Demokraté, kam se podíváš

Boj za demokracii na Ukrajině vyšel ochránce demokracie na celém světě, tedy USA, na pěkných pár milonů dolarů. Představitelka amerického ministerstva zahraničí Victoria Nuland se přímo v Kyjevě činila. Jistě správně vynaložené dolary. Bojovníky vypláceli přímo v akci. Inu jak se stát takovým demokratem? Zdá se, že se to vyplatí, pokud se rozhodnete bojovat na správné straně, správným způsobem a na správném místě. Pokud by někdo chtěl podobné metody napodobit v České republice, má ovšem smůlu. Je třeba zájmu a schválení od těch správných sponzorů, kteří mají pod palcem demokratické sdělovací prostředky. Ty musí spustit širokou a hlasitou kampaň na podporu patřičné demokracie. Bez jejich podpory naprosto ničeho nedosáhnete. A to určitě v České republice nenastane, tady přece už máme tu správnou demokracii a podporujeme ji na Ukrajině i jinde ve světě. K čemu máme třeba armádu? Jen co dostaneme patřičný befehl, tak se panáčci jako L. Zaorálek mohou přetrhnout v servilní aktivitě. Jsme na tom se státními financemi nevalně, ale na podporu demokracie ničeho nelitujeme a vítězům na Ukrajině vstříc otvíráme nadšeně demokratickou náruč. Každý to může vidět, slyšet i číst, pokud trochu sleduje zprávy.

E-mailem mi přišla zpráva. Jde o událost ze dne 29. 4. 2010. Nezveřejňuji to. Citace z rozsudku je příliš otřesná, hnusný případ – a výrok soudu nepochopitelný – nebo ano? No i to je ta naše demokracie v praxi. Jde o rozsudky týkající se brutálního napadení 12letého chlapce. Více o tom zde.: MUČENÍ PATRIKA

Dějiny píšou vítězové

Dějiny píšou vítězové, tak i na Ukrajině nyní. Nejde tolik o pravdu, ale především o nový mýtus, který musí být podpořen z různých stran a různými způsoby. Trest smrti zaveden nemají, jinak nepochybuji, že by ho uplatnili na nyní hlavního zlosyna Janukovyče. Proto se mluví o Mezinárodním soudu v Haagu. Dělení státu se neplánuje, ale kdoví, jak to dopadne. Krym podle mě historicky i obyvatelstvem patří Rusku, Ukrajinci k němu přišli až v nové době dárkem od bolševických potentátů. Na druhé straně čtu stále o banderovcích jako kdovíjaké zlé sebrance. To se mi nelíbí. Stepan Bandera byl ukrajinský nacionalista, chtěl nezávislou Ukrajinu, to není samo o sobě nic zlého, právě naopak. Samozřejmě ho nenáviděli Poláci a Rusové, tedy okupanti a utlačovatelé Ukrajiny, a odtud jdou ty nadávky na jeho adresu. Bojovali teroristickými metodami (jak jinak by něčeho dosáhli?), dokonce provedli atentát na polského ministra vnitra, za to byl Bandera odsouzen k smrti, což mu bylo pak zmírněno na doživotí. Za německého vpádu byl propuštěn a hned vyhlásili nezávislou Ukrajinu. To Němce zaskočilo, a když od svého nechtěli upustit, byli Bandera a spol. nakonec internováni v koncentračním táboře, i když tam měli lepší postavení než obyčejní vězni. V roce 1944 se je snažili Němci získat znovu ke spolupráci. Bandera ze zahraničí, kam se brzy dostal, řídil Ukrajinskou povstaleckou armádu. Ta někde spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala, vyháněla Poláky ze západní Ukrajiny. Po válce se banderovci snažili dostat na západ, šli i přes Československo. To samozřejmě bylo tehdy probolševické, takže od úřadů i armády žádné přivítání, navíc si opatřovali potraviny od vesničanů, což na sympatiích rovněž nepřidalo. Ovšem obyčejní lidé se prý k nim často chovali přátelsky. Bandera žil pak v Mnichově a řídil dále odboj. Zde ho zavraždila KGB v roce 1956. Dodnes slovo banderovci přetrvává jako nadávka. Já však chápu, že Ukrajinci si Stepana Bandery váží jako národního hrdiny.

Na Ukrajině nebo jinde ve světě

Jak čtu zprávy, vidím, že situace na Ukrajině je chaotická. Tzv. opozice se zmocnila snad všech úřadů a parlamentu, president Janukovyč se uchýlil na východ země. Plynová princezna Tymošenková byla propuštěna z vězení. Těžko říct, jak se to bude vyvíjet, celý tento scénář však pro mě žádné překvapení není. Už jsme těch nepokojů a revolucí za poslední desetiletí ve světě mohli vidět více a budou další. Vidím, jak se do toho zapojuje i naše země, jak informují naše média, ničemu se nedivím. V současnosti je rušno i ve Venezuele, Bosně a Hercegovině, na mušce zájmu je Írán, Bělorusko i samotné Rusko a mnohé další státy v Latinské Americe, Africe, Asii, prostě kdekoliv ve světě.

Politik boxer Kličko a jeho strana UDAR je výtvorem Nadace Konrada Adenauera. UDAR však máme nyní i v Bosně a Hercegovině. I odtamtud zaznělo několik zpráv o nepokojích. Na Balkáně máme také Srbsko. Před pár lety tu bylo velmi rušno. Organizace Otpor vedla protesty proti presidentu Miloševićovi – byla finančně podporována americkými vládními organizacemi, jako například National Endowment for Democracy (NED), International Republican Institute (IRI) nebo US Agency for International Development (USAID). Operace v Srbsku skončila svržením prezidenta Miloševiće a určitým „přeorientováním“ země. 

Bývalí členové Otporu pak založili v Bělehradě „Centrum pro aplikované nenásilné akce a strategie“ (CANVAS). Na základě zkušeností získaných v Srbsku cvičí CANVAS takzvané „prodemokratické aktivisty“ po celém světě. CANVAS hrál významnou roli například v protestech i na Ukrajině.

Od roku 2003 vedl konzultant nenásilných převratů Siniša Šikman více než 50 workshopů o nenásilném boji pro jednotlivce i skupiny po celém světě.

Něco je možno si přečíst i v našich sdělovacích prostředcích:

Za vývozci revoluce

Jak svrhnout diktaturu.

Všechny metody uplatňované v teorii i praxi těchto skupin vychází z knihy amerického politologa Gene Sharpa. Jeho publikace („Od diktatury k demokracii“) inspiruje a směřuje prozápadní nepokoje a protesty po celém světě. Západní zpravodajské služby využívají Sharpovu knihu ve své práci. 

Sharp vydal svou příručku s názvem Od diktatury k demokracii jako návod pro barmskou opozici před 16 lety. Byla přeložena do mnoha jazyků. Sharpova kniha obsahuje popis 198 různých metod, jimiž mohou protestující tlačit na autoritářské vlády. Kromě tradičního zvolení symbolické barvy nebo stávkování jsou popsány i méně konvenční možnosti, jako například psaní hesel na obloze nebo protestní svlékání se. Zvolení účinných metod, které budou použity v širokém rozsahu, způsobí nelegitimním vládám velké problémy, píše se v příručce. Mezi základní Sharpova doporučení patří vést co nejrozmanitější nenásilný boj v psychologické, sociální, ekonomické i politické rovině. Naopak největší chybou nezdařených akcí bývá prý to, že se účastníci zaměří pouze na jednu nebo dvě taktiky, například jen na stávky a demonstrace. Je třeba použít také metody jako nespolupráce, bojkot a vypovědění loajálnosti. Existuje přes 200 různých taktik, o jejichž použití mají rozhodnout poučení civilisté. 

Podle jednoho ze zakladatelů srbského studentského odboje Srdji Popoviče, který nyní vede v Bělehradě středisko využití nenásilných akcí a strategií, se nedá nenásilná metoda, která fungovala v jedné zemi, přenést do jiné kultury a jiného prostředí. „Principy jsou ale stejné,“ zdůrazňuje.

Tyto nadace trénují a vzdělávají „novou elitu“. Všechna tato školení a tréninky, poskytované západními nevládními organizacemi mají stejný cíl – vytvoření nové prozápadní skupiny napříč všemi etnickými hranicemi, která ve vhodné chvíli převezme moc. I nás sdělovací prostředky barvitě poučí, kdo jsou ti správní demokraté a kdo jsou zlí stoupenci diktatury. 

Sněmovna dlouhé hodiny „pracovala“

Sledoval jsem v úterý chvilku TV přenos z jednání sněmovny o vyjádření důvěry vládě. Přenášeli ho dlouho, do večerních hodin, odpadl kvůli tomu pravidelný pořad Hydepark. Bylo to tak nudné, bezvýznamné, ba často hloupé, že jsem se od toho odloučil a věnoval se jiným věcem. Lidé si myslí, že poslanci, sněmovna... něco znamenají, tvoří politiku, rozhodují... Myslím, že nikoliv. O nic takového nejde. Pokud jde o zájmy poslanců, klidně u nich hledejme cokoliv jiného a nezmýlíme se. 

Jaká je skutečná realita dnešního státu? Hospodářské škody vzniklé na území ČSR po 2. světové válce byly vyčísleny (v dnešních cenách) na 1 bilion 351 miliard Kč. Zmizelé národní jmění od roku 1989 představuje téměř čtyřnásobek hospodářské ztráty ČSR za druhé světové války! Zahraniční kapitál vlastní na 80 procent firem a je kontrolován ze 40 procent z daňových rájů! Padesát šest tun českého zlata bylo po roce 1989 vyměněno za dluhopisy. Státní zadlužení dosahuje aktuálně 1 700,0 mld Kč, roční náklad na obsluhu dluhu před 80 miliard Kč.

To jsou běžně dostupné informace. Pokud se nad nimi zamyslíme, tak kde vidět východisko? Je vůbec nějaké? Připomíná to někdo v politice a přináší řešení? Kdepak, lépe je podávat žalobu na prostořekou komunistickou poslankyni či se hrozit nad komunistickým fízlem a donašečem ve vládě, případně se starat o vítězství demokracie na Ukrajině. Národ se může oddávat vášním sympatií či antipatií. Žvanící poslanci v parlamentu i jinde a na ně navazující redaktoři a komentátoři či všelijací údajní odborníci, to je jen svého druhu jakýsi folkór. 

Víkendový deníček

Ve sdělovacích prostředcích jsem zahlédl zprávu o cestovateli M. Zikmundovi. Dožil se 95 let, dostalo se mu při té příležitosti doktorátu ve Zlíně. Už v dětství jsem nadšeně čítal cestopisy J. Hanzelky a M. Zikmunda. Měli jsme doma ty, ve kterých popisovali cestu po Africe, Jižní a Střední Americe. Také jako děti jsme hrály deskovou hru s tématem dobrodružných cest obou pánů. Sestávala z drobných dřevěných tatraplánů, které jsme posouvali po pomalované lepence, k tomu se házelo kostkami, tedy princip odvozený ze hry Člověče, nezlob se. Později jsem se dozvěděl, že cestovali i po Sovětském svazu, viděli věci, jak skutečně byly, a samozřejmě jim to neprospělo, stejně jako postoj k roku 1968, takže za normalizace zákaz, jako by najednou ani nebyli. Ale o tom nechci více psát. Spíš to, že při těch prvních cestách jeli Tatraplánem, na tu dobu úžasným autem jak vzhledem, tak výkonem a vlastnostmi. Budilo často za jejich cest ve světě zájem, ovšem tehdejší režim moravské automobilce nepřál, osobní auta dostala do výroby česká Škoda. Tatra ještě vyprodukovala T603 a T613, což byla luxusní auta pouze pro vysoké úředníky a funkcionáře. Jinak vyráběla hlavně nákladní auta. Skvělý produkt byl pohřben. Typické pro dobu naprostého centralismu a centrálního plánování úplně všeho. Tuhý centralismus máme ovšem stále.

Z četby jsem vybral tento kousek textu:

„(...) stát je ochromen předchozí kriminální vládou, která kradla nejen ze státního rozpočtu ČR, ale defraudovala i dotace z EU miliardových sumách za pouhých sedm let vlády. Změna je v nedohlednu a to vnímají jak investoři v České republice, tak i banky a orgány vedení Evropské unie. Množí se stížnosti českých občanů na Českou republiku. Je jen otázkou času, kdy Evropě dojde trpělivost a na základě vysokého nátlaku bank a korporací, bude muset EU v ČR tvrdě zasáhnout proti současným konkrétním politikům včetně Miloše Zemana.

Nápadné spojení osob Zemana a Klause, kolegů z bývalého komunistického prognostického ústavu, a dnešní PPF Group, která pomalu a nenápadně skupuje média, sdělovací a komunikační prostředky, obchodní společnosti, bankovní domy, splátkové společnosti, vymáhací společnosti a v poslední době i nemovitosti, nám dává jasný obraz toho, co se v ČR vlastně děje.

ČNB intervenuje po schůzkách s lidmi kolem PPF Group a podhodnocuje korunu vůči Euru, čímž zvyšuje ceny veškerého zboží. Současně se chystá zvýšení úroků hypoték, což zastaví prodej nemovitostí soukromými osobami a po delší době srazí ceny nemovitostí na cenové dno. V tom okamžiku přijde spásná PPF Group a založí novou společnost, která skoupí většinu nájemního bydlení v ČR. Co se bude dít dále, je jasné. Nárůst cen nájmů za současného nulového vývoje cen nemovitostí a za současného posílení pozic komerčních exekutorů.“

Text se týká návštěvy Orley Clarka Ashenfeltera, profesora ekonomiky Princeton University v pořadu ČT 24. Já sám jsem to v TV neviděl, mám to jen z internetu. 

Více na této stránce: Češi sice pracují déle

Rušno uprostřed týdne

Ve středu bylo ve sdělovacích prostředcích rušno kolem obvinění P. Nečase. Samozřejmě jeho rodná ODS je rozhořčena, v televizi se přímo rozhohnil jeho proslulý spolubojovník M. Benda. Jejich pseudoargumenty a kritické výkřiky jsou mi k smíchu. Uvažovaní o tom, co vše spadá pod běžné politické dohody a ujednání kulhaly na obě nohy. Já vidím politické dohody asi takto: Budete hlasovat pro náš návrh, my podpoříme váš, dáte hlasy našemu kandidátu na funkci ve sněmovně, my podpoříme vašeho atd. Na tom by celkem nic nebylo. Ale jak to bylo s poslanci ODS? Měli mandát od voličů, složili poslanecký slib... ale oni chápali svůj mandát jako soukromý majetek, který mohou zpeněžit. Co jiného je dohoda – vy položíte mandát, aby návrh ve sněmovně prošel, a vy si zachovali tvář, odměnou pro vás budou dobře placená místečka ve státních firmách. Toto je politická dohoda? Ne, to je korupce a podvod. Všichni účastníci patří potrestat. Poslanci se z toho vyvlékli, soudy jim uznali imunitu (!). Nyní ti poslanci ještě požadují po státu milionová odškodnění za údajnou újmu, kterou utrpěli. Opravdu jsou drzí bez skrupulí. Pokud jde o expremiéra Nečase, tak na toho se prý imunita nevztahuje. Jsem moc zvědav, zda aspoň tentokrát konečně dojde vyšetřování k řádnému konci.

Ve čtvrtek bylo oznámeno zatčení I. Rittiga, označovaného za podnikatele, lobbistu a kmotra. Jde o vyšetřování organizovaného zločinu, píše se o zakázkách pražského dopravního podniku i jiném. Pokud vím, je to vyučený prodavač, pracoval tak, že za ním zůstalo manko a on byl uvězněn. Jenže přišel rok 1989, „slavná“ Havlova amnestie, potom žádost o vymazaní trestu a pan Rittig je čistý jako lilie. V čem všem spočívá jeho podnikání, nevím, pouze, že má nějaké butiky a obchody. Inu ti veksláci z dob minulého režimu měli opravdu obchodního ducha a ovšem svědomí velmi široké, ideální vlastnosti pro dnešní „podnikání“.

Dále jsem ještě zaznamenal, že poslanci si už naplánovali zahraniční výlety. Inu za statisíce z rozpočtu sněmovny se jede dobře třeba do exotického Singapuru. Co tam budou studovat? Třeba jak žijí orangutani v džungli? To by jim snad mohlo posloužit v poslanecké práci. Jistě si to celkově užijí, zodpovídat se nikomu z ničeho nebudou. Tak se zdá, že tady se přes všechny sliby nic nezměnilo. 

Z článků mě zaujal především tento:

 Profesor Zelený: Česko bude dál chudnout. Tisk peněz pojede naplno, ČNB pomohla jen cizině 

Myslím, že jeho zhodnocení zběsilého vydávání ničím nepodložených peněz odpovídá skutečnosti. Píše, že umělé přebytečné peníze jdou nadále výhradně do burzovních spekulací a nafukování finančních bublin, že spekulativní peníze nejdou do investic, ani do podpory malých a středních podniků, vyšších platů, kupní síly, podpor v nezaměstnanosti, či něčeho podobného. Udržování této spekulativní bubliny, která jen přesouvá hodnotu z jedné kapsy do druhé, je dnes pro stát politicky důležitější než restrukturalizace ekonomiky, růst konkurenceschopnosti a tvorba nových ekonomických hodnot. A k devalvaci koruny: Cílená devalvace koruny se pro autonomní, outsourcovanou ekonomiku ČR prostě nehodí. Na poklesu koruny tak vydělávají jen zahraniční odběratelé, ale ne již lokální dodavatelé, kteří pouze plní smluvní zakázky při svém otevřeném účetnictví. Dalších 250 miliard korun odtéká z ČR ročně jen na dividendách. – Doporučuji si článek přečíst v celém znění.

Úterní deníček

K minulému blogu mi jeden brněnský dobrý známý zaslal připomínky svého známého. No, mohl mi to sám napsat do komentářů. Zajímavé, nicméně ve vztahu k blogu se mi zdají celkem mimo. Přece každý máme svou individuální zkušenost, něčím určenou, on má své vidění minulosti, já také své, není smyslem mého blogu popisovat nic jiného než mou osobní zkušenost a postoj. Vzájemná konfrontace pohledů je však vhodná. Možná se ještě k nějakým vzpomínkám vrátím při vhodné příležitosti. 

A nyní k četbě, která mě v úterý zaujala:

Na Parlamentních listech jsem četl rozhovor s podnikatelem, bývalým generálem Z. Zbytkem. Byl viněn z toho, že nabízel v roce 1989 k zákroku proti demonstracím tankové vojsko. On sám to popřel a vysvětlil jinak. Nyní je úspěšný podnikatel v zahraničním obchodě a dokázal své schopnosti na rozdíl od profesionálních politiků, kteří nedokázali nic jiného než mluvit, intrikovat a pobírat za to po řadu let luxusní platy. Více v samotném článku, který končí výstižnou větou: „Kde končí argumenty, tak u blbců začíná ideologie.“ Více zde: Podnikatel Zbytek promluvil o Babišovi a StB, špatných diplomatech a Rusku 

Tamtéž je i rozhovor s přírodovědcem J. Jírovcem, který v r. 1986 emigroval do Kanady. Píše například: „Má-li vláda ušetřit, musí okamžitě udělat dvě věci. Za prvé zavést pravidla, která by znemožnila uzavírání „nevypověditelných smluv“. To nemůže být nic přehnaně složitého.“

No jistě, na to tady za desítky let ještě nikdo nepřišel. Samozřejmě, všechno má svůj smysl a pro rozkrádání státního majetku jsou takové smlouvy ideální, a proto se pořád uzavírají. Více zde: Krajan z Kanady panu premiérovi

Psalo i mluvilo se hodně o záměru Amazonu vystavět u Brna a Prahy své distribuční sklady. Bylo kolem toho více otazníků. Zejména jaký daňový přínos by z toho byl - všelijaká zvýhodnění a úlevy a pak zisk firmě, která má sídlo jinde, tedy žádné placení daní v České republice, po pár letech na shledanou a zase někam dál na levnější východ. Ovšem vládní činitelé to prosazují jako úžasnou příležitost pro zaměstnanost a další. Zaležitost rozkrývá článek na e-republice Amazon do Česka? Jasný ekonomicko-sociální dumping! : O těchto věcech by měly informovat sdělovací prostředky. Pročpak Česká televize nepřevezme ze zahraničí tam zveřejněné znepokojivé informace?

Jak bylo za Bilaka a spol.

Nedávno bylo vzpomenuto úmrtí V. Bilaka ve věku 96 let. Váhal jsem, zda se mám o tom vůbec zmiňovat. Na internetu i jinde bylo zveřejněno více názorů a postojů, nezřídka úplné hlouposti. Hlavně se zdůrazňuje jeho podpis pod tzv. zvacím dopisem v roce 1968. Označují ho například za kolaboranta a vlastizrádce. O tom, že byl kolaborant, není pochyb. Ovšem jak je to s dnešními politiky? I dnes ČR není samostatný stát. Jsou tedy dnešní politici také kolaboranti a možná i vlastizrádci. Ovšem o nich se tak bude mluvit až někdy v budoucnu. Nyní vystupují jako ctihodné osobnosti, zrovna tak jako V. Bilak v rámci předlistopadového režimu byl významnou osobností. Já jsem tak o něm tehdy nesmýšlel, zrovna tak nepřijímám příliš pozitivně image dnešních osobností. Bilak byl symbolem ztrnulosti a tuposti režimu, i osobně takový odpudivý typ. A ještě k tomu zvacímu dopisu. Byla to podle mě jen marginální záležitost. ČSSR byla součástí sovětského bloku a k jejímu vojenskému obsazení v roce 1968 došlo z jiných důvodů, než byl dopis několika ne zrovna nejvýznamnějších kolaborantů. Jeví se mi směšné, když někde píšou, že na tento dopis Brežněv reagoval invazí. 

Dnes mnozí lidé vzpomínají na dobu za Bilaka a spol. docela idylicky. V kontrastu s nešvary dneška vzpomínají jen na to lepší. Ostatně byli i mladší a svět mládí je přece jen veselejší. Nic však není černobílé. Bilak mi splýval v šedi všech funkcionářů, neviděl jsem tam žádný sympatický rys. Sice si někteří lidé dělali iluse třeba o Štrougalovi či Štěpánovi, ale marně. Cítili jsme se méněcenně v sovětském područí, vše se jevilo nedokonalé, beznadějné... žádné východisko na obzoru nebylo, ještě ve druhé polovině 80. let jsem bral režim jako zabetonovaný, neměnný. Věci, které chápeme dnes jako nejisté – práce, nezávadné potraviny... jsme brali jako jakýsi minimální standard, jako samozřejmost. Dnešní primitivní antikomunistické argumenty, jako že nebyly v obchodech pomeranče či banány, toaletní papír... vůbec nepřijímám. Nic takového jsem moc nevnímal. V brněnské tržnici na Zelném rynku jsem nakupoval kvalitní speciality za mírnou cenu. Žádné šmejdy jako dnes. Vzpomínám na skvělé rumunské víno, čínské ovocné konzervy, třtinový kostkový cukr atd. Na náměstí Svobody byl Mléčný bar. Ten neměl chybu, chlebíčky, různé poháry... nic takového dnes nikdo nenabízí. Potraviny a veškeré zboží bylo všude za stejnou cenu. Jako student jsem kvůli nemoci dostal zdarma lázeňský pobyt. Samozřejmě že běžné zboží se nepřeváželo z jednoho konce republiky, ba světa, na druhý. Brno zásobovala místní jatka, mlékárna, pekárna... V obchodě byly jen dva druhy místních jogurtů, takže když jsem poprvé viděl západní prodejnu, žasl jsem, co toho tam je. Dnes si ovšem v takové prodejně jogurt nekoupím, o šmejdy s náhražkami v barevném balení nestojím. Tehdy jsem koupil běžný Brněnský salám a byl kvalitní, vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to mohlo být jinak – nekvalitní či závadné, dnes musím nad rozmanitou nabídkou moc váhat. Boty se kupovaly těžko, ale koupily se a vydržely několik let, podrážky mi v opravně za babku spravili. Košile když dosloužily, mi v opravně za pár korun přešili na letní košile s krátkým rukávem. Naopak nebylo elektro zboží – rádio, gramofon, televize, pračka... o autech ani nemluvím. Toho bylo velmi málo za drahou cenu. V 70. letech jsem v brněnském elektrodomě neviděl několik let jediné rádio. V 80. letech již jsem něco měl, ovšem třeba kvalitnější gramofon byl pro mě příliš drahý, musel jsem se spokojit s nejjednodušším provedením. Pak jsem měl i kazetový přenosný magnetofon. V 80. letech zboží vůbec přibylo. Všechny základní potřeby jídla, oblečení, léků, nájemného... byly levné a měl na ně každý. Do divadla jsem chodil několikrát týdně. Vstupné bylo velmi mírné. V opeře zpívali Vilém Přibyl, Richard Novák, Hana Svobodová-Janků a mnozí další skvělí pěvci, objevili se i zajímaví hosté jako třeba Gaetano Bardini. Brněnská opereta byla úžasná, v ní hrála a zpívala celá řada skvělých pěvců. Inscenace byly klasické, kouzelné, žádné stupidní experimenty dneška.

Prostě trochu jsem si zavzpomínal, zdaleka jsem v pár řádcích téma nevyčerpal, ovšem jasně si uvědomuji, že minulou dobu si nelze ani idealizovat, ani ji jednostranně odsuzovat.

K tzv. církevním restitucím

V polovině prosince minulého roku jsem vznesl prostřednictvím webového formuláře dotaz na předsedu ČSSD B. Sobotku.

Vážený pane Sobotko, slyšel jsem v TV mons. Holuba vyprávět, že v komisi, která stanovila církevní megatunel, jste byli i vy osobně a další soc. demokraté, že základ položil zemřelý min. Dostál. Čili že jste souhlasili s těmi miliardami, které se církvi mají vyplatit. No to je paráda. Všichni se nyní ptají, kde vezmete zdroje na důchody atd. Nikdo se neptá, kde vezmete na církev. Opravdu nevím, co si mám myslet.

Asi po měsíci mi přišla odpověď.

Vážený pane xxx,

dovolte mi, abych se z pověření pana předsedy Mgr. Bohuslava Sobotky vyjádřila k Vašemu e-mailu, ve kterém se věnujete církevním restitucím.

Není pravda, že by měla ČSSD cokoliv společného s návrhem, který předložily politické strany ODS, TOP09 a VV. Sociální demokracie naopak od počátku projednávání vnímá církevní „restituce“ jako velmi vážnou nespravedlnost a dává to hlasitě najevo. V průběhu projednávání zákona dělali naši představitelé vše pro to, aby „restituce“ nebyly schváleny. Po jejich velmi těsném schválení i hlasem pravomocně odsouzeného poslance ODS Pekárka, jsme podali podnět k Ústavnímu soudu. Ten jejich schválení potvrdil. Nečasova vláda navíc následně na základě přijatého zákona uzavřela s církvemi platné smlouvy.

Nyní se nacházíme v situaci, kdy meze ústavních možností byly vyčerpány. Jedním z ústředních bodů našeho volebního programu byly právě církevní restituce. I přesto, že jednání s možnými koaličními partnery byla náročná, stále tvrdíme, že jsou církevní restituce naší velmi významnou prioritou, které se nevzdáme.

Objevily se názory, že by k církevním restitucím mělo být vypsáno referendum. Představitelé sociální demokracie včetně pana předsedy jsou k této možnosti skeptičtí. Zejména v otázce, co by mělo takové referendum rozhodnout. Domníváme se, že by pouze potvrdilo již známý fakt, že většina lidí je proti restitucím ve schválené podobě. Současně ovšem připouštíme, že pokud by se podařilo spojit potřebných 120 poslanců, budeme o podobě hlasování jednat. Je třeba ale zdůraznit, že referendum nemůže změnit smlouvy uzavřené mezi státem a církvemi podepsané expremiérem Petrem Nečasem.

Nadále platí, že nejjednodušší cestou, jak dospět k revizi církevních restitucí, je dohoda s církvemi, aby redukovaly své finanční požadavky na státní rozpočet v příštích letech. I proto byla vytvořena expertní komise složená ze zástupců ČSSD, ANO, církví a náboženských společností.

S přátelským pozdravem

PhDr. Běla Hejná

vedoucí sekretariátu předsedy ČSSD

Vše mi potvrzuje, že volební kampaň sociální demokracie z podstatné části založená na odporu proti tzv. církevním restitucím, nebyla míněna vážně, že šlo jen o praktické využití nálady ve společnosti. Po volbách sociální demokracie jmenovala do čela komise pro jednání s církvemi naprosto neprůbojnou submisivní osobu – A. Gajdůškovou. Ta samozřejmě nic nevymyslí a vedla pouze defétismem poznamenané řeči. Církev samozřejmě dobrovolně neustoupí. S ní se musí jednat jinak. Tak nám nyní sdělovací prostředky jen oznámily, že církve budou zveřejňovat, jak nakládají s majetkem. Nevím, koho to může uspokojit či zajímat. Více by mě zajímalo, kdo bude nyní financovat církevní školy a sociální zařízení. Dosud to platí stát, církev se tím jen chlubí. Předpokládám, že i po převezetí majetku a bohatém finančním inkasu budou i nadále ještě slušně dotovány jako dosud. Uvádím prostý příklad z praxe. Vezměme si třeba Evangelickou akademii v Brně. Po odsunu Němců v roce 1945 ČCE automaticky dostala jak německý Červený kostel, tak budovu německé evang. fary a školy. Za minulého režimu užívala část této velké budovy jako farní kancelář, větší část budovy sloužila rektorátu VUT Brno. Po roce 1989 se ev. církev přihlásila o celou budovu a dostala ji. Proč? Po Němcích si to mohl klidně nechat stát. Původně církev ani nevěděla, co si s velkou budovou počít, tak se nechala přesvědčit na zřízení školy, část budovy ovšem ještě komerčně pronajímá. Zde vzniklá Evang. akademie je normálně státem placená škola. Co je zde tak pravdivého a krásného? Nic. Církev se jen napakovala z cizího a inkasuje od státu.

Z médií k zamyšlení

Přečetl jsem si článek K. Hvížďaly „20 let TV Nova: Komerční televize ve slepé uličce“. Najdete ho zde: 20 let TV Nova A těch článků na toto téma zde má více. K. Hvížďala je odborník na média, zakládal před lety časopis Týden. Situaci v článku podrobně popisuje, zamýšlí se zde i v dalších článcích také nad situací v podávání informací. No jaké ty informace v médiích mohou být? Proč si stěžovat na „rozostření rozdílu mezi prestižními novinami a bulvárem, aktualitou a informací, skutečností, polopravdou a úplnou lží“? Psát o demokracii, humanitě... pozitivně a seriózně, o politice odborně a objektivně? V dnešním světě? O tom výstižně píše excelentní autor Petr Schnur: Haiti, HAARP, hororový sen  Cituji z jeho článku (jen jsem opravil v odstavci Tahiti na Haiti, zjevně chyba editora): 

„Na Západě byla 60.–80. léta ve znamení relativně silné a efektivní mediální, politické i občanské kontroly moci. Události na Haiti znovu dokazují, že se tyto kontrolní mechanismy de facto zhroutily. Reflektivní či investigativní žurnalistika existuje pouze jako součást euroatlantické subkultury a její reálně politická relevance je nulová. Kdo chce vědět, doví se, ale mocní tohoto světa se nemusí obávat ani politické opozice, ani občanského vzdoru. Obojí může v zastupitelské demokracii fungovat jen ve vzájemném propojení: pokud první neexistuje, může moc druhé ignorovat. Navíc jejich akční rádius globální ekonomicko-politické elity překračuje možnosti řadového občana o světelné roky. Mocné nadnárodní zájmové skupiny, pressure-groups, které získávají stále větší politický vliv, navíc znají psychologii mas a obratně ji využívají.“

Do třetice rozhovor s G. Celentem, k tomu všemu opravdu nemám co dodat: Svět pohltí katastrofický globální kolaps a nepokoje

Pondělní deníček

Četl jsem zprávy založené na statistice, které dokládají, kolik lidí pracuje v noci, v sobotu a v neděli. Vím, že práce v noci je zdraví škodlivá. Sám jsem po léta pracoval cca do 1 hodiny v noci. Toto mi potíže nedělalo, ovšem celý denní režim se mi posunul. Když to pominulo, docela rychle jsem se přizpůsobil na běžnou pracovní dobu, ba posléze mi brzy ráno nevadilo odcházet z domu. Pracoval jsem také o víkendech, rovněž v onu posunutou dobu. Dávali nám slušný příplatek ke mzdě, takže o to byl zájem. Pokud jsem pracoval po čtyři neděle v měsíci, plat se mi podstatně zvýšil. Dělo se tak za minulého režimu. Dnes se často kritizuje práce v neděli a o svátcích. Myslím, že to je zbytečné. Právě za minulého režimu se neprodávalo v tuto dobu a bylo to pro kupující nepohodlné. Velmi jsem přivítal non stop dobu prodejní a podobně, což nastalo po roce 1989. Předpokládám, že kdyby se to opět omezilo, většině zákazníků by to vadilo jako dřív. Myslím, že kdyby zaměstancům i nyní slušně platili za tyto změny oproti běžné pracovní době, pak lidem takto pracujícím by to vůbec nevadilo. Pokud je však někdo nucen k takové posunuté pracovní době bez finanční motivace, tak je samozřejmě nespokojený.

Dále jsem zaznamenal informaci o stavu korupce, založenou na zprávě Evropské komise. Korupce se týká celého kontinentu, působí ztráty v hodnotě 3.3 bilionu Kč ročně. Nejvíce korupce se týká veřejných zakázek. No nic nového, vím, že se tak děje i na té nejnižší úrovni státní správy. Jen že konečně zpráva dokládající, že se krade všude, ve všech státech. Jako prostředek nápravy je zmíněno posílení kontrolní funkce. Myslím, že to moc nepomůže. Nejlépe by bylo zvolit jinou metodu než všelijaké soutěže. Ale celá politika velmi dobře placených poslanců a luxusně placených europoslanců je sama korupční svou podstatou. Stejně tak široce uplatňovaný systém dotací je svou podstatou korupční. Myslím tedy, že se nic nezmění, nemůže  se změnit, je to věc systému.