Nedávno bylo vzpomenuto úmrtí V. Bilaka ve věku 96 let. Váhal jsem, zda se mám o tom vůbec zmiňovat. Na internetu i jinde bylo zveřejněno více názorů a postojů, nezřídka úplné hlouposti. Hlavně se zdůrazňuje jeho podpis pod tzv. zvacím dopisem v roce 1968. Označují ho například za kolaboranta a vlastizrádce. O tom, že byl kolaborant, není pochyb. Ovšem jak je to s dnešními politiky? I dnes ČR není samostatný stát. Jsou tedy dnešní politici také kolaboranti a možná i vlastizrádci. Ovšem o nich se tak bude mluvit až někdy v budoucnu. Nyní vystupují jako ctihodné osobnosti, zrovna tak jako V. Bilak v rámci předlistopadového režimu byl významnou osobností. Já jsem tak o něm tehdy nesmýšlel, zrovna tak nepřijímám příliš pozitivně image dnešních osobností. Bilak byl symbolem ztrnulosti a tuposti režimu, i osobně takový odpudivý typ. A ještě k tomu zvacímu dopisu. Byla to podle mě jen marginální záležitost. ČSSR byla součástí sovětského bloku a k jejímu vojenskému obsazení v roce 1968 došlo z jiných důvodů, než byl dopis několika ne zrovna nejvýznamnějších kolaborantů. Jeví se mi směšné, když někde píšou, že na tento dopis Brežněv reagoval invazí.
Dnes mnozí lidé vzpomínají na dobu za Bilaka a spol. docela idylicky. V kontrastu s nešvary dneška vzpomínají jen na to lepší. Ostatně byli i mladší a svět mládí je přece jen veselejší. Nic však není černobílé. Bilak mi splýval v šedi všech funkcionářů, neviděl jsem tam žádný sympatický rys. Sice si někteří lidé dělali iluse třeba o Štrougalovi či Štěpánovi, ale marně. Cítili jsme se méněcenně v sovětském područí, vše se jevilo nedokonalé, beznadějné... žádné východisko na obzoru nebylo, ještě ve druhé polovině 80. let jsem bral režim jako zabetonovaný, neměnný. Věci, které chápeme dnes jako nejisté – práce, nezávadné potraviny... jsme brali jako jakýsi minimální standard, jako samozřejmost. Dnešní primitivní antikomunistické argumenty, jako že nebyly v obchodech pomeranče či banány, toaletní papír... vůbec nepřijímám. Nic takového jsem moc nevnímal. V brněnské tržnici na Zelném rynku jsem nakupoval kvalitní speciality za mírnou cenu. Žádné šmejdy jako dnes. Vzpomínám na skvělé rumunské víno, čínské ovocné konzervy, třtinový kostkový cukr atd. Na náměstí Svobody byl Mléčný bar. Ten neměl chybu, chlebíčky, různé poháry... nic takového dnes nikdo nenabízí. Potraviny a veškeré zboží bylo všude za stejnou cenu. Jako student jsem kvůli nemoci dostal zdarma lázeňský pobyt. Samozřejmě že běžné zboží se nepřeváželo z jednoho konce republiky, ba světa, na druhý. Brno zásobovala místní jatka, mlékárna, pekárna... V obchodě byly jen dva druhy místních jogurtů, takže když jsem poprvé viděl západní prodejnu, žasl jsem, co toho tam je. Dnes si ovšem v takové prodejně jogurt nekoupím, o šmejdy s náhražkami v barevném balení nestojím. Tehdy jsem koupil běžný Brněnský salám a byl kvalitní, vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to mohlo být jinak – nekvalitní či závadné, dnes musím nad rozmanitou nabídkou moc váhat. Boty se kupovaly těžko, ale koupily se a vydržely několik let, podrážky mi v opravně za babku spravili. Košile když dosloužily, mi v opravně za pár korun přešili na letní košile s krátkým rukávem. Naopak nebylo elektro zboží – rádio, gramofon, televize, pračka... o autech ani nemluvím. Toho bylo velmi málo za drahou cenu. V 70. letech jsem v brněnském elektrodomě neviděl několik let jediné rádio. V 80. letech již jsem něco měl, ovšem třeba kvalitnější gramofon byl pro mě příliš drahý, musel jsem se spokojit s nejjednodušším provedením. Pak jsem měl i kazetový přenosný magnetofon. V 80. letech zboží vůbec přibylo. Všechny základní potřeby jídla, oblečení, léků, nájemného... byly levné a měl na ně každý. Do divadla jsem chodil několikrát týdně. Vstupné bylo velmi mírné. V opeře zpívali Vilém Přibyl, Richard Novák, Hana Svobodová-Janků a mnozí další skvělí pěvci, objevili se i zajímaví hosté jako třeba Gaetano Bardini. Brněnská opereta byla úžasná, v ní hrála a zpívala celá řada skvělých pěvců. Inscenace byly klasické, kouzelné, žádné stupidní experimenty dneška.
Prostě trochu jsem si zavzpomínal, zdaleka jsem v pár řádcích téma nevyčerpal, ovšem jasně si uvědomuji, že minulou dobu si nelze ani idealizovat, ani ji jednostranně odsuzovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat