Ve čtvrtek jsem byl celý den doma. Venku chladno a ledovka, nic příjemného. Věnoval jsem se práci doma, kterou stále vykonávám, a sledoval zprávy. Přečetl jsem si například, že na železniční trati S2 ve směru Křenovice–Brno–Adamov–Blansko–Letovice, po které často jezdím, budou v příštím roce konečně nasazeny nové vlaky. Má to být až v srpnu, více jich přijde teprve v roce 2015. Takže si ještě počkáme, ale s nadějí na lepší. Nedávno jsem se zde o špatných vlacích zmiňoval a jsem rád, že jsem si nyní příznivou zprávu Brněnského deníku přečetl.
V TV zprávách jsem zaslechl, že slovenský premiér Fico podepsal v Praze dohodu o vzájemném uznávání univerzitního vzdělání. No je to především v zájmu Slováků, těch tady studuje pětkrát víc, než je tomu naopak. Rovněž se dohodli na oživení mezinárodní značky Made in Czechoslovakia. Toto kříšení mrtvoly opravdu nechápu a je mi to krajně nesympatické. Lež přece nemůže sloužit jako propagace. Asi to odpovídá dnešní mentalitě – propagandě, reklamě se přisuzuje neomezená moc bez ohledu na pravdu.
Večer jsem sledoval v pořadu HydeparkČT24 bývalého policejního presidenta P. Lessyho. Nic kloudného ke svému odvolání neřekl. Odpovídal neurčitě a vyhýbavě. Jistě, chápu potřebnou opatrnost ve formulaci nějakých stanovisek, ale zde nezaznělo prostě nic kloudného. Je to typický jev našeho života. Nic se nedotáhne do konce. Projevuje se to v politice, veřejném životě, ve vědě, umění... prostě všude a vše tím trpí. Osloví-li reportér někoho v nějaké kontroverzní věci, vždy dotyčný odmítne odpovědět a rozčiluje se, že ho filmují atd. Ve veřejném, společenském životě se ta nedůslednost také projevuje v mezilidských vztazích i komunikaci... a proto jejich úroveň je obecně dost chabá. Místo aby každý jasně vyslovil svůj názor a sdělil věc, za kterou si stojí, střetl se názorově s oponenty, tak spíš odpovídá vyhýbavě a neochotně, mlží, stahuje se... Pro tuto neblahou vlastnost nevzniká u nás ani mnoho uměleckých děl, románů, divadelních her... protože ani zde není dost vůle jít za cílem, myšlenkou, svou pravdou a dotáhnout větší věc do konce.
Protože jsem ve čtvrtek večer spěchal, dodávám později ještě pár řádků. Ona se ta nerozhodnost, alibismus, pohodlnost... projevuje i v tom, jak pracují instituce a úřady. Jsou personálně vybaveny slušně placenými úředníky. Mají právníky i dostatečně kvalifikované a vzdělané odborníky. Nicméně jak se něco má rozhodnout , hned se angažují externí služby – právní kanceláře, soudní znalce atd. Je to pohodlné. Úřad jen vydá formální rozhodnutí, odbornou práci odvedl někdo jiný. Policie si vyžádá posudek od soudního znalce třeba na extremismus. Neuvěřitelné. Vysokoškolsky vzdělaný policista takový případ neposoudí? Pokud je to sporné, tak my nic, to externí znalec. Stojí to vše miliardy, které chybí jinde. Jednání se také prodlužuje o všelijaké posudky, lhůty, týdny běží... Jako začarovaný kruh.
Žádné komentáře:
Okomentovat