Když jsem byl v úterý v Brně, zavítal jsem do divadla na horní straně Zelného rynku. Stavil jsem se za bývalou sousedkou a přítelkyní, která mi nabídla před časem k prodeji slivovici. Když jsem vstoupil venkovními dveřmi do budovy, slyšel jsem, že tam nepřetržitě poustějí projevy Václava Havla. Vím, že všichni tito divadelníci ho milují. Prosadili i pojmenování uličky po tomto člověku. Když se to v rámci hlasování veřejnosti nepovedlo napoprvé, zorganizovalo se druhé hlasování s upravenými podmínkami, aby to prostě vyšlo. Já jsem se setkal s Havlovou knihou Dopisy Olze v rámci půjčování samizdatu někdy v 80. letech min. století. Kniha se mi nelíbila a pořád se mi vnucoval dojem, že z ní čiší stylizace a celkově samé Já, Já, Já... Po roce 1989 se ukázal ve všech barvách, především jako lhář a nekompetentní človíček. Nejdříve chtěl být presidentem do prvních svobodných voleb. To se mi tehdy zdálo vhodné. Jakmile byl za známých podmínek zvolen, hned se nechal slyšet, že se nechá zvolit i poté. A po třetí dosáhl zvolení jen za cenu toho, že policie pod průhlednou záminkou zatkla poslance Miroslava Sládka, známého provokátéra, který by stoprocentně hlasoval proti zvolení Havla. Tedy tak dosáhl o jeden hlas sněmovny třetího funkčního období. – Vzpomínám si na první Havlovu oficiální návštěvu v Brně. Jela kolona limuzín a policejních vozů, zíral jsem na to překvapeně. Takto nejezdili ani nejvyšší komunističtí funkcionáři. No když přijel, odmítl se setkat s představiteli úřadů, a uchylil se do cikánské restaurace U Holubů na Táborské ulici. Tam se dostal do alkoholem velmi povznesené nálady a takto ho odlifrovali zpět do Prahy. Jako prezident řekl více pitomostí, na vlastní uši jsem slyšel, jak chce smiřovat Židy a palestinské Araby, jak bude usilovat o návrat pokladu, který za třicetileté války uloupili Švédi... Prostě kdyby nebyl presidentem, považoval bych ho spíš za humoristu. – O Havlovi se teď hodně píše a chápu, že ho vyzvedávají lidé jako Filip Renč. Ve svém rozhovoru ho oceňuje jako frajera a tvrdého chlapa. Řadí ho významem vedle Karla IV. ... což je vše velmi směšné. Byla to trapná bábovka. Četl jsem kdysi, jak se jako kluk posadil na kolo, nedokázal zastavit a sesednout a jel pořád pryč. Typické. Lidi, které si vzal na Hrad jako poradce také Renč eufemisticky omlouvá. Ve skutečnosti to byla partička jemu podobných individuí, kteří se věnovali nesmyslům a konzumaci alkoholu. Havel se choval opravdu neformálně, prý jezdil i po Hradě na koloběžce. Opravdu myslitelský výkon. Filip Renč označuje kritiky V. Havla za lidi, kteří studovali v Sovětském svazu, byli členy Socialistického svazu mládeže a nebo byli v ústavech pro choromyslné. Lépe než útočit na osobnosti by bylo vypořádat se s jejich sděleními. A co byl takový člověk jako Filip Renč? Za minulého režimu nepochybně protekční zlatá mládež. Nikdo jiný se na studium filmové režie nedostal. Takže nic jiného od tohoto pána slyšet nemůžeme. Článek je zde. Václav Havel byl figurka dosazená CIA a návaznými strukturami, byl uměle vytvořen mýtus o jeho osobnosti a naservírován veřejnosti. Mluví-li o něm někdo jako o mysliteli, měl by uvést aspoň jednu jeho zásadní myšlenku či tezi. To se nikdy nestalo, není to možné, kde nic není, ani čert nebere.
Žádné komentáře:
Okomentovat