V pondělí jsem cestoval do Brna. Kvůli termínu zdravotní kontroly jsem jel vlakem před 7. hodinou ranní. Je to obvyklý rychlíkový spoj Šumperk–Brno, pouze tento je však veden jen jako zrychlený vlak, to znamená, že má více zastávek. Doba jízdy však vyjde nastejno. V nemocnici jsem musel čekat asi dvě hodiny, než mě pan docent nechal zavolat. Prohmatal mi krk i jazyk, zeptal ze, zda to někde bolí. Výsledek je, že je to zatím v pořádku. Potom jsem jel do firmy, abych splnil slib. Zanesl jsem bývalé kolegyni, která se mnou udržuje kontakt kvůli práci dodnes, svoje domácí produkty, jejichž výrobu jsem popsal dříve v tomto blogu. Také jsem jí vzal zákusek ze zdejší cukrárny Mirka. Kolegyně se jmenuje také Mirka, takže ji to trošku pobavilo. Psala mi pak, že byl moc dobrý, že zrovna potřebovala „obalit nervy“ (měli zrovna před setkáním poradu). Rovněž nápoje další den velmi pochválila.
Minule jsem se zmínil o nové politické straně Realisté. Hned jsem byl upozorněn na článek jí nepřející a sám čtu další, třeba zde.
Inu: „Každá strana politická musí prodělati perzekuci. Tato perzekuce jest pro každou stranu velice zdravou lekcí a dělá jí to reklamu. Tak i strana mírného pokroku v mezích zákona, respektive její členové museli prodělat určité fáze perzekuční.“ Tak píše ve svém dílku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslav Hašek. Třeba tato „moudrost“ zabere i realistům.
B. Sobotku podporuje v kandidatuře na volbu předsedy sociální demokracie jedna krajská organizace za druhou. Je to ubohé. Proč to vůbec dělají, když je vše jasné? Četl jsem pak, že se přece jen našel jeden politik, který se chce stát předsedou strany, a to Jeroným Tejc z Brna. Je to člověk opatrný, bez charismatu, myšlenkově ničím nepřispěl... Dlouho váhá, než se rozhodne. To by sociální demokracie asi dobře neudělala, pokud by uspěl.
Žádné komentáře:
Okomentovat