V pátek se připomínalo mimo jiné výročí narození Alberta Einsteina (1879). Byl Albert Einstein takový génius, jak se o něm bez výhrad pěje v německých zemích a samozřejmě i v České republice? Ovšem ve Francii to prý pro mnohé fyziky tak neplatí. Pravda je, že Lotrinčan Henri Poincaré byl v oboru fyziky daleko před Einsteinem, takže je zřejmě skutečným vynálezcem dobře známého vzorce E=mc² a tím speciální teorie relativity. Kdysi jsem si z jednoho článku poznamenal tyto údaje:
Ve své knize Jak jsem se stal Einsteinem. Pravdivý příběh E=mc² (Comment je suis devenu Einstein. La véritable historie E=mc², Éditions Carnot, 2005) Jean-Paul Auffray popisuje: Einstein se v roce 1896, když rok předtím při přijímací zkoušce neuspěl, nechal imatrikulovat na Polytechniku v Curychu. S pěti nebo šesti jinými žáky byl přidělen do nejnižší třídy, a to do sekce VI-A, protože nebyl schopen navštěvovat třídu vyšší. Tato sekce nevzdělávala budoucí inženýry, nýbrž učitele fyziky a matematiky, kteří nesměli učit na univerzitě, pouze na gymnáziu. V roce 1900 tak dostal Einstein diplom, který neměl s prestižním inženýrským diplomem z Polytechniky co do činění.
Takže jak se pak pracovně umístil? Otec jednoho z jeho spolustudentů mu v roce 1902 pomohl získat místo technického asistenta na švýcarském patentovém úřadě. Einstein tam posuzoval význam patentových přihlášek vynálezů (!). – V roce 1900 se v Paříži spolu s druhou olympiádou konala světová výstava. H. Poincaré, v této době již známý jako světově proslulý vědec, byl francouzskou vládou pověřen, aby zorganizoval sympozium o fyzice. Pozval nejlepší vědce světa k poctě Nizozemce Hendrika Lorentze a na oslavu pětadvacátého výročí jeho doktorského titulu. Poincarého příspěvek pro oslavný sborník obsahoval teoretické závěry, které ho o dva roky dříve přivedly k tomu, aby zformuloval vzorec E=mc², to znamená, že ho znal přinejmenším už v roce 1897. Einstein psal o vzorci teprve v září 1905 – aniž Poincarého citoval – v poznámce pro Annalen der Physik a od té doby je jistým tiskem oslavován jako největší vědec na světě. Mezi rokem 1898 a počátkem června 1905 publikoval Henri Poincaré všechny hypotézy a základní rovnice, které tvoří základ speciální teorie relativity. Einstein v Bernu všechny texty Henri Poincarého pečlivě studoval, obzvláště text o speciální teorii relativity z 5. července 1905. Poté o ní pilně napsal článek, který byl jen shrnutím Poincarého principů a výsledků, aniž by práce tohoto Lotrinčana zmínil. Annalen der Physik obdržely Einsteinův rukopis 30. července, to znamená pětadvacet dní po vyjítí článku Poincarého. Einsteinovi to přesto nebránilo v tom, aby se vydával za jediného tvůrce speciální teorie relativity. Prozradil se však sám tím, že svůj článek nazval: „Prinzip der Relativität“, přímým překladem francouzského titulu: „Principe de relativité“, místo aby užil typicky německého obratu „Relativitätsprinzip“. – Česká Wikipedie uvádí, že roku 1905 dospěl Poincaré současně s Einsteinem k základním pojmům speciální teorie relativity. Blíže to samozřejmě nevysvětluje.
Podotýkám, že já nejsem fyzik a vše je to z druhé ruky. Ale podezřelé mi vždy byly ty oslavné tirády, zatímco studia a pracovní zařazení i pozdější jeho činnost nesvědčily o ničem zas tak mimořádném. Také vyvyšovat jakoukoliv osobu do nebeských výšek se mi jeví nevěrohodné. Žádný titán se mezi lidmi nikdy nenarodil ani po tělesné, ani po duševní stránce. Všechny myšlenky, náměty, motivy... se přejímají z minulosti, odjinud a jen se k nim něco přidá, rozvine. Někdo to zvládne lépe, tvůrčím způsobem, někdo jen přejímá. To stejné platí o všech tvůrcích – filosofech, spisovatelích, hudebních skladatelích, malířích a pod. Důležitý je také obchodní prvek, bez víry v pečlivě sestavené a veřejnosti předhozené mýty by se neprodávaly některé obrazy za milony, netlačily by se davy na hollywoodské stars či gladiátory NHL. Svět chce být klamán.
Žádné komentáře:
Okomentovat