Středeční deníček

V pondělí jsem cestoval do Brna. Kvůli termínu zdravotní kontroly jsem jel vlakem před 7. hodinou ranní. Je to obvyklý rychlíkový spoj Šumperk–Brno, pouze tento je však veden jen jako zrychlený vlak, to znamená, že má více zastávek. Doba jízdy však vyjde nastejno. V nemocnici jsem musel čekat asi dvě hodiny, než mě pan docent nechal zavolat. Prohmatal mi krk i jazyk, zeptal ze, zda to někde bolí. Výsledek je, že je to zatím v pořádku. Potom jsem jel do firmy, abych splnil slib. Zanesl jsem bývalé kolegyni, která se mnou udržuje kontakt kvůli práci dodnes, svoje domácí produkty, jejichž výrobu jsem popsal dříve v tomto blogu. Také jsem jí vzal zákusek ze zdejší cukrárny Mirka. Kolegyně se jmenuje také Mirka, takže ji to trošku pobavilo. Psala mi pak, že byl moc dobrý, že zrovna potřebovala „obalit nervy“ (měli zrovna před setkáním poradu). Rovněž nápoje další den velmi pochválila.

Minule jsem se zmínil o nové politické straně Realisté. Hned jsem byl upozorněn na článek jí nepřející a sám čtu další, třeba zde.

Inu: „Každá strana politická musí prodělati perzekuci. Tato perzekuce jest pro každou stranu velice zdravou lekcí a dělá jí to reklamu. Tak i strana mírného pokroku v mezích zákona, respektive její členové museli prodělat určité fáze perzekuční.“ Tak píše ve svém dílku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslav Hašek. Třeba tato „moudrost“ zabere i realistům.

B. Sobotku podporuje v kandidatuře na volbu předsedy sociální demokracie jedna krajská organizace za druhou. Je to ubohé. Proč to vůbec dělají, když je vše jasné? Četl jsem pak, že se přece jen našel jeden politik, který se chce stát předsedou strany, a to Jeroným Tejc z Brna. Je to člověk opatrný, bez charismatu, myšlenkově ničím nepřispěl... Dlouho váhá, než se rozhodne. To by sociální demokracie asi dobře neudělala, pokud by uspěl.

Nedělní deníček

V pátek jsem na ČT sledoval pořad Český žurnál. Byl věnován exekutorům, dlužníkům a okolnostem. Zdůrazňovali všelijaké lidské osudy v protikladu s podnikáním exekutorů. Inu když jsou exekutoři podnikatelé, a to ze zákona jsou, tak se přiměřeně chovají. Lidské osudy na mě dojem nedělaly.  Proč taky? To, že někdo dělá dluhy, vytlouká klín klínem, nebo je prostě nedbalý, nestará se, nezajímá o povinnosti... dluh roste a najednou připadá nelidský, to mi nepřipadá politováníhodné. Není to žádný sociální problém, který by se měl řešit sociální prací dotovanou ze státního rozpočtu, jak v závěru pořadu demagogicky prosazovala redaktorka. Lidé jsou svéprávní a zodpovědní za svůj osud a každý si tedy následky musí nést sám. V pořadu byla ukázána situace v Norsku. Tam je to způsobeno také nerozumným zadlužováním, braním si spousty kreditních karet. Lidé chtějí mít vysokou životní úroveň, tak sáhnou po snadno dostupném zdroji. Na splácení moc nemyslí. Také bylo ukázáno Japonsko. Tam je tato problematika považována za věc jednotlivců, jinak se tím nikdo nezabývá. Lidé řeší problémy sebevraždou, tedy v duchu japonské tradice. Kdo tak skončí, je však očištěn od dluhů.  – Zrovna tak jsem zahlédl jakousi akci, při níž lidé jaksi zkusmo nocovali na ulici. Jakýsi happening na solidárnost s bezdomovci. Podle mě pitomost. Proč se válet někde v noci na chodníku? Čemu to pomůže? Jen že se aktéři dostanou do televize, pronese se pár prázdných floskulí a tím věc skončí. Bezdomovcům se nepomůže ani jich neubude. Lidé přijdou o svůj domov různě. Opět je to většinou z nezodpovědného chování. Každý zde měl původně svůj byt. Pokud to neměl právně ošetřeno a rozvedl se, třeba musel sbalit svršky a jít. Ale mohl si pronajmout třeba garsoniéru a snažit se z problémů dostat. Ale to může jen řádný člověk. Nikdo nemůže jen tak skončit na ulici. Ale přesto se tam někteří ocitnou. Většinou alkohol, drogy, lenost, tupost, lhostejnost, špína... Vymlouvat se a svádět to na někoho či něco je jednodušší než vlastní úsilí o pozvednutí se. Lidé nejsou andělé, někteří mají sníženou inteligenci, lhostejnost k čistotě a pořádku, různé špatné sklony. Pak se divme nad těmi špinavými a otrhanými individuy, co se válí po nádražích, pod mosty, vykrádají zahradní chatky atd.

Politolog Petr Robejšek oznámil založení nové pravicové strany Realisté. Mají i svou internetovou stránku Realisté. Četl jsem vícekrát jeho články, líbily se mi. Co má znamenat toto, netuším. Komentáře uvažují, že podobně jako A. Babiš je zde hlavní další bohatý podnikatel, který za tím projektem stojí, více zde. Možná ano, možná ne. Bez peněz se s politikou začínat nedá, takže bez takové podpory to nejde. Možná nabídnou něco inteligentnějšího a slušnějšího, než je ODS a TOP 09. Uvidíme časem. P. Robejšek píše: „Strana, jejímž růstovým hormonem nejsou ambice, ale myšlenky.“ No, že by mohla existovat strana bez kariéristů, to se zdá málo pravděpodobné. To vše ukáže čas. „Ke klíčovým tématům realistů (...) jednoznačně patří silné regionální hospodářství a sebevědomá komunální politika.“ To se píše jinde. Zní to sympaticky, ale zatím je to neurčité. Hlavními dokumenty jsou Realistická deklarace a Realistický kodex. Takové věci jsem zatím jinde nečetl. Nepochybuji, že budou následovat rozmanité útoky na tuto vznikající stranu. Vážná konkurence je nebezpečná.

Čtvrteční deníček

Premiér Sobotka pořád projednává s koaličními ministry jejich práci. Jednal s ministrem dopravy, nechal se slyšet o jednání s ním a že dál bude sledovat jeho práci... nyní zase s ministrem kultury. Je mi to směšné. Má na ně nějaký názor? Má o nich informace ze svých zdrojů jako předseda vlády? Určitě, tak na co takové tirády? Politikové u nás jsou vesměs podivné figurky. Není mezi nimi skutečná rázná osobnost, chlap, který jasně a rázně sdělí svůj záměr. Jen se pořád vymlouvají, vykrucují, mlží... Není třeba nikdo, kdo by řekl rázně, je třeba zásadní změna – a já budu kandidovat na post premiéra, nebo já trvám na výměně toho či toho ministra. Vše jen zákulisní pikle, ubohost. Když vidím ty jejich rozšklebené obličeje, ty figurky jako z panoptika, kroutím nad nimi hlavou. Proč nikdo nepráskne pěstí do stolu a neřekně rázně: já to vidím takto a chci toto...

Projednává se zákon o tzv. střetu zájmů. Souhlasím s názorem, že je to účelově namířeno proti A. Babišovi. Argumentace vlastnictvím sdělovacích prostředků je úplně směšná. Noviny čte nepatrné množství lidí, rozhlasová stanice má zanedbatelný vliv. Aby někdo mohl ve svůj prospěch využít sdělovací prostředky, musel by vlastnit celoplošnou televizi. A využívání televize, to je přece známá věc. Kdyby jim šlo o nestrannost, pak by zrušili relikt minulosti, tzv. veřejnoprávní televizi. Ale ono je pro ně pohodlnější, když si občané musí platit tuto televizi, která musí hlásat volební záležitosti partají a dávat jim hlas denně k hlásání jejich názorů. Pokud by byla Česká televize soukromá, není nic jednoduššího, než zákonem určit, kolik jejich názorů musí odvysílat. Také by mohli vypsat výběrové řízení na zřízení čistě zpravodajské televize. Možností je více.  A pokud Babišovi vyčítají firmy, tak je to také příliš průhledné. Šli s ním do koalice, věděli to předem, co je zač. Sami si různí poslanci a pod. nasbírali majetečku různými způsoby, žádní troškaři či čisté lilie to nejsou. Nemají mu co vyčítat, ale bojí se ho, a to je důvod. Zpočátku si jistě mysleli, že jeho popularita pohasne, ale tento předpoklad se nesplnil. A volby se blíží.

No a ve středu schválil evropský parlament jakousi rezoluci Strategické komunikace EU jako vzdorování propagandě třetích stran. Tvrdí, že Rusko poskytuje finanční podporu opozici v zemích EU a rozvrací je tak. No je tam těch nepodložených blábolů více. Připadám si jako za minulého režimu. Zákazy a cenzurou budou rozvíjet demokracii. Moc se činí zase frau Merkel, ta si představuje přímo cenzuru jako přiměřený postup. Kdo strčí svůj drzý rypák do naší kvetoucí evropské zahrádky, dostane po něm. Děkuji pěkně za takové demokratické názory.

Středeční deníček

Premiér Sobotka odvolal zatím dva ministry – Sv. Němečka (zdravotnictví) a J. Dienstbiera (lidská práva, legislativa). Jsem tomu rád. J. Dienstbier jemi velmi nesympatický, jak svým projevem, tak svou zbytečnou činností či spíš nečinností. Takové ministerstvo patří vůbec zrušit. Sv. Němeček mi byl také nesympatický svým projevem, nejvíc mi vadil svým protikuřáckým fanatismem. S tím bude ovšem jistě pokračovat kdokoliv další. Na ministry z jiných stran si B. Sobotka netroufá. Zajímalo by mě, co si od této činnosti slibuje. Má to být gesto vůči veřejnosti? Jako že dělá opatření v zájmu aktivizace strany po neúspěchu ve volbách? – Lidovecký ministr zemědělství M. Jurečka zase tlachal v úterý večer v TV o setkání lidovce D. Hermana s dalajlámou. S uspokojeným bafuňářským výrazem ve tváři se rozhořčoval na vztahy s Čínou, která brání setkání s pouhým duchovním. Zajímavé bylo že moderátor místo aby mu namítl, že soukromé setkání by nikomu nestálo za řeč, že problém byl v tom, že svévolně zvolil oficialitu na přímo na ministerstvu, tak trapně kladl bezvýznamné otázky. Toto jen mate veřejnost. Asi to dělají schválně.

V úterý večer jsem zaznamenal problémy s internetem. Používám gmail, takže pošta, dále blog, vyhledávač... nefungovaly, i některé stránky (které nejsou Google, ale možná hostují na jeho serverech) se načítaly nemožně pomalu. Dozvěděl jsem se o výpadku Google na území střední Evropy.  V TV zprávách k tomu promluvil jakýsi odborník na internetovou bezpečnost, dal sice najevo, že nic jistě neví, ale mluvil o kyber útoku. Zdůvodňoval to tak, že shodit Google je pro hackery prestižní záležitost. No nechápu pana analytika, že tak plácá. Jestliže jde o celkem malé území, tak nejde o Google jako celek. Asi ve 21.20 mi začal Google normálně fungovat, takže chybu celkem rychle odstranili. 

Četl jsem zajímavý článek fyzika Stephena Hawkinga, jehož si velmi vážím. Článek je zde. Myslím, že možnost člověka žít někde jinde ve vesmíru je stále ve fázi sci-fi. Je možno se dívat se na filmy StarTrek či StarWars, ale to jsou pohádky mimo jakoukoliv realitu. Velký problém je už jen palivo pro rakety, dále člověk není uzpůsoben na život nikde jinde než na Zemi, ani v současných raketách.

Zaujala mě i nformace o doručování zboží dronem. Vím, že to už někde ve světě funguje, u nás to prý zkusí Mallcz. U této firmy jsem už vícekrát nakupoval. Informací bylo více, jedna je zde. Možná se něčeho takového časem dočkám.

Víkendový deníček

V sobotním programu ČT24 Historie.cz se probírala tzv opoziční smlouva uzavřená v roce 1998 mezi sociální demokracií, vedenou M. Zemanem, a ODS vedenou V. Klausem. Po vítězství v předčasných volbách Zeman nabídl spolupráci lidovcům, dokonce J. Luxovi nabízel funkci předsedy vlády. Ti to však odmítli. No a co nyní mělo nastat? Prostě dohodla se spolupráce v dalším složení. Nic zvláštního na tom nevidím, je to běžný postup i kdekoliv jinde ve světě. Samozřejmě Havlova klika spustila svou nenávistnou kampaň a celou věc démonizovala jako něco amorálního. To, že si politici dělili pozice? A co měli dělat. Jak to měli udělat? Jako negativní příklad se bere i tehdejší situace v České televizi. Její zaměstnanci odmítli uznat zvoleného ředitele J. Hodače. To je snad správný postup? Davy pražské havlistické kliky dělaly před televizí rozruch. Hodač jmenoval jako šéfku zpravodajství J. Bobošíkovou. I tu zaměstnanci halasně odmítli. Odboráři v TV se chovali, jako by televize patřila jim. Nesouhlasil jsem s tím tehdy, nesouhlasím ani nyní. Nejsem žádný stoupenec V. Klause či M. Zemana, spíše naopak, resp. jsou mi zcela lhostejní. Hodač i Bobošíková byli schopní novináři, byli to lidé na svém místě. Klaka je nakonec vyštvala. Je mi jedno, co kdo o tom i dnes žvatlá, svůj názor si ponechám.

Frau Merkel oznámila, že i po 11 letech ve funkci kancléřky to zkusí i nadále. Podle České televize má zhruba 50procentní podporu obyvatel. Pokud se jí to podaří, zařadí se prý vedle velkých kancléřů minulosti W. Brandta a H. Kohla. No to musí mít člověk opravdu dost fantazie, aby ji srovnával s nimi. A Němci, pokud ji zvolí znovu, tak prokážou, že zdravého rozumu moc nepobrali. Asi jsou moc spokojeni s migrantskou politikou. Pokud jde o genialitu Frau Merkel, mám jednu drobnou poznámečku: Udělal jsem si kdysi tento záznam dle TV vysílání: „Ve středu 14. prosince 2012 ve zprávách na ČT24 byl záběr, na němž Merkel sdělila, že pokud bude finanční unie a pokud napraví nedostatky Eura, vyjde Evropa z krize úspěšně a ještě silnější. Na to si rád počkám.“ Tak jsem si počkal a nyní? No jak je ta Evropa posílena finanční unií i jinak, vidí snad každý.

A nyní pár receptů: Bydlím ve venkovském městečku. Všude v okolí roste spousta různých užitečných stromů a keřů. Proto jsem je také využil. Bohužel ořechy pomrzly, takže úroda žádná. Černý bez měl bobulí dostatek, ale nedostatek vody a sucho způsobily nerovnoměrné zrání, zatímco jedna část byla zralá a zasychala, druhá část byla ještě zelená. Velikost bobulí byla nevalná. Nicméně nasbíral jsem jich dostatek a vyráběl jsem likér. Na jednu dávku je třeba dvou litrů bobulí, pečlivě přebraných a zbavených jakýchkoliv příměsí a stopek a propláchnutých vodou na sítu, jeden litr vody, jeden kg cukru, sáček vanilkového cukru, šálek silné uvařené kávy, půl litru rumu, já ovšem dám celý litr rumu, a používám Božkov speciál kávový. – Bezinky vaříme cca 15 minut, přecedíme je přes hustý cedník, hmotu na něm jen lehce zmáčkneme. Šťávu svaříme s cukrem, po vychladnutí přidáme kávu a rum. Likér je hotov. Já ovšem celkový produkt ještě naředím s Hanáckou vodkou v poměru 1:1, nebo lze i jinak, podle chuti. To je verze pro fajnšmekry. – Dále jsem zpracoval také šípky. Šípkový likér vyrábím takto: 60 dkg dobře zralých šípků zbavíme stopek a okvětí. Každou bobuli propícháme vidličkou. Pak je zalijeme ve sklenici jedním litrem vodky. Necháme macerovat cca 10 dní, pak tekutinu slijeme a naředíme ji dalším litrem vodky a přidáme 60 dkg cukru. Po rozpuštění je hotovo. Pije se vychlazené. – Dále jsem zkusil šípkové víno. Na to je různých receptů spousta. Já jsem použil 1,5 kg očištěných šípků, 1,5 kg cukru, tři litry vody. Šípky se mají použít zmrzlé. Ty jsem neměl, dal jsem je tedy na pár dní do mrazničky, po vyndání změkly a vypadaly jako zmrzlé. Zalil jsem je vodou s cukrem a přidal jsem obyčejné pekařské kvasnice. Několik týdnů to kvasilo ve velké  sklenici opatřené kvasným kloboučkem. Pak jsem tekutinu slil do lahví a nechal dalších pár týdnů ustát. Musí zmizet jakékoliv prvky kvašení, na dně se usadí kvasnice. Z těch jsem víno asi dvakrát stáčel. Výsledek je čistý svěží nápoj. Kolik obsahuje alkoholu, zatím netuším. Mohl jsem k přípravě použít pravých tekutých kvasnic. Pokus jsem učinil, ale asi jsem to neudělal správně a ony nekvasily. Takže proto ty obyčejné kvasnice. Ze zkušenosti vím, že jdou použít.

Zase jakýsi svátek

Když jsem si ve čtvrtek pustil televizi, teprve jsem si uvědomil, že je jakýsi státní svátek 17. listopad. Ano, v roce 1939 gestapo zasáhlo proti studentům. Je to historická věc, jinak nevím, co s tím dnes. A 17. listopad 1989? To byla fraška, nevěřil jsem tomu už tehdy. Pamatuji si na týden demonstrací v Brně v té době. Řečnil tam kdekdo, tu ten, tu onen, tu cikán a korunu všemu nasadil tajemník KV KSČ. Sice se s nadšením nesetkal, ale věc se stávala stále jasnější. Pořád jsem čekal, že se objeví policie a vše rozežene a pozatýká. Ale nikde nic, klid a tajemník svou přítomností byl výmluvný. To vše mi bylo velmi divné. No, později mi to více došlo. Prostě žádné sametové revoluci nevěřím. V televizi nyní ukazují jakési demonstrace, tu v Praze, tu v Táboře atd. Viděl jsem klidné masy lidí zvolna kráčející, tatínci s dětmi na krku, skupinky barevně oblečených lidí, kteří jaksi křepčí v davu a vyvolávají náladu. Zaslechl jsem něco z projevů, melou o demokracii, organizují jakýsi budíček pro občanskou společnost, nachystali si metály pro jakési osobnosti... nechápu to. I z Brna jely na pražský Albertov dva autobusy se studenty. Tady se někdo o něco snaží. O co jim jde? Pořád slyším, jak někdo vykřikuje o rozdělené společnosti. Co to má být? Ti dnešní studenti jsou naprosto nevěrohodní, studovat může každý, kdo na to má, jak dlouho chce, škol je jako máku, podprůměrní studenti procházejí do vyšších ročníků. Je to všechno strojené, nepravdivé, jaksi směšné.

President B. Obama si zajel do Německa na rozloučenou. Sice Frau Merkel odposlouchávali, ale to s ní nehnulo, od přátel se to přece snese. Nyní se stále usmívali, ujišťovali se o nerozborném přátelství, vychvalovali vlastní důležitost. Jsou to dva prolhaní šašci, kdopak jim může cokoliv věřit?

Slyšel jsem o návrhu zákona na ochranu presidenta republiky. V televizi i na internetu je mnoho hlasů proti, hrozně jim to vadí. Já bych s tím souhlasil, můj názor se shoduje s tímto článkem.

Na konci týdne

D. Trump stále plní obsah sdělovacích prostředků. Komentáře jsou velmi různé.  Analytik P. Žantovský stojí za přečtení. Podrobně zmiňuje i tu genderovou poradkyni, kterou jsem dříve také zmínil jen jako příklad tlachů. Přikládám zde úryvek z jeho hodnocení D. Trumpa: 

„Už jsem říkal, že zafungoval prvek zklamání z Baracka Obamy a z demokratických slibotechen, které ze svých slibů nesplnily pranic. Dostat na program postavený na určitých prvcích nacionalismu, určitých prvcích xenofobie, určitých prvcích politické nekorektnosti, výraznou nadpoloviční většinu volitelů, jak se to povedlo Trumpovi, je úžasný úspěch, který samozřejmě nelze připisovat jenom jemu, ale celkové atmosféře ve Spojených státech. Když se to Trumpovi nepovede naplnit, tu obrovskou důvěru, kterou dostal, tak si myslím, že vrhne Ameriku do hluboké společenské krize a nechci to ani domýšlet, kam až to může vést,“ říká Petr Žantovský. Celý článek je zde.

Četl jsem také článek o oblibě velkých nákupních center. Nic nového, o tom se mluví už léta. A čemu se divit? Je tam pěkně vše pohromadě, kolem obrovská parkoviště, autobusová doprava z města zdarma. V centrech jsou kromě nejrůznějších obchodů a služeb, kavárny, kina, restaurace, odpočinkové zóny, různé atraktivity... Je tam příjemně v létě i v zimě. Je zajímavé, kolik lidí to veřejně odsuzuje a tvrdí, že jedou raději do přírody, na hrady a zámky... No poslouchat bajky o Bílé paní a koukat na brnění či nějaké salonky šlechty, obrazové galerie předků... nebo autem putovat někam k lesu, dupat chvilku mezi stromy a pak se děsit z klíšťat a mravenců, co je na tom tak úžasného? Spousta lidí na venkově říká „tady nic není...“ a touží po velkoměstě. A co je to město jiného oproti centrům? Zase ulice plné obchodů, barevných výkladů, služby, kavárny, restaurace, plno lidí... Takové obchodní centrum poskytuje něco podobného, jen trochu koncentrovaněji a účelněji. Je zbytečné to odsuzovat a přitom tomu v nějaké formě holdovat. Já sám tam zajdu zřídka, do hypermarketů vůbec rád nechodím. Ale nevadí mi to. Když tam manželka něco chce nakoupit, nechám ji, čekám venku. Čelý článek je zde. 

V pátek jsme  oba jeli do Brna na preventivní oční prohlídku. Vždy si na takovou cestu připravím větší program, abych toho maximálně využil. Zašel jsem do firmy, pro kterou nepravidelně pracuji, pak do obnovené prodejny kávy na Kounicově ulici. Brazilskou kávu, kterou mám nejradši, neměli, tak jsem vzal kávu z Peru. Po oční prohlídce, která se protáhla, jsem spěchal na nádraží, naštěstí jsem stihl aktuální vlak do Blanska. Tam jsem jel pro vyřízenou reklamaci u firmy Tescoma. Jak jsem se již dříve zmínil, tato firma vychází zákazníkům vstříc a s reklamacemi žádné problémy nedělá. Současně jsem se stavil v tamější cukrárně a něco tam zakoupil. Musím ji pochválit, je to nejlepší cukrárna, jakou znám. Přitom jde o docela prostý obchůdek s pultem a pár stolky. Pracují ve svém prostoru, ceny drží nízko, zákusky jsou vynikající, křehké a nepřeslazené. Káva je zde také dobrá, užívaná šlehačka je mléčná, což považuji za přednost. Stihl jsem pak přímý autobus do Vyškova, cesta je to zdlouhavá. Ve Vyškově jsem se stavil ve firmě Infos, poskytovateli internetu, pro fakturu za  naprogramovaní rozbočovače k telefonu (přes internet), práci před týdnem u nás provedli. Pak jsem na nádraží počkal na motoráček do cílové stanice Nezamyslice. Tím rád jezdím. Tak jsem strávil téměř celý den na cestách. Nezbyl mi nikde čas na jídlo a nápoje, takže jsem se příležitostně posiloval jen věcmi z tašky – rumem a cigaretami. A bylo mi dobře.

Středeční deníček

Ve středu ráno jsem šel jako obvykle na nákup do Hanačky.  V prodejně potravin mě pobavilo, jak tam lidé spontánně hovořili u pultu s lahůdkami o amerických volbách. To jsem opravdu ve venkovském městečku nečekal. Když jsem přišel domů, hned jsem četl, že vítězem voleb je D. Trump. Ač se propaganda včetně té naší moc snažila, dopadlo to jinak. Já jsem tomu raději, H. Clinton jsem považoval za větší zlo. Ale popravdě jsem si myslel, že ty volby zmanipulují ve prospěch H. Clinton, nicméně rozdíl v hlasech se asi ukázal příliš velký. Nebo ti, co v pozadí tahají za provázky, nakonec usoudili, že H. Clinton není ideální kandidát? No, stejně se od D. Trumpa asi moc dobrého čekat nedá. Jakýkoliv president je jen služebník těch, co to všechno  platí. V kampani nasliboval radikální změny. Sliby přinesly mnohá očekávání. Pochybuji, že kromě desiluze voličů něco zásadního bude následovat. Naše sdělovací prostředky neustále věc komentují. Vybírají si kdejaké „osobnosti“, aby sdělily svůj komentář. Tak jsme slyšeli obstarožního hudebníka pop music, co si myslí, tu zase lkala nad výsledky genderová poradkyně, sídlící v USA, a tak dále. Je jedno, co kdo tlachá, prostě uvidíme, co nastane. Je zbytečné vydávat různá kategorická prohlášení. D. Trump ve svém prvním projevu mluvil opatrně, vychvaloval svoji soupeřku H. Clinton (jakpak o ní mluvil  ještě před pár dny?). Také jsem četl, že hned volal do Soulu a ujistil Jižní Koreu, že v podpoře se nic nemění (předtím mluvil, že státy před nebezpečím od jiných podporovat nehodlá). A tad dále. Takže spíš čekat, co bude opravdu jiného.

Nedělní deníček

Ve zprávách se objevují články o řádění imigrantů. V Británii jsou celé čtvrti měst, kam se bílý Brit neodvažuje vkročit. Soudí se tam podle islámského práva, muslimové mají pytle peněz a skupují nemovitosti. Chudáčci, trpící ve své vlasti, že?  Ve Švédsku zase požáry a násilí. Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam. Italové zachraňují tzv. uprchlíky na gumových člunech u břehů Afriky. Vozí si je domů. Jistě na to dostávají dotace, vyplatí se jim to. Potom ovšem budou zase kvílet, že jim jiné státy v umisťování migrantů nepomáhají. Pokud jim Evropané přijímají tu jejich propagandu, sklidí zasloužené plody. Poslední zpráva – německý ministr vnitra údajně chce, aby migranti zůstávali ve zřízených táborech už v Africe. Tam by se teprve posuzovaly jejich žádosti o asyl. Ti, kdo na převozu migrantů vydělávají, by tak byli odstaveni od tohoto hnusného podnikání. Podaří-li se to zavést, netuším, blbců je v samotném Německu víc než dost a už se nechali slyšet, že je to porušování práva na asyl. Takže uvidíme časem.

Premiér B. Sobotka se dal slyšet, že vymění některé své ministry. Zoufalá snaha, která k ničemu nepovede. Především by to chtělo vyměnit samého premiéra. B. Sobotka by se spíš vyjímal mezi lidovci. Mohl by být kostelníkem ve Slavkově a hospodářským poradcem církve. Na to by se hodil. Sociální demokracie by potřebovala někoho mnohem výraznějšího. J. Paroubku, vraťte se zpět! Na stránkách Vaše věc často rozebírá situaci sociální demokracie a nepokrytě radí, co by se mělo dělat. Je vidět, že tím pořád žije. Třeba zde nebo zde a je toho více.

Ve středu jsem cestoval do Brna na schůzku vedení Sdružení monarchistů Brno. Měla se konat v restauraci L.A.G. (odbočuje se tam z Pekařské ulice), na místě však bylo jasné, že to nepůjde, z provozních důvodů měli zavřeno. Spatřil jsem kolegy, jak jdou po schodech směrem k Anenské ulici, takže jsme se sešli a rozhodli se usadit se v restauraci tam. Jde o takovou obyčejnou, zakouřenou pivnici, ale našli jsme vhodný stůl sami pro sebe. Po zhodnocení situace, ekonomických záležitostí apod. jsme se rozcházeli. Jeden z kolegů jel autem do Prostějova, takže mě vzal s sebou. Jeli jsme přes Křenovice, kde jsme vysadili předsedu, a pak už se cestovalo kolem Vyškova do Ivanovic. Vystoupil jsem  na náměstí, ukázal jsem kolegovi směr na Drysice, kde je nájezd na dálnici k Prostějovu. Pak jsem už byl za chvíli doma.

Sdružení monarchistů je spolek, pro jehož činnost lze použít termíny historie a náboženství. Členové jsou vesměs katolicky orientovaní, obrácení do minulosti nostalgickou vzpomínkou na monarchii. V činnosti se to projevuje pořádáním historických přednášek a každý rok se pořádá v brněnské katedrále mše za posledního habsbursko-lotrinského císaře Karla I., jenž byl církví blahoslaven. Členové jsou zainteresováni na vojenské historii, jednak jsou zde členové původně vojáci z povolání, jednak stoupenci sdružení vojenské historie apod. Já se z toho vymykám, náboženství jsem se zcela odcizil, vojenskou historii také moc neprožívám. Například vzpomínky na bitvu u Slavkova moc nechápu. Napoleona Bonaparte považuji spíš za původce zla a smrti statisíců vojáků i ostatních. Nemám rád, když si někdo hraje na vojáčky a simuluje v přestrojení průběh bitvy. Jinak však členové spolku nejsou žádní svatoušci, je to celkem příjemná společnost. Na návrat monarchie nevěřím. Ve světě se najde ještě dost monarchií, jsou to pozůstatky minulosti, zvl. v Evropě. Jejich představitelé nemají většinou vliv na běžnou politiku, jsou jakýmsi historickým symbolem státu. Berou si za životní partnery herce, trenéry a jiné tzv. populární osobnosti. Takže spíš náměty pro bulvár. Na panovníka z boží milosti nikdo nevěří, to je středověk. Samozřejmě má šlechta stále určitou přitažlivost, vidíme to i u nás ve vztahu ke K. Schwarzenbergovi, mnozí, zejména mladí lidé, jím byli přímo unešeni.

V sobotu bylo dost chladno. Po poledni jsem si šel vyzvednout kolo, které jsem svěřil místnímu servisu. Pán mi vysvětlil, co s ním provedl, zaplatil jsem a rozloučili jsme se. Projel jsem se, řídítka již byla pěkně fixována, spokojeně jsem ho dovezl domů. Pak jsem se vydal na fotbal, konalo se poslední podzimní utkání.  Tým Hoštic-Heroltic, na spodku tabulky, odešel s přijatelnou porážkou 3 : 1. 

Deníček na středu

Jak jsem četl, papež se zúčastní oslav vzniku a zavedení reformace ve Švédsku. To mě překvapilo. Švédsko se odtrhlo od katolicismu a celkem násilím panovník nařídil novou víru celé zemi. Jistě, vžilo se to, mají dnes národní církev spjatou s dějinami, věřících však pomálu. O čem to vše svědčí? Ekumenismus je již dlouholetá věc. Dokonce mezináboženský. Vlastně tak vzniká jedno náboženství. Toto je trend celosvětový. Všude se uměle stírají rozdíly, nikoliv rozmanitost, ale zglajchšaltování všeho. Ve škole se tvrdí, že inkluze je jediná správná. Dítě je psychicky/tělesně vadné, ale patří mezi normální děti, není rozdíl. Máme tu násilnou imigraci. Černoši a jiné podobné rasy se řízeně vedou do Evropy. Jakákoliv námitka a odpor se odmítají a trestají jako šíření nenávisti. Podporuje se feminismus, nejsou přece rozdíly mezi muži a ženami, že? Homosexuálové a další takové úchylky jsou rovněž podporovány, klasická rodina je přece přežitek, že?  Celkově mám dojem, že má vzniknout nějaká podivná směs-rasa v Evropě, mají zaniknout národy se svými tradicemi a kulturou. Jednotné multi kulti má zelenou. Má zde vzniknout podajné obyvatelstvo nízkého IQ, která bude pracovat bez odporu za drobnou mzdu, resp. mnozí z nich budou živeni prací ostatních různými dávkami. Zábava je upřednostňována pokleslá, hollywoodské filmy jsou přece vrcholem umění. Kdepak je starý evropský film? Inscenace klasické opery probíhá ve stejném duchu jako Hollywood. Vznikají přihlouplé muzikály s rádoby hvězdičkami tohoto pop umění. Máme plno super a hypermarketů, všichni do sytosti si mohou užívat nakupování náhražkových šuntů, a budou spokojeni. Není to nic, co bych já vymyslel, stačí pozorovat a číst. Coudenhove-Calergi je uznávaný evropský prorok, různí ideologové USA (třeba Thomas Barnett, poradce býv. ministra obrany D. Rumsfelda), OSN (třeba G. Brock Chisholm, býv. řed. Světové zdravotnické organizace), světa vyvolených jednoho procenta populace (třeba Bill Gates, Rockefeleři...)... ti i jiní se vyjádřili zcela bez okolků, není to žádná konspirace. Proč se Frau Merkel tak snaží? Proč soudci v Holandsku právě stíhají politika G. Wilderse, který se trošku vyjádřil proti Maročanům? Kdepak je svoboda slova? Demokracie? Ale, ale –  přece slovíčky lze překroutit a odůvodnit cokoliv. Dobrá metoda je i mlčení a mlžení, odpovědi na otázky neurčité, neúplné neb i žádné.

K americkým volbám tentokrát viz zde. Ať už nás konečně přestanou poučovat o americké demokracii.

Kdysi jsem si zaznamenal tento text: 

Duchovní otec hospodářských reforem za vlády R. Reagana P. C. Roberts:

( ...)Spojené státy jsou řízeny oligarchií. Tady žádná demokracie neexistuje. Je to všechno faleš, přetvářka, show. Amerika je ve skutečnosti řízena Wall Streetem, vojensko-bezpečnostním komplexem, ropnými společnostmi, zemědělskou lobby a v menší míře pojišťovnami a farmaceutickými firmami. A samozřejmě Americko-izraelským výborem pro veřejné záležitosti. To je velká, mocná lobby, která zajišťuje, že Spojené státy budou vždy chránit Izrael.

 (…)Kdokoli se chce ucházet o vysoký politický úřad – třeba o post kongresmana nebo právě prezidenta, musí sehnat obrovskou sumu peněz na volební kampaň. Rozhodující fondy na politické kampaně mají v rukou silné zájmové skupiny, ona oligarchie, o níž jsem hovořil. Dostatečné peníze tak lze získat jen tak, že budete těmto zájmům sloužit. Kdo se vzpříčí a prohlásí třeba, že si nepřeje další válčení na Blízkém východě, jde od válu. Zákony tady píše oligarchie. A to, že je schvaluje Kongres a podepisuje prezident, to je jenom divadlo.“