Víkendový deníček

Dne 28. října se slavil státní svátek. President M. Zeman udělil státní vyznamenání, mnohá in memoriam. Řád Bílého lva obdržel i kardinál D. Duka. Za co? Asi za úspěšné církevní restituce. Ale nechci se tím více zabývat. Jak jsem dříve napsal, nechápu tento svátek. Myslím, že to byl M. Zeman, který připomněl Masarykův výrok ve smyslu, že státy se udržují myšlenkami svého vzniku. Ono to vypadá na první pohled jako myšlenkově hodnotné, ale ve skutečnosti to není pravda. Jakými myšlenkami vznikají státy? Jaká je třeba myšlenka státu Kosovo? Jaké byly hlavní myšlenky vzniku Československa? Odžvanit se dá všechno, ale nic takového není. Tatíček Masaryk, president Osvoboditel, legionáři... jen mýty pro lid. Proto tento stát mohli politikové bez okolků odpískat a jeho existenci klidně ukončit. Vznikla Česká republika. Má tato republika nějaké myšlenky svého vzniku? Určitě ne. Prostě se domluvili, že lépe bude se rozejít, a udělali to. Pokud chtějí státní svátek, měli by zvolit vznik České republiky, odžvanit se to dá také. Ale zde zřejmě působí síla zvyku a stáří, což dodává myšlence státu ctihodnost a věrohodnost. Ale je to vše založeno na lži. Nikdy jsme nebyli nezavislí, vždy se zde moc odvozuje od mocenských sil z venku. Takže jaká vznešená idea státu? Směšné.

Když přišli komunisté k moci v roce 1948, prohlásili, že se musí rozbít veškeré staré státní formy a musí se vytvořit nové, ke světlým zítřkům vedoucí. Provedli to, něco fungovalo, něco ne. Tak zrušili třeba zemské zřízení. Země, které měly tisíciletou tradici, šmahem pera zrušili. Zavedli místo nich spoustu malých krajů. Po pár letech uznali, že se malé kraje špatně řídí a změnili to na velké kraje. Přišel rok 1989, komunisté sami odpískali svůj stát, svou vládu. Už jim skončil sovětský mocenský  sponzoring, jediná idea jejich moci. Po plynulém předání moci noví vládci odhlasovali špatnost zrušení zemí, inu proč by si trošku nekopli do těch zlých komunistů. Jiný význam to nemělo. Moravané se nedočkali samosprávy své vlasti. Nic páni poslanci měnit nechtěli. Po nějaké době zavedli opět zřízení malých krajů. Prostě jen úprava, ale k horšímu. Opět to není funkční. Čili jde jen o techniku moci ad hoc vymýšlenou, žádnou vyšší ideu to nemá. Jediná idea je zde primitivní centralismus. Ke komunismu a antikomunismu bych jen podotknul, že rozlišování je zde obtížné. Z bývalých komunistů byli najednou demokraté a antikomunisté. Neodsuzuji nikoho za názory, za to, že byl kdysi třeba komunista. Mohl i změnit názory, člověk se vyvíjí. Někteří tam byli jen do počtu, někteří jen z konformity, jiní, hlavně ti staří, tomu věřili, ale z nich mnozí brzy prozřeli a skončili ve vězení... Jsou však lidé, kteří chtějí být vždy „u toho“, chtějí být v popředí, ve funkcích, u moci. Ti mají členství kdekoliv vždy jen účelové, vždy chtějí druhé poučovat a rozhodovat. Ti jsou nejhorší a nebezpeční. A při jakékoliv větší změně mění účelově postoje a členství.

K americkým volbám jsem četl výběr z článku P. C. Robertse, velmi výmluvné, viz zde.

Středeční deníček

Jak vidím, tak pořád se píše o panu Bradym, stále plní toto téma zpravodajství. Inu vyvolení si to zaslouží, o spoustě jiných stejného osudu se ani nepípne. No a herci se považují zase za oprávněné vyjadřovat se k politice. Asociace profesionálních divadel a Herecká asociace vydaly prohlášení nazvané Nemůžeme mlčet. Nemohou mlčet? Pamatuji si jak nemlčeli za minulého režimu. Na stranický povel celé davy herců a podobných rukovaly podepsat, co se jim nařídilo, a angažovaně promlouvali v TV i rozhlasu. Dnes hrají ve směšných televizních seriálech a uplatňují své schopnosti v přiblblých reklamách, takže mají opravdu mandát poučovat veřejnost. Dnes je nikdo k ničemu nenutí kromě všemocné ruky trhu, mohou se tedy věnovat především svému herectví. Ale oni se považují za něco víc, mohou kecat do všeho, třeba do kosmetiky, stravování, zahrádkaření a i do politiky, mají jistě patent na rozum.

V pondělí v poledne jsem cestoval do Blanska. Z Vyškova tam jezdí autobusy s přestupem nebo přímo. Podle toho jsem si naplánoval cestu. Jel jsem do Domácích potřeb reklamovat kastrol Tescoma. Na autobus ve Vyškově jsem čekal přes půl hodiny. Když byl přistaven, stál jsem už tam. Starší řidič vystoupil a řekl mi, abych si skočil na pivo, že má ještě čas. „Jdu dát výpověď,“ dodal. Přišel těsně před odjezdem a sdělil mi, že výpověď nepřijali. Cesta byla zdlouhavá, zastávky u každé vrby. Cestou přistupovala spousta školních dětí, které jely pár zastávek. Bylo to myslím v Ruprechtově, kdy autobus máváním mimo zastávku zastavila mladá žena. Sdělila řidiči, že nevystoupil její syn. No jelo asi 30 dětí a vystupovaly po skupinkách. Proto řidič krčil rameny. Když byla žena podrážděná a tvrdila, že měl vystoupit tady, odsekl jí, ať neotravuje, a jelo se dál. Chápu ho, nemůže přece znát dětičky jmenovitě. Jistě chlapec vystoupil s kamarády o kus dřív. V Blansku jsem vyřídil reklamaci a jel jsem stejným autobusem zpět. Řidič se ke mně opět hlásil, pamatoval si mě z Vyškova. V úterý jsem opět cestoval, tentokrát do Brna na hřbitov, setkal jsem se tam se sestrou, takže jsme si pěkně popovídali. Jsem rád, že jsem stihl vlak v 11.18 hod. a nešel na autobus na Zvonařku. Tam kdosi nahlásil bombu, načež samozřejmě následovala různá život komplikující opatření. Takto jsem se o tom dočetl až doma. Šlo pouze o falešné hlášení, jak bývá u nás zvykem. Více o tom třeba zde.

A ještě dodatek ke středě:

Ve středu večer jsem na ČT 24 pobaveně sledoval pořad o ruském vlivu na americké volby. Je to směšné. Samozřejmě všechny státy nějakého systému modifikace informací používají. Pokud mluví o tom jako o realitě, že Rusové ovlivňují americké volby, tak jsou USA ubohý stát. A to samozřejmě nejsou, a žvásty o ruském vlivu jsou jen účelovou záležitostí. Do studia si na chvilku pozvali ruskou novinářku Marii Stroevu. No ta samozřejmě ochotně slouží novým příznivcům, nicméně toho moc nepověděla, ač se moderátorka snažila. Řekla například, že v době rusko-čečenského konfliktu se museli Čečenci označovat tvrdě za teroristy, kdežto nyní v době konfliktu na Ukrajině je ruská menšina označována mírně za domobranu. No, to je přesně způsob, jak píší naše sdělovací prostředky! Přesně tak! O kom se to hodí, tak toho označí mírně bojovník za svobodu a demokracii, kdo se nelíbí, to je terorista, separatista a podobně. Naše sdělovací prostředky běžně používají výběrový slovník – někdo je president, někdo je jen předák, někdo je rebel, odpůrce, někdo terorista atd. Prostě jak se to hodí, jak je třeba správně ovlivňovat veřejné mínění. A také je toto běžná práce se slovníkem. Kdokoliv píše, volí určitý slovník. Je směšné vytýkat to někomu jinému. A vůbec – přece Rusko nebude označovat původní ruské obyvatelstvo na tzv. východní Ukrajině za teroristy. To jsou jejich krajané a jsou ve svém odporu plně v právu, když jim ukrajinský stát upírá rodný jazyk a samosprávu. Samotný president Putin se k americkým volbám nevyjadřuje, to museli i v tom vysílání uznat, ale je možno uvést spoustu příkladů, jak se k volbám v různých státech i v Rusku vyjadřovali představitelé západních zemí, jak hodnotili a známkovali... Takže ač se ti ubožáci v České televizi snaží, podle mě jim to moc nejde.

A kdo trochu rozumný může věřit kritice Ruska ze strany NATO? Rusové prý bombardují civilisty v Sýrii. Jednak Rusko je v Sýrii s oficiálním souhlasem legální Asadovy vlády, jednak jak by mělo bombardovat islámské teroristy ve městě bez civilních ztrát? Dělají to snad v Mosulu americké bombardéry jinak? Tam nejsou civilní oběti? Ale to nikdo kritizovat nebude. Copak dělali a dělají v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Jemenu, na Balkáně...  žádné civilní oběti? A kdo poslal ISIS do Aleppa? Kdo je skutečný viník za situaci? Bylo to snad Rusko? Nikoliv, USA. Tedy shrnuto zase jen účelové ovlivňování veřejného mínění.

A pobavil jsem se i článkem P. Letka na e-republice Dalajláma jako bič.  Cituji aspoň něco výstižného: 

„Máme to rozdělené celkem přehledně. Zeman zastupuje zájmy Izraele, Ruska a Číny. Bělobrádek, Sobotka, Kalousek a Fiala zastupují Izrael a USA. Rozdíl je jen v tom, že naše top asociální strana a přátelé modrých strak preferují názorové a mocenské křídlo reprezentované někdejším prezidentem Ronaldem Reaganem či rodinou Bushů, zatímco Sobotka a spol. preferují spíše politiku Clintona či Cartera. Rozdíly mezi nimi jsou propastné, protože Clinton hrál lépe na saxofon a Reagan byl zase lepším hercem. (...) Jak je však vidět, Izrael, to je jistota. Na tom se shodnou všichni. Pro Bělobrádka je to vzorová demokracie, o okupaci nikdo nic neví, o lidských právech Palestinců je škoda mluvit. Milujeme Tibet, nikoliv Palestinu. I proto může starosta města Jeruzaléma vyslovit přání, aby se naši školáci učili, že hlavním městem Izraele není Tel Aviv, ale Jeruzalém – a Sobotka to zařídí. (...) Z hlasu Izraele jsme se dozvěděli, že Praha byla vybudována především židy jako nový Jeruzalém, zatímco jsme žili v bludu, že císař Karel IV. Prahu budoval jako nový Řím. “

Celý článek je zde.

Telenovela a Daj-li mi medajli?

Presidentská kampaň v USA se pořád nese na úrovni telenovely. Tým H. Cliton se velmi snaží, vytáhli na světlo boží dokonce chudinku pornohvězdu, kterou prý D. Trump drze obtěžoval. Říkám si, není nad vyspělou demokracii. To mají voliči opravdu závažné informace o kandidátu na presidenta největší velmoci světa. A vzoru pro všechny ostatní země.  Budou podle toho posuzovat, jak by si vedl ve světové i domácí politice. Jaký to může mít význam? Člověk je v mnohém ohledu stejný jako jiní živočichové. Musí kvůli životu do sebe cpát všemožné jídlo a pití, povzbuzuje se alkoholem a drogami, rozmnožuje se adekvátně jako jiné tvorstvo. I ta nejkrásnější filmová star nebo největší myslitel sedí ráno zcela prozaicky na WC, nevznášejí se jen někde v oblacích krásy a a duchovních výšin. Člověkem zmítají vášně a city, iracionální pohnutky... Tak i kdokoliv jiný provádí věci, které je možno na něho odněkud vytáhnout. I všichni ti ctihodní kazatelé morálky mají svou prostou zvířecí stránku.

V České republice je zpravodajství zahlceno informacemi na téma – Daj-li mi medajli? Starý pán J. Brady, který se celý život veřejně zabýval holocaustem, jistě ne zadarmo, je ukřivděný. Slíbili mu medaili a nic. Holocaustový průmysl se jmenuje kniha jednoho jeho souvěrce. Za to si jistě zaslouží medaili, tvrdí mnozí a tak se o tom mele pořád dokola. Také tedy také máme důležité informace o své politice, o špatném presidentu a správě státu.

Se světem to asi dopadne špatně.  Přál bych si, abych se toho nedožil.

Víkendový deníček

V pátek jsem zaznamenal informaci, že parlament schválil zákon o terorismu. Přesný název neznám, ale jde o zpřísnění dosavadní právní úpravy. Trestné je schvalování a propagace terorismu, rozsudky mohou přinést několik let vězení. Myslím si, že z toho bude nástroj na stíhání nepohodlných osob, případně na získávání laciných bodů pro policii a soudy. Nic dobrého to není, lidé si budou muset dávat pozor, aby o něčem posvátném nahlas nepochybovali nebo to nepopírali. Jsem velmi zvědav, jak se to uplatní v praxi. V České republice se terorismus jako takový nevyskytuje. Osobně tu dnes obecně užívanou ideologii terorismu považuji za nástroj uměle vytvořený. Zrodil se náhle, což je víc než výmluvné. Teroristé jsou hlavně ze zemí, které jsou rozvráceny vojenskými intervencemi – Irák, Libye, Sýrie, Afgánistán, Palestina, Jemen... Kdopak a proč to tam rozvrátil a rozvrací stále? Dnes propaganda útočí na Rusko a presidenta Asada. To, že tam i jiní bombardují civilní cíle, se nezmiňuje.  Třeba toto. (Asi to bude označeno za ruskou propagandu, ale nejde o to odkud to je, ale co to sděluje.) A když se podíváme do minulosti? Byla nutná Hirošima a Nagasaki? Jakpak se válčilo ve Vietnamu? Rozvrat Jugoslávie byl také účelový. Jaký ostrov demokracie se stal z Kosova? Mohl bych uvádět všemožné příklady. Pravda se postupně dostává na povrch, ale oficiální propaganda si mele pořád to svoje.

Politické dění v České republice mi připomíná Kocourkov. Pořád se uvádí jako státní svátek 28. říjen. Proč? Stát, který tehdy vznikl, již neexistuje. Co tedy oslavují? Rozpad monarchie? Jediný státní svátek by mohl být den vzniku České republiky. Kocourkov připomíná obvinění presidenta Zemana, že žádal ministra kultury D. Hermana, aby se nescházel s dalajlámou. Protože mu Herman nevyhověl, byl prý jeho strýc J. Brady vyškrtnut se seznamu vyznamenaných na den 28. října. O tom prý píše i tisk ve světě. No jistě, žid byl ze seznamu vyškrtnut, židovský tisk (The New York Times, The Jerusalem Post...) spustí povyk. Tím samozřejmě nic jiného netvrdím. A už se dali mnozí slyšet, že na oficiální oslavy na Hrad nepřijdou. Směšná figurka P. Gazdík pořádá shromáždění toho dne na Staroměstském náměstí. Lidovci se přidali – ministr zemědělství D. Jurečka,  nynější lidovec s pestrou politickou minulostí P. Pithart, exlidovec předseda TOP 09 M. Kalousek, připojila se prý i Univerzita Karlova a z mého pohledu odporný kněz Halík vybízí k ignoranci oficiálních státních oslav a jiní (odeesáci, různí sociální demokraté...) se také dali slyšet, že na ně nepřijdou. No jsem zvědav, kolik lidí na Gazdíkovo shromáždění přijde. Pro mě znamená 28. říjen jen to, že místní obchod Hanačka bude jako jiné větší obchody uzavřen. Pěkná pitomost.

V sobotu jsme měli odpoledne slunečno, což bylo po deštivých dnech příjemné. Vypravil jsem se na místní fotbal, ale vydržel jsem jen první poločas. Přece jen bylo chladno a posezení na tvrdé lavici v chladném větříku se mi stalo nepříjemným. Ivanovice hrály s Pačlavicemi B. Po první půli byl stav nerozhodný, pak jak jsem se dozvěděl, hosté vyhráli tři ku jedné. Smutný výsledek. 

Od dětství trpím na vznik oparu v oblasti nad rty. S postupujícím věkem se situace zlepšila, ale občas se opar objeví. Kupoval jsem na to drahé mastičky v lékárně, ale ty se musí nasadit úplně na začátku a stejně moc účinné nejsou. Osvědčilo se mi preventivní i současné užívání Riboflavinu a domácí prostředek – v lahvičce Alpy se rozpustí pět tablet Acylpyrinu a přidá se několik kousků hřebíčku. Acylpyrin se rozpustí hned (nerozpustná bílá usazenina jsou plnidla), hřebíček se musí macerovat asi týden až 14 dní. Tento lihový roztok jsem aplikoval, hned jak jsem si citlivého místa při ranním holení všiml. Efekt byl výborný. Postižené místo se nerozvinulo, je jen mírně patrné, nebolestivé. Po pár dnech byl opar pryč. Možná by stačilo udělat si kašičku z rozdrceného Acylpyrinu a aplikovat ji na postižené místo. Ale zmíněný roztok se dá užívat i na jiná postižení. Hřebíček zřejmě působí proti bolesti.

O pivu i jiném

Pivo jsem začal pít až ve starším věku. Dříve mi nijak nechutnalo, pil jsem ve větším množství čaj. To se změnilo a dnes čaj piji zřídka, zato kávu a především pivo. Nejraději mám Litovel Moravan 11°, pít se dá i litovelská desítka, zato výborného 13° Gustava jsem pil jen dříve v Litovelské pivnici v Brně. Jeden čas jsem pil hodně Černou Horu, zvl. 11° Páter a 13,6° Kvasar. Zde dostanu koupit litovelskou jedenáctku v obchodě, ale berou jí málo, tak musím občas hledat náhradu. Docela dobrá mi připadá Vyškov 12°, zato desítka Vyškov mi nechutná, takže pokud volím levnější, tak 10° Pardál nebo Litovel. Denně vypiji dvě piva, někdy více. Ve zdejších restauracích nabízejí Starobrno 11°, to mi připadá jaksi nasládlé. Jedno se vypít dá, druhé bych si dobrovolně nedal.

Ve středu jsem cestoval odpoledne do Brna, měl jsem toho na programu více. Nejdříve do firmy, pak na hřbitov, do banky, dále ve specializované prodejně koupit brazilskou kávu a v Lidlu kondensované mléko, které si přidáváme do kávy. Dost pršelo, což mi zvlášť znesnadnilo pobyt na hřbitově, pak déšť ustal. Měl jsem na 18. hodinu ještě schůzku se Sdružením monarchistů, takže zbylý čas jsem prochodil po Brně. Aplikace Zdraví v iPhonu mi sdělila, že jsem nachodil 10 kilometrů. Schůzka byla krátká, byl nastíněn program na příští rok, vesměs historické přednášky, a rozebírala se čtvrteční mše za Karla I. Habsbursko-Lotrinského v katedrále na Petrově. To mě moc nezajímalo, tyto kostelní věci jdou prostě mimo můj zájem, tak jsem odešel trochu předčasně, abych stihl rychlík v 19.18 h.

Ve čtvrtek jsem si se zájmem přečetl rozhovor s T. Spencerovou, je zde. Velmi trefný a vtipný. Vybírám z něj pár řádků na téma dalajláma:

Dalajláma. Náš věčný host. Pro mě je už dneska ze všeho nejvíc něco jako živá popartová figurka, která pokaždé říká to samé; a ti samí posluchači úplně stejně nábožně naslouchají, než se pak zase vrátí ke svému konzumu, ale zato jaksi očištěni, nebo tak něco (...) Číňané zabrali Tibet asi stejně jako třeba Rusové Kavkaz nebo Američané Havajské ostrovy; čili silou a za cenu spousty krve. Pokud někomu demonstrativně leží na srdci osud Tibetu, ale třeba palestinskou vlajku by vedle té tibetské nikdy nevyvěsil, tak je jen obyčejný pokrytec (...) „starý“ Tibet, tedy ten, v němž měl dalajláma kdysi vládnout, opravdu byla otrokářská společnost a osobně dalajlámovi mělo sloužit 17 tisíc nevolníků. O jeho vazbách na CIA bylo napsáno několik knih. Dalajláma na konci 50. let podle všeho býval na výplatní pásce CIA, která navíc v USA v rámci operace St. Circus cvičila tibetské „partyzány“ pro boj proti Číně (...) v dobách nejžhavější „studené války“, a v roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír. Jezdí po světě, deklamuje o míru a přátelství a třeba Karel Gott si s ním teď udělal selfie a je mu „vděčný za příval nové energie“. Takže se nám sice vláda trochu rozhádala, ale zato Mistr je nabitý. Všechno v nejlepším pořádku, ne? 

Zvláště lidovci projevili zájem o dalajlámu. Asi potřebují nějaký impuls pro své už poněkud vyčpělé náboženství. Až pojedu příště do Brna či do Vyškova, podívám se po Literárních novinách, v nichž Spencerová působí.

Středeční deníček

Když se mi před pár týdny vrátil Palm LifeDrive, trvalo mi pár dní, než jsem ho zprovoznil. Objednal jsem si novou baterii, ale ta se neosvědčila. Nabila se na 60 %, více to nešlo. Při používání se rychle vybila. Reklamoval jsem ji. Tento proces stále probíhá. První dopis s baterií se zatoulal, pošta ho nalezla a vrátila mi ho. Poslal jsem ji znovu. Tentokrát došla a firma ji přeměřila na nějakém profi bateriovém testeru. Napsali mi, že je jeví OK. Podivil jsem se a dohodli jsme se, že jim LifeDrive také pošlu, aby se na věc mohli kompletně podívat. To pár dní ještě potrvá. Mezitím jsem se pokoušel LifeDrive synchronizovat s MacMini, který je osazen MAC OS  10.6.8., vyšší OS na něj instalovat nelze. Ovšem na Palm je to už moc pokročilý systém. PalmDesktop naistalovat jakž takž jde, ale některé prvky to vynechalo. Spuštěná aplikace navíc ani neměla korektní znaky v menu, tak jsem na ni rezignoval. Kdysi jsem měl koupený MissingSync od Mark Space. Ten funguje dobře, ale synchronizace s LifeDrive probíhá jen částečně. PIM aplikace se nesychronizují, tedy adresář, kalendář, poznámky, čili to zásadní. Obrázky tam jakž takž jdou, rovněž videa a hudba. Ale to hlavní, tedy knihy ve formátu pdb tam číst mohu. Na starém iPhone jsem je četl také, ale bohužel aplikace Stanza už v AppStore není, ta původní, kterou mám v zálohách, mi nelze nainstalovat, protože jsem ji kdysi koupil pod jiným přihlášením do AppStore a už bohužel nevím jakém. Zatím jsem na jinou aplikaci, která by starý palmovský formát pdb zvládala, nenašel.

Dočetl jsem se, že Německo uvažuje o sankcích vůči Rusku kvůli vojenským operacím v Sýrii. Prostě cokoliv Rusko podnikne, hodí se k jeho odsouzení. Německu samému by jistě ty sankce prospěly. Česká republika je také vždy připravena, jak jinak, že? No a útok na irácký Mosul, kde se nachází půldruhého milionu civilních obyvatel, bude jistě veden bez ztrát na civilních obětech. A pokud nebude, přijdou také sankce třeba vůči USA? Kdepak, oni nám to jistě správně vysvětlí. Stačí si pustit ČT24. Je to všechno tak průhledné, že člověk nechápe tu otrlost šašků, kteří si říkají politici, novináři či všelijací PR experti. Všichni slouží svým pánům bez ohledu i na pouhý zdravý rozum. O tom se lze něco dozvědět i z filmu Válka, kterou neuvidíte. Film, našel jsem odkaz v jedné diskusi pod článkem, je zde s č. titulky: https://www.youtube.com/watch?v=u6tNXk9aB6k

Na e-republice jsou nově dva zajímavé články Květy Pohlhammer-Lauterbach. Stojí za přečtení: e-republika.cz | HomePage

Nedělní deníček

Četl jsem tento článek viz zde.  Nijak mě to nepřekvapilo, také jsem se divil, že v České televizi stále dostává slovo šéf nyní celkem marginální strany, dřívější ministr financí M. Kalousek a kladl jsem si otázku proč. Článek specialisty dává odpověď. Rovněž zajímavý je průzkum veřejného mínění o důvěře v instituce. Nejmenší důvěru mají církve. Inu, kdo by věřil těm „pobožným“, kteří kážou vodu a pijí víno. Ovšem důvěra v armádu, banky... to je také divné. Spíš lidé nepozorují na nich nic nápadného. Článek je zde.  

Naší televizi je jasné, že D. Trump je ve volební kampani USA mimo hru a že republikáni jsou kvůli němu názorově rozštěpeni. Neustále TV připomíná, že se zase objevila další žena, kterou D. Trump kdysi obtěžoval. V USA jsem nikdy nebyl a nebudu, ale něco jsem o poměrech četl. Například, že projevy evropské galantnosti, úsměvy, dávání přednosti apod. může být tam považováno za sexismus. No a když žena zavítá s mužem na pokoj, sedne si vedle něho... tak co? To je vina jen muže a ona po létech může vzpomínat, jak ji v té situaci obtěžoval? Dnes po více letech je zde tolik svědkyň. Vypadá to účelové nyní před volbami. Nedivím se tedy jeho reakci na tuto antikampaň. – H. Clinton je zase ve sdělovacích prostředcích andílek bez vady. K tomu je pěkný článek zde. Cituji z jeho závěru: „Tento případ ukazuje, že Clintonová má trvale promiskuitní zálibu v přijímání darů od kohokoliv. Ironií též je, že přijímá peníze od ruských zločinců a současně veřejně označuje Rusko jako zkorumpovanou zemi.“  Další informace o „demokratech“ Clinton je zde. Samozřejmě ti tvrdí, že za tím stojí Rusko. No jistě, B. Clinton se již dříve „vyznamenal“ natolik, že těžko může něco popírat. Je to ve vztahu k ženám mnohem těžší kalibr než D. Trump. Takže ještě uvidíme, co s tím. Poslouchal jsem i Politické spektrum na ČT 24. Další chytráček prof. D. Kroupa tam lítostivě lkal na úrovní naší školské občanské výchovy, a jako vzorný příklad uváděl Německo a USA. No, to mě potěš. Americké presidentské volby jsou jistě vrcholem demokracie v praxi. Jestli američtí volitelé nevezmou do úvahy informace o zahraničním financování kampaně H. Clinton a o „svatozáři“ jejího manžela, pak o čem je řeč? Co na to p. Kroupa bude říkat? Asi nic nebo to označí za propagandu.

Druhé kolo senátních voleb se chlubí účastí voličů 15,4 %. Zdá se mi to směšné. Větší nezájem občanů snad ve volbách není. Ale političtí matadoři se vychloubají svými výsledky. To se týká hlavně lidovců. Při nepatrné účasti širší veřejnosti se svíčkové báby, kostelníci a partajní funkcionáři snáze zmohli na výsledek. Jaký je mandát takových senátorů? A. Babiš se nechal slyšet, že je pro zrušení senátu. S tím souhlasím. Stojí to ročně stovky milionů. A jeho výsledky? Program Partie TV Prima byl v neděli věnován senátu. Velmi tuto instituci vychvalovali. Musíme se prý dívat na schvalování zákonů, ne jen na náklady, paláce, auta... potřebné pro senát. To zní logicky, ale já bych se zeptal, zda se to projevilo na kvalitě, zjednodušení zákonů... O tom srdečně pochybuji. To, že tam nějaké „osobnosti“ exhibují při diskusích, mě vůbec nezajímá. Nikdo mě nepřesvědčí, že jedna komora parlamentu u nás nestačí.

V sobotu bylo slunečno, tak jsem se odhodlal odpoledne k vyjížďce na kole. Vítr vál dost silně, na cyklostezce vedoucí kolem polí se objevily mraky jakýchsi mušek. Naštěstí jsem byl vybaven brýlemi a čapkou, takže mi to moc nevadilo. V neděli odpoledne jsem se vypravil opět na místní fotbal. Domácí Ivanovice na Hané hostily favorita FK Drnovice B. V Drnovicích se kdysi hrála nejvyšší fotbalová soutěž, o tom svědčí i jejich stadion. Počasí bylo zprvu celkem příznivé, pak se ochladilo, zvedal se vítr a začalo mrholit. Vydržel jsem v chladu až do konce. Drnovice vyhrály 3 : 1. Měly v týmu více starších, ale zjevně zkušených fotbalistů. Domácí byli sice pohyblivější, ale hosté lépe kombinovali a dokázali skórovat. O přestávce se losovala čísla programů, které jsou současně i vstupenkami. Štěstí mi opět přálo, byl jsem vylosován a odnesl jsem si tašku s pochutinami a nápoji.

Sobotní deníček

Přijel první vlak se zásobami nafty, která byla uskladněna v Německu. Další budou následovat, potrvá to do jara příštího roku. Kausa se táhne dva roky, stát to stálo mnoho peněz na právníky, dopravu... Nyní jak předseda vlády B. Sobotka, tak ministr financí A. Babiš mluví o podvodu. Musí to prý vyšetřit policie. Na první pohled je jasné, že věc je velmi divná. Proč uskladňovat státní rezervy u neznámé, podezřelé firmy v Německu? Důvod pro to někdo přece musel sepsat, podepsat! Někdo z toho něco musel mít! Kdo? Co? No jsem zvědav, zda to jen tak nevyšumí do prázdna.  Ten, kdo to způsobil,  by měl nést plnou zodpovědnost. Jistě to nezaplatí, i když se ukáže na viníka, ale za mříže patří. Takže si na to počkám.

Zatímco třeba Česká televize nás zásobuje sděleními, jak zlý Putin a zločinec Asad v Sýrii bombardují a vraždí obyvatelstvo, aniž by podala jakékoliv bližší vysvětlení, dočítám se úplně jiné informace. Samozřejmě nejsme závislí na blábolech oficiálních sdělovacích prostředků. Na internetu lze najít jiné informace a ne z jednoho zdroje. Takže je to zcela jinak. Bez hlubokého přemýšlení stejně člověka napadne, proč s tím IS konečně USA nezatočí, mají přece možnosti bez omezení. Stačí si však přečíst třeba toto.  A zde jde o fakta a ne nějaké neurčité, nejasné tlachy. A třeba zde  je vysvětlení od samého Putina, jde o oficiální vyjádření.

Ve středu a ve čtvrtek jsem jel do Vyškova. V pátek v podvečer jsem čekal na autobus zpět. Napsal jsem si odjezdy, ale autobus, se kterým jsem počítal, nepřijel. Byla zima, vítr byl nepříjemný, konečně jsem se dočkal dalšího autobusu. Zato v pátek bylo dopoledne slunečno, příjemně, plánoval jsem po delší době vyjížďku na kole, ale odpoledne se obloha zatáhla a větrno bylo při pohledu z okna patrné, tak jsem vyšel pěšky. Vyhodil jsem tříděný odpad a zamířil k volební místnosti. Po zvolení se u mě objevila mladá žena s fotoaparátem a blik, měla můj snímek. Překvapeně jsem se podíval a ona se představila, že je z Vyškovského deníku. Ptala se, zda považuji volby za povinnost. Usmál jsem se a řekl, že nikoliv, že chci jen podpořit kandidáta proti druhému. Ještě několik otázeček, jméno a mohl jsem odejít. Zamířil jsem na vycházku k k rybníku Kačák. Vody je tam ještě méně než dříve. Šel jsem zkratkou po mostě přes řeku Hanou. Její snímek z tohoto mostu je dole. Je to malá řeka, spíš říčka, zde ještě na horním toku.

Většinový systém je řešením

Objevují se stále komentáře k volbám a všem okolnostem týkajících se stavu jednotlivých stran. Často se opakují úvahy, proč tak chabého výsledku dosáhla KSČM. Myslím, že tato strana zcela pozbyla svého smyslu. Protože se z ní stala krotká, dobře v systému zabydlená levicová strana, těžko může něco závažného nabízet. V podstatě by se měla sloučit se sociální demokracií. Měli by rezignovat konečně na název komunistická. Je to minulost, a pouhé vzpomínky starých členů jsou příliš málo. Mají dost kvalitních lidí, jistě by spojení oběma partnerům prospělo. Pokud tak neučiní, kopou si vlastní hrob. Je však otázka, kolik vůle by k tomu bylo, ať už z bázně před těmi, kdo by to využili k politickým útokům, nebo z osobních důvodů. Ale i přesto si myslím, že by se o to měli pokusit.

Koalice v krajích se ustavují bez ohledu na nějaký politický program. Jediné měřítko je počet členů v zastupitelstvu. Vždy se to omlouvá nutností kompromisu, jinak by prý vládnout nebylo možné. Nu ano. Ale to svědčí o tom, že celý tento systém je nevhodný. Já si myslím, že jediné správné řešení je většinový systém. Kdo vyhraje, měl by brát vše. Co na tom, že se to zdá nespravedlivé? Copak jsou správná ta zákulisní jednání, pikle, všelijaké osobní vztahy, dohadování se, přetahování, obstrukce... Je to neefektivní. Je možné také vítěze voleb vyšachovat ze hry. To je snad správné? Zdůvodňovat si to mohou jak chtějí, všechny ty parlamentní žvanírny od nejvyšších pater politiky až na obec, to není nic efektivního a rozumného. Na počátku 90. let získala v Brně vysoké volební vítězství Společnost pro Moravu a Slezsko. Všechny ostatní strany se spojily proti ní a vyřadily ji ze hry. Bral jsem to tehdy jako podraz na voliče. Prostě nakonec vládnou kdou ti, kdo zůstali v poli poražených, které si přála jen menšina. Pouze v důsledku zákulisních piklů, přetahování lidí atd. se to zdaří. Není to správné, ale asi o nic správného jít nemá. Nejspíš jen o to, aby někteří zůstali navždy u svých výnosných pozic.

Máme po volbách

Tak máme po volbách, sice bude ještě druhé kolo senátních voleb, ale to je už drobnost. Jsem rád, že hejtman  Hašek přišel o svou pozici. To je tak vše. Strany se do koalic spojují podle osobních zájmů jednotlivců, kdepak nějaké programy. Slyšel jsem v televizi vyjádření všech možných činitelů, nikdo z nich si nepřipustil nějakou porážku, což bylo zábavné zejména u M. Kalouska. Ale to jsou vše jen tlachy a není nutné se tím zabývat. A. Babiš zářil spokojeností, mluvit ovšem moc nedovede, ale kdo ví, třeba to voličům nevadí. Hlavně že to má nějaký smysl. Je pravděpodobné, že bude ANO vyšachováno z koalic. První známky toho byly zveřejněny ještě před skončením hlasování z Hradce Králové – pokud se zde spojují sociální demokraté s ODS a TOP 09, tak sice je to chytračení sloužící k získání postu a utajení všelijakého místního kmotrovství, pochybuji ale, že se jim to v hlavním výsledku vyplatí. Voliči to nejspíš moc neocení. Bude-li to tak pokračovat i jinde, může být ANO bez hejtmana, ale za rok v parlamentních volbách mu to spíš prospěje. Ale těžko cokoliv posuzovat, ANO se také spaktuje s kdekým, a to mu nakonec také nemusí moc prospět. Moravané dopadli špatně, neměli ovšem žádnou kampaň, bez toho se těžko kdokoliv prosadí. Monarchisté z Koruny české skončili také v bezvýznamnosti. Jinde u sousedů  je ovšem  o nich významněji slyšet, třeba zde.  Jinak jsem si všiml, že brněnské referendum o odsunu nádraží je neplatné kvůli nedostatku voličů.  A to je dobře, asi si lidé řekli, že je to zbytečné tam vůbec chodit. Posoudit to musí hlavně Správa železniční dopravní cesty. Ta musí mít představu, k čemu má nádraží sloužit a jak má fungovat. Dojmy nějakého adolescenta k pozici nádraží jsou bezvýznamné.

V místě bydliště nejvíc uspěli lidovci, asi se kostelní bratři mobilizovali, při nízké účasti jim to vyšlo. Sledoval jsem průběh voleb v TV, odpoledne jsem si ovšem vyjel na kole do Chvalkovic na fotbalový zápas Chvalkovice na Hané versus Ivanovice na Hané. Zpočátku bylo docela příjemně, seděl jsem na lavičce, sledoval zápas a zahříval se z placatky v kapse. Nicméně se najednou výrazně ochladilo a začínalo pršet. Elektrokolo by nemělo moc zmoknout, tak jsem se po první půlce rozhodl odcestovat domů. Zápas byl po poločase 2 : 4, konečný výsledek 2 : 6 ve prospěch Ivanovic. To jsem se samozřejmě dozvěděl později. Jel jsem rychle, trochu jsem čelil dešti, ale dopadlo do dobře.

Den před volbami do krajů a senátu

Den před volbami do krajů a do senátu odvysílala Česká televize volební Superdebatu. Honosný název, ale výsledek skromný. Obvyklé tlachy stejných tváří podle jednotlivých stran. Na pořadu byly i kompetence krajů. Ty samozřejmě nemohou být nic moc, kraje jsou maličké a zcela závislé na státních dotacích. Trapná figurka p. Gazdík pronesl moudro, že on by byl pro zemské zřízení, ale to prý už nejde, musíme si zvyknout na kraje a pěstovat krajský patriotismus. Pěkná hloupost. Jaký krajský patriotismus? S něčím takovým uměle vytvořeným, bez jakékoliv historie a tradice... prostě nesmyslné tlachy. Když se přece chce, tak to jde. Jak řekl i jiný diskutující, pro jednání s EU jsou současné kraje malé a musí se domlouvat ad hoc koalice několika z nich, aby tak vznikl dostatečně velký partner. Pěkně složité a nemotorné. Prostě poučit by se mohli v Německu či Rakousku. Tyto země zemské zřízení mají, jsou nám historicky blízké a určitě mají funkční státní správu. Tedy nic nového by nikdo vymýšlet nemusel. Země mají historicky dané hranice, historická hlavní města, to jsou věci bez přípustnosti jakékoliv diskuse. Pochybuji, že z našich politiků někdo vládne zdravým rozumem, takže se ničeho takového nedočkáme.

V Brně současně probíhá referendum o umístění nového vlakového nádraží. Také pěkná pitomost. Proč referendum? Proč o tom nerozhodnou odborníci? A prostě proč to zrovna co nejrychleji nepostaví. Zmanipulované referendum, recesisté i hlupáci, kteří mají rozhodovat o odborné věci... V TV jsem zahlédl reportáž, v níž promluvilo několik mladých lidí. Všichni byli pro nádraží v centru, jen ho opravit, říkali. Přece nebudou jezdit o pár minut dál. A proč vlastně? To je tam nějaké absolutní městské dopravní centrum na věky věků. Dopravní uzel se dá zřídit i o kilometr dále a nic se neděje. A nikdo z nich si samozřejmě neuvědomí i finanční náklady a obtížnost řešení, možnost větší kapacity a napojení rychlovlaků. To se starým jakkoliv opraveným nádražím nelze. 

Kde nic není, ani čert nebere

Když jsem byl v úterý v Brně, zavítal jsem do divadla na  horní straně Zelného rynku. Stavil jsem se za bývalou sousedkou a přítelkyní, která mi nabídla před časem k prodeji slivovici. Když jsem vstoupil venkovními dveřmi do budovy, slyšel jsem, že tam nepřetržitě poustějí projevy Václava Havla. Vím, že všichni tito divadelníci ho milují. Prosadili i pojmenování uličky po tomto člověku. Když se to v rámci hlasování veřejnosti nepovedlo napoprvé, zorganizovalo se druhé hlasování s upravenými podmínkami, aby to prostě vyšlo. Já jsem se setkal s Havlovou knihou Dopisy Olze v rámci půjčování samizdatu někdy v 80. letech min. století. Kniha se mi nelíbila a pořád se mi vnucoval dojem, že z ní čiší stylizace a celkově samé Já, Já, Já... Po roce 1989 se ukázal ve všech barvách, především jako lhář a nekompetentní človíček. Nejdříve chtěl být presidentem do prvních svobodných voleb. To se mi tehdy zdálo vhodné. Jakmile byl za známých podmínek zvolen, hned se nechal slyšet, že se nechá zvolit i poté. A po třetí dosáhl zvolení jen za cenu toho, že policie pod průhlednou záminkou zatkla poslance Miroslava Sládka, známého provokátéra, který by stoprocentně hlasoval proti zvolení Havla. Tedy tak dosáhl o jeden hlas sněmovny třetího funkčního období. – Vzpomínám si na první Havlovu oficiální návštěvu v Brně. Jela kolona limuzín a policejních vozů, zíral jsem na to překvapeně. Takto nejezdili ani nejvyšší komunističtí funkcionáři. No když přijel, odmítl se setkat s představiteli úřadů, a uchylil se do cikánské restaurace U Holubů na Táborské ulici. Tam se dostal do alkoholem velmi povznesené nálady a takto ho odlifrovali zpět do Prahy. Jako prezident řekl více pitomostí, na vlastní uši jsem slyšel, jak chce smiřovat Židy a palestinské Araby, jak bude usilovat o návrat pokladu, který za třicetileté války uloupili Švédi... Prostě kdyby nebyl presidentem, považoval bych ho spíš za humoristu. – O Havlovi se teď hodně píše a chápu, že ho vyzvedávají lidé jako Filip Renč. Ve svém rozhovoru ho oceňuje jako frajera a tvrdého chlapa. Řadí ho významem vedle Karla IV. ... což je vše velmi směšné. Byla to trapná bábovka. Četl jsem kdysi, jak se jako kluk posadil na kolo, nedokázal zastavit a sesednout a jel pořád pryč. Typické. Lidi, které si vzal na Hrad jako poradce také Renč eufemisticky omlouvá. Ve skutečnosti to byla partička jemu podobných individuí, kteří se věnovali nesmyslům a konzumaci alkoholu. Havel se choval opravdu neformálně, prý jezdil i po Hradě na koloběžce. Opravdu myslitelský výkon. Filip Renč označuje kritiky V. Havla za lidi, kteří studovali v Sovětském svazu, byli členy Socialistického svazu mládeže a nebo byli v ústavech pro choromyslné. Lépe než útočit na osobnosti by bylo vypořádat se s jejich sděleními. A co byl takový člověk jako Filip Renč? Za minulého režimu nepochybně protekční zlatá mládež. Nikdo jiný se na studium filmové režie nedostal. Takže nic jiného od tohoto pána slyšet nemůžeme. Článek je zde. Václav Havel byl figurka dosazená CIA a návaznými strukturami, byl uměle vytvořen mýtus o jeho osobnosti a naservírován veřejnosti. Mluví-li o něm někdo jako o mysliteli, měl by uvést aspoň jednu jeho zásadní myšlenku či tezi. To se nikdy nestalo, není to možné, kde nic není, ani čert nebere.

Úterní deníček

O radioaktivitě pocházející za japonské Fukušimy se nepíše a nemluví. Jen občas pronikne ve vedlejších zdrojích nějaká informace. Takže valí se to pořád do Tichého oceánu, důsledky jsou jasné už na americkém pobřeží. Mořské hvězdice rozpadávající se, ryby... prostě velmi znepokojivé.  Když uvážíme, co šlo do atmosféry i do krajiny od 50. let minulého století, od dob intenzivních atomových pokusů v ovzduší, pod zemí i na moři... pak chápu, proč je tolik rakoviny zrovna od těch dob a proč je stanoven náhradní viník všeho zla – cigarety. Překlad článku odtud je zde.

USA ukončily spolupráci s Ruskem na hledání míru v Sýrii. To je legrace! Hledání míru! Mohu se jen zasmát. A nic jiného ani čekat nešlo. Ministr zahraničí USA J. Kerry kritizuje Rusko, že v Sýrii sleduje vlastní zájmy. Opět směšné. Může vůbec někdo brát takové tvrzení vážně. Ten Kerry je naprostý hlupák, když takhle žvaní. Jaké zájmy tam a všude ve světě sledují USA? Jsou to jen takoví dobráci, kteří rozsévají po světě lásku, mír, pokrok a demokracii? Kam jejich noha šlápne, tam jsou rozvaliny, destrukce států, tisíce mrtvých a zmrzačených. Rusko je také velmoc a oni si myslí, že nemá nějaké vlastní zájmy? Třeba zrovna v Sýrii?  Že je možné je prostě odevšad jednoduše vypudit? A jaké zájmy má USA v Kosovu, na Ukrajině atd.?  Žvástům o tom, že syrský Assad vraždil a mučil obyvatelstvo, a proto musí být odstraněn i za cenu naprosté destrukce země nemohu věřit. V každé zemi jsou nespokojenci a dějí se nespravedlnosti. Do toho se nemá nikdo násilím vlamovat. Ale toto jsou vše jen záminky, namnoze uměle podbarvené a upravené právě k tomu, aby tam bylo možno udělat vpád a měnit režim.

V pondělí jsem si všiml zprávičky o železničním neštěstí na trati Vyškov–Ivanovice na Hané, byla tam zmínka o jedné oběti. Informace je zde. V úterý jsem cestoval vlakem do Brna.  K mému nepříjemnému překvapení jsem se na nádraží dozvěděl, že rychlík má půlhodinové zpoždění. Nezbylo než čekat, nakonec to bylo více než čtyřicet minut. Vlak konečně odjel, jel rychle, ani ve Vyškově se nezdržel. Jízdní pohodě byl konec v Brně-Slatině, kde jsme zase uvízli. Brněnské nádraží nedostačuje plynulému provozu. Z rozhovorů cestujících jsem se dozvěděl, že na vině byla opět smrtelná nehoda na železnici. O tom je informace zde. 

Víkendový deníček

V sobotu jsem vyšel na nákup. Na náměstí hluk, dívám se a Hnutí ANO už po několikáté pořádá převolební akci, tentokrát ve větším rozměru. Běží za mnou dvě hostesky a nabízejí perníky, propisku... děkuji, říkám, už jsem ji od vás dostal dříve. A nejen to, dokonce grilovali klobásy, hm, co všechno zkouší při shánění voličů.  –  Jeden ze zdejších potravinářských obchodů nabízí celý týden 25 % slevu na vše kromě tabáku. Vcházím tam, ale je tam už jaksi pusto, regály prázdné. Našel jsem jen cukr, ptám se prodavačky, co se děje. Dozvídám se, že končí. Proč asi? ptám se sám sebe. Naproti je velká moderní prodejna, kterou si otevřeli Vietnamci. Koupili celý dům a nechali ho rekonstruovat. Vedle zavíraného obchodu je další prodejna potravin  označená logem sítě Brněnky. Za pokladnou opět sedí šikmooký. Takže chápu, že té konkurence je nějak moc. Nicméně prodavačka připustila, že tady bude opět obchod. Ale jaký?  Na to krčila rameny. Zašel jsem ještě do trafiky pro cigarety, koukám na ně, že mají jiné balení – barevná fotografie nahého muže, ovšem skrčeného s hlavou dolů, jako by si rval vlasy zoufalsvím. Pod tím nápis, že kouření způsobuje impotenci. No děkuji za moudrost. Do konce života mi už nadbytek let nezbývá, a ještě jsem takový problém nezaznamenal. 

V sobotu odpoledne jsem si vyjel na kole po cyklostezce začínající u Rejvíze. Tentokrát jsem dojel až do Vyškova. Na odpočívadle jsem se dal do řeči s manželi, kteří příhlíželi svým dětem, jak se snaží na poli pouštět draka. Od nich jsem se dozvěděl, že cyklostezka vede až do Vyškova, jen mi poskytli informaci, kam mám v Topolanech zabočit. A skutečně po široké asfalové cestě jsem tam byl za chvíli. Dokonce jsem se tam zorientoval, protože po chvíli jízdy městem jsem se dostal k malému kruhovému  nájezdu, který znám z cest autobusem i na kole po silnici. Cesta zpět měla drobné překážky. Nejprve jsem zahlédl cyklistu, jak vrávoravě jede od jednoho okraje k druhému, snad měl v sobě trochu alkoholu, nebo byl jinak vyčerpaný. Přijel jsem do jeho blízkosti, vyčkal jsem, až když se nacházel na okraji a přidal jsem, abych ho konečně předjel. Ovšem on nečekaně zavrávoral přímo ke mně, tak tak jsem se mu stačil vyhnout. O kus dál u jedné samoty se ozval zuřivý štěkot psa a všiml jsem si, že pes letí za mnou. Předběhl mě a zastavil se kousek přede mnou. Stačil jsem zabrzdit. Zuřivé nadávky jeho pána jsem slyšel, pes ovšem měl svou hlavu. Byl to vlčák, naštěstí s košíkem. Stačil jsem rychle odjet.

V neděli bylo počasí chladnější, odpoledne začalo mírně pršet. Přesto jsem se vypravil na fotbal místního klubu s Lysovicemi. Domácí vyhráli 2:1, když Lysovice neproměnily ani penaltu v prvním poločase. Během utkání se dostavil na zápas kandidát na senátora Zdeněk Zlámal. Je to podnikatel bez politické příslušnosti, jinak místopředseda Fotbalové asociace ČR, bytem Hulín. Rozhlas ho ho oznámil, pak se svou suitou zavítal mezi diváky, jež pozdravil osobně. Po nějaké chvíli nám roznášeli slivovici od tohoto kandidáta. Byla dobrá.

Večer jsem zhlédl v televizi film Povídka o policajtovi s Alainem Delonem. Stále měl v ústech cigaretu. Kde jsou ty doby bez blbé antikuřácké kampaně? Delon svým věkem jistě ani dnes nemůže sloužit jejich připitomělé propagandě. Byli snad lidé dříve více nemocní? Z cigaret? Kdepak. To až později přišli na to, že jednoduchá propaganda, kterou i ten nejhloupější pochopí, je označení tabáku za metlu lidstva. Nemoci, zdravotní postižení, smrt... jsou z jiných důvodů. Ale řekněte to někomu. Cigareta je ideální místo přemýšlení, což bolí.