Sobotní zpráva o tom, že sestry boromejky restituovaný pozemek okamžitě prodaly, některé lidi popouzí. Pročpak? Prodaly svůj majetek. Dostaly ho, byl jejich, udělal by to každý.
O církevních restitucích jsem se zde již zmínil. Chtěl bych ještě poznamenat, že žádný velký majetek nepovažuji za posvátný. Každý majetek někdy nějak vznikl, většinou nějakou krádeží či zločinem. Proběhla-li třeba válka, mnoho lidí bylo zabito, zmrzačeno a ožebračeno, někteří se však na válce napakovali. „V pozadí každého velkého majetku je zločin,“ uvádí se citát z díla H. de Balzac. A dnes to beru to tak, že jsou přijímány zákony, které některým přinesou majetek, většina na to jen kouká. Lidé si stejně sami a s nadšením zvolili TOP 09 a Schwarzenberga s Kalouskem, jakož i ODS. Nikdo je k tomu nenutil, s nadšením se rozplývali nad knížetem. Takže od nich se dočkali církevních tzv. restitucí v dnešní nadmíru štědré podobě. Pokud na to lidé nyní nadávají, měli by trošku zpytovat svědomí.
Mně nevadí restituce budov, hradů a zámků, ba ani pozemků a lesů. Jiná forma dnešního způsobu privatizace vede také ke krádežím a podvodům. Nevadí mi Schwarzenbergovy zámky, vadila mi však jeho privatizace Becherovky. O zámky a hrady se stát také nestaral nejlépe, mnoho jich zpustlo. Stará-li se o ně nyní šlechta či církev, vůbec mi to nevadí, nic to pro mě neznamená. Dostane-li arcibiskup olomoucký zámek v Kroměříži, řád německých rytířů hrad Bouzov, dostanou-li zpět různé staré obrazy, je mi to úplně jedno. Nemyslím si, že je to majetek, který si vlastní prací a úsilím získali, ale prostě jen to, že podle zákonů dávných i nynějších jim patří.
Za zcela nemorální považuji jakékoliv tzv. finanční náhrady a tzv. odškodnění od státu. Jestli někdo utrpěl újmu, nechť je mu uhrazena tím, kdo ji způsobil. Toto pravidlo by mělo platit. Logicky přece nemohou dnes úplně jiní představitelé státu odškodňovat úplně jiné lidi, než byli ti, co kdysi něco utrpěli. Ale chápu, že to tedy nejde, konečně běží o jednotlivce, kteří nějak utrpěli, a to se podle mě musí brát spíš jako tok dějin. Někoho potká utrpení, někdo zemře... jak to lze napravit a kdo by to měl napravit? Penězi jde napravit zmařený život? Ty peníze stejně dostane někdo jiný. A když se řekne, že někdo se má nějak odškodnit, tak proč zrovna takto? Obyčejní lidé také utrpěli různým způsobem a nic za to nemohou dostat. Jsou to jen taktiky, jak někteří, ti správní, přicházejí k majetku.
Stát jsou úředníci, ti sami nic nemají, jen berou dnes a od nás. Seberou to nám a dají to jiným, slůvko stát je jen zastírací manévr. Lidé na to naletí a nechápou, že stát nic sám ze sebe nemá, jen naše aktuální daně a poplatky a dluhy, které na náš účet dělá. Místo aby se stavěly silnice, podporovala věda, školství, zdravotnictví, sociální ústavy, vyplácely se důstojné důchody, snižoval se státní dluh... tak se zdůvodňuje, že na to nezbývá a že jsme tím vinni jen my, občané, že žijeme nad poměry. Tlachy.
Církvím by se měl okamžitě přestat platit jejich provoz, platy duchovních, nepřispívat na nic, co se provádí pod firmou církev, nic by neměly od státu dostávat.
Nemám žádné sympatie ani zdůvodnění ke správnosti restitucí. Beru je tak, že tady jsou a nic s tím nenaděláme.
Žádné komentáře:
Okomentovat