Co jsme zač

Z toho, co jsem posbíral z četby a pozorování života jsem sepsal pár odstavců. Nic nepřišlo odněkud z nebe ani z nějaké tvůrčí extase. Ostatně pozorujte témata v literatuře, filosofii... jak se táhnou dějinami a občas se vynořují v novém zpracování. Kdysi mi bylo vytknuto, že v novinovém článku zmíněné přísloví bylo tiskovou chybou překvalifikováno z českého na řecké. Ponořil jsem se trochu do studia a zjistil jsem, že to přísloví má vskutku původ ve starém Řecku. Takže s tou chybou to nebylo tak horké.

O výjimečnosti lidstva jsme učeni ve školách, čteme o tom v literatuře, slyšíme a vidíme to v médiích, bereme to jako samozřejmost opravňující nás k bezmeznému využívání přírody a všech zdrojů.

Patent na svůj historický a civilizační význam si vyhrazuje církev. Věřící lidé všech vyznání jsou přesvědčeni o výjimečnosti člověka jako obrazu božího, utvrzují se v tom při pohledu na dějiny, kulturu i na prostou dominanci lidstva na planetě. Domnívají se, že víra jim byla předána bohem, a to předpokládá nutnost dodržovat morálních zásad, což minimalizuje pád do neštěstí, ba riziko věčného zatracení. V příznivém případě se dočkají po smrti blíže nejasných, nicméně prý úžasných výhod. 

Vesmír je starý miliardy let, množství galaxií, planet a různých útvarů vesmíru je mimo hranice našeho pochopení. Planeta Země je zrníčko prachu ve vesmíru. Život na Zemi se vyvíjel miliony let. Jakákoliv známá náboženská teorie je záležitost docela krátkodobá. Historie člověka je také docela krátká, i když se na první pohled počátky mohou zdát nekonečně vzdálené, ale to se jeví jen z pohledu jednotlivce a perspektiv jeho života, nejstarší datace uvádí cca čtyři miliony let. 

Člověk není ani žádná extra povznesená duchovní bytost a řadí se jako článek, mimořádný ovšem, mezi ostatní tvorstvo. (Nemá ani cenu připomínat vzájemnou tělesnou podobnost a fyziologickou funkčnost těla.) Nic na tom nemění třeba fakt, když se starý pan profesor s přesností natažených hodinek pravidelně prochází po Königsbergu ponořen v úvahách o hvězdném nebi nad sebou a mravním zákonu v sobě. Člověk vyhozený bez ničeho do divočiny daleko od osídlení se stává tvorem bojujícím o přežití naprosto zvířecím způsobem. Podobně člověk, který přijde o majetek i domov a ocitne se na ulici bez jakéhokoliv zázemí, snadno ztratí civilizovanou podobu i důstojnost. Efektní, ale tenká slupka civilizace se může rychle zhroutit kolapsem energetické sítě států. V takovém případě se počítá, že propukne brutální boj jednotlivců i band o život, o zmocnění se zbývajících zdrojů. Stranou by pak jistě zůstaly náboženské, morální či kulturní projevy. 

Lidé se však ani v dosavadní vyspělé civilizaci nového věku vůbec nechovají pouze krásně, logicky, duchovně, kulturně... byť se to často zdůrazňuje. To vše je zdání na povrchu. Lidé baží po moci a majetku, krádeže všech kategorií, intriky, spiknutí a lži, ba i vraždy a únosy osob jsou na denním pořádku. Lidé touží po moci ve státu, městě, církvi, ve světě... Ve společnosti, kde klesly morální zábrany na minimum, slyšíme bezohledné brutální výrazy. Ocenění politika je vyjádřeno zvířecím přirovnáním – chlap s kulama, často se užívají další přirovnání ze zvířecí říše – alfa samec a pod. Sex ve všech variantách prolíná společností, za peníze, v reklamě, kariéře, k dosažení jiných cílů, v nejrůznějších i nejzvrácenějších formách... v církevní organizaci, která si vyhrazuje patent na duchovno, jsou sexuální skandály a zvrácenosti docela časté. Až mě napadá – chování zvířat jen zastřených tenkou rouškou odlišnosti. Význam osobnosti je dán i pouhou vnějšností, jejím oděvem a dalšími vnějšími znaky – luxusní šaty, hodinky, šperky, značkové doplňky, drahý automobil, efektní uniforma, kardinálský purpur, královský hermelín a koruna, péřová čelenka náčelníka... Šaty dělají člověka, lháři ve fraku, každý věří... zní slova jedné písně. Lidé se malují, tetují, propichují části těla a vkládají do vzniklých otvorů předměty, vylepšují si části těla z iracionálních či naopak ziskuchtivých důvodů. Zamyslete se na módou, jak se lidé ženou za nesmyslnými oděvy a věcmi, a kdo je nemá, je jakoby podřadný. Nicotné a hloupé. Kačer plovoucí v Ponávce je také krásně vybarvený, o pávu ani nemluvě. Ve světě se válčí o zdroje a pozice, ve jménu demokracie se brutálně vraždí nejslabší složky okupované společnosti, okupační vojáci se baví nejstupidněji zvráceným způsobem ponižováním zajatců (tito lidé z civilizované země jistě dostali tzv. slušné vychování a vzdělání včetně náboženského), černá se nazývá bílou a naopak a tím je planetárně ohlupováno veškeré lidstvo za účelem jeho manipulování a ovládání. Významné osobnosti, které se s pokrytecky strnulými tvářemi účastní tzv. modlitebních snídaní či směšně kývají tělem v synagogách, později stojí u plánů na největší násilnosti a zvrácenosti vojenské, bankovní i majetkové. Vatikánská banka, sloužící údajně super duchovnímu útvaru, si – není divu – získala ve své mafiánské praxi nechvalně známé postavení.

Nikoho příliš nezajímá úděsná likvidace přírodních podmínek, znečištění vod a ovzduší, kontaminace potravy. Znáte snad někoho, kdo odsuzuje používání benzinových motorů, které nabylo planetárně kolosálních rozměrů a přináší znečištění, deformace, ba smrt a zmar tvorstvu? Vůči automobilům na benzin není žádných výhrad, všichni je milují a touží po nich a radostně vdechují ovzduší zamořené nejen jemnými prachovými částicemi ve městech. Ropa však nebude nekonečně k dispozici. Co nastane za pár let? Nejen pokud jde o ty krabičky se čtyřmi koly. Ropa se zdá nenahraditelná ve vší možné výrobě.

Fakta potvrzují, že lidé nejsou v žádné podstatné souvislosti unikátní. Jednotná povaha genetické výbavy řídí chování všech druhů tvorstva včetně lidí. Když byl rozluštěn lidský genom, vědci zjistili, že genom šimpanze je skoro stejný jako u člověka. Ty dva druhy odděluje jenom 500 genů. Člověk má 46 chromozomů, šimpanz 48. Společný předek šimpanze a člověka žil někdy před šesti miliony let. Prý ještě 1,2 milionu let po oddělení předků lidí od předků šimpanzů se vzájemně křížili, a z těchto páření se rodili plodní potomci. Všichni tvorové na planetě sdílejí desítky tisíc stejných genů. Z genetického hlediska je tedy podstata života jednotná. – Zvířata hromadí zásoby, loví, zmocňují se slabších... Některá jejich společenství mají překvapivě pokročilé a rozmanité vztahy, některá zvířata jeví vysokou inteligenci, která se stále zkoumá.

Tím vším netvrdím, že člověk je jen varianta, nepatrně vzdálená od zvířete. Je zde větší rozdíl, jistě – velmi mnoho v kultuře, právu, umění, estetice, etice, medicíně, vědě i technice... co zvedá člověka nad zvířecí říši. To však neznamená, že se nad přírodu a její nižší tvorstvo můžeme povyšovat nekonečně, jako bychom do ní nepatřili, jako by to byly jen zdroje k našemu uspokojení. I ten nejvznešenější a nejkrásnější člověk má tu docela jednoduchou, ba nízkou stránku, která se však na veřejnosti obvykle neukazuje. A jsou to nejen běžné fyziologické funkce a úkony, ale i všelijaké zvláštnosti, ba zvrácenosti tělesné i psychické. Dnes díky informačním technologiím vyplave na povrch mnoho věcí, které dříve bývaly nedostupné, i tabu. Četl jsem kdysi rozhovor s mladou nadějně začínající modelkou. Redakce se jí zeptala, jak se vyrovnává se situací přítomnosti slavnějších, už dobře zavedených kolegyň. Odpověděla jednoduše: „Nepřipouštím si nic, představím si je třeba na záchodě.“ Podobně jsem zaznamenal, jak odpověděla manželka ředitele firmy pracovnici, která měla hrozný strach ze šéfa: „Představ si ho ráno v trenýrkách.“ Ano, všechna velikost, moc, krása... je jen zdání. Ten kdo se jeví až nadpozemsky mocný může skončit ve vězeňských teplákách a vypadat najednou docela uboze a krotce – veškerý dojem je pryč. Uznávám však, že člověk skutečně vzdělaný a morálně na výši si může zachovat tvář téměř kdykoliv. Kolik takových osobností však v životě poznáme?