Počet zobrazení stránky

sobota 26. října 2013

Povolební debaty


V těsně povolebních debatách jsem slyšel různé názory, mnohé mi připadaly dost hloupé. Například když odborný televizní pracovník komentoval grafy politických stran v internetových komunikačních sítích. Chválil mimo jiné lidovce za jejich výsledek, kdežto sociální demokraty v té věci dehonestoval. Prý je zde vidět rozdíl voličstva v obou stranách. V lidové straně jsou prý vzdělanější, internetově zdatnější voliči, v sociální demokracii jsou lidé obyčejnější, méně zdatní s computery. To je opravdu hloupé zdůvodnění. Kdo zná lidovou stranu, co tam vše je, tak nemůže něco takového plácnout. Rozdíl ve vzdělanosti mezi oběma stranami asi nebude. Spíš záleží, jak se ty internetové komunikace spustí, organizují a vedou. 

Bývalý pražský primátor MUDr. Svoboda vychvaloval výsledek ODS v Praze a zdůvodňoval to tím, jak to tam dobře dělají – zbavili se tzv. kmotrů a všech nevhodných lidí –  jsou nyní zřejmě čistí jako lilie, což obyvatelstvo uznává a volí je. Je to příklad pro celou ODS. No já si myslím, že když do čela pražské ODS postaví třeba houpacího koně, tak bude mít zrovna takový volební úspěch. Pražáci jsou zkrátka od přírody pravicoví.

K poznámce uživatele pod označením anonymní sděluji, že Zeman ani Klaus většinový volební systém nevymysleli. Třeba si tehdy představovali, že se budou střídat jejich dvě strany. No ale zvolit si přece můžete i jiné strany. Pán si myslí, že kdo není s to se domluvit, nemá co ve sněmovně hledat. Zásada pěkná v teorii, ale kde ty lidi schopné se domluvit vzít, když si zvolíte ty, kteří se domluvit nechtějí, nebo se dohadují, uplácejí poslance konkurence, aby je přetáhli k sobě, organizují komploty, hádky, podrazy atd.? Ve většinovém systému vítězná strana bere vše, sestaví vládu bez dohadování, komplotů a zrad volebních programů. Pokud by během volebního období zklamali a vládli špatně, může jim sněmovna vyslovit nedůvěru. Nebo zvolit i jiné pojistky proti případné svévoli.

Dovolávat se přímé demokracie švýcarského typu nemá smysl. Švýcarsko je země s tisíciletou tradicí této politické kultury, ale co víc, tato země byla vybrána jako bankovní a finanční útočiště, které všichni respektují z těchto důvodů ve vlastním zájmu. Ani Adolf Hitler na ně nesáhl. To nikdy Česká republika nebude a ohánění se šýcarskou přímou demokracií je naivní přístup. Proto se jí ohánějí psychopaté typu Cibulky či demagoga Okamury. Ničeho takového nikdy nedosáhnou. 

Odvolávat se na TGM také nemá smysl. On toho nasliboval víc a nesplnil. A jak by ne! Žádný tatíček Masaryk, ale člověk, který ve službách britské tajné služby přijal úkol vytvořit stát dostatečně veliký proti východnímu nebezpečí. Proto byli spojenci obelháni lživou ideologií čechoslovakismu, že je zde jeden většinový národ, proto byla Slovákům upřena předem slíbená autonomie, proto TGM zradil monarchii, která jediná, reformovaná lidmi, jako byl Karel I., by vytvořila daleko lepší, spravedlivější, federalizovaný a dostatečně velký stát. Takto zde vznikl slepenec se spoustou menšin (staré Rakousko bylo žalářem národů, že? Co bylo Československo?), které musely být drženy centralistickým režimem zkrátka, a proto to vedlo ke špatným koncům – nejen v roce 1938.

4 komentáře:

  1. 1. část:
    Vidím, že asi bude dobré něco si objasnit. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že když uvidím vedle sebe Angličana, Švýcara, Němce, Čecha a Moravana, nepoznám, který je který. Takže coby lidé jsme navzájem v podstatě stejní. Vypadáme zhruba stejně, není tedy problém, aby Němec nosil boty vyrobené v Anglii a šaty ušité třeba v Brně. Platit může švýcarskými franky jezdit v německém autu a bydlet v Praze. Totéž kterýkoli jiný. Důležité je, že všichni máme stejnou křesťanskou výchovu, tedy zhruba stejný morální i hodnotový systém, přibližně stejnou kulturu. Není důvodu, proč by zákony platné v jedné zemi nemohly platit stejně tak dobře v zemi jiné, když podobně je tomu např. v silničních pravidlech. Takže řeči o tom, že tam jsou tradice jiné, nejsou rozhodující.

    OdpovědětVymazat
  2. 2. část:
    S Masarykem je to trochu jiné. Především je potřeba připomenout, že monarchie asi nebyla taková, jak se nám ji dnes leckdo snaží idealizovat. Nebudu to rozebírat, pro ilustraci postačí, že sami Rakušané se rozhodli pro republiku a Habsburky vyhostili se zákazem návratu. Teď má být v televizi promítán seriál o Československu. Jak jsem čtl, údajně byl Masaryk jediným známým Čechoslovákem ve světě. Další pěkný blábol. Masaryk a Beneš byli prakticky neznámí, Masaryk částečně spíše na univerzitní půdě a částečně v souvislosti s dávnou Hilsneriádou, Beneš vůbec ne. Nebýt Štefánika, světoznámého vědce a francouzského občana, který se na začátku války rozhodl využít situace a připravit pro Slováky osamostatnění se od Maďarů, navíc generála francouzské armády, který tuto hodnost získal velice rychle z původní hodnosti obyčejného vojína, Masaryk s Benešem by si nikde ani neškrtli, jak se říká. Dávno před dnes oficiálním datem vzniku Československa vznikly československé legie v Rusku, dva týdny před 28. říjnem byly podepsány dohody o vzniku Československa a zárukách západních mocností. Přesto se slaví jako vznik státu až den, kdy pražští podvodníci zvaní "Muži října" obcházeli pražské instituce a kasárna se lživým tvrzením, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo a oni přebírají moc. Od té doby už všecko šlo v jejich režii. Takže nedošlo k Masarykem a Benešem slíbenému uspořádání státu podle Švýcarského systému, zákonodárstvím kombinovaného s americkým. Češi se po staletí těšili na to, jak Moravu zbaví samosprávy a hloupí Moravané viděli "Moravana" "Tatíčka Masaryka" a ani jim nepřišlo, že už mají jiné pány. Slováci se dohodnuté samosprávy také nedočkali, příkarpatští Rusíni se od Čechů dověděli, že pro (dohodnutou s Masarykem) samosprávu ještě nedozráli. Jediný, kdo rebeloval, byli Slováci a "Němci". Největší slovenští rebelanti byli kriminalizováni a není divu, že při takovém přístupu Čechů bylo založeno na to, co přišlo v předvečer 2. sv. války: "Němci" se rozhodli jít "heim ins Reich", ovšem ne emigrovat, ale přejít k Německu i s obývaným územím, Slováci se odtrhli a Podkarpatskou Rus i s částí Slovenska si přibralo Maďarsko. "Tatíček Masaryk" byl fakticky od politiky odstaven hned po návratu, Štefánikova smrt se hodila všem, protože ubyl přebytečný ministr vojenství, ale hlavně člověk, který si poválečné uspořádání představoval zcela jinak, spíše jako středoevropskou federaci a to se v Evropě nehodilo nikomu, tady už vůbec. Slováků se navíc pořádně dotklo, že ani Beneš, ani Masaryk, se nezúčastnili pohřbu Štefánika, pouze prezidentská kancelář poslala věnec. Dodnes jsou mnozí Slováci přesvědčeni, že Beneš s Masarykem nechali Štefánika sestřelit. Češi si po 28.10.1918 začali hrát na nadnárod. Pokusili se ovládnout stát pomocí župního zřízení, ale pro odpor především na Moravě se jim to nepodařilo. Moravany ovšem znovu oblbli Zemí Moravskoslezskou, jejíž zemští prezidenti už byli ale jen loutkovými představiteli podřízenými pražskému ministerskému úředníkovi. I tuto frašku ale zrušili komunisté rokem 1949. Malé kraje se jim neosvědčili, takže je k roku 1960 zrušili a zavedli velké kraje. Obnovením komunistických malých krajů vylepšených o fiktivní Regiony soudržnosti došlo na Moravě k utužení pražského centralizmu. Komunistický režim v ještě tužší podobě fakticky na Moravě přetrvává.

    OdpovědětVymazat
  3. Doplnění:

    Původní myšlenka Masaryka navenek jednotný československý národ po vzoru švýcarského či amerického národa byla Čechy zneužita pro vnitřně jednotný československý národ. S ním se však ztotožnili je Moravané a Rusíni, Češi a Slováci ne. V konečném důsledku se to obrátilo proti Moravanům v roce 1968 při přípravách česko-slovenské federace. Nepoučitelní naivní Moravané se z tohoto nepoučili a i začátkem 90. let při likvidaci Československa stále usilovali o to, oč ani Češi, ani Slováci neměli zájem.

    OdpovědětVymazat
  4. Vaše argumenty mi připadají trochu mimo. Měl byste si založit vlastní blog a předkládat své názory. Jen toto – když čtu poslední věty - jednotný československý národ švýcarského typu? Hm, to by v něm museli být i zdejší Němci, Maďaři a Poláci atd. K tomu nedošlo a ani dojít nemohlo. Prostě se to historicky nemohlo vyvinout. A nový koncept byl nedostatečný. Kdo co zneužil? Češi jako národ? To máte dost popletené. Oni všichni i ti Moravané slovanského jazyka to v poválečném nadšení přijímali, ale to brzy vyprchalo. – Navíc u nás se pojímá národ výhradně jako entita vyznačující se vlastním jazykem. Ti, kdo mají jiný jazyk, jsou jiný národ, kdo ho nemají, nejsou jiný národ. Nad toto se tady nikdo nedovede povznést. K nějakému švýcarskému pojetí je to moc daleko. Přečtěte si něco od E. Rádla.

    OdpovědětVymazat