Dne 28. října se slavil státní svátek. President M. Zeman udělil státní vyznamenání, mnohá in memoriam. Řád Bílého lva obdržel i kardinál D. Duka. Za co? Asi za úspěšné církevní restituce. Ale nechci se tím více zabývat. Jak jsem dříve napsal, nechápu tento svátek. Myslím, že to byl M. Zeman, který připomněl Masarykův výrok ve smyslu, že státy se udržují myšlenkami svého vzniku. Ono to vypadá na první pohled jako myšlenkově hodnotné, ale ve skutečnosti to není pravda. Jakými myšlenkami vznikají státy? Jaká je třeba myšlenka státu Kosovo? Jaké byly hlavní myšlenky vzniku Československa? Odžvanit se dá všechno, ale nic takového není. Tatíček Masaryk, president Osvoboditel, legionáři... jen mýty pro lid. Proto tento stát mohli politikové bez okolků odpískat a jeho existenci klidně ukončit. Vznikla Česká republika. Má tato republika nějaké myšlenky svého vzniku? Určitě ne. Prostě se domluvili, že lépe bude se rozejít, a udělali to. Pokud chtějí státní svátek, měli by zvolit vznik České republiky, odžvanit se to dá také. Ale zde zřejmě působí síla zvyku a stáří, což dodává myšlence státu ctihodnost a věrohodnost. Ale je to vše založeno na lži. Nikdy jsme nebyli nezavislí, vždy se zde moc odvozuje od mocenských sil z venku. Takže jaká vznešená idea státu? Směšné.
Když přišli komunisté k moci v roce 1948, prohlásili, že se musí rozbít veškeré staré státní formy a musí se vytvořit nové, ke světlým zítřkům vedoucí. Provedli to, něco fungovalo, něco ne. Tak zrušili třeba zemské zřízení. Země, které měly tisíciletou tradici, šmahem pera zrušili. Zavedli místo nich spoustu malých krajů. Po pár letech uznali, že se malé kraje špatně řídí a změnili to na velké kraje. Přišel rok 1989, komunisté sami odpískali svůj stát, svou vládu. Už jim skončil sovětský mocenský sponzoring, jediná idea jejich moci. Po plynulém předání moci noví vládci odhlasovali špatnost zrušení zemí, inu proč by si trošku nekopli do těch zlých komunistů. Jiný význam to nemělo. Moravané se nedočkali samosprávy své vlasti. Nic páni poslanci měnit nechtěli. Po nějaké době zavedli opět zřízení malých krajů. Prostě jen úprava, ale k horšímu. Opět to není funkční. Čili jde jen o techniku moci ad hoc vymýšlenou, žádnou vyšší ideu to nemá. Jediná idea je zde primitivní centralismus. Ke komunismu a antikomunismu bych jen podotknul, že rozlišování je zde obtížné. Z bývalých komunistů byli najednou demokraté a antikomunisté. Neodsuzuji nikoho za názory, za to, že byl kdysi třeba komunista. Mohl i změnit názory, člověk se vyvíjí. Někteří tam byli jen do počtu, někteří jen z konformity, jiní, hlavně ti staří, tomu věřili, ale z nich mnozí brzy prozřeli a skončili ve vězení... Jsou však lidé, kteří chtějí být vždy „u toho“, chtějí být v popředí, ve funkcích, u moci. Ti mají členství kdekoliv vždy jen účelové, vždy chtějí druhé poučovat a rozhodovat. Ti jsou nejhorší a nebezpeční. A při jakékoliv větší změně mění účelově postoje a členství.
K americkým volbám jsem četl výběr z článku P. C. Robertse, velmi výmluvné, viz zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat