Pivo jsem začal pít až ve starším věku. Dříve mi nijak nechutnalo, pil jsem ve větším množství čaj. To se změnilo a dnes čaj piji zřídka, zato kávu a především pivo. Nejraději mám Litovel Moravan 11°, pít se dá i litovelská desítka, zato výborného 13° Gustava jsem pil jen dříve v Litovelské pivnici v Brně. Jeden čas jsem pil hodně Černou Horu, zvl. 11° Páter a 13,6° Kvasar. Zde dostanu koupit litovelskou jedenáctku v obchodě, ale berou jí málo, tak musím občas hledat náhradu. Docela dobrá mi připadá Vyškov 12°, zato desítka Vyškov mi nechutná, takže pokud volím levnější, tak 10° Pardál nebo Litovel. Denně vypiji dvě piva, někdy více. Ve zdejších restauracích nabízejí Starobrno 11°, to mi připadá jaksi nasládlé. Jedno se vypít dá, druhé bych si dobrovolně nedal.
Ve středu jsem cestoval odpoledne do Brna, měl jsem toho na programu více. Nejdříve do firmy, pak na hřbitov, do banky, dále ve specializované prodejně koupit brazilskou kávu a v Lidlu kondensované mléko, které si přidáváme do kávy. Dost pršelo, což mi zvlášť znesnadnilo pobyt na hřbitově, pak déšť ustal. Měl jsem na 18. hodinu ještě schůzku se Sdružením monarchistů, takže zbylý čas jsem prochodil po Brně. Aplikace Zdraví v iPhonu mi sdělila, že jsem nachodil 10 kilometrů. Schůzka byla krátká, byl nastíněn program na příští rok, vesměs historické přednášky, a rozebírala se čtvrteční mše za Karla I. Habsbursko-Lotrinského v katedrále na Petrově. To mě moc nezajímalo, tyto kostelní věci jdou prostě mimo můj zájem, tak jsem odešel trochu předčasně, abych stihl rychlík v 19.18 h.
Ve čtvrtek jsem si se zájmem přečetl rozhovor s T. Spencerovou, je zde. Velmi trefný a vtipný. Vybírám z něj pár řádků na téma dalajláma:
Dalajláma. Náš věčný host. Pro mě je už dneska ze všeho nejvíc něco jako živá popartová figurka, která pokaždé říká to samé; a ti samí posluchači úplně stejně nábožně naslouchají, než se pak zase vrátí ke svému konzumu, ale zato jaksi očištěni, nebo tak něco (...) Číňané zabrali Tibet asi stejně jako třeba Rusové Kavkaz nebo Američané Havajské ostrovy; čili silou a za cenu spousty krve. Pokud někomu demonstrativně leží na srdci osud Tibetu, ale třeba palestinskou vlajku by vedle té tibetské nikdy nevyvěsil, tak je jen obyčejný pokrytec (...) „starý“ Tibet, tedy ten, v němž měl dalajláma kdysi vládnout, opravdu byla otrokářská společnost a osobně dalajlámovi mělo sloužit 17 tisíc nevolníků. O jeho vazbách na CIA bylo napsáno několik knih. Dalajláma na konci 50. let podle všeho býval na výplatní pásce CIA, která navíc v USA v rámci operace St. Circus cvičila tibetské „partyzány“ pro boj proti Číně (...) v dobách nejžhavější „studené války“, a v roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír. Jezdí po světě, deklamuje o míru a přátelství a třeba Karel Gott si s ním teď udělal selfie a je mu „vděčný za příval nové energie“. Takže se nám sice vláda trochu rozhádala, ale zato Mistr je nabitý. Všechno v nejlepším pořádku, ne?
Zvláště lidovci projevili zájem o dalajlámu. Asi potřebují nějaký impuls pro své už poněkud vyčpělé náboženství. Až pojedu příště do Brna či do Vyškova, podívám se po Literárních novinách, v nichž Spencerová působí.
Žádné komentáře:
Okomentovat