Mezinárodní právo je jen jakási vějička pro naivní. Ve skutečnosti o všem rozhoduje síla, moc, peníze... Celé dějiny jsou dějinami násilí a válek. Naši předkové sem kdysi přišli a zmocnili se území, kteréžto právo je nyní vyhlašováno jako věčně platné. Němci zabírali vše kolem, pak byli vyhnáni. Obojí v pořádku. Evropské státy ovládly silou celý svět. Kdo se jim postavil, byl krutě ztrestán. Indiáni byli vyhubeni, celé jejich říše zničeny. Ale i oni před tím dobývali, vraždili a obětovali poražené svým bohům. Indie, Indonesie, Čína, Afrika, Austrálie... Dnes se vedou spory o zabírání ploch oceánů. Ti stejní, kdo kolonizovali dřív, případně noví silní, ale sídlící u moře usilují o rozšíření svých námořních pásem i o vzdálené ostrovy. Tam i na mořském dně jsou poslední zdroje surovin i potravin na planetě... Až když je vše dobyto, pak vítězové stanovují pravidla historie, právo, spravedlnost. Můžeme to vidět všude. Pokud se práva dovolává slabý, je to marnost, protože nemá sílu. Velmoc stanovuje, co je právo, co jsou lidská práva, určuje, kdo co porušuje a kdo má být potrestán. Pokud někdo tlachá o hodnotách a nadčasových základech práva, není to prostě nic než tlachy.
Jsem s tím srozuměn a chápu, že vítěz bere vše. Pokud však přijde jiný silnější, nebo pokud potlačení se úspěšně vzbouří a smetou dosavadní vítěze, je to také v pořádku. Nějaké právo a spravedlnost jsou jen fíkovým listem na hrubou skutečnost. Tedy pokud Židé dobyli Palestinu a vyhnali Araby, bylo to v pořádku. Pokud snad Palestinci někdy porazí Izrael, bude to také v pořádku. Pokud se dnes Palestinci ohánějí jen právem, je to směšné a ničeho nedosáhnou. Chápu, že šlechta se kdysi zmocnila majetků, že církev měla takovou moc, že měla i obrovské majetky. Pokud jim je však někdo silnější později sebral, bylo to také v pořádku a nikdo si lítosti nezaslouží. Veškeré dnešní restituce majetku jsou proto podvod, zaplatí to vždy jen ti nejslabší, totiž obyčejný lid, protože ty náhrady nezaplatí skutečný dávný viník, ale dnešní občané. Navíc ti dnešní, co uplatňují nároky, mají pramálo společného s těmi, co o majetek někdy přišli. Nejde tedy o žádné právo, ale o prosté zmocnění se majetku, tak jako vždycky. Fráze o právu a spravedlnosti se užijí přiměřeně potřebám a jen naivní jim věří.
Netvrdím samozřejmě, že právo a spravedlnost se neuplatňují – mají význam ve společnosti, v mezilidských vztazích, ve vztazích firem a korporací, ve vztazích mezi státy... Zde nemůže vždy platit jednoduše zákon silnějšího, složitý život společnosti se musí organizovat podle pravidel a zákonů. Ale to nepopírá nic z toho, co jsem uvedl výše. Nic věčného ani posvátného to prostě není, i ty běžné zákony se všelijak mění, nejen se změnami režimů. Vždy se i na nejnižší úrovni najdou tací, kteří mají toho práva na své straně více.
Shrnuto: Bez práva a spravedlnosti se neobejdeme, avšak je marnost je přeceňovat.
A nyní dodatek z běžného života. Konečně také o pravidlech. Ve čtvrtek jsem také cestoval do Brna. Vlakem je to výhodnější. Sice dražší, ale přestupní IDOS lístek na sedm zón a 150 minut mi při cestě vlakem trvající 40 minut nabízí zbylých 110 minut na cestování po Brně. Takže jsem v pohodě stihl cestu od zastávky Hlavní nádraží na Ústřední hřbitov, zdržení tamtéž a cestu zpět. Doma jsem potom jel potrápit baterii na kole, už je konečně vybitá, takže jsem musel jen šlapat. To není moc příjemné, přece je kolo dost těžké. Doma jsem baterii dal na nabíječku, až po osmi a půl hodině je nabitá. Nyní ji zcela vybíjet už nebudu, má se dobíjet průběžně.
Žádné komentáře:
Okomentovat