tentokrát konečně dojde vyšetřování k řádnému konci.

Ve čtvrtek bylo oznámeno zatčení I. Rittiga, označovaného za podnikatele, lobbistu a kmotra. Jde o vyšetřování organizovaného zločinu, píše se o zakázkách pražského dopravního podniku i jiném. Pokud vím, je to vyučený prodavač, pracoval tak, že za ním zůstalo manko a on byl uvězněn. Jenže přišel rok 1989, „slavná“ Havlova amnestie, potom žádost o vymazaní trestu a pan Rittig je čistý jako lilie. V čem všem spočívá jeho podnikání, nevím, pouze, že má nějaké butiky a obchody. Inu ti veksláci z dob minulého režimu měli opravdu obchodního ducha a ovšem svědomí velmi široké, ideální vlastnosti pro dnešní „podnikání“.

Dále jsem ještě zaznamenal, že poslanci si už naplánovali zahraniční výlety. Inu za statisíce z rozpočtu sněmovny se jede dobře třeba do exotického Singapuru. Co tam budou studovat? Třeba jak žijí orangutani v džungli? To by jim snad mohlo posloužit v poslanecké práci. Jistě si to celkově užijí, zodpovídat se nikomu z ničeho nebudou. Tak se zdá, že tady se přes všechny sliby nic nezměnilo. 

Z článků mě zaujal především tento:

 Profesor Zelený: Česko bude dál chudnout. Tisk peněz pojede naplno, ČNB pomohla jen cizině 

Myslím, že jeho zhodnocení zběsilého vydávání ničím nepodložených peněz odpovídá skutečnosti. Píše, že umělé přebytečné peníze jdou nadále výhradně do burzovních spekulací a nafukování finančních bublin, že spekulativní peníze nejdou do investic, ani do podpory malých a středních podniků, vyšších platů, kupní síly, podpor v nezaměstnanosti, či něčeho podobného. Udržování této spekulativní bubliny, která jen přesouvá hodnotu z jedné kapsy do druhé, je dnes pro stát politicky důležitější než restrukturalizace ekonomiky, růst konkurenceschopnosti a tvorba nových ekonomických hodnot. A k devalvaci koruny: Cílená devalvace koruny se pro autonomní, outsourcovanou ekonomiku ČR prostě nehodí. Na poklesu koruny tak vydělávají jen zahraniční odběratelé, ale ne již lokální dodavatelé, kteří pouze plní smluvní zakázky při svém otevřeném účetnictví. Dalších 250 miliard korun odtéká z ČR ročně jen na dividendách. – Doporučuji si článek přečíst v celém znění.

Úterní deníček

K minulému blogu mi jeden brněnský dobrý známý zaslal připomínky svého známého. No, mohl mi to sám napsat do komentářů. Zajímavé, nicméně ve vztahu k blogu se mi zdají celkem mimo. Přece každý máme svou individuální zkušenost, něčím určenou, on má své vidění minulosti, já také své, není smyslem mého blogu popisovat nic jiného než mou osobní zkušenost a postoj. Vzájemná konfrontace pohledů je však vhodná. Možná se ještě k nějakým vzpomínkám vrátím při vhodné příležitosti. 

A nyní k četbě, která mě v úterý zaujala:

Na Parlamentních listech jsem četl rozhovor s podnikatelem, bývalým generálem Z. Zbytkem. Byl viněn z toho, že nabízel v roce 1989 k zákroku proti demonstracím tankové vojsko. On sám to popřel a vysvětlil jinak. Nyní je úspěšný podnikatel v zahraničním obchodě a dokázal své schopnosti na rozdíl od profesionálních politiků, kteří nedokázali nic jiného než mluvit, intrikovat a pobírat za to po řadu let luxusní platy. Více v samotném článku, který končí výstižnou větou: „Kde končí argumenty, tak u blbců začíná ideologie.“ Více zde: Podnikatel Zbytek promluvil o Babišovi a StB, špatných diplomatech a Rusku 

Tamtéž je i rozhovor s přírodovědcem J. Jírovcem, který v r. 1986 emigroval do Kanady. Píše například: „Má-li vláda ušetřit, musí okamžitě udělat dvě věci. Za prvé zavést pravidla, která by znemožnila uzavírání „nevypověditelných smluv“. To nemůže být nic přehnaně složitého.“

No jistě, na to tady za desítky let ještě nikdo nepřišel. Samozřejmě, všechno má svůj smysl a pro rozkrádání státního majetku jsou takové smlouvy ideální, a proto se pořád uzavírají. Více zde: Krajan z Kanady panu premiérovi

Psalo i mluvilo se hodně o záměru Amazonu vystavět u Brna a Prahy své distribuční sklady. Bylo kolem toho více otazníků. Zejména jaký daňový přínos by z toho byl - všelijaká zvýhodnění a úlevy a pak zisk firmě, která má sídlo jinde, tedy žádné placení daní v České republice, po pár letech na shledanou a zase někam dál na levnější východ. Ovšem vládní činitelé to prosazují jako úžasnou příležitost pro zaměstnanost a další. Zaležitost rozkrývá článek na e-republice Amazon do Česka? Jasný ekonomicko-sociální dumping! : O těchto věcech by měly informovat sdělovací prostředky. Pročpak Česká televize nepřevezme ze zahraničí tam zveřejněné znepokojivé informace?

Jak bylo za Bilaka a spol.

Nedávno bylo vzpomenuto úmrtí V. Bilaka ve věku 96 let. Váhal jsem, zda se mám o tom vůbec zmiňovat. Na internetu i jinde bylo zveřejněno více názorů a postojů, nezřídka úplné hlouposti. Hlavně se zdůrazňuje jeho podpis pod tzv. zvacím dopisem v roce 1968. Označují ho například za kolaboranta a vlastizrádce. O tom, že byl kolaborant, není pochyb. Ovšem jak je to s dnešními politiky? I dnes ČR není samostatný stát. Jsou tedy dnešní politici také kolaboranti a možná i vlastizrádci. Ovšem o nich se tak bude mluvit až někdy v budoucnu. Nyní vystupují jako ctihodné osobnosti, zrovna tak jako V. Bilak v rámci předlistopadového režimu byl významnou osobností. Já jsem tak o něm tehdy nesmýšlel, zrovna tak nepřijímám příliš pozitivně image dnešních osobností. Bilak byl symbolem ztrnulosti a tuposti režimu, i osobně takový odpudivý typ. A ještě k tomu zvacímu dopisu. Byla to podle mě jen marginální záležitost. ČSSR byla součástí sovětského bloku a k jejímu vojenskému obsazení v roce 1968 došlo z jiných důvodů, než byl dopis několika ne zrovna nejvýznamnějších kolaborantů. Jeví se mi směšné, když někde píšou, že na tento dopis Brežněv reagoval invazí. 

Dnes mnozí lidé vzpomínají na dobu za Bilaka a spol. docela idylicky. V kontrastu s nešvary dneška vzpomínají jen na to lepší. Ostatně byli i mladší a svět mládí je přece jen veselejší. Nic však není černobílé. Bilak mi splýval v šedi všech funkcionářů, neviděl jsem tam žádný sympatický rys. Sice si někteří lidé dělali iluse třeba o Štrougalovi či Štěpánovi, ale marně. Cítili jsme se méněcenně v sovětském područí, vše se jevilo nedokonalé, beznadějné... žádné východisko na obzoru nebylo, ještě ve druhé polovině 80. let jsem bral režim jako zabetonovaný, neměnný. Věci, které chápeme dnes jako nejisté – práce, nezávadné potraviny... jsme brali jako jakýsi minimální standard, jako samozřejmost. Dnešní primitivní antikomunistické argumenty, jako že nebyly v obchodech pomeranče či banány, toaletní papír... vůbec nepřijímám. Nic takového jsem moc nevnímal. V brněnské tržnici na Zelném rynku jsem nakupoval kvalitní speciality za mírnou cenu. Žádné šmejdy jako dnes. Vzpomínám na skvělé rumunské víno, čínské ovocné konzervy, třtinový kostkový cukr atd. Na náměstí Svobody byl Mléčný bar. Ten neměl chybu, chlebíčky, různé poháry... nic takového dnes nikdo nenabízí. Potraviny a veškeré zboží bylo všude za stejnou cenu. Jako student jsem kvůli nemoci dostal zdarma lázeňský pobyt. Samozřejmě že běžné zboží se nepřeváželo z jednoho konce republiky, ba světa, na druhý. Brno zásobovala místní jatka, mlékárna, pekárna... V obchodě byly jen dva druhy místních jogurtů, takže když jsem poprvé viděl západní prodejnu, žasl jsem, co toho tam je. Dnes si ovšem v takové prodejně jogurt nekoupím, o šmejdy s náhražkami v barevném balení nestojím. Tehdy jsem koupil běžný Brněnský salám a byl kvalitní, vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to mohlo být jinak – nekvalitní či závadné, dnes musím nad rozmanitou nabídkou moc váhat. Boty se kupovaly těžko, ale koupily se a vydržely několik let, podrážky mi v opravně za babku spravili. Košile když dosloužily, mi v opravně za pár korun přešili na letní košile s krátkým rukávem. Naopak nebylo elektro zboží – rádio, gramofon, televize, pračka... o autech ani nemluvím. Toho bylo velmi málo za drahou cenu. V 70. letech jsem v brněnském elektrodomě neviděl několik let jediné rádio. V 80. letech již jsem něco měl, ovšem třeba kvalitnější gramofon byl pro mě příliš drahý, musel jsem se spokojit s nejjednodušším provedením. Pak jsem měl i kazetový přenosný magnetofon. V 80. letech zboží vůbec přibylo. Všechny základní potřeby jídla, oblečení, léků, nájemného... byly levné a měl na ně každý. Do divadla jsem chodil několikrát týdně. Vstupné bylo velmi mírné. V opeře zpívali Vilém Přibyl, Richard Novák, Hana Svobodová-Janků a mnozí další skvělí pěvci, objevili se i zajímaví hosté jako třeba Gaetano Bardini. Brněnská opereta byla úžasná, v ní hrála a zpívala celá řada skvělých pěvců. Inscenace byly klasické, kouzelné, žádné stupidní experimenty dneška.

Prostě trochu jsem si zavzpomínal, zdaleka jsem v pár řádcích téma nevyčerpal, ovšem jasně si uvědomuji, že minulou dobu si nelze ani idealizovat, ani ji jednostranně odsuzovat.

K tzv. církevním restitucím

V polovině prosince minulého roku jsem vznesl prostřednictvím webového formuláře dotaz na předsedu ČSSD B. Sobotku.

Vážený pane Sobotko, slyšel jsem v TV mons. Holuba vyprávět, že v komisi, která stanovila církevní megatunel, jste byli i vy osobně a další soc. demokraté, že základ položil zemřelý min. Dostál. Čili že jste souhlasili s těmi miliardami, které se církvi mají vyplatit. No to je paráda. Všichni se nyní ptají, kde vezmete zdroje na důchody atd. Nikdo se neptá, kde vezmete na církev. Opravdu nevím, co si mám myslet.

Asi po měsíci mi přišla odpověď.

Vážený pane xxx,

dovolte mi, abych se z pověření pana předsedy Mgr. Bohuslava Sobotky vyjádřila k Vašemu e-mailu, ve kterém se věnujete církevním restitucím.

Není pravda, že by měla ČSSD cokoliv společného s návrhem, který předložily politické strany ODS, TOP09 a VV. Sociální demokracie naopak od počátku projednávání vnímá církevní „restituce“ jako velmi vážnou nespravedlnost a dává to hlasitě najevo. V průběhu projednávání zákona dělali naši představitelé vše pro to, aby „restituce“ nebyly schváleny. Po jejich velmi těsném schválení i hlasem pravomocně odsouzeného poslance ODS Pekárka, jsme podali podnět k Ústavnímu soudu. Ten jejich schválení potvrdil. Nečasova vláda navíc následně na základě přijatého zákona uzavřela s církvemi platné smlouvy.

Nyní se nacházíme v situaci, kdy meze ústavních možností byly vyčerpány. Jedním z ústředních bodů našeho volebního programu byly právě církevní restituce. I přesto, že jednání s možnými koaličními partnery byla náročná, stále tvrdíme, že jsou církevní restituce naší velmi významnou prioritou, které se nevzdáme.

Objevily se názory, že by k církevním restitucím mělo být vypsáno referendum. Představitelé sociální demokracie včetně pana předsedy jsou k této možnosti skeptičtí. Zejména v otázce, co by mělo takové referendum rozhodnout. Domníváme se, že by pouze potvrdilo již známý fakt, že většina lidí je proti restitucím ve schválené podobě. Současně ovšem připouštíme, že pokud by se podařilo spojit potřebných 120 poslanců, budeme o podobě hlasování jednat. Je třeba ale zdůraznit, že referendum nemůže změnit smlouvy uzavřené mezi státem a církvemi podepsané expremiérem Petrem Nečasem.

Nadále platí, že nejjednodušší cestou, jak dospět k revizi církevních restitucí, je dohoda s církvemi, aby redukovaly své finanční požadavky na státní rozpočet v příštích letech. I proto byla vytvořena expertní komise složená ze zástupců ČSSD, ANO, církví a náboženských společností.

S přátelským pozdravem

PhDr. Běla Hejná

vedoucí sekretariátu předsedy ČSSD

Vše mi potvrzuje, že volební kampaň sociální demokracie z podstatné části založená na odporu proti tzv. církevním restitucím, nebyla míněna vážně, že šlo jen o praktické využití nálady ve společnosti. Po volbách sociální demokracie jmenovala do čela komise pro jednání s církvemi naprosto neprůbojnou submisivní osobu – A. Gajdůškovou. Ta samozřejmě nic nevymyslí a vedla pouze defétismem poznamenané řeči. Církev samozřejmě dobrovolně neustoupí. S ní se musí jednat jinak. Tak nám nyní sdělovací prostředky jen oznámily, že církve budou zveřejňovat, jak nakládají s majetkem. Nevím, koho to může uspokojit či zajímat. Více by mě zajímalo, kdo bude nyní financovat církevní školy a sociální zařízení. Dosud to platí stát, církev se tím jen chlubí. Předpokládám, že i po převezetí majetku a bohatém finančním inkasu budou i nadále ještě slušně dotovány jako dosud. Uvádím prostý příklad z praxe. Vezměme si třeba Evangelickou akademii v Brně. Po odsunu Němců v roce 1945 ČCE automaticky dostala jak německý Červený kostel, tak budovu německé evang. fary a školy. Za minulého režimu užívala část této velké budovy jako farní kancelář, větší část budovy sloužila rektorátu VUT Brno. Po roce 1989 se ev. církev přihlásila o celou budovu a dostala ji. Proč? Po Němcích si to mohl klidně nechat stát. Původně církev ani nevěděla, co si s velkou budovou počít, tak se nechala přesvědčit na zřízení školy, část budovy ovšem ještě komerčně pronajímá. Zde vzniklá Evang. akademie je normálně státem placená škola. Co je zde tak pravdivého a krásného? Nic. Církev se jen napakovala z cizího a inkasuje od státu.

Z médií k zamyšlení

Přečetl jsem si článek K. Hvížďaly „20 let TV Nova: Komerční televize ve slepé uličce“. Najdete ho zde: 20 let TV Nova A těch článků na toto téma zde má více. K. Hvížďala je odborník na média, zakládal před lety časopis Týden. Situaci v článku podrobně popisuje, zamýšlí se zde i v dalších článcích také nad situací v podávání informací. No jaké ty informace v médiích mohou být? Proč si stěžovat na „rozostření rozdílu mezi prestižními novinami a bulvárem, aktualitou a informací, skutečností, polopravdou a úplnou lží“? Psát o demokracii, humanitě... pozitivně a seriózně, o politice odborně a objektivně? V dnešním světě? O tom výstižně píše excelentní autor Petr Schnur: Haiti, HAARP, hororový sen  Cituji z jeho článku (jen jsem opravil v odstavci Tahiti na Haiti, zjevně chyba editora): 

„Na Západě byla 60.–80. léta ve znamení relativně silné a efektivní mediální, politické i občanské kontroly moci. Události na Haiti znovu dokazují, že se tyto kontrolní mechanismy de facto zhroutily. Reflektivní či investigativní žurnalistika existuje pouze jako součást euroatlantické subkultury a její reálně politická relevance je nulová. Kdo chce vědět, doví se, ale mocní tohoto světa se nemusí obávat ani politické opozice, ani občanského vzdoru. Obojí může v zastupitelské demokracii fungovat jen ve vzájemném propojení: pokud první neexistuje, může moc druhé ignorovat. Navíc jejich akční rádius globální ekonomicko-politické elity překračuje možnosti řadového občana o světelné roky. Mocné nadnárodní zájmové skupiny, pressure-groups, které získávají stále větší politický vliv, navíc znají psychologii mas a obratně ji využívají.“

Do třetice rozhovor s G. Celentem, k tomu všemu opravdu nemám co dodat: Svět pohltí katastrofický globální kolaps a nepokoje

Pondělní deníček

Četl jsem zprávy založené na statistice, které dokládají, kolik lidí pracuje v noci, v sobotu a v neděli. Vím, že práce v noci je zdraví škodlivá. Sám jsem po léta pracoval cca do 1 hodiny v noci. Toto mi potíže nedělalo, ovšem celý denní režim se mi posunul. Když to pominulo, docela rychle jsem se přizpůsobil na běžnou pracovní dobu, ba posléze mi brzy ráno nevadilo odcházet z domu. Pracoval jsem také o víkendech, rovněž v onu posunutou dobu. Dávali nám slušný příplatek ke mzdě, takže o to byl zájem. Pokud jsem pracoval po čtyři neděle v měsíci, plat se mi podstatně zvýšil. Dělo se tak za minulého režimu. Dnes se často kritizuje práce v neděli a o svátcích. Myslím, že to je zbytečné. Právě za minulého režimu se neprodávalo v tuto dobu a bylo to pro kupující nepohodlné. Velmi jsem přivítal non stop dobu prodejní a podobně, což nastalo po roce 1989. Předpokládám, že kdyby se to opět omezilo, většině zákazníků by to vadilo jako dřív. Myslím, že kdyby zaměstancům i nyní slušně platili za tyto změny oproti běžné pracovní době, pak lidem takto pracujícím by to vůbec nevadilo. Pokud je však někdo nucen k takové posunuté pracovní době bez finanční motivace, tak je samozřejmě nespokojený.

Dále jsem zaznamenal informaci o stavu korupce, založenou na zprávě Evropské komise. Korupce se týká celého kontinentu, působí ztráty v hodnotě 3.3 bilionu Kč ročně. Nejvíce korupce se týká veřejných zakázek. No nic nového, vím, že se tak děje i na té nejnižší úrovni státní správy. Jen že konečně zpráva dokládající, že se krade všude, ve všech státech. Jako prostředek nápravy je zmíněno posílení kontrolní funkce. Myslím, že to moc nepomůže. Nejlépe by bylo zvolit jinou metodu než všelijaké soutěže. Ale celá politika velmi dobře placených poslanců a luxusně placených europoslanců je sama korupční svou podstatou. Stejně tak široce uplatňovaný systém dotací je svou podstatou korupční. Myslím tedy, že se nic nezmění, nemůže  se změnit, je to věc systému.

Trapný výkřik z ODS

ODS, strana, která se po mnohaletém politickém výsluní nyní potácí na hranici volitelnosti, vyzvala premiéra B. Sobotku, aby odvolal A. Babiše z funkce. S odvoláním na některé údaje kolem jeho soudního procesu vyvodila, že se vysmívá obětem komunismu. Píše se to zde. Tyto výkřiky jsou směšné a svědčí, jak je tato strana myšlenkově vyprázdněná. Každý, i ten nejjednodušší člověk ví, kdo to byli zač hned poslední dva vůdci ODS M. Topolánek a P. Nečas – tedy aspoň trochu, jaká byla jejich minulost, odkud se najednou vzali, a samozřejmě nejen oni. Vůbec na začátku po roce 1989 se dostal do čela žebříčku popularity V. Dlouhý, bývalý armádní politruk. Komu tehdy tato kariéra vadila? A to bych mohl jmenovat spoustu jmen s komunistickou minulostí, která se v politice mihla či stále se objevuje. V ODS své předáky nikdy nikdo z těchto pozic nekritizoval, sdělovací prostředky rovněž, oni sami v oficiálně zveřejněných životopisech o minulosti před rokem 1989 cudně mlčeli. Když se to však hodí jinde, tak tuto trapnou kartu vytáhnou. Na aktualne.cz jsem četl článek s názvem „Agent Babiš donášel na své kolegy, tvrdí dokumenty“. Typický způsob manipulace. Z článku toho mnoho nevyplývá, o nějakém trapném donášení tam celkem nic není. Nemám žádný osobní zájem na Babišovi stejně jako na žádné jiné osobnosti z politiky. Jen se mi nelíbí ohlupování veřejného mínění. Počkám si na to, jak si bude celá vláda počínat. Třeba budu opět zklamán, nevím. Předem to však jistě nevím a nějaká dávná nejistá minulost kohokoliv mě nezajímá a nic z ní nevyvozuji.

Máme novou vládu

Ve středu byla jmenována vláda. Při jmenování došlo k trapné situaci, když president vytkl předsedovi vlády šest chyb v jedenapůlstránkovém jmenovacím dokumentu. Chybička se vloudí komukoliv, ale toto bylo moc. Slyšel jsem pak část tiskovky A. Babiše. Myslím, že nedělá dobře, když se vyjádří ve smyslu, my jsme tady noví, neznáme to... rovněž má tendenci odrazit dotazy bagatelizací „žádný problém“. Je vidět že k protřelému politikovi mu ještě dost chybí. Možná se do tohoto života časem vžije. Důležitější je ovšem, jak si bude konkrétně počínat jako ministr. Já politikům obecně nevěřím, na Babiše jsem ovšem zvědav právě proto, že se do politiky dal, ač by si mohl žít zajištěn podnikáním v poklidu někde stranou. Celkově je mi tato vláda sympatičtější než byla vláda Nečasova, s výjimkou ministra D. Hermana a ministryně Marksové-Tominové. Ta má svůj blog na aktualne.cz. Četl jsem si, co psala o cikánech, jejím srdečním tématu. Naprosto bezobsažné plácání, žádný náznak konkrétního, racionálního řešení. V komentářích jí tam jedna paní napsala podrobně o cikánské škole P. Pitra v Ostravě. Cituji z příspěvku: 

Základní škola Přemysla Pittra v Ostravě-Přívoze vypadá jako normální základní škola, ale je jiná. Aniž to někdo plánoval, je to téměř čistě etnická škola. Chodí tam devadesát osm procent romských žáků. Měla to být moderní multikulturní škola, cíle byly ambiciózní, škola populární u úředníků, romských rodičů a aktivistů. V devadesátých letech se tam chodily dívat delegace jako na školu, která ví, jak integrovat a vzdělávat Romy. –  V sousedství je další velká základní škola – Gebauerova. Romských dětí se tam učí asi devadesát pět procent. Neromské žáky škola nemá šanci získat. Rodiče je tam nedají.

Současná ředitelka Soňa Tarhoviská přiznává, že úspěchy dětí se nedostavují, ať dělají, co dělají.

No co k tomu dodat. To paní ministryně neví, nenapíše to sama, nevysvětlí problém, musí jí to někdo z čtenářů připomenout. Takže co od takové madam čekat?

K páteru vyklouzovi Hermanovi se nevyjadřuji, jen že nic dobrého od takové „osobnosti“ nečekám. Vzpomínám jen na to, když dříve jako sekretář arcibiskupa na otázku, zda si myslí, že je pravdivá informace o údajném zločinu Srbů na Albáncích v Kosovu, řekl: „Vždyť to přece bylo v televizi.“ 

Pondělní deníček

Jiří X. Doležal, redaktor Reflexu, se pochlubil svým úžasným výtvorem. Přečetl si složení drůbežího šunkového salámu na webu Kosteleckých uzenin a pak napodobiv chvilku poezie to posměšně recitoval ve videu na stránkách časopisu, přičemž kdykoliv dospěl k nějakému „éčku“, zvedal obočí a významně se šklebil. Smysl toho všeho byla snaha nepřímo dehonestovat A. Babiše, jemuž zmíněná firma patří. No na mně to složení uzeniny žádný výjimečný dojem neudělalo, připadlo mi to docela běžné. Tak jsem si řekl, že kdyby tam přimíchali trochu marihuany, jistě by pan Doležal slintal blahem.

Četl jsem, že ukrajinská ministryně spravedlnosti Olena Lukašová varovala protivládní demonstranty, kteří okupují její ministerstvo, že bude vyžadovat výjimečný stav, pokud budovu neopustí. Říkám si, máte nejvyšší čas to učinit. Dohoda je naprosto nemožná, protože o ni vůbec nejde.

Venku nyní mrzne, zhruba po 20. lednu se ochladilo, poslední dny jsou i v našem kraji opravdu zimní. Předpovědi počasí se různí, četl jsem, že mrazy pominou kolem poloviny února, pak přišla zpráva, že oteplení se objeví koncem týdne. Tak se necháme překvapit. Bohužel v tomto počasí mě čeká cesta do Brna.

Dobře placený pilíř demokracie

Nikdy jsem se netajil s nechutí ke všemu, co se skrývá pod označením veřejnoprávní. V prvé řadě se to týká televize a rozhlasu. Máme tady spoustu soukromých stanic, které vysílají reklamu, musí se snažit nabízet program kvůli sledovanosti, nechtějí po nás žádné poplatky. Máme tu speciální stanice placené, které si někdo vybere a platí jim, jiný ne. Tzv. veřejnoprávní stanice jsou bývalé státní instituce. Dříve na poplatky stačilo pár korun, nic jiného zde nebylo, nikdo nad tím nepřemýšlel. Jiné informační instituce, třeba noviny, se privatizovaly – kdo chce, koupí si je, kdo nechce, nechá být. Státní rozhlas a televize však použily chyták s názvem veřejnoprávní. Zní to ctihodně, ale nikdo pořádně neví, co to je, nějaké definice à la VUML si mohou nechat pro sebe. Viz například heslo na Wikipedii: Veřejnoprávní médium (nebo také Médium veřejné služby) je označení sdělovacího prostředku, který má příjem z veřejných peněz a právně definovaný rozsah a povinnosti. Cílem jejich provozování je zabránit zneužití médií politickými stranami a podpořit média jako čtvrtý pilíř demokracie. Toto tvrzení je směšná hra se slovíčky, ve skutečnosti jde jen o to, aby měly bezpracný zisk zaručený zákonným zdaněním obyvatelstva. Zodpovědnost nemají žádnou, vysílají si bez ohledu na zájem občanů, ať jde o politiku, publicistiku či zábavu, jen od nich inkasují obrovské zisky. Jejich politická nezávislost – to je legrace, tomu nevěří snad nikdo. Obecná úroveň vysílání v ČT také není nijak lepší než u soukromých stanic. Všechny typy pořadů zvládnou i soukromé stanice. M. Jílková měla svůj dryáčnický pořad Kotel na TV Nova. Nyní má dryáčnický pořad na ČT s názvem Máte slovo. Jaký je zde rozdíl mezi oběma televizemi? Tak lze ve srovnávání pokračovat.

Nejlépe by bylo, kdyby si stát nechal pro svou potřebu jeden skromný informační kanál, který by si platil z rozpočtu a který by podával nezbytné informace a stanoviska. Zbytek kanálů by měl být privatizován a poplatky by měly být zrušeny. Byla by zrušena i Rada České televize, další zbytečný úřad se zbytečným rozpočtem.

Českou televizi řídí generální ředitel P. Dvořák, který přišel z TV Nova. Jistě ta nejlepší volba člověka specialisty na tzv. veřejnoprávní média. O tom, jak to tam chodí, je možno si přečít třeba zde. Stojí zato vydržovat si takového molocha? Zatímco takto uvažuji, připravují na nás – viz níže uvedený odkaz. Není z toho východisko, ledaže bychom se zbavili někdy těch zavedených politických stran.

Za televizi budou platit i ti, kteří žádnou nemají, zvažuje Herman - iDNES.cz

Jednoduchá úvaha

Často se píše či hovoří o financování všeho možného. Z čeho vláda bude platit svoje plány? Kde vzít peníze chybějící zdravotnictví? Například MUDr. Pavko z Motola na ČR02 v úterý ráno si stěžoval na nedostatečné financování zdravotnictví. Chybí tam deset miliard? Takže kde brát peníze, kde jsou jejich zdroje?

A tady je zakopán pes. Řešení by nastalo pouze tehdy, kdyby zde vyráběl a obchodoval skutečný průmysl, efektivní národní hospodářství. Nic moc takového však nevidím, všude jen chátrají tzv. brownfieldy. Za minulého režimu bylo plánované hospodářství deformováno vnuceným budováním těžkého průmyslu. Tento problém si ale ekonomové jistě také uvědomovali a postupně budovali i lehký průmysl, plánovala se elektronizace a elektrotechnický obor. Jinak jsme ale měli exportně úspěšný průmysl investičních celků. Podniky vyráběly a montovaly celé továrny a vyvážely je do mnoha zemí světa. Je tady dnes podobný vývozce?

Potom přišel převrat v roce 1989 a začalo se nám vykládat, že ten socialistický průmysl se octl ve slepé ulici, že se vyrábělo nekvalitní zboží jen na sklad, že je to dnes k ničemu, že technická zaostalost je nepřekonatelná... Nyní prý potřebujeme budovat jen služby! Jistě chyběly, ale jakou hodnotu přináší služby? Takže dosavadní podniky byly rozkradeny a zlikvidovány a země se stala odbytištěm záhraničních firem. Podobně bylo zlikvidováno zemědělství, které dnes naprosto nestačí k pokrytí domácí spotřeby a zase vše dovážíme, suroviny i potraviny. Směšná kuponová privatizace nebyla jedinou cestou, jak řešit přechod hospodářství do nových poměrů a vztahů. Jedině promyšlenou koncepcí se mohlo tehdy celé hospodářství přizpůsobit nové situaci. Že by na to nebylo dost odborníků? Kdepak. Zájem mocností však byl jiný a mnoha lidem to vyhovovalo, ať už proto, že věděli víc, nebo jen kvůli ilusím. Tak zde máme dnes pár milionářů a miliardářů, kteří na tom procesu zbohatli, a statisíce lidí na hranici bídy, nejen nezaměstnané a bezdomovce, jejichž iluse dávno vyprchaly. 

Vláda nemá kde dost brát. Samozřejmě má k dispozici daně, dále si jen může půjčovat, a když chce víc, může to sebrat všem občanům ještě většími daněmi a poplatky, zdražováním a omezováním zdravotnických, sociálních i jiných služeb... Přímo s dojetím jsem poslouchal končícího premiéra J. Rusnoka, jak se zastával poplatků ve zdravotnictví – 80 Kč dáte za cigarety, 30 Kč za pivo, tak platba u lékaře pro vás přece není nic moc, tak nějak mudroval. Jenže zapomněl, že ten jeho příklad není kompletní výčet. Ty vysoké ceny platí zcela pro vše. Manželka třeba právě kupovala nitě. Kdysi stály tři Kč, nyní desetkrát více, koho by zrovna toto napadlo? –  A snad některá vláda se může pokusit omezit rozkrádání veřejných zdrojů. Přál bych si to. Ztráty jsou zde obrovské. Ale ani tomu moc nevěřím, že se politici odhodlají či že to dokážou. Nemají, ani nemohou mít skutečné řešení. 

Víkendový deníček

V sobotu probíhal v Olomouci volební kongres ODS. Chvilku jsem to sledoval v TV a zasmál jsem se, jak P. Nečas vléval do řad delegátů optimismus: Zbylo nám tvrdé jádro. Volili nás vysokoškoláci, lidé s pevným politickým přesvědčením, zatímco TOP 09 volili lidé na základě pouhých emocí. Musíme se stát zase důvěryhodnými a pak získame důvěru více voličů. Tak nějak mudroval. No, utěšujte se. Byli jste někdy důvěryhodní? A když ano, pro koho? A asi vám ani po posledním debaklu nedošlo, co jste prováděli, a to opakovaně. Odpočívejte v pokoji, co nejdéle. Pokud jde o jejich kandidáty na předsedu strany, myslím, že nejlépe by udělali, kdyby si do čela postavili J. Kuberu, ten je široce známý a pokud vím, tak úspěšný primátor. U zrodu ODS stál V. Klaus. Ten měl velkou autoritu a stály za ním houfy fanynek. Strana byla „u toho“, takže kdo chtěl privatizovat, získat veřejné zakázky apod., kdejaký podnikatel, kariérista... ten byl stoupencem ODS. Po Klausovi přišli Topolánek a Nečas, a to byla katastrofa, jeden horší než druhý. Ani nyní nemají osobnost, která by straně vdechla nového ducha. P. Fiala je jistě lepší než jeho předchůdce, ale není to charismatický vůdce. Uvidíme, zda si aspoň zvolí nové spolupracovníky, či zda vše bude fungovat ve starých kolejích. Slyšel jsem jen fráze, jaké na kongresech říkají pořád... a pořád nic.

Na konci týdne také máme nového předsedu vlády. B. Sobotka slibuje jmenování celé vlády do dvou týdnů. Tady máme něco novějšího, koalici, jaká zde zatím nebyla, uvidíme, jak si budou počínat v praxi. Ona ODS také tvrdila, že nebude zvyšovat daně a že zdroje bude hledat ve výběru daní. Skutečnost byla opačná. Je mi jedno, jak se politici z ODS či TOP 09 trefují do Babiše, jak J. Paroubek kritizuje... Agent StB, bývalý komunista, to jsou účelové nálepky. Za minulého režimu každý, kdo cestoval do zahraničí, byl v zorném poli policie. Každý farář, který cestoval na zahraniční kongres, musel po návratu podat informace. Nic to vlastně nemuselo znamenat. Dnešní „hlídači demokracie“ by museli nejdříve dokázat, že dotyčný aktivně udával, bral za to peníze apod. Ale o to tolik nejde, stačí jen hodit na nenáviděného protivníka nálepku a počítá se, že někteří na to slyší.

Čtvrteční deníček

Zaznamenal jsem zprávu (Česká televize, Deník, zpráva je zde), že luxusní brněnský komplex Boby Centrum se může stát ubytovnou pro sociálně slabé ze severních Čech, rozuměj pro cikány. Je to jen varianta dalšího osudu místa, ale pokud se tak stane, jistě budou Brňané potěšeni, neboť dosavadní tzv. Bronx jim asi nestačí. Nepochybuji, že zvláště komedianti z Divadla Husa na provázku, kteří si prosadili  pojmenování uličky po V. Havlovi, když zvrátili první, jejich přání nepříznivé internetové hlasování, se budou radostí tetelit. Příliv cikánů by jistě znamenal multi kulti Brno přesně v duchu mudrce Havla.

Proč v Bruselu nemáme velký vliv? ptá se časopis Týden zde, a rozebírá, že problém spočívá v nedostatečné jazykové vybavenosti našich zástupců. Celý tento systém se mi nelíbí. Nicméně pokud jsou karty rozdány, musí se jich co nejlépe využít. Paní poslankyně A. Gajdůšková si myslí, že se bez toho obejde. No plat by měla parádní, stačilo by jí sedět se sluchátky na uších a pak se chlubit, jak dobře pracovala. Četl jsem zde, že nakonec sociální demokraté uvažují jako o vůdci kandidátky do eurovoleb o sociologu J. Kellerovi. To je hlava otevřená, vzdělaný a rozumný člověk, tak doufám, že to bude skutečně on.

Pondělní deníček

Uplynulé dny byly ve zpravodajství sdělovacích prostředků poznamenány permanentním oslavným informováním o zesnulém izraelském vůdci (krásné slovo v této souvislosti) Arielu Šaronovi. Bylo toho tolik, že člověk by se snad mohl domnívat, že se Šaron nějak mimořádně zasloužil o Českou republiku či dokonce poskytl lidstvu nějaký světodějný vynález. Nic z toho pravda není, takže proč? Na tuto řečnickou otázku je zbytečné si dávat sám odpověď. Spokojím se s tím, že servilní adorace této kontroverzní osobnosti mi připadá nevhodná, trapná. Pokud ji provádí stát Izrael, je to jejich věc a lze to chápat, ale v České republice (a jistě nejen v ní) je to prostě jinak. Chápu však, že o tom, kdo je génius či svatý rozhodují peníze a zbraně stojící za přáním tak učinit, které dodají příslušný impuls a kompetenci politikům a jiným činitelům. U nás máme navíc dlouholetou tradici hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Stačí jen vyměnit ten Sovětský svaz.

V pondělí večer  jsem zaznamenal zprávu, že v USA prokuratura zamítla stížnost obhájců K. Dahlgrena na rozhodnutí soudu o jeho vydání do ČR. Dahlgren je důvodně podezřelý vrah z Brna-Ivanovic, který patří před soud, už jsem se obával, že se prostě nebudou obtěžovat s jeho vydáním do nějaké málo významné, neznámé země v Evropě. Advokáti, peníze, to je obecně v právu rozhodující, proto dodnes šejdíři Kožený i Krejčíř jsou celkem v pohodě. No někdy přece jen dochází i na spravedlnost.

Miloš Zeman se předváděl

Pátek nás hned dopoledne přivítal krásným slunečním, docela teplým počasím. V lednu nevídané. Jako by se blížilo jaro. Jsem moc zvědav, co se z toho nakonec vyvine, je mi to podezřelé.

Odpoledne prezident Miloš Zeman ve svém projevu sdělil, že B. Sobotku jmenuje premiérem 17. ledna. Hovořil typickým blahosklonným a ironickým způsobem o personálních věcech. Nelíbilo se mi to. Chápu, že si posoudí jednotlivé osoby, že má na ně názor. Hlavní zodpovědnost za svou vládu však má B. Sobotka a prezident nemá vystupovat povýšeně v roli učitele a vytýkat nedostatky politikům jako žáčkům a klasifikovat je – B. Sobotku i jednotlivé kandidáty do vlády. Vytýkat někomu chybějící publikační činnost jako nedostatek pro politickou funkci mi připadá hnidopišské, označovat jiného za popletu jako povýšenecká shovívavost. Takto bych mohl pokračovat. Bylo to zbytečné. Stačí si popovídat s nastávajícím premiérem a vyjasnit si některé věci. Pokud zde není mimořádný, opravdu závažný problém, je zbytečné zdržovat jmenování vlády a povýšeně se předvádět. Páteční projev mi připadal docela jako kabaretní výstup se školním tématem, na závěr s anekdotou. 

Četl jsem si na dole uvedených stránkách o Moldávii. O této zemi se u nás mnoho neví. Sdělovací prostředky ji považují zjevně za bezvýznamnou. Zde se samozřejmě touto zemí také zabývat nebudu, ale ohromila mě tato informace. Vždy jsem si myslel, že to nějak podobně funguje, ale toto překonalo veškerou představivost. Píše se tam:

V Moldávii byly před lety ničivé záplavy. Mnoho lidí přišlo úplně o všechno a humanitární organizace začaly organizovat pomoc postiženým. Když se po skončení humanitární akce udělala analýza úspěšnosti, dospělo se k šokujícímu závěru, že k postiženým se dostala čtyři procenta vybraných peněz. Zbytek spotřebovaly humanitární organizace na svůj provoz... Více zde:
 http://moldavie.webnode.cz/moldavsko/

Takže přispívejte do kasiček s dobrým pocitem v duši, ať si tito pracovníci užijí nejen zahraničních výletů.