Čtvrteční deníček

Ve čtvrtek jsem byl celý den doma. Venku chladno a ledovka, nic příjemného. Věnoval jsem se práci doma, kterou stále vykonávám, a sledoval zprávy. Přečetl  jsem si například, že na železniční trati S2 ve směru Křenovice–Brno–Adamov–Blansko–Letovice, po které často jezdím, budou v příštím roce konečně nasazeny nové vlaky. Má to být až v srpnu, více jich přijde teprve v roce 2015. Takže si ještě počkáme, ale s nadějí na lepší. Nedávno jsem se zde o špatných vlacích zmiňoval a jsem rád, že jsem si nyní příznivou zprávu Brněnského deníku přečetl.

V TV zprávách jsem zaslechl, že slovenský premiér Fico podepsal v Praze dohodu o vzájemném uznávání univerzitního vzdělání. No je to především v zájmu Slováků, těch tady studuje pětkrát víc, než je tomu naopak. Rovněž se dohodli na oživení mezinárodní značky Made in Czechoslovakia. Toto kříšení mrtvoly opravdu nechápu a je mi to krajně nesympatické. Lež přece nemůže sloužit jako propagace. Asi to odpovídá dnešní mentalitě – propagandě, reklamě se přisuzuje neomezená moc bez ohledu na pravdu.

Večer jsem sledoval  v pořadu HydeparkČT24 bývalého policejního presidenta P. Lessyho. Nic kloudného ke svému odvolání neřekl. Odpovídal neurčitě a vyhýbavě. Jistě, chápu potřebnou opatrnost ve formulaci nějakých stanovisek, ale zde nezaznělo prostě nic kloudného. Je to typický jev našeho života. Nic se nedotáhne do konce. Projevuje se to v politice, veřejném životě, ve vědě, umění... prostě všude a vše tím trpí. Osloví-li reportér někoho v nějaké kontroverzní věci, vždy dotyčný odmítne odpovědět a rozčiluje se, že ho filmují atd. Ve veřejném, společenském životě se ta nedůslednost také projevuje v mezilidských vztazích i komunikaci... a proto jejich úroveň je obecně dost chabá. Místo aby každý jasně vyslovil svůj názor a sdělil věc, za kterou si stojí, střetl se názorově s oponenty, tak spíš odpovídá vyhýbavě a neochotně, mlží, stahuje se... Pro tuto neblahou vlastnost nevzniká u nás ani mnoho uměleckých děl, románů, divadelních her... protože ani zde není dost vůle jít za cílem, myšlenkou, svou pravdou a dotáhnout větší věc do konce. 

Protože jsem ve čtvrtek večer spěchal, dodávám později ještě pár řádků. Ona se ta nerozhodnost, alibismus, pohodlnost... projevuje i v tom, jak pracují instituce a úřady. Jsou personálně vybaveny slušně placenými úředníky. Mají právníky i dostatečně kvalifikované a vzdělané odborníky. Nicméně jak se něco má rozhodnout , hned se angažují externí služby – právní kanceláře, soudní znalce atd. Je to pohodlné. Úřad jen vydá formální rozhodnutí, odbornou práci odvedl někdo jiný. Policie si vyžádá posudek od soudního znalce třeba na extremismus. Neuvěřitelné. Vysokoškolsky vzdělaný policista takový případ neposoudí? Pokud je to sporné, tak my nic, to externí znalec. Stojí to vše miliardy, které chybí jinde. Jednání se také prodlužuje o všelijaké posudky, lhůty, týdny běží... Jako začarovaný kruh. 

Slivovice jsem se dočkal

Letos na podzim jsem zprvu neuspěl při pokusu koupit si domácí slivovici. Loni jsem ji kupoval od pána, který ji vozil od rodiny ve Vizovicích. Byla dobrá za přijatelnou cenu, a měl nejen slivovici, ale i meruňkovici, hruškovici atd. Letos jsem se mu nedovolal, na sms nereagoval... Co dělat? Naskytla se mi možnost koupě od známého z řad monarchistů. Bydlí ve Veselí nad Moravou a jde o jeho vlastní produkt, samozřejmě vypálený ve veřejné palírně. Chtěl jsem mít slivovici k příležitosti návštěvy přátel toto úterý – Jožkovi by po příchodu z chladného počasí přišla velmi vhod. Bohužel to nevyšlo, až právě tento den a až večer se známý ozval e-mailem. Dali jsme si sraz v restauraci Lamplota naproti brněnskému hlavnímu nádraží. Ve středu večer jsem si láhev moku přivezl. Dal mi k tomu tento „návod k použití“: 

„Já osobně doporučuji dávat to před konzumací aspoň 6 hodin na mražák, kořalka získá krásnou olejovou konzistenci a po nalití do odlivky (štamprle, či nejlepší malé odlivky na stopce) krásně nachladí sklo, které se ojíní jinovatkou a po polknutí se dokonale její chuť rozvine – nicméně toto je moje osobní doporučující procedura, kterou preferuji a kterou však není povinností dodržovat, a nikomu ji nevnucuji. Ale stojí to za to si ten rituál vyzkoušet. Mám jej osvědčený. A nejlepší je k tomu svatební koláček, kúsek uzeného nebo dobrého domácího klobáska...“

Měl jsem poněkud obavu z uložení láhve na mrazák, ale byl jsem ujištěn, že zbytečně. Takže jakmile jsem dojel domů, uložil jsem ji tam. Po večerní degustaci konstatuji, že slivovice s množstvím alkoholu 51,6 % je vynikající, ani nevím, zda jsem někdy lepší pil.

Dočkáme se lepších vlaků?

V neděli, protože jsme měli celé odpoledne návštěvu, nestačil jsem nic jiného, než se podívat v poledne chvíli na televizní pořad Otázky Václava Moravce, a to jen na debatu s ředitelem Českých drah Daliborem Zeleným. To mě zajímá, protože vlakem jezdím docela často. Zaujalo mě, že na generálním ředitelství ušetřili cca 80 milionů Kč prověřením zaměstnanosti, platů a benefitů... Docela dobré. O ČD Cargo byla také řeč, je zde snaha krachující společnost zachránit. Prý se na části zakázek prodělávalo. Zajímavé. Copak tam asi prováděli? Na devizových intervencích ČNB dráhy těžce prodělají, cca 311 milionů Kč, nakupují totiž nové vozy v eurech. Cargu to však prý neublíží, tam je to s platbami naopak. Mě by ovšem víc zajímalo, kdy na trati, po které jezdím, se dočkáme lepších vlaků, než jsou ty současné rachotiny. Jednou jsem mluvil s průvodčí a zeptal jsem se jí na to. Mávla rukou a odpověděla, že na Moravě se jen tak něčeho nedočkáme. Tato odpověď mě nepřekvapila. Rovněž podal informace o tarifních změnách, mě by víc zajímalo, kdyby sdělil, že se vrátí sleva jízdného na průkaz pro seniory na 50 %, jak to bylo dříve. Ale zřejmě co jednou sebrali, to již nevrátí. Vyprávěl mj. o přeplněných vagonech 1. třídy při cestách z Prahy – tedy je nutno jízdné zde zdražit. No, možná z Prahy tak jezdí, já pokud pozoruji vlaky zde, tak 1. třída zeje prázdnotou.

Co jsme zač

Z toho, co jsem posbíral z četby a pozorování života jsem sepsal pár odstavců. Nic nepřišlo odněkud z nebe ani z nějaké tvůrčí extase. Ostatně pozorujte témata v literatuře, filosofii... jak se táhnou dějinami a občas se vynořují v novém zpracování. Kdysi mi bylo vytknuto, že v novinovém článku zmíněné přísloví bylo tiskovou chybou překvalifikováno z českého na řecké. Ponořil jsem se trochu do studia a zjistil jsem, že to přísloví má vskutku původ ve starém Řecku. Takže s tou chybou to nebylo tak horké.

O výjimečnosti lidstva jsme učeni ve školách, čteme o tom v literatuře, slyšíme a vidíme to v médiích, bereme to jako samozřejmost opravňující nás k bezmeznému využívání přírody a všech zdrojů.

Patent na svůj historický a civilizační význam si vyhrazuje církev. Věřící lidé všech vyznání jsou přesvědčeni o výjimečnosti člověka jako obrazu božího, utvrzují se v tom při pohledu na dějiny, kulturu i na prostou dominanci lidstva na planetě. Domnívají se, že víra jim byla předána bohem, a to předpokládá nutnost dodržovat morálních zásad, což minimalizuje pád do neštěstí, ba riziko věčného zatracení. V příznivém případě se dočkají po smrti blíže nejasných, nicméně prý úžasných výhod. 

Vesmír je starý miliardy let, množství galaxií, planet a různých útvarů vesmíru je mimo hranice našeho pochopení. Planeta Země je zrníčko prachu ve vesmíru. Život na Zemi se vyvíjel miliony let. Jakákoliv známá náboženská teorie je záležitost docela krátkodobá. Historie člověka je také docela krátká, i když se na první pohled počátky mohou zdát nekonečně vzdálené, ale to se jeví jen z pohledu jednotlivce a perspektiv jeho života, nejstarší datace uvádí cca čtyři miliony let. 

Člověk není ani žádná extra povznesená duchovní bytost a řadí se jako článek, mimořádný ovšem, mezi ostatní tvorstvo. (Nemá ani cenu připomínat vzájemnou tělesnou podobnost a fyziologickou funkčnost těla.) Nic na tom nemění třeba fakt, když se starý pan profesor s přesností natažených hodinek pravidelně prochází po Königsbergu ponořen v úvahách o hvězdném nebi nad sebou a mravním zákonu v sobě. Člověk vyhozený bez ničeho do divočiny daleko od osídlení se stává tvorem bojujícím o přežití naprosto zvířecím způsobem. Podobně člověk, který přijde o majetek i domov a ocitne se na ulici bez jakéhokoliv zázemí, snadno ztratí civilizovanou podobu i důstojnost. Efektní, ale tenká slupka civilizace se může rychle zhroutit kolapsem energetické sítě států. V takovém případě se počítá, že propukne brutální boj jednotlivců i band o život, o zmocnění se zbývajících zdrojů. Stranou by pak jistě zůstaly náboženské, morální či kulturní projevy. 

Lidé se však ani v dosavadní vyspělé civilizaci nového věku vůbec nechovají pouze krásně, logicky, duchovně, kulturně... byť se to často zdůrazňuje. To vše je zdání na povrchu. Lidé baží po moci a majetku, krádeže všech kategorií, intriky, spiknutí a lži, ba i vraždy a únosy osob jsou na denním pořádku. Lidé touží po moci ve státu, městě, církvi, ve světě... Ve společnosti, kde klesly morální zábrany na minimum, slyšíme bezohledné brutální výrazy. Ocenění politika je vyjádřeno zvířecím přirovnáním – chlap s kulama, často se užívají další přirovnání ze zvířecí říše – alfa samec a pod. Sex ve všech variantách prolíná společností, za peníze, v reklamě, kariéře, k dosažení jiných cílů, v nejrůznějších i nejzvrácenějších formách... v církevní organizaci, která si vyhrazuje patent na duchovno, jsou sexuální skandály a zvrácenosti docela časté. Až mě napadá – chování zvířat jen zastřených tenkou rouškou odlišnosti. Význam osobnosti je dán i pouhou vnějšností, jejím oděvem a dalšími vnějšími znaky – luxusní šaty, hodinky, šperky, značkové doplňky, drahý automobil, efektní uniforma, kardinálský purpur, královský hermelín a koruna, péřová čelenka náčelníka... Šaty dělají člověka, lháři ve fraku, každý věří... zní slova jedné písně. Lidé se malují, tetují, propichují části těla a vkládají do vzniklých otvorů předměty, vylepšují si části těla z iracionálních či naopak ziskuchtivých důvodů. Zamyslete se na módou, jak se lidé ženou za nesmyslnými oděvy a věcmi, a kdo je nemá, je jakoby podřadný. Nicotné a hloupé. Kačer plovoucí v Ponávce je také krásně vybarvený, o pávu ani nemluvě. Ve světě se válčí o zdroje a pozice, ve jménu demokracie se brutálně vraždí nejslabší složky okupované společnosti, okupační vojáci se baví nejstupidněji zvráceným způsobem ponižováním zajatců (tito lidé z civilizované země jistě dostali tzv. slušné vychování a vzdělání včetně náboženského), černá se nazývá bílou a naopak a tím je planetárně ohlupováno veškeré lidstvo za účelem jeho manipulování a ovládání. Významné osobnosti, které se s pokrytecky strnulými tvářemi účastní tzv. modlitebních snídaní či směšně kývají tělem v synagogách, později stojí u plánů na největší násilnosti a zvrácenosti vojenské, bankovní i majetkové. Vatikánská banka, sloužící údajně super duchovnímu útvaru, si – není divu – získala ve své mafiánské praxi nechvalně známé postavení.

Nikoho příliš nezajímá úděsná likvidace přírodních podmínek, znečištění vod a ovzduší, kontaminace potravy. Znáte snad někoho, kdo odsuzuje používání benzinových motorů, které nabylo planetárně kolosálních rozměrů a přináší znečištění, deformace, ba smrt a zmar tvorstvu? Vůči automobilům na benzin není žádných výhrad, všichni je milují a touží po nich a radostně vdechují ovzduší zamořené nejen jemnými prachovými částicemi ve městech. Ropa však nebude nekonečně k dispozici. Co nastane za pár let? Nejen pokud jde o ty krabičky se čtyřmi koly. Ropa se zdá nenahraditelná ve vší možné výrobě.

Fakta potvrzují, že lidé nejsou v žádné podstatné souvislosti unikátní. Jednotná povaha genetické výbavy řídí chování všech druhů tvorstva včetně lidí. Když byl rozluštěn lidský genom, vědci zjistili, že genom šimpanze je skoro stejný jako u člověka. Ty dva druhy odděluje jenom 500 genů. Člověk má 46 chromozomů, šimpanz 48. Společný předek šimpanze a člověka žil někdy před šesti miliony let. Prý ještě 1,2 milionu let po oddělení předků lidí od předků šimpanzů se vzájemně křížili, a z těchto páření se rodili plodní potomci. Všichni tvorové na planetě sdílejí desítky tisíc stejných genů. Z genetického hlediska je tedy podstata života jednotná. – Zvířata hromadí zásoby, loví, zmocňují se slabších... Některá jejich společenství mají překvapivě pokročilé a rozmanité vztahy, některá zvířata jeví vysokou inteligenci, která se stále zkoumá.

Tím vším netvrdím, že člověk je jen varianta, nepatrně vzdálená od zvířete. Je zde větší rozdíl, jistě – velmi mnoho v kultuře, právu, umění, estetice, etice, medicíně, vědě i technice... co zvedá člověka nad zvířecí říši. To však neznamená, že se nad přírodu a její nižší tvorstvo můžeme povyšovat nekonečně, jako bychom do ní nepatřili, jako by to byly jen zdroje k našemu uspokojení. I ten nejvznešenější a nejkrásnější člověk má tu docela jednoduchou, ba nízkou stránku, která se však na veřejnosti obvykle neukazuje. A jsou to nejen běžné fyziologické funkce a úkony, ale i všelijaké zvláštnosti, ba zvrácenosti tělesné i psychické. Dnes díky informačním technologiím vyplave na povrch mnoho věcí, které dříve bývaly nedostupné, i tabu. Četl jsem kdysi rozhovor s mladou nadějně začínající modelkou. Redakce se jí zeptala, jak se vyrovnává se situací přítomnosti slavnějších, už dobře zavedených kolegyň. Odpověděla jednoduše: „Nepřipouštím si nic, představím si je třeba na záchodě.“ Podobně jsem zaznamenal, jak odpověděla manželka ředitele firmy pracovnici, která měla hrozný strach ze šéfa: „Představ si ho ráno v trenýrkách.“ Ano, všechna velikost, moc, krása... je jen zdání. Ten kdo se jeví až nadpozemsky mocný může skončit ve vězeňských teplákách a vypadat najednou docela uboze a krotce – veškerý dojem je pryč. Uznávám však, že člověk skutečně vzdělaný a morálně na výši si může zachovat tvář téměř kdykoliv. Kolik takových osobností však v životě poznáme?

Jak se mi to jeví

Jak se mi to jeví, nemůžeme čekat nic než zdražování. Vždy to musí jít na účet obyčejného člověka. Ono se to řekne, podpořme průmysl, obchod a kdoví co ještě. Ale kdo to podpoří?  – Ti, kteří na to doplatí, a to jsou daňoví poplatníci. Místo aby investice sloužily veřejnému zájmu, jdou jinam. Česká národní banka kouzlí s měnou, povede to jistě jen ke zdražování pro obyvatelstvo. Je dobré si přečíst tento článek: e-republika.cz | Komu slouží současná monetární politika ČNB?

Stejná mizérie jsou i církevní restituce. Zase se o tom mluví v souvislosti s jednáním o vládní koalici –  ale politické strany, které jdou do koalice s lidovci, mohou na svoje předvolební sliby zapomenout. Lidovci jsou strana návštěvníků kostelů. Takže politické strany nám lhaly a lžou stále – uzavřou koalici za jakékoliv programové ústupky. Ale zrovna toto musely předem vědět! Vedly-li kampaň ve smyslu revize restitucí a přitom počítaly-li s koalicí s lidovci, tak nám vědomě lhaly!  

Musíme odškodnit ty chudáčky za jejich utrpení za komunismu? Hm, já jsem taky žil za komunismu, nikdo mě za zmařený život neodškodní. A že bych nedokázal si to nějak zdůvodnit? Určitě ano. Ale copak lze někoho odškodňovat za život v nějaké době? Za dějiny? Copak lze dějiny nějak napravovat? A to penězi? To je lék? Co se stalo, to se stalo. Události běží jednou dobré, jindy zlé. Války, krize, ničení hodnot... Nárok na tzv. restituce mají jen ti vyvolení a mají se dobře v každé době. Jak to, že kdejaký křesťanský guru ve veřejné televizi, zase placené z peněz nás všech, mudruje o tzv. duchovních hodnotách, a tak prostou věc nevidí? Jistě, řeči jsou jen řeči, peníze jsou peníze.

Proč se církvím mají platit i mzdy ze státního rozpočtu? To zde zavedli komunisté. Církevníci tehdy tvrdili, že to je to nejhorší uspořádání, že je má stát na špagátě. Režim se roku 1989 změnil a – nikdo z nich od odtržení od státního penězovodu nestál. Naopak! Jak to? A tak místo aby rozpočet sloužil veřejnému zájmu, dostanou z něho velký balík církve v rámci údajného odškodňování a na financování své činnosti a my jen budeme poslouchat v televizi tzv. duchovní pořady a - jak na nic nejsou peníze.

Cesta vláčkem do Brna

V pondělí dopoledne jsem cestoval do Brna, na hřbitov, do pojišťovny, něco koupit, prostě když už se vypravím, chci toho stihnout více. Když jsem se vracel, vlak mi ujel před nosem, čekal jsem tedy půlhodinku na další. Chvilku jsem stál před nádražní budovou. Za těch pět minut na mě jeden mladík loudil cigaretu, druhý muž mi strkal k prodeji takřka pod nos balíček, měla to být parfumovaná voda Hugo Boss. Jen jsem odmítavě zavrtěl hlavou. Možná kradené, možná podfuk... Do třetice paní s plechovkou otravovala všechny s vybíráním penízků na nějaké dětičky. Brněnské nádraží vypadá dost uboze. Jednou jsem na peróně viděl skupinku Japonců, jak se baví nad mechanickou činností železničáře ve špinavém pracovním oděvu, pak si ho i filmovali. Prostě pro ně to bylo zřejmě jako se vrátit o sto let zpět. Nového nádraží se asi také nedočkáme, ti chytráci zelení a všichni spříznění mají možnost pořád vše blokovat, napadat atd. S nádražím jsou jistě spokojení, to, že poškozují město Brno a cestujíci (ať si tlachají co chtějí, je to tak), jim nedochází, nebo je někdo podněcuje či podporuje v této činnosti. Vlaky na naší trati jezdí také staré, při brzdění piští tak, že je to sluchově až nesnesitelné. Špatně se do vagonu nastupuje, schůdky jsou moc vysoké a strmé.  Dveře jsou někdy nefukční, například při této cestě nešly jedny zavřít. Pak se přihnal průvodčí a musel na tom zapracovat - v každé stanici.

V podvečer jsem se dočetl, že poslance Davida Ratha konečně propustili z vazby. Nechovám k němu žádné sympatie, ale považoval jsem ho vždy minimálně za schopného řečníka. Jeho případ nehodnotím, z mého stanoviska to může být jen víra v předkládané informace. Krabice od bot s penězi mi připadá dost komická, ale to je asi tak vše k věci. Jen s čím jsem nesouhlasil, je to, že je někdo držen rok a půl ve vyšetřovací vazbě. K tomu by nemělo docházet. Připomíná mi to persekuce 50. let minulého století. Můj táta si taky užil vyšetřovací vazby, ač ta Rathova se s ní nedá, pokud jde o fyzické i psychické týrání, srovnávat, přesto je to i v dnešní době nechutné. Buď je člověk odsouzen, pak ať sedí, nebo má být vazba jen krátkou dobu nezbytnou z hlediska vyšetřování. Pokud s tím nejsou policie či státní zastupitelství hotovi, je to jejich chyba. Důvody náhlého propuštění jsem se nedozvěděl. Celý ten proces se mi nějak nezdá. Od samého začátku se tvrdí, že je vše jasné a kde nic tu nic, měsíce, ba roky ubíhají.

Co jsem posbíral o víkendu

Na internetu jsem se dočetl, že podle výzkumu veřejného mínění jsou na české občanství hrdí čtyři z deseti lidí, stud pociťuje 14 procent oslovených, 42 procent hrdost necítí, ale ani se nestydí.

To je dost smutná bilance. Informaci najdete zde.

Na počátku měsíce navštívil Slovensko arcivévoda Karl von Habsburg. Dočetl jsem se to zde: TA3  Diskutoval se studenty Panevropské vysoké školy v Bratislavě a otevřel výstavu věnovanou tomuto rodu. Naše sdělovací prostředky to přešly mlčením. Nedivím se, Habsburkové jsou tu tabu. Někteří historikové i jiní činitelé se vyjadřují o tomto tématu s nenávistí hodnou dob normalizace, například PhDr. J. J. Jaroš Nickelli v článku Restaurace habsburkismu v České republice in sborník Živé hodnoty Masarykova Československa, Brno 2008. Chápu, že dějiny píšou vítězové a rozhodují, kdo je hrdina a kdo padouch, bylo to tak v roce 1918, 1945 atd. A přece monarchie před rokem 1918 byla skutečně něco velkého a významného, zatímco rozdrobená střední Evropa je vnímána na Západě asi jako střední Afrika. To není vtip, viz třeba zde. Lidé si třebas dělají iluse o Evropě, že už jsme automaticky stejně bráni jako ti ostatní, spíš to však mnozí cítí, že to není v pořádku. A lepší to ani nebude. Nejen že se tady neděje nic pěkného v politice, ale nemohly by vznikat ani takové sprosté příšernosti za miliony státních dotací, viz zde Recenze . To jistě nepřidá lidem na sebevědomí!

Jednoduché myšlenky bezvýznamného člověka

Jsem skeptik. Bylo mi to vícekrát vyčteno. Přesto mám celkem stále dobrou náladu, často se zasměji, hlavně sám sobě. 

Nedůvěřuji politikům, policii, lékařům, nedůvěřuji církvím, nedůvěřuji umělcům, hercům, novinářům, moderátorům atp., nedůvěřuji reklamě, zboží v obchodech, nedůvěřuji tzv. humanitárním akcím atd. Dnes je vše zaměřeno na peníze, na zisk, to je božstvo, kterému se svět klaní, o tom se mohu denně přesvědčit. – To samozřejmě neznamená, že nesleduji, co se děje.

Uvidím-li na ulici žebráka, minu ho lhostejně. Proč? Nevěřím. Pamatuji třeba na jednoho žebráka, který se válel po zemi v chladu na nějakých hadrech, vizuálně postižený zdravotně, a čekal s nataženou rukou. Když jsem se vracel jednou ze služby o půlnoci, povšiml jsem si chlapíka u brněnského hlavního nádraží, jak spočívá blaženě rozvalen na lavičce a pokuřuje. Byl to on, nyní najednou bez zdravotního postižení. Inu, uvolnil se – přece také po službě. Pak jsem mluvil s paní, která pracovala v Armádě spásy. Došlo i na tohoto klienta AS. Ujistila mě, že ten „ubohý“ žebrák má pěkné konto v bance. Ale podobných příkladů jsem slyšel i četl více. – Kdysi jsem klidně dával něco bezdomovcům. Najednou jim to přestalo stačit, docela sprostě mi dali najevo, že je to málo. Mávl jsem rukou a odešel. Nic víc jsem jim již nedal, nevšímám si jich. Nedávno mě v Brně u nádraží oslovil starší, poněkud omšelý muž. Sápal se na mě, oslovoval mě pane doktore, lísal se a moc chtěl jít si někam sednout a povídat si při lahvičce opojného moku. No jistě – abych ji zaplatil a kdoví, co ještě zamýšlel. Musel jsem mu důrazně dát najevo, že ho neznám a o něj nestojím. 

Všelijaké nadace a dobročinné akce slouží hlavně jako mediální agitka pro jejich pořadatele. Kdejaká módní miss, kdejaká žena politika či podnikatele... Přišli si k velkým penězům, co by se neukázali veřejnosti v lepším světle a drobek ze svých příjmů na to neobětovali? Nic vyřešit však nemohou. Na sociální oblasti se přiživuje také kdejaká organizace s placenými zaměstnanci, čerpá státní dotace, tlachá v televizi, docela jim to funguje k jejich spokojenosti. Nic se nevyřeší, jen se něco vykáže – úředně i v médiích.–  Církve mohou tvrdit cokoliv, jde jim hlavně o zisk a manipulaci s lidmi. Rozpor mezi hlásanými ideály pokory a chudoby a realitou je obrovský, o vědeckém, logickém, historickém apod. zdůvodnění nemluvě. Když nic jiného nepřesvědčí, tak tzv. církevní restituce musí úplně stačit. 

Sociální věci by šly jednoduše vyřešit. Nesměly by se rozkrádat státní peníze,  nesměly by se cpát peníze do armády na zbytečné akce v Afghanistánu, Mali apod. Na co? Komu to slouží? Raději postavte sociální byty, dejte bezúročné půjčky mladým manželstvím, stavte důstojně vybavené domovy pro seniory a hospice. Naivní? Ano. Na to jistě peníze nejsou a nebudou.

Aktuálně řeším problém s pojišťovnou. S jasným podrazem, který mi připravila referentka. Ona samozřejmě jedná z lepší pozice a může mi navykládat či zamlčet cokoliv. Chyba bude vždy na mé straně. Vůbec netuším, jak to dopadne.

Řeším problém s kolem. Objednal jsem si elektrifikaci kola. Odvoz a inkaso zálohy proběhly okamžitě. Dodávka nikoliv. Po dvou měsících uhánění je výsledek stále tristní. Stejně tak mohu zmínit podraz od jednoho Úřadu MČ Brno, který prostě zamítl plnit smlouvu. Jistě, psali ji právníci úřadu – samozřejmě pro sebe přiměřeně vhodným způsobem před deseti lety. Nelze se ničemu divit. Stejně tak jsem zaznamenal podraz realitní makléřky. Ani se mi o tom nechce mluvit, nic čím bych se mohl pochlubit. Připadá mi to jako řádění hyeny, která číhala na kořist. Nic lidského.

Mohl bych uvést víc příkladů. Narážím na něco stále. Proč bych měl někomu důvěřovat? Spíš počítám s tím horším a stále na něco narážím.

Najdu samozřejmě jednotlivce, kteří se jeví důvěryhodně. Třeba některý lékař, lékárník, některý prodavač, některé firmy, obchody jednají solidně. Nebo zcela obyčejný člověk, který příjemně překvapí. Ale to je štěstí, které přijde občas. Myslím také, že každý člověk má více tváří. I zločinec může být současně milým sousedem či rodičem. Lidé také reagují nejen podle nějaké dané povahy, ale především podle momentálního rozpoložení. Špatný spánek, špatné trávení, bolesti hlavy... vše možné modifikuje lidské rozhodování a jednání, aniž o skutečných důvodech ti ostatní tuší. A nikdy nevím, na koho a v jakém stavu zrovna narazím. 

Důvěřuji však především svým nejbližším v rodině, své manželce. Starám se jen o sebe a o svou rodinu. Snažím se chovat ke všem lidem slušně. Chce mě někdo kritizovat? Podívejte se na všude patrné známky vandalismu, krádeže a násilné činy. Jen co jsem toho sám viděl na vlastní oči po Brně! Podívejte se, kolik lidí se nepostará o své děti či naopak o své rodiče... a například lhostejnost k zesnulým je tak rozšířená, že se o tom informuje ve sdělovacích prostředcích a mudrují nad tím odborníci. Lidem přijde zatěžko pohřbít své nejbližší. Nenechají jejich popel ani vsypat na příslušné místo na hřbitově. A vandalismus na hřbitovech, znesvěcování hrobů a krádeže všeho možného! Toto je realita, tak se lidé hromadně chovají. Kdo mi chce něco vykládat o idealismu? 

Začít může každý sám u sebe. A docela jednoduše, bez velkohubých tvrzení – postarat se o sebe a své nejbližší a nebýt nikomu na obtíž, nedělat zlo. Spoléhat na nic a nikoho z vnějšku nelze.

Jiné to nebude

V neděli po poledni jsem sledoval na ČT24 v Otázkách V. Moravce debatu, jíž se zúčastnil olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a obrazovým i zvukovým přenosem z Brna soudce Nejvyššího soudu Stanislav Rizman. Právnické kličky vyznívají pro obyčejného člověka dost tristně. Ta poslanecká imunita je zlotřilost. Pánové si povídali o lokaci jednání poslanců, tedy zda se něco dělo při hlasování, v restaurantu či  na jiných místech, a jaký to je či není rozdíl! To je tedy podstatné. Ne to, že někdo zpeněží svůj poslanecký mandát. To přímo bolí. Na co zde imunita? Aby se mohlo krást pod ochranou zákona? Imunita by se měla vztahovat jen na politické názory a bezprostřední výkon poslanecké funce. Jak to vidím, tady se nic nikdy nevyšetří, kromě nějakého exemplárního příkladu, který se předhodí veřejnosti. Mají to dobře ošetřeno a jinak to nebude.

Bohuslav Sobotka

Předseda sociální demokracie se mi nikdy moc nezamlouval. Spíš mi připadal jako takový nudný patron, bez osobního charismatu. Nyní jsme jeho reakce mohli pozorovat při podrazu, který na něho učinili spolustraníci. A právě v této situaci mě překvapil v pozitivním slova smyslu. Dokázal se ohradit a vzdorovat a vyšel mezi lidi na veřejnost. I na televizní obrazovce působil sympatičtěji. Ještě sice není všem dnům konec, uvidíme, jak se vypořádá se situací celkově. Údajně do 10. listopadu by mělo být více jasno. Sypaní si popela na hlavu těch trapných pučistů s M. Haškem v čele, když se jim záměr nezdařil, působí spíš směšně a celé sociální demokracii škodí. Nejlépe by bylo tyto lidi odsunout někam stranou. Například J. Tejc by neměl být předsedou klubu poslanců. M. Hašek na mě působí chováním i svou vizáží jako trapný pišišvor, naprosto nevhodná osoba pro reprezentaci strany či dokonce státu. 

PÊLE MÊLE

Četl jsem, že EU chce regulovat množství vody užíváné při splachování WC. Většina reakcí našich různých politiků je různě odmítavá a zesměšňující. Dávám jim celkem za pravdu, i když reakce na toto téma je snadná a jistě za to mohou čekat body u veřejnosti. Nelze přece z takové centrály řešit šetření vodou takovým způsobem. To by nám mohli i určovat množství vody na sprchování či mytí nádobí. Prostě fantazii se meze nekladou. Myslím však, že jsou velké firmy s velkou spotřebou vody, s jejím znečišťováním. Tam spíš by bylo možno z takového centra něco regulovat. Znečistění moře, jeho plundrování všemožným využíváním, to je také spíš téma pro EU. Ovšem u obyčejných lidí je to vždy snažší jak definicí, tak prosazováním a nedivil bych se, kdyby nám i na sanaci bank nařídili zabavení vkladů občanů. Pokusy se již činily na Kypru. Myslím, že nás nic dobrého nečeká.

Zdarma je nám dodáván týdeník 5 plus 2, vydávaný Babišovým hnutím ANO. V podtitulu mají napsáno: Nejčtenější týdeník v České republice. No to by si tam mohli napsat i vydavatelé reklamních týdeníků, třeba Kauflandu. Distribuují se stejným způsobem, nikdo se nemusí příliš rozmýšlet, zda si ho jako zdarma šířenou tiskovinu vezme. Za časopis Týden či jiný musím pěkně zaplatit. Takže to nějak nesedí. K týdeníku 5 plus 2 jen tolik, že za peníze bych ho nekupoval,  i když se v něm něco ke čtení najde. Poslední dobou je tam hodně volebních témat, není divu. Jinak jako obvykle krotká regionální témata. Celkově jistě posloužil povědomí o Babišovi a jeho hnutí. Z jiných důvodů ho jistě nevydávají.

Jedna se mnou spřízněná žena se trochu osamostatňuje, děti už odrostly, takže se nyní snaží nějak vydělávat. Protože je vyučená kadeřnice, zkouší to v tomto oboru. Udělal jsem jí úpravou šablony na webnode.com jednoduché informační stránky. Myslím, že byla trochu zklamaná, že se hned neocitla ve vyhledávačích, jako je google, seznam apod. To samozřejmě není jen tak. A proto to zmiňuji i tady. Ostatně je velmi šikovná a není drahá. Takže pro Brňany mohu vřele doporučit. Stránky jsou zde: Kadeřnictví Brno-Lesná