Sledoval jsem trochu všelijaké názory o brexitu a okolnostech. Každý tvrdí něco jiného. Eurohujeři by nejspíš rádi vyrazili do boje za další centralismus a nepřipuštění žádných referend, inu ulice nemá právo rozhodovat o tak vznešené věci, jako je setrvání v EU, že, páni demokrati? V TV jsem zhlédl projev londýnského starosty Borise Johnsona. Po prvních dnech, kdy se nebyli s to nějak vymáčkout, mluvil jako kniha. Plno optimismu, jak na tom dobře budou, prostě hezké řeči bez náznaku konkrétních řešení. Naše TV ho pár dnů představovala jako hlavního kandidáta na ministerského předsedu, on však sdělil, že se boje o toto místo nezúčastní, přijdou prý jiní. Jejich jména už zazněla s pochvalami, jak jsou dobří.
Každý spolek má možnost přijetí členů, členové mají možnost ho opustit. Je to docela jednoduché. Na přijetí nemá do žádného spolku každý automatický nárok, ale na jeho opuštění ano. Sdělí, že končí a hotovo. Já vím, že EU není jen takový nějaký spolek, že je to složitější, kolos, ale ten princip by měl platit vždy. Prezident M. Zeman sice podporuje členství v EU, ale souhlasí s referendem. Tak je to správně. (Samozřejmě vím, jak se kvůli tomu do něho pustila celá smečka pisálků i tzv. politiků s odsouzeními i nadávkami.) Pokud to však někdo takto předem popírá, jaká je to demokracie? Žádná. Svědčí o tom i celý ten cirkus kolem brexitu. Já osobně jsem pro vstup do EU nehlasoval, kdyby bylo referendum dnes, nevolil bych jiný přístup k věci.
S úžasem jsem četl tento článek. I když titulek zní bombasticky, obsah je mírný, nicméně hnutí existuje.
Bohužel zdravotně jsem stále indisponován, cpu se analgetiky a nejsem s to moc věci v tisku, internetu... sledovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat