Silvestr

V poslední den roku nás ráno vítala zatažená obloha a trocha deště. Silvestr se jako poslední den v kalendáři každého roku považuje za příležitost nejen k oslavám, ale i rozhodnutím, slibům a předsevzetím. Já beru den jako den, nemám nějakou vnitřní potřebu něco slavit ani se k tomuto datu rozhodovat k čemukoliv. Beru to jako konvenci či to chápu jako pro někoho vítané vybočení z životního stereotypu, tomu se nijak nevzpírám. Klidně si připiji a popřeji dobrý nový rok, ale k tomu jsem ochotný vlastně kdykoliv. – Tento den obvykle trávím doma. Popíjet a bavit se někde v restauraci mi nevyhovuje z více důvodů. Ostatně pokud vím, tak většina lidí tráví tento čas také doma. Na serveru tyden.cz se trošku píše o silvestru politiků. Dotázaní vesměs nepřiznávají, že by trávili tento večer jinde než doma. Pobavil mě teplický J. Kubera. Už dříve prohlásil, že alkoholu neholduje, že mu stačí cigarety a káva. Nyní k tématu dodal: „Silvestr opět budu trávit doma, protože my nikam nikdy nechodíme, jsme jenom doma, vypijeme jedno malý šampaňský, a když koupíme velký, tak je to smůla, protože nám zbude. Takže fakt taková nuda.“ V Brně jistě někteří lidé míří ven, o tom se píše třeba zde: Silvestr v Brně? Volná místa stále jsou

Před silvestrem

Minule jsem se zde zmínil o výrocích režiséra J. Menzela na adresu národní povahy. Krátce nato jsem četl podrobný text na toto téma, a to z pera ekonoma P. Kohouta. Ne se vším souhlasím, jak jinak? Ale musím ho pochválit, opravdu takto se má na toto téma psát. Jsou to dva články – jednak co se mu nelíbí, jednak co se mu líbí. Články jsou zde: Články Pavla Kohouta 

Svátky trávíme v klidu, jak to podle mě má být. Přivítali jsme rodinné návštěvy, malé děti „řádily“, s většími se dalo povídat. Nyní čekám ještě poslední den roku, předpokládám všelijaké petardy všude kolem, toho se neúčastním, považuji to i za riskantní, zvlášť v rukou dětí. Jinak velkou radost mám z počasí – docela teplo a zatím nesněží. Vycházky po Moravském Švýcarsku jsou i v tomto období příjemné, výhledy na zalesněné kopce i přes zimní ráz lesů, často s holými větvemi stromů, jsou působivé. Posuďte sami, copak je to za místo? Obrázek sice není aktuální, ale typický.

Zaujalo mě

V předvánočním pořadu ČT 24 Hydepark promlouval režisér Jiří Menzel. V následujících dnech se na internetu objevilo mnoho článků, které něco z jeho provokativních výroků připomínají. Hlavně to, že přiřkl polovině národa buranskou mentalitu. Mně to připadá docela sprosté. Pan režisér je zjevně zapšklý člověk, který si takto ulevuje. Všiml jsem si vícekrát, že skutečné osobnosti jsou skromnější a mírnější ve vystupování. Pan režisér přece také nesestoupil neposkvrněný z nebe, ale léta tu žil v dusných poměrech jako ostatní. V padesátých letech minulého století studoval FAMU. Kdopak se v té době dostal na takovou školu? Jakpak se vyrovnával s poměry ve škole i jinak v životě? Měl by mít více sebereflexe i pochopení pro obyčejného člověka. Já sám jsem velmi kritický vůči lidem, ale příčí se mi příliš obecné soudy, jak to převáděli někteří diváci, kteří mu v pořadu přizvukovali. Úroveň páně Menzelových tvrzení se ukázala i v jeho naprosto nekritických a oslavných tirádách na K. Schwarzenberga. To samo je víc než výmluvné. Stačí knížecí titul a pan Menzel se třepe blahem nad tou vznešeností.

Daleko zajímavější než výlevy pana režiséra mi připadly články prof. Ilony Švihlíkové. To jsou podstatné informace pro život, pro to, co nás možná čeká.

Chystá se tajná dohoda

Dvacet let Severoamerické zóny volného obchodu: poučení z krizového vývoje?

O Vánocích jsme také mohli slyšet projev prezidenta republiky. Je mi jedno, zda se zvolí termín 26. prosince nebo 1. ledna. Důležitější je jistě samo sdělení. A co nám sdělil pan prezident M. Zeman? Musím přiznat, že nic zajímavého. Asi za deset minut popsal, jak prý splnil všechny své sliby, například že posílá třetinu platu na umořování státního dluhu a že vyvěsil vlajku EU na Hradě atp. Pochválil sebe i vládu premiéra Rusnoka. Nejen v této souvislosti si říkám, na co potřebujeme prezidenta? Tedy – stačí buď jen silný prezident bez předsedy vlády, nebo naopak jen silný předseda vlády,prostě jediná osobnost na čele státu. Zmizely by zbytečné rozepře a spekulace. Bylo by to jednodušší, efektivnější a levnější.

Vánoce

Vánoce jsou mi celkem lhostejné. Je to období slunovratu, původně prastarý svátek v mnoha starých kulturách. Počasí je mlhavé, vlhko, tmavo... Koukám na okolní zalesněné kopce, vše se však ztrácí v mlze. Všude ruch, shon, hluk, nákupy, davy lidí v ulicích. V malém městečku to není tak hrozné jako ve středu Brna. Samá výjimka v dopravě i otvírací době obchodů. Nic zvlášť příjemného. 

Koledy a všelijaké vánoční bajky nesleduji. Ježíšek, Santa Claus, Děda Mráz, Weinachtsmann... to jsou pozůstatky prastarých zvyklostí stejně jako lití olova, pouštění skořápek atd. Dobré jen pro malé děti. Tzv. tradiční vánoční jídlo – smažený kapr s majonézovým salátem vyhlíží docela novodobě. Já kapra a vůbec ryby nejím, prostě mi nechutnají, takže žádná změna. Jedině ocením vánoční cukroví. A to u nás vypadá trochu jinak – bez cukru, jen s trošičkou mouky, hlavně ořechy, kokos, kandované ovoce, fíky, datle, vejce, máslo, tvaroh, trochu hořké čokolády a rumu. Manželka vykouzlila všelijaké kuličky i trochu řezů. Odpovídá to našemu způsobu stravování, založeném na preferenci tuků a omezení sacharidů. Cukru se ve jmenovaných ingrediencích stejně nalezne víc než dost, ale přece jen takový řez z množství bílků a strouhaných ořechů a másla je podle mě lepší varianta než obvyklé přeslazené cukrovinky.

Vánoční dárky potěší hlavně děti, ty se na to dlouho dopředu těší. Jinak právě tato záležitost přináší přímo nákupní orgie. Jedině vánoční návštěvy a setkávání rodin je snad nejpozitivnější věc z celého toho zmatku.

Několik poznámek k restitucím nejen církevním

Sobotní zpráva o tom, že sestry boromejky restituovaný pozemek okamžitě prodaly, některé lidi popouzí. Pročpak? Prodaly svůj majetek. Dostaly ho, byl jejich, udělal by to každý.

O církevních restitucích jsem se zde již zmínil. Chtěl bych ještě poznamenat, že žádný velký majetek nepovažuji za posvátný. Každý majetek někdy nějak vznikl, většinou nějakou krádeží či zločinem. Proběhla-li třeba válka, mnoho lidí bylo zabito, zmrzačeno a ožebračeno, někteří se však na válce napakovali. „V pozadí každého velkého majetku je zločin,“ uvádí se citát z díla H. de Balzac. A dnes to beru to tak, že jsou přijímány zákony, které některým přinesou majetek, většina na to jen kouká. Lidé si stejně sami a s nadšením zvolili TOP 09 a Schwarzenberga s Kalouskem, jakož i ODS. Nikdo je k tomu nenutil, s nadšením se rozplývali nad knížetem. Takže od nich se dočkali církevních tzv. restitucí v dnešní nadmíru štědré podobě. Pokud na to lidé nyní nadávají, měli by trošku zpytovat svědomí. 

Mně nevadí restituce budov, hradů a zámků, ba ani pozemků a lesů. Jiná forma dnešního způsobu privatizace vede také ke krádežím a podvodům. Nevadí mi Schwarzenbergovy zámky, vadila mi však jeho privatizace Becherovky. O zámky a hrady se stát také nestaral nejlépe, mnoho jich zpustlo. Stará-li se o ně nyní šlechta či církev, vůbec mi to nevadí, nic to pro mě neznamená. Dostane-li arcibiskup olomoucký zámek v Kroměříži, řád německých rytířů hrad Bouzov, dostanou-li zpět různé staré obrazy, je mi to úplně jedno. Nemyslím si, že je to majetek, který si vlastní prací a úsilím získali, ale prostě jen to, že podle zákonů dávných i nynějších jim patří.

Za zcela nemorální považuji jakékoliv tzv. finanční náhrady a tzv. odškodnění od státu. Jestli někdo utrpěl újmu, nechť je mu uhrazena tím, kdo ji způsobil. Toto pravidlo by mělo platit. Logicky přece nemohou dnes úplně jiní představitelé státu odškodňovat úplně jiné lidi, než byli ti, co kdysi něco utrpěli. Ale chápu, že to tedy nejde, konečně běží o jednotlivce, kteří nějak utrpěli, a to se podle mě musí brát spíš jako tok dějin. Někoho potká utrpení, někdo zemře... jak to lze napravit a kdo by to měl napravit? Penězi jde napravit zmařený život? Ty peníze stejně dostane někdo jiný. A když se řekne, že někdo se má nějak odškodnit, tak proč zrovna takto? Obyčejní lidé také utrpěli různým způsobem a nic za to nemohou dostat. Jsou to jen taktiky, jak někteří, ti správní, přicházejí k majetku. 

Stát jsou úředníci, ti sami nic nemají, jen berou dnes a od nás. Seberou to nám a dají to jiným, slůvko stát je jen zastírací manévr. Lidé na to naletí a nechápou, že stát nic sám ze sebe nemá, jen naše aktuální daně a poplatky a dluhy, které na náš účet dělá. Místo aby se stavěly silnice, podporovala věda, školství, zdravotnictví, sociální ústavy, vyplácely se důstojné důchody, snižoval se státní dluh... tak se zdůvodňuje, že na to nezbývá a že jsme tím vinni jen my, občané, že žijeme nad poměry. Tlachy.

Církvím by se měl okamžitě přestat platit jejich provoz, platy duchovních, nepřispívat na nic, co se provádí pod firmou církev, nic by neměly od státu dostávat.

Nemám žádné sympatie ani zdůvodnění ke správnosti restitucí. Beru je tak, že tady jsou a nic s tím nenaděláme.

Páteční deníček

Ve zprávách jsem zaznamenal, že Státní zastupitelství podalo žaloby v kauze Promopro. Už jsem si myslel, že to je odloženo a zase se nic nevyšetří. No snad jsem se mýlil. Zaráží mě však, že nebyl obviněn A. Vondra. Došlo jen na býv. náměstkyni ministra a ředitele odborů a lidi z firem. Předražení se prý týká 388 mil. Kč, to opravdu není drobnost. I nyní se mluví o obsazování vládních funkcí a opět se zdůrazňuje, že ministr problematice resortu nemusí rozumět! Je přece politik a manažer. Ale to byli údajně i A. Vondra a V. Parkanová na ministerstvu obrany. A odpovědnost za finanční skandály s letouny CASA či Promopro si žádnou nepřipouštějí! Nyní podobně mluví kandidát ANO M. Stropnický. Když se někdo prohlašuje za manažera, bere statisícový plat, tak by měl nést plnou zodpovědnost za svěřený resort. Nebo by měl vysvětlit, za co ten plat vlastně dostává! Stropnický sice v souladu s celou volební ideologií ANO mluví o nápravě neprůhledného hospodaření na ministerstvu obrany jako o svém úkolu, ale o nějaké nápravě, bude-li se vůbec konat, se dozvíme až časem. Ostatně ještě ministrem obrany není.

V pátek večer bylo oznámeno, že lidovci dostali třetí nabídku na vládní funkce, aby konečně byla ustavena koalice a pak vláda. Dočkali se vytoužené funkce ministra zemědělství, ale pořád je jim to málo a dělají drahoty. Můžeme však konstatovat, že jejich taktika jim vyšla, nakonec kývli na souhlas. „Po faktické stránce bylo splněno vše, s čím jsme šli do jednání. Ale jinak je to hodně velký kompromis a podle mého je to hodně slabé;“ – „Nemohou nás mačkat, až z nás poteče zelená šťáva;“ – tak podle novinky.cz reagovali jejich předáci. Myslím, že sociální demokraté s takovou trapnou vstřícností nedělají dobře. Výroky lidovců jen nasvědčují, co od této vyděračské a pokrytecké partaje je možno čekat do budoucna. Stejně tak jim vstřícnost vůči lidovcům nepřidá na popularitě u veřejnosti. Při posledním oznámení výzkumu volebních preferencí to bylo již znát, když je ANO odsunulo na druhé místo. To vše se samozřejmě pozná až časem, ale dobrý dojem z toho rozhodně nemám.

Vysoké školy jako houby po dešti

Když po roce 1989 vznikaly vysoké školy jako houby po dešti, velmi jsem se podivoval té nezodpovědnosti, kariérismu, ba trapnosti. Kde by se nabralo tolik skvělých vzdělanců, aby vysoká škola byla skutečnou vysokou školou. Za další – proč produkovat tolik držitelů vysokoškoského diplomu? Populace sestává z části nadprůměrně inteligentních lidí, většiny průměrných atd. Která část je určena ke studiím?

Připomínám zde paměti Václava Černého. Ten velmi kritickými a posměšnými slovy hodnotil už vznik tří vysokých škol po roce 1918. Uznával, že dvě by bylo možno jakž takž obsadit, třetí nikoliv. Doslova píše: 

„Do Brna, do Bratislavy šli na některé obory lidé vědeckých rozměrů o málo nadstředoškolských, počestní pilníci, jejichž jedinou jiskrou byla snaživost, bystře se chápající příležitosti. Karlova univerzita se chovala lišácky, a například do Bratislavy odsouvala svoje přebytky, svoje doživotně čekatelské kandidáty, svoji průměrnost a podprůměrnost, a Slováci, buďte rádi, že vám dáváme aspoň to.“

Situaci po roce 1945 hodnotí takto: „(...) nová vlna československé kulturní hochštapleřiny či domýšlivého gründerství, a v jejích vodách především komické zakládání nových vysokých škol (...) Začalo to obnovováním university v Olomouci péčí sebepovolavšího rektora a truchlivého tlučhuby, a končilo to za pár let tím, že každé krajské město chtělo mít svou univerzitu, nebo aspoň nějakou její fakultu, a rozhodně dostalo alespoň fakultu pedagogickou, na univerzitní fakulty povýšeny totiž bývalé středoškolské ústavy, ale to pak na takovou pedagogickou fakultu vzneslo nárok i leckteré město okresní (...)“ 

Chápu, že taková vědecká osobnost měla velmi přísný pohled na toto dění, ale ne nepravdivý. Copak by asi napsal o dnešní situaci, o pověstných doktorátech z Plzně či z nějaké obskurní vysoké školy ze slovenského městečka? Copak by napsal o dnešních absolventech, jejichž perspektiva jim dává pozice úředníčků, prodejců, ba i pozice dělnické. Ani to jinak nejde, vždyť žádní inteletuálové to nejsou – už s ohledem na to, že absolvují i ti průměrní, zvláště když si mohou školu a titul zaplatit.

Nechápu tu nesmyslnost. Bude to stále horší. Občas se o tom něco píše, jako například nyní článek na ihned.cz:

Vysokoškoláci budou za několik let brát i dělnické pozice

Pár témat k zamyšlení

Kvílení všelijakých pisálků a politických slouhů kdovíčeho nad osudem Julie Tymošenkové a ukrajinskými záležitostmi jsem nikdy nebral vážně. A jen se v tom utvrzuji. Zrovna jsem si přečetl dva podstatné články na toto téma. První na motejlek.com, druhý na erepublice.cz. Doporučuji je raději než tlachy Schwarzenberga, Kocába a dalších podobných.

Tymošenková Ukrajinu oslabila v očích investorů

Ukrajinští bojovníci za svobodu se mohou ohřát u zlevněného ruského plynu

Bývalý ministr financí V. Tlustý se vyjádřil k církevním restitucím. V podstatě potvrzuje to, co si myslím i já. Prostě stát může všechno, může vyvlastňovat s náhradou i bez náhrady. Takže není pravda, že věc nelze řešit. Nedotknutelné vlastnictví podle Listiny základních práv a svobod při platnosti zákona, že ve veřejném zájmu můžete za odhadní cenu vykoupit pozemek? Viz celý článek na parlamentnilisty.cz je zde:

Exministr Tlustý ukazuje cestu, jak církvím nedat všechno

Katolická církev se však zatím chystá na bohulibou činnost. Bude investovat z toho, co stát sebere nám a jí to dá jako finanční náhradu. S takovou činností má „dobré“ zkušenosti katolická církev ve Slovinsku. Tak jen do toho, toto je váš skutečný pánbůh. Článek na ihned.cz je zde:

Katolická církev rozběhne v příštím roce investiční fond.

K pondělnímu Hydeparku

V pondělním pořadu Hydepark na ČT24 se objevila novinářka Lenka Zlámalová. Nedávno jsem četl, že s dalšími kolegy opustila Lidové noviny v souvislosti s převzetím novin A. Babišem. Poučila nás o lecčems. Například máme se moc dobře – ti co žijí mimo platové spektrum paní novinářky jsou zřejmě i mimo její zorné pole, asi je jich málo. Rovněž korupce u nás prý není tak hrozná, je to zveličeno. Tak se jen ptám, zda je to záměr, či slepota. Všude kde jsou dotace, výběrová řízení na státní zakázky atd., tam je všude živné pole pro korupci. Děje se tak i na nejnižší úrovni státní správy. Když přijedu do Brna a vidím podchod pod hlavním nádražím zastavěný hnusnými stánky jako nějaké předměstské tržiště, kladu si otázku, proč to tak je? Proč se jejich smlouvy nezruší a nezařídí se to estetičtěji, rozumněji, civilizovaněji? Nejde to, smlouvy jsou uzavřeny tak, že jsou prodejci v klidu. Jak je to možné? To úředníci sami o sobě zničeho nic uzavírali pro město nevýhodné smlouvy? Jiné vysvětlení kromě korupce, úplatků... nemám. A to je jen drobná věc. Podstatné obchody probíhají na jiných úrovních. Dále se paní novinářka pozastavovala nad nekompetentní kritikou kroku ČNB při oslabování kursu koruny. V civilizovanějších zemích, pravila, by taková debata ani nevznikla. Chápu, že leccos z těchto debat není trefné, ale kritika je najisto oprávněná. Nevím, na kolik jsou jiné země civilizovanější než Česká republika, ale jak to vidím já, jde o skryté zdanění nejchudšího obyvatelstva i bez zvyšování DPH. A co to udělá s jeho vklady? Nad čím jásat při slibovaném vyšším vývozu „našeho“ průmyslu? Německá montovna automobilů je nějaký český průmysl? Proč bychom museli souhlasit a radovat se nad zvyšováním cen dovážených potravin a léků a dalšího zboží? Proč bychom museli věřit, že bankovní kroky mohou něčeho podstatného pozitivně změnit v hospodářství? Máme právo používat svoje myšlení a nemusíme si nechat ve všem sugerovat názor od lidí, kteří pracují v něčím zájmu, případně ve vlastní omezenosti.

Peníze a zase jen peníze

Napsala mi ctěná Česká správa sociálního zabezpečení, že mám přidáno na důchodu. No sláva, nejen stálé zdražování, ale konečně přidáno. Celých 40 Kč. Teď jen mohu dumat, co si za takovou sumu mám pořídit. Rady a návrhy se vítají. – Hlavně že jsem se dočetl, že jakási nezisková organizace Elpida chce učit seniory používat e-mail a pouštět si videa. Úžasná nabídka dovedností. Jistě se ucházejí o státní či jinou podporu pro tuto bohulibou činnost a – pro sebe také.

V České republice je ovšem možno přijít k penězům jednodušeji a velkoryseji. Je jen třeba mít ty správné známosti. Jak jsem se dočetl, ministerstva zadávala mnoho zakázek bez výběrového řízení. Chápu, že i výběrové řízení lze přizpůsobit na míru, ale je to přece jen trochu těžší. Informace je zde: Ministerstvo obrany zadává tři čtvrtiny IT zakázek bez soutěže.  Také jsem se dočetl, že ministerstva rozhodovala o tom, zda peníze na nějaký projekt půjdou, tak že to posuzovaly osoby, které byly přímo navázány na autory projektu. Není divu, že se pak za jednu stať v odborném tisku vyplácely honoráře dosahující milionu korun. Například „úžasný“ projekt Vypracování optimální metody pro stanovení pitelnosti českého piva přinesl jeden článek odměněný pěti miliony korun. No to je paráda, to se to vydělává. Vše se dočtete zde: Za jeden článek o výzkumu pitelnosti piva vyplatilo i pět milionů 

Nedělní deníček

Novinář W. Buchert na serveru parlamentnilisty.cz tvrdí, že hnutí hnutí Ano nemá program, je řízeno jedním člověkem, bez něhož hnutí není schopno udělat krok žádným směrem, ANO bude jednat impulsivně a nečekaně a na to prý doplatí jak ČSSD, tak KDU-ČSL, kteří nebudou schopni adekvátně reagovat. Lidovci prý budou nuceni koalici zakrátko opustit, pokud si budou chtít zachovat zdání středopravé strany. B. Sobotka je zase slabý vůdce neschopný přitáhnout masy, jeho strana bude tlačena jinam, než se sluší na levicovou stranu. O Babišovi se prý bude říkat stejně jako o Kalouskovi, že řídí vládu. 

Schválně to zde uvádím, abych se časem mohl přesvědčit, co je na tom pravdy. Takových úvah zanívá spousta, W. Buchert je ale zkušený novinář, vzpomínám na jeho komentáře ještě z doby, kdy působil v časopisu Týden. Je dobré si takové věci poznamenat. Například ve středu 14. prosince 2012 ve zprávách na ČT24 byl záběr, na němž v překladu německá kancléřka Merkelová sdělila, že pokud bude ustavena finanční unie, která napraví nedostatky Eura, vyjde Evropa z krize úspěšně a ještě silnější. Na toto zlepšení a sílu asi můžeme čekat ještě moc dlouho. Ale ve chvíli, kdy to řekla, to jistě mělo patřičnou váhu.

Přidávám opět citát z diskusí v knize A. France Historie našich dnů:

(...) naši šekaři z parlamentu vydávají Francii do rukou cizí mocnosti, Kapitálu. Neboť Kapitál je dnes vskutku mocnost a lze o něm říci, co kdysi platilo o církvi, že je ve společenství národů věhlasným cizincem. Naši poslanci, které si kupuje, jsou tedy zloději a zrádci. 

Sobotní deníček

Sledovat rozdělování ministerských křesel mi připadá jako dost trudná četba. Lidovcům nestačí dvě ministerstva, a teď následují argumenty proč ano, či ne,  politikové i politologové se předhánějí v názorech. A co je mi vůbec do toho? Je mi to jedno. Lidovce rád nemám, svůj vyděračský potenciál prokázali dostatečně již v minulosti, nic dobrého pro koalici s nimi nečekám.

Více mě zaujal názor P. Macha, předsedy Strany svobodných, který poukázal na to, že zařazení dětských plen do vyšší daňové skupiny se provedlo po nařízení EU. Takže jakpak si to ti naši horliví Evropané vlastně představují se zařazením zpět do nízké sazby? Názor je zde: Mach

Docela zajímavá četba jsou články Etnografické zápisky z Ruska na e-republice. Pokud to někoho zajímá, tak zde: Etnografické zápisky

Přidávám citát, podotýkám že je cca sto let starý, z Historie našich dnů od A. France:

Naši ministři financí jsou k službám mezinárodním bankéřům. A ještě smutnější je, že Francie, Francie, někdejší osvoboditelka národů, se od nynějška stará jen o to, aby v Evropě bojovala za práva majitelů cenných papírů.

Rozhodl jsem se zrušit systém hodnocení blogu, kterým bylo možno jednotlivé příspěvky „známkovat“. Dělo se tak bez problému po pár týdnů existence blogu, ale najednou jsem byl upozorněn, že to nejde. Podíval jsem se a skutečně. Všechna hodnocení vymizela a nová zadat nejde. Není to první můj blog na blgospot.com a na všech se tady toto časem stalo. Opravdu podivně to zde funguje. Už chápu rozhořčení jednoho blogera, který to na blogspot už kdysi dříve zabalil a přesunul se na wordpress.com. 

Čtvrteční deníček

Tak pan Gazdík se konečně dočkal a stal se místopředsedou sněmovny. V Suché Lozi mohou slavit. – Po souhlasu Slovenska se paní Klausová již může ujmout funkce velvyslankyně v Bratislavě. Vůbec nechápu, k čemu tyto dvě země navzájem potřebují velvyslance. Žádná bariéra zde není. Prostě trafika pro vyvolené. Kdyby mysleli vážně úspory v rozpočtu, museli by tyto úřady jako zbytečné zrušit.

Politika, ať už jde o tyto či jiné zprávy mě znechucuje. Není to jen obsahem zpráv, ale i způsobem zpravodajství a to, jak se vedou rozhovory. Všelijaké televizní zpravodajské hvězdičky mě odpuzují. Způsob, jak kladou otázky, i to, na co se vůbec ptají, se mi nelíbí, ba připadá mi i hloupý. Buď si najdu jiný pořad, ale to jde dost těžko, nebo dávám přednost četbě. 

Vytáhl jsem z knihovny knihu Historie našich dnů od Anatola France. Tuto knihu nelze číst jen tak halabala narychlo, to by z toho čtenář nic neměl, není to jednoduchá četba. Je však otázka, koho tento autor dnes zajímá. Já patřím mezi jeho ctitele od mládí a vždy se k němu vracím. Zcela nově jsem přečetl knihu Večery u krbu od Vladimíra i Ondřeje Neffa. Zaujalo mě na ní leccos, například jsem se dozvěděl, jak vznikl Filosofický slovník V. Neffa – intenzivním studiem při přípravě na psaní románu. Obdivuhodné. Kuriosní téma se týkalo vzpomínek na ing. K. Drbala v poválečných letech. Ten se totiž zabýval fyzikálními pokusy s tělesy tvaru pyramidy. Zkoušel různé věci, pozoruhodné byly například výsledky s žiletkami vloženými do pyramidy – nikdy nepřestaly být ostré. Takto mnohokrát použitou a z pyramidy resuscitovanou žiletku poslal do DIU Jevíčko, tehdejšího výrobce žiletek, s dotazem, zda u zaslané žiletky náhodou nepoužili nějakou extra ocel. Odpověděli mu, že je zcela nová, aby si z nich nedělal blázny. Příčinu regenerace žiletky ovšem vysvětlit nedokázal. Má to prý něco společného s magnetickým polem, protože žiletka se musí položit do pyramidy do jedné třetiny výšky tak, aby její delší osa směřovala od severu k jihu. Pokud by měl někdo zájem, tak radí: Postavte si pyramidu podle vzorce, že výška tělesa se rovná hrana základny krát Ludolfovo číslo lomeno dvěma. Nejlépe si ovšem přečíst vše k tomuto tématu v této knize. Jsem racionální člověk, nevím, co si o tom myslet. Fakta jsou ovšem fakta.

Přišlo e-mailem

V pondělním TV pořadu Hydepark se objevil poslanec TOP 09 Stanislav Polčák. Nehodlám se věnovat všemu, jen tomu, že popřel moderátorem nastolenou otázku nedostatečné sebereflexe této strany na čerstvě skončeném sjezdu. Takto se to jevilo i mně, obyčejnému pozorovateli, a jak jsem si všiml i profesionálním komentátorům. Pan Polčák s tím nesouhlasil, prý sebekritika proběhla – týkala se ministerstva práce a sociálních věcí. No a hned dodal, že panu ministru Drábkovi se ovšem křivdilo. Velmi zábavná sebereflexe. Jistě mnoho lidí se slzami dojetí vzpomíná na sKarty a jiné povedené věci ministerstva pana Drábka. Ale nebyla to jenom jeho činnost, čím potěšili veřejnost.

E-mailem mi chodí různé věci, z jedné jsem vybral podstatnou věc, mapu solárních elektráren. Dohledatelnost těchto informací byla totiž veřejně popřena, autor textu se rozhořčeně vyjadřoval na adresu České televize. Příliš šťavnatý text jsem raději vypustil. Hlavní informace je odkaz na mapu. Výtah z textu je zde:

Seznam FV elektráren je na přehledné mapě i s majiteli. 

http://www.elektrarny.pro/seznam-elektraren.php

Pokud vás problematika fotovoltaiky zajímá – zde je množství info – a nejen o ní. Klikněte si na Zdroje informací a pak si vyberte adresu, kterou libo a najděte si, co chcete. 

Hezkou a zajímavou zábavu při zjišťování zajímavých info (mimo jiné dostal jsem se okamžitě do Katastru nemovitostí). 

Není nad informace

O víkendu jsme mohli zaznamenat volební sjezd strany TOP 09. Ničím mě to nezaujalo, jen asi jako volby v bývalé KSČ. Předem se ví, kdo bude v čele, procenta hlasů se blíží stovce. Projevy byly nudné, hlavně že se nezapomněli pochválit a dodat si odvahy. Tato neschopnost přiznat si nějaké chyby je trapná. Lidé však takovou ztrátou paměti netrpí. Údajně pravicová strana – a postarala se o brutální zvýšení DPH, megatunel církevních restitucí, rozvrat na ministerstvu práce a sociálních věcí, a politiku škrtů v rozpočtu. Nic lepšího nejlepší ministr financí nevymyslel. Stranička má nějakých 3500 členů, opravdu velká základna pro hledání osobností, pro nějaké vnitřní diskuse a také pro významný výběr příspěvků.

Česká televize ukázala dvě mladé emigrantky, žijící v Jižní Africe. Dozvěděli jsme se, že mnozí bílí odtamtud odešli proto, že si něco mysleli, a ono to není pravda. Žije se tam prý skvěle. No jistě, v bývalé Rhodesii, nyní Zimbabwe, se to také bílým farmářům jen zdálo a Mugabe je dobrák od kosti. K takovým zprávám dodám srovnání. Už vícekrát jsem četl příklady života cikánů, kteří se vystěhovali do Británie či Kanady a tam se jim žije skvěle, nikdo je nediskriminuje jako v České republice, mají práci, chodí na vysokou školu atd. – Jednotlivé příklady lze jistě vždy nalézt velmi různé. To, že Kanada si stanovila víza pro občany ČR, byl zřejmě jen nějaký kanadský truc. To s cikány nic společného nemělo. To, že v Británii například sestavovali občané domobranu proti cikánům a jejich způsobu života, to také ČT neuvedla stejně jako jiné příklady nechuti a odporu vůči těmto přistěhovalcům. Takže žádným takovým zprávám nepřikládám význam a informace se snažím najít spíš jinde.

Páteční deníček

Ve středu jsem zajel do Brna vyřídit více věcí. Přesto jsem si vyšetřil čas na závěrečné občerstvení v Starobrněnské pivnici na Divadelní ulici, kde před lety bylo velké knihkupectví. Jak jsem se dříve zmínil, chtěl jsem ochutnat starobrněnský speciál 12° Medák. Prostředí je tam příjemné, odpočinul jsem si a napil se. Podávají tam také jak hotové pokrmy, tak pochutiny k pivu. Pivo Medák není špatné, vyznačuje se plnou chutí se specifickou velmi výraznou hořkostí ulpívající dlouho na patře. No za ty peníze bych ho více nepil – bez spropitného 36 Kč. K tomu, abych byl ochoten platit takovou cenu, bych musel dostat větší zázrak.

Zemřel Nelson Mandela, kterého vesměs všichni oslavují jako úžasnou osobnost. Já jsem zdrženlivý. Metody jeho hnutí byly hrozné. Oblíbená zábava černých revolucionářů - běloch s hořící pneumatikou kolem krku se už nepřipomíná. Zničili skvělý, dobře fungující stát, desetitisíce bílých farmářů muselo utéct před černým terorem. Dnes je to pochmurná země plná zločinu a chaosu. Pokud mi někdo řekne, že bílí sebrali černochům vlast, a tak byli konečně spravedlivě vyhnáni, odpovím, že to bylo přibližně jako v původně srbském, nyní v albánském Kosovu. Původně tam žili snad jen Křováci na úrovni pravěku, Bantuové tam přišli později, jako zemědělci z tropů se mohli v subtropech přizpůsobit, až tam teprve bílí dovezli plodiny a zvířata, vhodné k pěstování a chovu, a rozvinuli hospodářství. Nejsem žádný znalec tématu, jen si vzpomínám, jak jsem to kdysi se zájmem sledoval na Hlasu Ameriky, BBC a podobných stanicích.

Naši skvělí poslanci

Když se chystaly volby, byl jsem přes všechnu skepsi v určitém očekávání. Skepse však byla nanejvýš oprávněná. Politikou se mi už ani informativně nechce zabývat. Pokud poslouchám různé debaty, interview a pod., jen se utvrzuji v názoru, že nic pořádného od politických stran čekat nemohu. S takovými experty, jako je třeba takový politický bafuňář, sociální demokrat L. Zaorálek, nelze nikoho nadchnout. Měl by už konečně zmizet z veřejného života. Jen tlachá, že se nic nedá dělat, plká a zdůvodňuje, proč nelze hnout s církevními restitucemi i novým Občanským zákoníkem. Tolik námitek je k tomu vzneseno, tolik argumentů a nic. Kde jsou ty slibované změny? K čemu takoví činitelé? 

Ve středu probíhala volba místopředsedy Poslanecké sněmovny. Střetli se Tomio Okamura a Petr Gazdík. M. Kalousek se nechal slyšet, že si tuto funkci podle principu poměrného zastoupení strana TOP 09 zaslouží – jako by se o tento princip vzdy staral, třeba v době, kdy byl u vlády, snad jen o uplatnění převeliké strany LIDEM – a o Gazdíkovi prohlásil, že je navíc schopný člověk, mezi jehož přednosti patří mimo jiné i schopnost sestavit větu, která má začátek i konec a je gramaticky správná – jako by T. Okamura byl neschopný a řečnit neuměl a jako by zrovna to představovalo Gazdíkovy úžasné kvality. P. Gazdík, pocházející z metropole Suché Lozi, je věru velkosvětský švihák, řeční tak, že věta je možná gramaticky správná, ale vcelku bezobsažná. Pokrytectví z něho přímo čiší. Dělal se svým spolkem Starostů celou minulou parlamentní dobu nanejvýš křoví bohulibé činnosti M. Kalouska, takže jsme ty  jeho úžasné kvality mohli posoudit sami. A myslím, že Kalouskovy squadry jsme si užili více než dost a že to stačilo. Pokud si toho Gazdíka poslanci vyberou, tak se jen utvrzuji v tom, že se nic nezmění. 

Co je to ve sněmovně zač, nám vysvětlila nová poslankyně Jana Hnyková z hnutí Úsvit, zaměstnáním zdravotní sestra. Popsala své dojmy z ustavující schůze sněmovny: „Způsob, jakým se poslanci k sobě chovali, byl pro mě naprosto nepochopitelný. Neúcta člověka k člověku, kdy se poslanci nahlas bavili mezi sebou a neposlouchali, co jim předseda vlády sděluje. Nebo páni poslanci v podroušeném stavu, kteří se málem netrefili do dveří.“ To je ta náročná poslanecká práce. Tak se chovají na ustavující schůzi? Je vidět, jaká elita přišla do sněmovny. Nejspíš se hned vrhli do parlamentního bufetu, aby si hned užili tamějších nevídaných cen. 

Pivo včera, dnes i zítra

Pivo piji rád, ale vždy tomu tak nebylo. V mládí jsem o sklenici piva nezavadil ani pohledem. Podobné bylo i později. Nepil jsem ani jiný alkohol, ba ani kávu, vše jen vyjímečně, zvláště když ze společenských důvodů nebylo vyhnutí. Zato jsem konzumoval cca litr silného čaje denně. Až tak v pátém deceniu života jsem začal popíjet kávu, likéry, víno, nejpozději přišlo na řadu pivo. Vykládám si to tím, že čím je člověk starší, tím víc mu přijde vhod nějaké povzbuzení. Nesmí se to přehánět, pak je možno počítat i s příznivými účinky. Pokud jde o pivo, vybavil se mi obrázek mého otce. Trpěl ledvinovými kameny jako Job, rady ku pomoci dlouho nebylo. Až mu jeden starší lékař poradil, aby pil jedno pivo denně, myslím, že mu konkrétně doporučil plzeňské. Otec ho poslechl, pamatuji, jak si dovezl celou basu piv a ukládal je do sklepa. Lednice tehdy nebyly. Každý den jednu láhev vypil a - ledvinové problémy zmizely. Nevím, zda zrovna na ledviny muselo být to plzeňské, spíš bych řekl, že postačí jakékoliv kvalitní pivo. Otec sám nikdy alkohol nepil, až ve starším věku také popíjel slivovici a jiné nápoje. Dodnes si nalévám do skleničky, kterou on používal. Takže suma sumárum je to se mnou podobné. 

Denně vypiji dvě piva. Většinou lahvové doma, v restaurantech příliš nevysedávám, spíš v létě na zahrádkách. Oblíbil jsem si Litovel 11° Moravan, Budvar 12°, Pardál 10° i 11°. Lahvovou Litovel jsem kupoval za pobytu v Ivanovicích na Hané, tam měli v obchodě celý sortiment této značky. V Brně jsem na Litovel zašel do pivnice, lahvové se tam nikde neprodává. V Brně jsem také chodíval na pivní speciály. Zkušenost s nimi je různá. Skvělé pivo z jednoho roku se nemusí příště opakovat. Člověk si poručí to co před rokem, převaluje doušek v ústech a dumá, čím to může být, že ho nepoznává a není ani dobré. Budvar nyní nemám k dispozici, chce to ovšem dvanáctku, jeho desítka mi nechutnala, což je zajímavé, protože desítka Pardál od stejného výrobce ano. Pro Pardál, levné, ale za tu cenu skvělé pivo, si musím zajít do vzdáleného obchodu, a to se mi většinou nechce. Nyní žiji v místech, kde sahá největší vliv pivovaru Černá Hora. Toto pivo jsem dřív neznal, ale hned jsem mu zde přišel na chuť. Je to zatím jedenáctka Páter, lehčí příjemně hořké pivo, dále 13,6° speciál Kvasar s přídavkem medu – pivo vydatně plné chuti s hořkostí mírně korigovanou přísadou chutná kdykoliv, ale zvláště po ostřejších jídlech. Točené pivo zde bývá také Černá Hora nebo Starobrno, ale i Poutník, Dudák, Svijany... Zavítám-li do restaurace a mám na výběr, volím i zde černohorské. Pokud stihnu brzy cestu do Brna, hodlám někde ochutnat speciál Starobrno Medák. To je letošní novinka.

Nedělní deníček

V sobotu jsem obešel celé naše městečko, což je vzhledem k terénu docela slušný výkon, v neděli jsem setrval celý den doma, tak jsem mimo jiné sepsal i pár řádků tohoto blogu. 

Jak jsem se dočetl, tak president Miloš Zeman převedl agendu udílení presidentských milostí na ministerstvo spravedlnosti. Považuji to za krok správným směrem. Udělování milosti je instituce monarchistická. Monarcha, který si odůvodňuje svou moc a vládu Boží vůlí, tak v tomto zastoupení může udělovat milosti. Středověký institut. Ateistický president, který byl do funkce zvolen, a to na pár let, nemůže z logických důvodů udělovat nějaké milosti (už to slovo samo) odvozované z náboženských atributů. Pokud tak činí, je to jen směšné privilegium, které se masivně zneužívá. Jen stačí vzpomenout na to, jak si počínal V. Havel či V. Klaus. Nic pěkného. Takže chce to jen dovést do konce, aby to ministerstvo mohlo provozovat jako mimořádný opravný prostředek při maximálním uplatnění práva, nikoliv nějakých osobních zájmů.

Na Ukrajině opozice protestuje a dožaduje se sblížení s Evropskou unií. Krokodýlí slzy nad situací roní kdejaký politický bafuňář, například u nás K. Schwarzenberg. Jak je to s tou opozicí, se dobře ví, totiž pokud se vědět chce. Nespokojenců je všude dost. Stačí tam poslat specializované týmy na vyvolávání nepokojů, financované všelijakými „humanitárními“ nadacemi, za nimiž stojí CIA, Sörös a podobní, které se už postarají o potřebnou eskalaci napětí. Nic nového i na Ukrajině, už tam měli oranžovou revoluci se vším všudy - a jakpak to dopadlo? Na co potřebuje EU Ukrajinu? Nejde jen o EU. Je to širší geopolitická snaha získat pozice Rusku přímo přede dveřmi. Dále velký ukrajinský trh se dobře hodí pro zboží z EU. Ukrajinské výrobky naopak v EU nikdo nepotřebuje a nechce. Mohou se dočkat jen privatizace všeho možného, plné supermarkety šmejdů, likvidaci vlastní výroby, stavby nějakých montoven s levnou ukrajinskou pracovní silou, jistě vydávaných za úžasné zahraniční investice. Známe to dobře i od nás. Ukrajina má historicky dané silné vazby na Rusko. Pokud se chce šmahem všeho toho zbavit, například ruské ropy a plynu a mnohého dalšího vzájemně výhodného za přijatelné ceny, tak jen do toho.

Čtvrteční deníček

Ve čtvrtek jsem byl celý den doma. Venku chladno a ledovka, nic příjemného. Věnoval jsem se práci doma, kterou stále vykonávám, a sledoval zprávy. Přečetl  jsem si například, že na železniční trati S2 ve směru Křenovice–Brno–Adamov–Blansko–Letovice, po které často jezdím, budou v příštím roce konečně nasazeny nové vlaky. Má to být až v srpnu, více jich přijde teprve v roce 2015. Takže si ještě počkáme, ale s nadějí na lepší. Nedávno jsem se zde o špatných vlacích zmiňoval a jsem rád, že jsem si nyní příznivou zprávu Brněnského deníku přečetl.

V TV zprávách jsem zaslechl, že slovenský premiér Fico podepsal v Praze dohodu o vzájemném uznávání univerzitního vzdělání. No je to především v zájmu Slováků, těch tady studuje pětkrát víc, než je tomu naopak. Rovněž se dohodli na oživení mezinárodní značky Made in Czechoslovakia. Toto kříšení mrtvoly opravdu nechápu a je mi to krajně nesympatické. Lež přece nemůže sloužit jako propagace. Asi to odpovídá dnešní mentalitě – propagandě, reklamě se přisuzuje neomezená moc bez ohledu na pravdu.

Večer jsem sledoval  v pořadu HydeparkČT24 bývalého policejního presidenta P. Lessyho. Nic kloudného ke svému odvolání neřekl. Odpovídal neurčitě a vyhýbavě. Jistě, chápu potřebnou opatrnost ve formulaci nějakých stanovisek, ale zde nezaznělo prostě nic kloudného. Je to typický jev našeho života. Nic se nedotáhne do konce. Projevuje se to v politice, veřejném životě, ve vědě, umění... prostě všude a vše tím trpí. Osloví-li reportér někoho v nějaké kontroverzní věci, vždy dotyčný odmítne odpovědět a rozčiluje se, že ho filmují atd. Ve veřejném, společenském životě se ta nedůslednost také projevuje v mezilidských vztazích i komunikaci... a proto jejich úroveň je obecně dost chabá. Místo aby každý jasně vyslovil svůj názor a sdělil věc, za kterou si stojí, střetl se názorově s oponenty, tak spíš odpovídá vyhýbavě a neochotně, mlží, stahuje se... Pro tuto neblahou vlastnost nevzniká u nás ani mnoho uměleckých děl, románů, divadelních her... protože ani zde není dost vůle jít za cílem, myšlenkou, svou pravdou a dotáhnout větší věc do konce. 

Protože jsem ve čtvrtek večer spěchal, dodávám později ještě pár řádků. Ona se ta nerozhodnost, alibismus, pohodlnost... projevuje i v tom, jak pracují instituce a úřady. Jsou personálně vybaveny slušně placenými úředníky. Mají právníky i dostatečně kvalifikované a vzdělané odborníky. Nicméně jak se něco má rozhodnout , hned se angažují externí služby – právní kanceláře, soudní znalce atd. Je to pohodlné. Úřad jen vydá formální rozhodnutí, odbornou práci odvedl někdo jiný. Policie si vyžádá posudek od soudního znalce třeba na extremismus. Neuvěřitelné. Vysokoškolsky vzdělaný policista takový případ neposoudí? Pokud je to sporné, tak my nic, to externí znalec. Stojí to vše miliardy, které chybí jinde. Jednání se také prodlužuje o všelijaké posudky, lhůty, týdny běží... Jako začarovaný kruh. 

Slivovice jsem se dočkal

Letos na podzim jsem zprvu neuspěl při pokusu koupit si domácí slivovici. Loni jsem ji kupoval od pána, který ji vozil od rodiny ve Vizovicích. Byla dobrá za přijatelnou cenu, a měl nejen slivovici, ale i meruňkovici, hruškovici atd. Letos jsem se mu nedovolal, na sms nereagoval... Co dělat? Naskytla se mi možnost koupě od známého z řad monarchistů. Bydlí ve Veselí nad Moravou a jde o jeho vlastní produkt, samozřejmě vypálený ve veřejné palírně. Chtěl jsem mít slivovici k příležitosti návštěvy přátel toto úterý – Jožkovi by po příchodu z chladného počasí přišla velmi vhod. Bohužel to nevyšlo, až právě tento den a až večer se známý ozval e-mailem. Dali jsme si sraz v restauraci Lamplota naproti brněnskému hlavnímu nádraží. Ve středu večer jsem si láhev moku přivezl. Dal mi k tomu tento „návod k použití“: 

„Já osobně doporučuji dávat to před konzumací aspoň 6 hodin na mražák, kořalka získá krásnou olejovou konzistenci a po nalití do odlivky (štamprle, či nejlepší malé odlivky na stopce) krásně nachladí sklo, které se ojíní jinovatkou a po polknutí se dokonale její chuť rozvine – nicméně toto je moje osobní doporučující procedura, kterou preferuji a kterou však není povinností dodržovat, a nikomu ji nevnucuji. Ale stojí to za to si ten rituál vyzkoušet. Mám jej osvědčený. A nejlepší je k tomu svatební koláček, kúsek uzeného nebo dobrého domácího klobáska...“

Měl jsem poněkud obavu z uložení láhve na mrazák, ale byl jsem ujištěn, že zbytečně. Takže jakmile jsem dojel domů, uložil jsem ji tam. Po večerní degustaci konstatuji, že slivovice s množstvím alkoholu 51,6 % je vynikající, ani nevím, zda jsem někdy lepší pil.

Dočkáme se lepších vlaků?

V neděli, protože jsme měli celé odpoledne návštěvu, nestačil jsem nic jiného, než se podívat v poledne chvíli na televizní pořad Otázky Václava Moravce, a to jen na debatu s ředitelem Českých drah Daliborem Zeleným. To mě zajímá, protože vlakem jezdím docela často. Zaujalo mě, že na generálním ředitelství ušetřili cca 80 milionů Kč prověřením zaměstnanosti, platů a benefitů... Docela dobré. O ČD Cargo byla také řeč, je zde snaha krachující společnost zachránit. Prý se na části zakázek prodělávalo. Zajímavé. Copak tam asi prováděli? Na devizových intervencích ČNB dráhy těžce prodělají, cca 311 milionů Kč, nakupují totiž nové vozy v eurech. Cargu to však prý neublíží, tam je to s platbami naopak. Mě by ovšem víc zajímalo, kdy na trati, po které jezdím, se dočkáme lepších vlaků, než jsou ty současné rachotiny. Jednou jsem mluvil s průvodčí a zeptal jsem se jí na to. Mávla rukou a odpověděla, že na Moravě se jen tak něčeho nedočkáme. Tato odpověď mě nepřekvapila. Rovněž podal informace o tarifních změnách, mě by víc zajímalo, kdyby sdělil, že se vrátí sleva jízdného na průkaz pro seniory na 50 %, jak to bylo dříve. Ale zřejmě co jednou sebrali, to již nevrátí. Vyprávěl mj. o přeplněných vagonech 1. třídy při cestách z Prahy – tedy je nutno jízdné zde zdražit. No, možná z Prahy tak jezdí, já pokud pozoruji vlaky zde, tak 1. třída zeje prázdnotou.

Co jsme zač

Z toho, co jsem posbíral z četby a pozorování života jsem sepsal pár odstavců. Nic nepřišlo odněkud z nebe ani z nějaké tvůrčí extase. Ostatně pozorujte témata v literatuře, filosofii... jak se táhnou dějinami a občas se vynořují v novém zpracování. Kdysi mi bylo vytknuto, že v novinovém článku zmíněné přísloví bylo tiskovou chybou překvalifikováno z českého na řecké. Ponořil jsem se trochu do studia a zjistil jsem, že to přísloví má vskutku původ ve starém Řecku. Takže s tou chybou to nebylo tak horké.

O výjimečnosti lidstva jsme učeni ve školách, čteme o tom v literatuře, slyšíme a vidíme to v médiích, bereme to jako samozřejmost opravňující nás k bezmeznému využívání přírody a všech zdrojů.

Patent na svůj historický a civilizační význam si vyhrazuje církev. Věřící lidé všech vyznání jsou přesvědčeni o výjimečnosti člověka jako obrazu božího, utvrzují se v tom při pohledu na dějiny, kulturu i na prostou dominanci lidstva na planetě. Domnívají se, že víra jim byla předána bohem, a to předpokládá nutnost dodržovat morálních zásad, což minimalizuje pád do neštěstí, ba riziko věčného zatracení. V příznivém případě se dočkají po smrti blíže nejasných, nicméně prý úžasných výhod. 

Vesmír je starý miliardy let, množství galaxií, planet a různých útvarů vesmíru je mimo hranice našeho pochopení. Planeta Země je zrníčko prachu ve vesmíru. Život na Zemi se vyvíjel miliony let. Jakákoliv známá náboženská teorie je záležitost docela krátkodobá. Historie člověka je také docela krátká, i když se na první pohled počátky mohou zdát nekonečně vzdálené, ale to se jeví jen z pohledu jednotlivce a perspektiv jeho života, nejstarší datace uvádí cca čtyři miliony let. 

Člověk není ani žádná extra povznesená duchovní bytost a řadí se jako článek, mimořádný ovšem, mezi ostatní tvorstvo. (Nemá ani cenu připomínat vzájemnou tělesnou podobnost a fyziologickou funkčnost těla.) Nic na tom nemění třeba fakt, když se starý pan profesor s přesností natažených hodinek pravidelně prochází po Königsbergu ponořen v úvahách o hvězdném nebi nad sebou a mravním zákonu v sobě. Člověk vyhozený bez ničeho do divočiny daleko od osídlení se stává tvorem bojujícím o přežití naprosto zvířecím způsobem. Podobně člověk, který přijde o majetek i domov a ocitne se na ulici bez jakéhokoliv zázemí, snadno ztratí civilizovanou podobu i důstojnost. Efektní, ale tenká slupka civilizace se může rychle zhroutit kolapsem energetické sítě států. V takovém případě se počítá, že propukne brutální boj jednotlivců i band o život, o zmocnění se zbývajících zdrojů. Stranou by pak jistě zůstaly náboženské, morální či kulturní projevy. 

Lidé se však ani v dosavadní vyspělé civilizaci nového věku vůbec nechovají pouze krásně, logicky, duchovně, kulturně... byť se to často zdůrazňuje. To vše je zdání na povrchu. Lidé baží po moci a majetku, krádeže všech kategorií, intriky, spiknutí a lži, ba i vraždy a únosy osob jsou na denním pořádku. Lidé touží po moci ve státu, městě, církvi, ve světě... Ve společnosti, kde klesly morální zábrany na minimum, slyšíme bezohledné brutální výrazy. Ocenění politika je vyjádřeno zvířecím přirovnáním – chlap s kulama, často se užívají další přirovnání ze zvířecí říše – alfa samec a pod. Sex ve všech variantách prolíná společností, za peníze, v reklamě, kariéře, k dosažení jiných cílů, v nejrůznějších i nejzvrácenějších formách... v církevní organizaci, která si vyhrazuje patent na duchovno, jsou sexuální skandály a zvrácenosti docela časté. Až mě napadá – chování zvířat jen zastřených tenkou rouškou odlišnosti. Význam osobnosti je dán i pouhou vnějšností, jejím oděvem a dalšími vnějšími znaky – luxusní šaty, hodinky, šperky, značkové doplňky, drahý automobil, efektní uniforma, kardinálský purpur, královský hermelín a koruna, péřová čelenka náčelníka... Šaty dělají člověka, lháři ve fraku, každý věří... zní slova jedné písně. Lidé se malují, tetují, propichují části těla a vkládají do vzniklých otvorů předměty, vylepšují si části těla z iracionálních či naopak ziskuchtivých důvodů. Zamyslete se na módou, jak se lidé ženou za nesmyslnými oděvy a věcmi, a kdo je nemá, je jakoby podřadný. Nicotné a hloupé. Kačer plovoucí v Ponávce je také krásně vybarvený, o pávu ani nemluvě. Ve světě se válčí o zdroje a pozice, ve jménu demokracie se brutálně vraždí nejslabší složky okupované společnosti, okupační vojáci se baví nejstupidněji zvráceným způsobem ponižováním zajatců (tito lidé z civilizované země jistě dostali tzv. slušné vychování a vzdělání včetně náboženského), černá se nazývá bílou a naopak a tím je planetárně ohlupováno veškeré lidstvo za účelem jeho manipulování a ovládání. Významné osobnosti, které se s pokrytecky strnulými tvářemi účastní tzv. modlitebních snídaní či směšně kývají tělem v synagogách, později stojí u plánů na největší násilnosti a zvrácenosti vojenské, bankovní i majetkové. Vatikánská banka, sloužící údajně super duchovnímu útvaru, si – není divu – získala ve své mafiánské praxi nechvalně známé postavení.

Nikoho příliš nezajímá úděsná likvidace přírodních podmínek, znečištění vod a ovzduší, kontaminace potravy. Znáte snad někoho, kdo odsuzuje používání benzinových motorů, které nabylo planetárně kolosálních rozměrů a přináší znečištění, deformace, ba smrt a zmar tvorstvu? Vůči automobilům na benzin není žádných výhrad, všichni je milují a touží po nich a radostně vdechují ovzduší zamořené nejen jemnými prachovými částicemi ve městech. Ropa však nebude nekonečně k dispozici. Co nastane za pár let? Nejen pokud jde o ty krabičky se čtyřmi koly. Ropa se zdá nenahraditelná ve vší možné výrobě.

Fakta potvrzují, že lidé nejsou v žádné podstatné souvislosti unikátní. Jednotná povaha genetické výbavy řídí chování všech druhů tvorstva včetně lidí. Když byl rozluštěn lidský genom, vědci zjistili, že genom šimpanze je skoro stejný jako u člověka. Ty dva druhy odděluje jenom 500 genů. Člověk má 46 chromozomů, šimpanz 48. Společný předek šimpanze a člověka žil někdy před šesti miliony let. Prý ještě 1,2 milionu let po oddělení předků lidí od předků šimpanzů se vzájemně křížili, a z těchto páření se rodili plodní potomci. Všichni tvorové na planetě sdílejí desítky tisíc stejných genů. Z genetického hlediska je tedy podstata života jednotná. – Zvířata hromadí zásoby, loví, zmocňují se slabších... Některá jejich společenství mají překvapivě pokročilé a rozmanité vztahy, některá zvířata jeví vysokou inteligenci, která se stále zkoumá.

Tím vším netvrdím, že člověk je jen varianta, nepatrně vzdálená od zvířete. Je zde větší rozdíl, jistě – velmi mnoho v kultuře, právu, umění, estetice, etice, medicíně, vědě i technice... co zvedá člověka nad zvířecí říši. To však neznamená, že se nad přírodu a její nižší tvorstvo můžeme povyšovat nekonečně, jako bychom do ní nepatřili, jako by to byly jen zdroje k našemu uspokojení. I ten nejvznešenější a nejkrásnější člověk má tu docela jednoduchou, ba nízkou stránku, která se však na veřejnosti obvykle neukazuje. A jsou to nejen běžné fyziologické funkce a úkony, ale i všelijaké zvláštnosti, ba zvrácenosti tělesné i psychické. Dnes díky informačním technologiím vyplave na povrch mnoho věcí, které dříve bývaly nedostupné, i tabu. Četl jsem kdysi rozhovor s mladou nadějně začínající modelkou. Redakce se jí zeptala, jak se vyrovnává se situací přítomnosti slavnějších, už dobře zavedených kolegyň. Odpověděla jednoduše: „Nepřipouštím si nic, představím si je třeba na záchodě.“ Podobně jsem zaznamenal, jak odpověděla manželka ředitele firmy pracovnici, která měla hrozný strach ze šéfa: „Představ si ho ráno v trenýrkách.“ Ano, všechna velikost, moc, krása... je jen zdání. Ten kdo se jeví až nadpozemsky mocný může skončit ve vězeňských teplákách a vypadat najednou docela uboze a krotce – veškerý dojem je pryč. Uznávám však, že člověk skutečně vzdělaný a morálně na výši si může zachovat tvář téměř kdykoliv. Kolik takových osobností však v životě poznáme?

Jak se mi to jeví

Jak se mi to jeví, nemůžeme čekat nic než zdražování. Vždy to musí jít na účet obyčejného člověka. Ono se to řekne, podpořme průmysl, obchod a kdoví co ještě. Ale kdo to podpoří?  – Ti, kteří na to doplatí, a to jsou daňoví poplatníci. Místo aby investice sloužily veřejnému zájmu, jdou jinam. Česká národní banka kouzlí s měnou, povede to jistě jen ke zdražování pro obyvatelstvo. Je dobré si přečíst tento článek: e-republika.cz | Komu slouží současná monetární politika ČNB?

Stejná mizérie jsou i církevní restituce. Zase se o tom mluví v souvislosti s jednáním o vládní koalici –  ale politické strany, které jdou do koalice s lidovci, mohou na svoje předvolební sliby zapomenout. Lidovci jsou strana návštěvníků kostelů. Takže politické strany nám lhaly a lžou stále – uzavřou koalici za jakékoliv programové ústupky. Ale zrovna toto musely předem vědět! Vedly-li kampaň ve smyslu revize restitucí a přitom počítaly-li s koalicí s lidovci, tak nám vědomě lhaly!  

Musíme odškodnit ty chudáčky za jejich utrpení za komunismu? Hm, já jsem taky žil za komunismu, nikdo mě za zmařený život neodškodní. A že bych nedokázal si to nějak zdůvodnit? Určitě ano. Ale copak lze někoho odškodňovat za život v nějaké době? Za dějiny? Copak lze dějiny nějak napravovat? A to penězi? To je lék? Co se stalo, to se stalo. Události běží jednou dobré, jindy zlé. Války, krize, ničení hodnot... Nárok na tzv. restituce mají jen ti vyvolení a mají se dobře v každé době. Jak to, že kdejaký křesťanský guru ve veřejné televizi, zase placené z peněz nás všech, mudruje o tzv. duchovních hodnotách, a tak prostou věc nevidí? Jistě, řeči jsou jen řeči, peníze jsou peníze.

Proč se církvím mají platit i mzdy ze státního rozpočtu? To zde zavedli komunisté. Církevníci tehdy tvrdili, že to je to nejhorší uspořádání, že je má stát na špagátě. Režim se roku 1989 změnil a – nikdo z nich od odtržení od státního penězovodu nestál. Naopak! Jak to? A tak místo aby rozpočet sloužil veřejnému zájmu, dostanou z něho velký balík církve v rámci údajného odškodňování a na financování své činnosti a my jen budeme poslouchat v televizi tzv. duchovní pořady a - jak na nic nejsou peníze.

Cesta vláčkem do Brna

V pondělí dopoledne jsem cestoval do Brna, na hřbitov, do pojišťovny, něco koupit, prostě když už se vypravím, chci toho stihnout více. Když jsem se vracel, vlak mi ujel před nosem, čekal jsem tedy půlhodinku na další. Chvilku jsem stál před nádražní budovou. Za těch pět minut na mě jeden mladík loudil cigaretu, druhý muž mi strkal k prodeji takřka pod nos balíček, měla to být parfumovaná voda Hugo Boss. Jen jsem odmítavě zavrtěl hlavou. Možná kradené, možná podfuk... Do třetice paní s plechovkou otravovala všechny s vybíráním penízků na nějaké dětičky. Brněnské nádraží vypadá dost uboze. Jednou jsem na peróně viděl skupinku Japonců, jak se baví nad mechanickou činností železničáře ve špinavém pracovním oděvu, pak si ho i filmovali. Prostě pro ně to bylo zřejmě jako se vrátit o sto let zpět. Nového nádraží se asi také nedočkáme, ti chytráci zelení a všichni spříznění mají možnost pořád vše blokovat, napadat atd. S nádražím jsou jistě spokojení, to, že poškozují město Brno a cestujíci (ať si tlachají co chtějí, je to tak), jim nedochází, nebo je někdo podněcuje či podporuje v této činnosti. Vlaky na naší trati jezdí také staré, při brzdění piští tak, že je to sluchově až nesnesitelné. Špatně se do vagonu nastupuje, schůdky jsou moc vysoké a strmé.  Dveře jsou někdy nefukční, například při této cestě nešly jedny zavřít. Pak se přihnal průvodčí a musel na tom zapracovat - v každé stanici.

V podvečer jsem se dočetl, že poslance Davida Ratha konečně propustili z vazby. Nechovám k němu žádné sympatie, ale považoval jsem ho vždy minimálně za schopného řečníka. Jeho případ nehodnotím, z mého stanoviska to může být jen víra v předkládané informace. Krabice od bot s penězi mi připadá dost komická, ale to je asi tak vše k věci. Jen s čím jsem nesouhlasil, je to, že je někdo držen rok a půl ve vyšetřovací vazbě. K tomu by nemělo docházet. Připomíná mi to persekuce 50. let minulého století. Můj táta si taky užil vyšetřovací vazby, ač ta Rathova se s ní nedá, pokud jde o fyzické i psychické týrání, srovnávat, přesto je to i v dnešní době nechutné. Buď je člověk odsouzen, pak ať sedí, nebo má být vazba jen krátkou dobu nezbytnou z hlediska vyšetřování. Pokud s tím nejsou policie či státní zastupitelství hotovi, je to jejich chyba. Důvody náhlého propuštění jsem se nedozvěděl. Celý ten proces se mi nějak nezdá. Od samého začátku se tvrdí, že je vše jasné a kde nic tu nic, měsíce, ba roky ubíhají.

Co jsem posbíral o víkendu

Na internetu jsem se dočetl, že podle výzkumu veřejného mínění jsou na české občanství hrdí čtyři z deseti lidí, stud pociťuje 14 procent oslovených, 42 procent hrdost necítí, ale ani se nestydí.

To je dost smutná bilance. Informaci najdete zde.

Na počátku měsíce navštívil Slovensko arcivévoda Karl von Habsburg. Dočetl jsem se to zde: TA3  Diskutoval se studenty Panevropské vysoké školy v Bratislavě a otevřel výstavu věnovanou tomuto rodu. Naše sdělovací prostředky to přešly mlčením. Nedivím se, Habsburkové jsou tu tabu. Někteří historikové i jiní činitelé se vyjadřují o tomto tématu s nenávistí hodnou dob normalizace, například PhDr. J. J. Jaroš Nickelli v článku Restaurace habsburkismu v České republice in sborník Živé hodnoty Masarykova Československa, Brno 2008. Chápu, že dějiny píšou vítězové a rozhodují, kdo je hrdina a kdo padouch, bylo to tak v roce 1918, 1945 atd. A přece monarchie před rokem 1918 byla skutečně něco velkého a významného, zatímco rozdrobená střední Evropa je vnímána na Západě asi jako střední Afrika. To není vtip, viz třeba zde. Lidé si třebas dělají iluse o Evropě, že už jsme automaticky stejně bráni jako ti ostatní, spíš to však mnozí cítí, že to není v pořádku. A lepší to ani nebude. Nejen že se tady neděje nic pěkného v politice, ale nemohly by vznikat ani takové sprosté příšernosti za miliony státních dotací, viz zde Recenze . To jistě nepřidá lidem na sebevědomí!

Jednoduché myšlenky bezvýznamného člověka

Jsem skeptik. Bylo mi to vícekrát vyčteno. Přesto mám celkem stále dobrou náladu, často se zasměji, hlavně sám sobě. 

Nedůvěřuji politikům, policii, lékařům, nedůvěřuji církvím, nedůvěřuji umělcům, hercům, novinářům, moderátorům atp., nedůvěřuji reklamě, zboží v obchodech, nedůvěřuji tzv. humanitárním akcím atd. Dnes je vše zaměřeno na peníze, na zisk, to je božstvo, kterému se svět klaní, o tom se mohu denně přesvědčit. – To samozřejmě neznamená, že nesleduji, co se děje.

Uvidím-li na ulici žebráka, minu ho lhostejně. Proč? Nevěřím. Pamatuji třeba na jednoho žebráka, který se válel po zemi v chladu na nějakých hadrech, vizuálně postižený zdravotně, a čekal s nataženou rukou. Když jsem se vracel jednou ze služby o půlnoci, povšiml jsem si chlapíka u brněnského hlavního nádraží, jak spočívá blaženě rozvalen na lavičce a pokuřuje. Byl to on, nyní najednou bez zdravotního postižení. Inu, uvolnil se – přece také po službě. Pak jsem mluvil s paní, která pracovala v Armádě spásy. Došlo i na tohoto klienta AS. Ujistila mě, že ten „ubohý“ žebrák má pěkné konto v bance. Ale podobných příkladů jsem slyšel i četl více. – Kdysi jsem klidně dával něco bezdomovcům. Najednou jim to přestalo stačit, docela sprostě mi dali najevo, že je to málo. Mávl jsem rukou a odešel. Nic víc jsem jim již nedal, nevšímám si jich. Nedávno mě v Brně u nádraží oslovil starší, poněkud omšelý muž. Sápal se na mě, oslovoval mě pane doktore, lísal se a moc chtěl jít si někam sednout a povídat si při lahvičce opojného moku. No jistě – abych ji zaplatil a kdoví, co ještě zamýšlel. Musel jsem mu důrazně dát najevo, že ho neznám a o něj nestojím. 

Všelijaké nadace a dobročinné akce slouží hlavně jako mediální agitka pro jejich pořadatele. Kdejaká módní miss, kdejaká žena politika či podnikatele... Přišli si k velkým penězům, co by se neukázali veřejnosti v lepším světle a drobek ze svých příjmů na to neobětovali? Nic vyřešit však nemohou. Na sociální oblasti se přiživuje také kdejaká organizace s placenými zaměstnanci, čerpá státní dotace, tlachá v televizi, docela jim to funguje k jejich spokojenosti. Nic se nevyřeší, jen se něco vykáže – úředně i v médiích.–  Církve mohou tvrdit cokoliv, jde jim hlavně o zisk a manipulaci s lidmi. Rozpor mezi hlásanými ideály pokory a chudoby a realitou je obrovský, o vědeckém, logickém, historickém apod. zdůvodnění nemluvě. Když nic jiného nepřesvědčí, tak tzv. církevní restituce musí úplně stačit. 

Sociální věci by šly jednoduše vyřešit. Nesměly by se rozkrádat státní peníze,  nesměly by se cpát peníze do armády na zbytečné akce v Afghanistánu, Mali apod. Na co? Komu to slouží? Raději postavte sociální byty, dejte bezúročné půjčky mladým manželstvím, stavte důstojně vybavené domovy pro seniory a hospice. Naivní? Ano. Na to jistě peníze nejsou a nebudou.

Aktuálně řeším problém s pojišťovnou. S jasným podrazem, který mi připravila referentka. Ona samozřejmě jedná z lepší pozice a může mi navykládat či zamlčet cokoliv. Chyba bude vždy na mé straně. Vůbec netuším, jak to dopadne.

Řeším problém s kolem. Objednal jsem si elektrifikaci kola. Odvoz a inkaso zálohy proběhly okamžitě. Dodávka nikoliv. Po dvou měsících uhánění je výsledek stále tristní. Stejně tak mohu zmínit podraz od jednoho Úřadu MČ Brno, který prostě zamítl plnit smlouvu. Jistě, psali ji právníci úřadu – samozřejmě pro sebe přiměřeně vhodným způsobem před deseti lety. Nelze se ničemu divit. Stejně tak jsem zaznamenal podraz realitní makléřky. Ani se mi o tom nechce mluvit, nic čím bych se mohl pochlubit. Připadá mi to jako řádění hyeny, která číhala na kořist. Nic lidského.

Mohl bych uvést víc příkladů. Narážím na něco stále. Proč bych měl někomu důvěřovat? Spíš počítám s tím horším a stále na něco narážím.

Najdu samozřejmě jednotlivce, kteří se jeví důvěryhodně. Třeba některý lékař, lékárník, některý prodavač, některé firmy, obchody jednají solidně. Nebo zcela obyčejný člověk, který příjemně překvapí. Ale to je štěstí, které přijde občas. Myslím také, že každý člověk má více tváří. I zločinec může být současně milým sousedem či rodičem. Lidé také reagují nejen podle nějaké dané povahy, ale především podle momentálního rozpoložení. Špatný spánek, špatné trávení, bolesti hlavy... vše možné modifikuje lidské rozhodování a jednání, aniž o skutečných důvodech ti ostatní tuší. A nikdy nevím, na koho a v jakém stavu zrovna narazím. 

Důvěřuji však především svým nejbližším v rodině, své manželce. Starám se jen o sebe a o svou rodinu. Snažím se chovat ke všem lidem slušně. Chce mě někdo kritizovat? Podívejte se na všude patrné známky vandalismu, krádeže a násilné činy. Jen co jsem toho sám viděl na vlastní oči po Brně! Podívejte se, kolik lidí se nepostará o své děti či naopak o své rodiče... a například lhostejnost k zesnulým je tak rozšířená, že se o tom informuje ve sdělovacích prostředcích a mudrují nad tím odborníci. Lidem přijde zatěžko pohřbít své nejbližší. Nenechají jejich popel ani vsypat na příslušné místo na hřbitově. A vandalismus na hřbitovech, znesvěcování hrobů a krádeže všeho možného! Toto je realita, tak se lidé hromadně chovají. Kdo mi chce něco vykládat o idealismu? 

Začít může každý sám u sebe. A docela jednoduše, bez velkohubých tvrzení – postarat se o sebe a své nejbližší a nebýt nikomu na obtíž, nedělat zlo. Spoléhat na nic a nikoho z vnějšku nelze.

Jiné to nebude

V neděli po poledni jsem sledoval na ČT24 v Otázkách V. Moravce debatu, jíž se zúčastnil olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a obrazovým i zvukovým přenosem z Brna soudce Nejvyššího soudu Stanislav Rizman. Právnické kličky vyznívají pro obyčejného člověka dost tristně. Ta poslanecká imunita je zlotřilost. Pánové si povídali o lokaci jednání poslanců, tedy zda se něco dělo při hlasování, v restaurantu či  na jiných místech, a jaký to je či není rozdíl! To je tedy podstatné. Ne to, že někdo zpeněží svůj poslanecký mandát. To přímo bolí. Na co zde imunita? Aby se mohlo krást pod ochranou zákona? Imunita by se měla vztahovat jen na politické názory a bezprostřední výkon poslanecké funce. Jak to vidím, tady se nic nikdy nevyšetří, kromě nějakého exemplárního příkladu, který se předhodí veřejnosti. Mají to dobře ošetřeno a jinak to nebude.

Bohuslav Sobotka

Předseda sociální demokracie se mi nikdy moc nezamlouval. Spíš mi připadal jako takový nudný patron, bez osobního charismatu. Nyní jsme jeho reakce mohli pozorovat při podrazu, který na něho učinili spolustraníci. A právě v této situaci mě překvapil v pozitivním slova smyslu. Dokázal se ohradit a vzdorovat a vyšel mezi lidi na veřejnost. I na televizní obrazovce působil sympatičtěji. Ještě sice není všem dnům konec, uvidíme, jak se vypořádá se situací celkově. Údajně do 10. listopadu by mělo být více jasno. Sypaní si popela na hlavu těch trapných pučistů s M. Haškem v čele, když se jim záměr nezdařil, působí spíš směšně a celé sociální demokracii škodí. Nejlépe by bylo tyto lidi odsunout někam stranou. Například J. Tejc by neměl být předsedou klubu poslanců. M. Hašek na mě působí chováním i svou vizáží jako trapný pišišvor, naprosto nevhodná osoba pro reprezentaci strany či dokonce státu. 

PÊLE MÊLE

Četl jsem, že EU chce regulovat množství vody užíváné při splachování WC. Většina reakcí našich různých politiků je různě odmítavá a zesměšňující. Dávám jim celkem za pravdu, i když reakce na toto téma je snadná a jistě za to mohou čekat body u veřejnosti. Nelze přece z takové centrály řešit šetření vodou takovým způsobem. To by nám mohli i určovat množství vody na sprchování či mytí nádobí. Prostě fantazii se meze nekladou. Myslím však, že jsou velké firmy s velkou spotřebou vody, s jejím znečišťováním. Tam spíš by bylo možno z takového centra něco regulovat. Znečistění moře, jeho plundrování všemožným využíváním, to je také spíš téma pro EU. Ovšem u obyčejných lidí je to vždy snažší jak definicí, tak prosazováním a nedivil bych se, kdyby nám i na sanaci bank nařídili zabavení vkladů občanů. Pokusy se již činily na Kypru. Myslím, že nás nic dobrého nečeká.

Zdarma je nám dodáván týdeník 5 plus 2, vydávaný Babišovým hnutím ANO. V podtitulu mají napsáno: Nejčtenější týdeník v České republice. No to by si tam mohli napsat i vydavatelé reklamních týdeníků, třeba Kauflandu. Distribuují se stejným způsobem, nikdo se nemusí příliš rozmýšlet, zda si ho jako zdarma šířenou tiskovinu vezme. Za časopis Týden či jiný musím pěkně zaplatit. Takže to nějak nesedí. K týdeníku 5 plus 2 jen tolik, že za peníze bych ho nekupoval,  i když se v něm něco ke čtení najde. Poslední dobou je tam hodně volebních témat, není divu. Jinak jako obvykle krotká regionální témata. Celkově jistě posloužil povědomí o Babišovi a jeho hnutí. Z jiných důvodů ho jistě nevydávají.

Jedna se mnou spřízněná žena se trochu osamostatňuje, děti už odrostly, takže se nyní snaží nějak vydělávat. Protože je vyučená kadeřnice, zkouší to v tomto oboru. Udělal jsem jí úpravou šablony na webnode.com jednoduché informační stránky. Myslím, že byla trochu zklamaná, že se hned neocitla ve vyhledávačích, jako je google, seznam apod. To samozřejmě není jen tak. A proto to zmiňuji i tady. Ostatně je velmi šikovná a není drahá. Takže pro Brňany mohu vřele doporučit. Stránky jsou zde: Kadeřnictví Brno-Lesná

Zdražování piva

Nevím, co si mám myslet o úrovni zpravodajství ČT 24. Zrovna sleduji relaci, sdělující, že od listopadu zdraží lahvové a plechovkové pivo. Začne s tím Prazdroj a ten prý následují ostatní. Prý kvůli tomu, aby lidé zase chodili na pivo do restaurantů. Takový nesmysl. Kdopak z obyčejných lidí s průměrným příjmem si to může dovolit? Platit pravidelně denně třeba za půllitr 11stupňového piva cenu kolem 30 Kč. 

Takže já se ptám - jak to, že od listopadu? A jen o to drobné zvýšení? Už před týdnem mi v obchodě sdělili, že pivo, které pravidelně kupuji, je o dvě koruny dražší. Totiž černohorský pivovar už zdražil a to dost podstatně. Týká se o ovšem jen jedné sorty, bohužel zrovna té mé oblíbené, ostatní černohorské láhve jsou zatím za stejnou cenu. Nicméně - zdražuje se stále a bez upozornění, nejen pivo.

Ráno s psychiatrem

V úterý ráno jsem na rozhlasové stanici Praha zaslechl politické výklady Cyrila Höschla. Je to odborník na psychiatrii. Proč se vyjadřuje k politice jako nějaký zasvěcený komentátor, není mi jasné. Nedokáže se povznést nad svoje osobní preference stoupence ODS a z této pozice poučuje veřejnost. Projevil se ve volební kampani jako podporovatel ODS a uchváceně a obdivně hodnotil M. Němcovou - krásná osobnost, moudrá a kdovíjaká ještě. Tady se mohu jen zasmát. 

Nejdojemnější je nejen jeho výklad o nových politických stranách. Ty jsou prý bez ideového základu – prostě připomíná a dává je do spojitosti s případem Věcí veřejných. To byl podle pana Höschla také pouze byznys plán. A takové je podle něho i ANO a Úsvit. Kde na to přišel? To jsem se nedozvěděl. A sám přitom zdůrazňoval, jak je samozřejmé, když politické strany usilují o moc a peníze. Tak proč byznys plán s despektem? Jde jen o slovní ekvilibristiku, nejde o pravdu.

Když začínala strana TOP 09, nevzpomínám si, že by ji někdo takto rozebíral. To se všude ozývaly adorace plné nadšení. Také slovní přehlídka. Z hlediska principu to však byla nově vytvořená strana, projekt založený na dvou osobnostech, efektivní kampaní představených veřejnosti. Jaký ideový základ má tato strana? Jistě – každý spolek nějaký program vytvoří. To přece i Věci veřejné. A jdeme-li dále do nedávné historie, můžeme připomenout Občanskou demokratickou alianci a Unii svobody. Neměly snad program a ideový základ? Kdepak že jsou dnes? Co po nich zbylo? Takové plácání o ideovosti, o klasických stranách apod. nemá žádný smysl. Záleží vždy na osobnostech, které ten který subjekt vedou a reprezentují. Ony ho spojují dovnitř a navenek, ony dovedou diskutovat a zvládat problémy, stanovit priority... Pokud strana žádné charismatičtěji vyhlížející představitele nemá, čeká ji trudný úpadek. Podívejme se na SPOZ, jejíž předseda nebyl schopen ve volební kampani ani předstoupit na veřejnosti. Dopadli ve volbách přiměřeně tomu.

Rovněž je zbytečné se s despektem vyjadřovat o tom, že si někdo představuje řízení státu jako firmy. Jakou výpovědní hodnotu má takové tvrzení? Musel by to přesně někdo definovat, co se takovým řízením myslí. Má-li politik představu, že řízení státu musí být racionální a účelně šetrné, jistě se mu přístup z řízení firmy hodí. Určitě je to lepší představa, než nabízejí ti politici, kteří si hrají na odborníky, ale v praxi nepředvedli řízení ani trafiky. Sedí léta v parlamentních lavicích, využívají své prebendy a nic kloudného nepředvedou, jen tlachat politické floskule a kritizovat oponenty.

Samozřejmě nezapomněl i nyní na svůj politický idol. Lidé nehledají moudré osobnosti, neocenili dostatečně kvality té úžasné Mirky Němcové. Já jen podotýkám, že bych ji chtěl někdy slyšet při nějakém mezinárodním jednání. Možná by pak bylo trochu jasněji i jejímu obdivovateli.

Státní svátek

Zase se slaví jako státní svátek 28. říjen 1918, tedy vznik Československa.

Nesouhlasím s tím a nerozumím tomu. Tento stát byl rozpuštěn. Dne 1. 1. 1993 vznikla Česká republika a ta trvá stále. Čili jedině toto datum by mělo být státním svátkem. Pročpak se udělují státní vyznamenání České republiky při výročí Československa a ne při výročí České republiky?

Československo jsem nikdy neměl rád, sám název se mi zdál vhodný spíš do rýmovačky v kabaretu. Československo vzniklo zradou a rozložením staré monarchie. Byl jsem velmi rád, když se rozpadlo, čekal jsem tehdy na to. Vzpomínám na tehdejší různé články a úvahy typu „Rozpad Československa by byl katastrofou“. Já jsem veřejně tvrdil, že nebude. To stejné stanovisko jsem zastával, když se tvrdilo, jak Slovensko na tom bude špatně. Samozřejmě ne. – Dnes mi velmi vadí všechny snahy o obnovu jakýchkoliv forem čechoslovakismu.

Jak je vidět, stojí to všechno na špatných základech. Myslím, že návrat monarchie by byl tím nejlepším řešením, návrat i k původním historickým názvům zemí - Markrabství Morava,  Království Čechy...

Co se děje v sociální demokracii?

S úžasem sleduji dění v sociální demokracii. Těsně po volbách taková destrukce! To si nikdo z těch pánů nepomyslí na svou zodpovědost vůči voličům, státu a své straně? Ne, vždyť to od nich ani to nečekám a jen se utvrzuji, že v této straně nejsou žádné osobnosti, hlavně však kariéristé prahnoucí po příležitosti. Převládá vyřizování starých účtů M. Zemana (asi nezapomíná na první svou neúpěšnou prezidentskou volbu) a M. Hašek a spol. vycítili příležitost po volebním neúspěchu strany. Správně by měli s odstupem rozebrat volby, v orgánech strany vše projednat a pak teprve přijímat rozhodnutí. Toto je snaha najít obětního beránka jako záminku k převezetí moci. Správně B. Sobotka odpověděl M. Zemanovi. Ten totiž poznamenal, že po neúspěchu ve volbách by měl předseda Sociální demokracie odstoupit, jak to udělal on, když odešel od SPOZ. Sobotka výstižně připomíná, volně řečeno, že se Zeman nemá co vměšovat do sociální demokracie a trefně uvádí, že strana SPOZ utrpěla ve volbách debakl, takže celá zemanovská, prezidentská levicová politika se má čemu věnovat. Jsou tam opravdu divné vztahy. O tom je možno číst například zde a jiné články tamtéž a  pak třeba též tady a ještě toto či toto.  Jen se utvrzuji ve své skepsi.

Povolební debaty

V těsně povolebních debatách jsem slyšel různé názory, mnohé mi připadaly dost hloupé. Například když odborný televizní pracovník komentoval grafy politických stran v internetových komunikačních sítích. Chválil mimo jiné lidovce za jejich výsledek, kdežto sociální demokraty v té věci dehonestoval. Prý je zde vidět rozdíl voličstva v obou stranách. V lidové straně jsou prý vzdělanější, internetově zdatnější voliči, v sociální demokracii jsou lidé obyčejnější, méně zdatní s computery. To je opravdu hloupé zdůvodnění. Kdo zná lidovou stranu, co tam vše je, tak nemůže něco takového plácnout. Rozdíl ve vzdělanosti mezi oběma stranami asi nebude. Spíš záleží, jak se ty internetové komunikace spustí, organizují a vedou. 

Bývalý pražský primátor MUDr. Svoboda vychvaloval výsledek ODS v Praze a zdůvodňoval to tím, jak to tam dobře dělají – zbavili se tzv. kmotrů a všech nevhodných lidí –  jsou nyní zřejmě čistí jako lilie, což obyvatelstvo uznává a volí je. Je to příklad pro celou ODS. No já si myslím, že když do čela pražské ODS postaví třeba houpacího koně, tak bude mít zrovna takový volební úspěch. Pražáci jsou zkrátka od přírody pravicoví.

K poznámce uživatele pod označením anonymní sděluji, že Zeman ani Klaus většinový volební systém nevymysleli. Třeba si tehdy představovali, že se budou střídat jejich dvě strany. No ale zvolit si přece můžete i jiné strany. Pán si myslí, že kdo není s to se domluvit, nemá co ve sněmovně hledat. Zásada pěkná v teorii, ale kde ty lidi schopné se domluvit vzít, když si zvolíte ty, kteří se domluvit nechtějí, nebo se dohadují, uplácejí poslance konkurence, aby je přetáhli k sobě, organizují komploty, hádky, podrazy atd.? Ve většinovém systému vítězná strana bere vše, sestaví vládu bez dohadování, komplotů a zrad volebních programů. Pokud by během volebního období zklamali a vládli špatně, může jim sněmovna vyslovit nedůvěru. Nebo zvolit i jiné pojistky proti případné svévoli.

Dovolávat se přímé demokracie švýcarského typu nemá smysl. Švýcarsko je země s tisíciletou tradicí této politické kultury, ale co víc, tato země byla vybrána jako bankovní a finanční útočiště, které všichni respektují z těchto důvodů ve vlastním zájmu. Ani Adolf Hitler na ně nesáhl. To nikdy Česká republika nebude a ohánění se šýcarskou přímou demokracií je naivní přístup. Proto se jí ohánějí psychopaté typu Cibulky či demagoga Okamury. Ničeho takového nikdy nedosáhnou. 

Odvolávat se na TGM také nemá smysl. On toho nasliboval víc a nesplnil. A jak by ne! Žádný tatíček Masaryk, ale člověk, který ve službách britské tajné služby přijal úkol vytvořit stát dostatečně veliký proti východnímu nebezpečí. Proto byli spojenci obelháni lživou ideologií čechoslovakismu, že je zde jeden většinový národ, proto byla Slovákům upřena předem slíbená autonomie, proto TGM zradil monarchii, která jediná, reformovaná lidmi, jako byl Karel I., by vytvořila daleko lepší, spravedlivější, federalizovaný a dostatečně velký stát. Takto zde vznikl slepenec se spoustou menšin (staré Rakousko bylo žalářem národů, že? Co bylo Československo?), které musely být drženy centralistickým režimem zkrátka, a proto to vedlo ke špatným koncům – nejen v roce 1938.