Středeční deníček

Jak poslouchám zprávy, slyším, že Evropská komise chce zavést řízení se zeměmi, které zatím odmítají přijmout povinné kvóty přijímání migrantů. Nic jiného nečekám a jsem zvědav, jak se věc vyvine. Naši politici to zatím odmítají. Volby se blíží, názor veřejnosti je znám, musí být tedy opatrní. Ale jde o to, že je to dlouhodobě řízený a plánovaný proces. Četl jsem o tom již dávno. Otcem myšlenky je prý Richard Coudenhove-Kalergi, rakouský politik s československým občanstvím (1894–1972). Toho si vysoce vážil tatíček Masaryk, aspoň každému může být jasné, co i on byl zač. Coudenhove-Kalergi založil v roce 1922 hnutí „Panevropan“, které předjímalo nastolení Nového světového řádu, založeného na Federaci národů řízené Spojenými státy. Sjednocení Evropy mělo být prvním krokem k jediné světové vládě. Podstata plánu spočívá v tom, že obyvatelé budoucích „Spojených států evropských“ již nebudou původními národy. Tvrdil, že je nezbytné „křížit“ evropské národy s Asiaty a černými Afričany, aby vzniklo mnohaetnické stádo bez specifických národních vlastností. To se nebude se vzpouzet, zmizí nacionalismus, mezinárodní konflikty a války. To se samozřejmě netýká kriminality. A kdo by jim vládl? No přece vyvolená, staletími zocelená duchovní elita – židé.  Je pokládán za otce Maastrichtu a multikulturalismu. Na jeho počest byla ustanovena Evropská cena a jako první ji získala Angela Merkelová v roce 2010. Program prosazující genocidu evropských národů pomocí masové imigrace tvoří základ oficiální politiky evropských vlád – a tedy i té naší. Přečíst si o tom více lze třeba zde a kdyby nestačilo, tak ještě tady. Takže žádná konspirace, fakta jsou jasná.

Jihoafrická unie byla prosperující stát. Zdejší apartheid byl rozumný systém. Ale samozřejmě oddělení ras neobstálo. Celý svět byl najednou pohoršen. Jaký ráj vznikl po jeho odstranění a konci unie? Občas se  nějaké informace objeví, například tato. Velmi poučné a smutné. O tom se ovšem veřejně nemluví.

Ve středu bylo hlavní téma zpráv situace v sociální demokracii. Jedná se o předsedovi strany B. Sobotkovi. Hlavním důvod jednání vidím v poklesu volebních preferencí. Jak se rozhodnou, uvidíme. Mně osobně se u nich nejeví nikdo charismatický, kdo by se ujal vesla. Myslím, že ve volbách neuspějí. – Trochu později jsem zhlédl tiskovku grémia strany. B. Sobotka sdělil, že opouští funkci, zůstává jen předsedou vlády. Stranu povede M. Chovanec, do voleb ji povede L. Zaorálek. Nikdo z nich mi není sympatický a nevěřím jim.

V úterý bylo pěkně, vyjel jsem tedy odpoledne na kole. Nejdříve po silnici na Vyškov, u Hoštic jsem zastavil a odbočil do vesnice. Projel jsem jí do Heroltic, které jsou s Hošticemi spojeny nejen administrativně, ale i zástavbou, takže to vypadá na jednu obec. V Herolticích jsem po silnici dojel na cyklostezku, chvíli jsem se na křižovatce zastavil na odpočivadle. Odtud je fotografie pod článkem. Pak jsem jel po stezce do Ivanovic, postupně zase k rybníku Kačáku, odtud mezi poli k silnici a podél ní po asfaltové stezce až na rozhraní Jihomoravského a Olomouckého kraje. Zde stezka končí, vjel jsem tedy na silnici a pokračoval do Těšic, odtud do Dřevnovic a pak do Chvalkovic, kde jsem se chvíli zdržel v hospůdce, pak jsem pokračoval domů. Byla to příjemná cesta, jen větší frekvence aut to trochu kazila. Rovněž tak ve středu jsem si vyjel. U Kačáku jsem si povšiml, že hladina vody poklesla, chtělo by to, aby pořádně zapršelo. Rovněž kapři se hned neobjevili, jejich obvyklou žravost předhozených kousků rohlíků jsem postrádal. Pak jsem jel horní trasou kolem rybníka a podél dálnice až do Těšic, tam jsem zamířil tentokrát mezi domy a po „kočičích hlavách“ jsem dojel k místní cyklistické stezce. Po ní jsem za chvíli dojel na hlavní trasu stezky, ale pokračoval jsem po první odbočce do Nezamyslic, Tu jsem zkoušel poprvé.  Po chvíli jsem vjel do městečka a měl jsem dojem, že jsem v nějakém Cikánově.  Na ulici kromě Cikánů jsem nikoho nezahlédl. Dojel jsem do středu městečka, poseděl jsem na lavičce a pokračoval jsem k železniční trati a pak do Doloplaz. Zde jsem se chvíli zdržel v zámeckém parku. Pak jsem pokračoval přes Želeč do Chvalkovic a po přestávce v hospůdce dále do Ivanovic.