Jsem skeptik. Bylo mi to vícekrát vyčteno. Přesto mám celkem stále dobrou náladu, často se zasměji, hlavně sám sobě.
Nedůvěřuji politikům, policii, lékařům, nedůvěřuji církvím, nedůvěřuji umělcům, hercům, novinářům, moderátorům atp., nedůvěřuji reklamě, zboží v obchodech, nedůvěřuji tzv. humanitárním akcím atd. Dnes je vše zaměřeno na peníze, na zisk, to je božstvo, kterému se svět klaní, o tom se mohu denně přesvědčit. – To samozřejmě neznamená, že nesleduji, co se děje.
Uvidím-li na ulici žebráka, minu ho lhostejně. Proč? Nevěřím. Pamatuji třeba na jednoho žebráka, který se válel po zemi v chladu na nějakých hadrech, vizuálně postižený zdravotně, a čekal s nataženou rukou. Když jsem se vracel jednou ze služby o půlnoci, povšiml jsem si chlapíka u brněnského hlavního nádraží, jak spočívá blaženě rozvalen na lavičce a pokuřuje. Byl to on, nyní najednou bez zdravotního postižení. Inu, uvolnil se – přece také po službě. Pak jsem mluvil s paní, která pracovala v Armádě spásy. Došlo i na tohoto klienta AS. Ujistila mě, že ten „ubohý“ žebrák má pěkné konto v bance. Ale podobných příkladů jsem slyšel i četl více. – Kdysi jsem klidně dával něco bezdomovcům. Najednou jim to přestalo stačit, docela sprostě mi dali najevo, že je to málo. Mávl jsem rukou a odešel. Nic víc jsem jim již nedal, nevšímám si jich. Nedávno mě v Brně u nádraží oslovil starší, poněkud omšelý muž. Sápal se na mě, oslovoval mě pane doktore, lísal se a moc chtěl jít si někam sednout a povídat si při lahvičce opojného moku. No jistě – abych ji zaplatil a kdoví, co ještě zamýšlel. Musel jsem mu důrazně dát najevo, že ho neznám a o něj nestojím.
Všelijaké nadace a dobročinné akce slouží hlavně jako mediální agitka pro jejich pořadatele. Kdejaká módní miss, kdejaká žena politika či podnikatele... Přišli si k velkým penězům, co by se neukázali veřejnosti v lepším světle a drobek ze svých příjmů na to neobětovali? Nic vyřešit však nemohou. Na sociální oblasti se přiživuje také kdejaká organizace s placenými zaměstnanci, čerpá státní dotace, tlachá v televizi, docela jim to funguje k jejich spokojenosti. Nic se nevyřeší, jen se něco vykáže – úředně i v médiích.– Církve mohou tvrdit cokoliv, jde jim hlavně o zisk a manipulaci s lidmi. Rozpor mezi hlásanými ideály pokory a chudoby a realitou je obrovský, o vědeckém, logickém, historickém apod. zdůvodnění nemluvě. Když nic jiného nepřesvědčí, tak tzv. církevní restituce musí úplně stačit.
Sociální věci by šly jednoduše vyřešit. Nesměly by se rozkrádat státní peníze, nesměly by se cpát peníze do armády na zbytečné akce v Afghanistánu, Mali apod. Na co? Komu to slouží? Raději postavte sociální byty, dejte bezúročné půjčky mladým manželstvím, stavte důstojně vybavené domovy pro seniory a hospice. Naivní? Ano. Na to jistě peníze nejsou a nebudou.
Aktuálně řeším problém s pojišťovnou. S jasným podrazem, který mi připravila referentka. Ona samozřejmě jedná z lepší pozice a může mi navykládat či zamlčet cokoliv. Chyba bude vždy na mé straně. Vůbec netuším, jak to dopadne.
Řeším problém s kolem. Objednal jsem si elektrifikaci kola. Odvoz a inkaso zálohy proběhly okamžitě. Dodávka nikoliv. Po dvou měsících uhánění je výsledek stále tristní. Stejně tak mohu zmínit podraz od jednoho Úřadu MČ Brno, který prostě zamítl plnit smlouvu. Jistě, psali ji právníci úřadu – samozřejmě pro sebe přiměřeně vhodným způsobem před deseti lety. Nelze se ničemu divit. Stejně tak jsem zaznamenal podraz realitní makléřky. Ani se mi o tom nechce mluvit, nic čím bych se mohl pochlubit. Připadá mi to jako řádění hyeny, která číhala na kořist. Nic lidského.
Mohl bych uvést víc příkladů. Narážím na něco stále. Proč bych měl někomu důvěřovat? Spíš počítám s tím horším a stále na něco narážím.
Najdu samozřejmě jednotlivce, kteří se jeví důvěryhodně. Třeba některý lékař, lékárník, některý prodavač, některé firmy, obchody jednají solidně. Nebo zcela obyčejný člověk, který příjemně překvapí. Ale to je štěstí, které přijde občas. Myslím také, že každý člověk má více tváří. I zločinec může být současně milým sousedem či rodičem. Lidé také reagují nejen podle nějaké dané povahy, ale především podle momentálního rozpoložení. Špatný spánek, špatné trávení, bolesti hlavy... vše možné modifikuje lidské rozhodování a jednání, aniž o skutečných důvodech ti ostatní tuší. A nikdy nevím, na koho a v jakém stavu zrovna narazím.
Důvěřuji však především svým nejbližším v rodině, své manželce. Starám se jen o sebe a o svou rodinu. Snažím se chovat ke všem lidem slušně. Chce mě někdo kritizovat? Podívejte se na všude patrné známky vandalismu, krádeže a násilné činy. Jen co jsem toho sám viděl na vlastní oči po Brně! Podívejte se, kolik lidí se nepostará o své děti či naopak o své rodiče... a například lhostejnost k zesnulým je tak rozšířená, že se o tom informuje ve sdělovacích prostředcích a mudrují nad tím odborníci. Lidem přijde zatěžko pohřbít své nejbližší. Nenechají jejich popel ani vsypat na příslušné místo na hřbitově. A vandalismus na hřbitovech, znesvěcování hrobů a krádeže všeho možného! Toto je realita, tak se lidé hromadně chovají. Kdo mi chce něco vykládat o idealismu?
Začít může každý sám u sebe. A docela jednoduše, bez velkohubých tvrzení – postarat se o sebe a své nejbližší a nebýt nikomu na obtíž, nedělat zlo. Spoléhat na nic a nikoho z vnějšku nelze.
Žádné komentáře:
Okomentovat