Letos na podzim jsem zprvu neuspěl při pokusu koupit si domácí slivovici. Loni jsem ji kupoval od pána, který ji vozil od rodiny ve Vizovicích. Byla dobrá za přijatelnou cenu, a měl nejen slivovici, ale i meruňkovici, hruškovici atd. Letos jsem se mu nedovolal, na sms nereagoval... Co dělat? Naskytla se mi možnost koupě od známého z řad monarchistů. Bydlí ve Veselí nad Moravou a jde o jeho vlastní produkt, samozřejmě vypálený ve veřejné palírně. Chtěl jsem mít slivovici k příležitosti návštěvy přátel toto úterý – Jožkovi by po příchodu z chladného počasí přišla velmi vhod. Bohužel to nevyšlo, až právě tento den a až večer se známý ozval e-mailem. Dali jsme si sraz v restauraci Lamplota naproti brněnskému hlavnímu nádraží. Ve středu večer jsem si láhev moku přivezl. Dal mi k tomu tento „návod k použití“:
„Já osobně doporučuji dávat to před konzumací aspoň 6 hodin na mražák, kořalka získá krásnou olejovou konzistenci a po nalití do odlivky (štamprle, či nejlepší malé odlivky na stopce) krásně nachladí sklo, které se ojíní jinovatkou a po polknutí se dokonale její chuť rozvine – nicméně toto je moje osobní doporučující procedura, kterou preferuji a kterou však není povinností dodržovat, a nikomu ji nevnucuji. Ale stojí to za to si ten rituál vyzkoušet. Mám jej osvědčený. A nejlepší je k tomu svatební koláček, kúsek uzeného nebo dobrého domácího klobáska...“
Měl jsem poněkud obavu z uložení láhve na mrazák, ale byl jsem ujištěn, že zbytečně. Takže jakmile jsem dojel domů, uložil jsem ji tam. Po večerní degustaci konstatuji, že slivovice s množstvím alkoholu 51,6 % je vynikající, ani nevím, zda jsem někdy lepší pil.
Žádné komentáře:
Okomentovat