Jednoduchá úvaha o právu a spravedlnosti

Mezinárodní právo je jen jakási vějička pro naivní.  Ve skutečnosti o všem rozhoduje síla, moc, peníze... Celé dějiny jsou dějinami násilí a válek. Naši předkové sem kdysi přišli a zmocnili se území, kteréžto právo je nyní vyhlašováno jako věčně platné. Němci zabírali vše kolem, pak byli vyhnáni. Obojí v pořádku. Evropské státy ovládly silou celý svět. Kdo se jim postavil, byl krutě ztrestán. Indiáni byli vyhubeni, celé jejich říše zničeny. Ale i oni před tím dobývali, vraždili a obětovali poražené svým bohům. Indie, Indonesie, Čína, Afrika, Austrálie...  Dnes se vedou spory o zabírání ploch oceánů. Ti stejní, kdo kolonizovali dřív, případně noví silní, ale sídlící u moře usilují o rozšíření svých námořních pásem i o vzdálené ostrovy. Tam i na mořském dně jsou poslední zdroje surovin i potravin na planetě...  Až když je vše dobyto, pak vítězové stanovují pravidla historie, právo, spravedlnost. Můžeme to vidět všude. Pokud se práva dovolává slabý, je to marnost, protože nemá sílu. Velmoc stanovuje, co je právo, co jsou lidská práva, určuje, kdo co porušuje a kdo má být potrestán. Pokud někdo tlachá o hodnotách a nadčasových základech práva, není to prostě nic než tlachy. 

Jsem s tím srozuměn a chápu, že vítěz bere vše. Pokud však přijde jiný silnější, nebo pokud potlačení se úspěšně vzbouří a smetou dosavadní vítěze, je to také v pořádku. Nějaké právo a spravedlnost jsou jen fíkovým  listem na hrubou skutečnost. Tedy pokud Židé dobyli Palestinu a vyhnali Araby, bylo to v pořádku. Pokud snad Palestinci někdy porazí Izrael, bude to také v pořádku. Pokud se dnes  Palestinci ohánějí jen právem, je to směšné a ničeho nedosáhnou. Chápu, že šlechta se kdysi zmocnila majetků, že církev měla takovou moc, že měla i obrovské majetky. Pokud jim je však někdo silnější později sebral, bylo to také v pořádku a nikdo si lítosti nezaslouží. Veškeré dnešní restituce majetku jsou proto podvod, zaplatí to vždy jen ti nejslabší, totiž obyčejný lid, protože ty náhrady nezaplatí skutečný dávný viník, ale dnešní občané. Navíc ti dnešní, co uplatňují nároky, mají pramálo společného s těmi, co o majetek někdy přišli.  Nejde  tedy o žádné právo, ale o prosté zmocnění se majetku, tak jako vždycky. Fráze o právu a spravedlnosti se užijí přiměřeně potřebám a jen naivní jim věří.

Netvrdím samozřejmě, že právo a spravedlnost se neuplatňují – mají význam ve společnosti, v mezilidských vztazích, ve vztazích firem a korporací, ve vztazích mezi státy... Zde nemůže vždy platit jednoduše zákon silnějšího, složitý život společnosti se musí organizovat podle pravidel a zákonů. Ale to nepopírá nic z toho, co jsem uvedl výše. Nic věčného ani posvátného to prostě není, i ty běžné zákony se všelijak mění, nejen se změnami režimů. Vždy se i na nejnižší úrovni najdou tací, kteří mají toho práva na své straně více.

Shrnuto: Bez práva a spravedlnosti se neobejdeme, avšak je marnost je přeceňovat.

A nyní dodatek z běžného života. Konečně také o pravidlech. Ve čtvrtek jsem také cestoval do Brna. Vlakem je to výhodnější. Sice dražší, ale přestupní IDOS lístek na sedm zón a 150 minut mi při cestě vlakem trvající 40 minut nabízí zbylých 110 minut na cestování po Brně. Takže jsem v pohodě stihl cestu od zastávky Hlavní nádraží na Ústřední hřbitov, zdržení tamtéž a cestu zpět. Doma jsem potom jel potrápit baterii na kole, už je konečně vybitá, takže jsem musel jen šlapat. To není moc příjemné, přece je kolo dost těžké. Doma jsem baterii dal na nabíječku, až po osmi a půl hodině je nabitá. Nyní ji zcela vybíjet už nebudu, má se dobíjet průběžně.

Co s tím?

Jak čtu, tak naše vláda chystá import přistěhovalců. To bylo řečí dříve, ale realita je taková, že jen poslouchají příkazy odjinud. Nelze jim věřit v ničem. 

Americké volby mě moc nezajímají. Vždy je tam nastrčena nějaká figura, která je buď tak bohatá, že si to může dovolit, nebo předurčena pro tuto funkci a tu pak financují ti v pozadí. Člověk by si řekl USA, první velmoc ve světě, ale to není pravda. Každý kandidát se musí povinně zaklínat věrností Izraeli a Židům. Nasadí si jarmulky a pospíchají zavčas pózovat do synagog. Nestačil jsem se divit, když jsem poslouchal kandidáta Trumpa, jak vyhlašoval loyalitu a přátelství Židům na věčné časy. Tedy hlavní světová velmoc je ve skutečnosti Rotschildovo hobby stát Izrael, to ovšem není jen ten státeček na území sebraném tisíc let tam žijícím Arabům, ale všichni Židé a jejich majetek a pozice na celém světě, kteří ve skutečnosti nejsou loyální vůči zemi, v níž žijí, ale v prvé řadě státu Izrael a jeho ideologii.

Nechce se mi psát o politice, cítím, že to nemá smysl. Není zde žádná soutěž v názorech a nabízených řešeních. Do popředí se derou psychicky narušené osoby a peníze a jejich držitelé jsou hlavní faktor všeho. Co s tím? Prostě jen kašlat na to.

Tento citát starého myslitele se mi líbí i do dnešní doby:

„I když lze získat do jisté míry bezpečnost před lidmi určitou schopností obrannou a bohatstvím, přece nejdokonalejší bezpečnost se zjednává životem tichým a odloučeným od obecného množství.“

Epikuros

Takže: Kromě domácí práce se věnuji jízdě na kole. Baterie se má napoprvé zcela vybít, pak už se má pravidelně třeba po každé jízdě dobíjet. Vybití se mi dosud nepodařilo, i když to chápu, protože jízdy nejsou dost dlouhé. Například ve středu jsem jel starou silnicí, na kterou jsem navázal u malého ivanovského rybníka. Vedla souběžně s rychlostní silnicí. Nejezdí po ní nikdo jiný než sem tam traktor s úrodou, nebo třeba nějaké servisní vozidlo E-ON. Takže pohoda, dojel jsem do Těšic, tam jsem se otočil zpět. Výhled okolo na pole s kukuřicí či pšenicí, podél silnice spousta různých keřů... Zastávku jsem si udělal pod olšemi u rybníka, nikdo tam nebyl, sledoval jsem hejna drobných rybek, asi násada, z níž něco vyroste. Chodívají sem rybáři.

Dodatek: Sotva jsem to dopsal, čtu toto viz zde

Letní sobota

Máme krásné počasí, tak jsem si vyjel v sobotu na menší výlet na elektrokole. Mám ho nové, jde o běžný cestovní typ, baterii jsem zvolil lepší – Li-Ion 12 Ah, motor je bezkartáčový, vysokorychlostní 250/500 W.  Na toto kolo si teprve zvykám. Dřív jsem už měl elektrokolo, ale s olověnou baterií. Ta byla hrozně těžká, cca 10 kg, a to se projevilo na váze celého kola výrazně. Také nemělo žádnou přehazovačku, jen jeden docela trapný převod, takže jednou se mi stalo, že se baterie vybila a já jsem musel usilovně šlapat zbytek cesty. No to se stalo jednou. Jinak bylo dobře ovladatelné, příjemné. Nynější kolo je mnohem lehčí, ovládání je složitější, reaguje trochu jinak než staré. Má pěknou přehazovačku, tři varianty volby podpory šlapání elektřinou...  Cestoval jsem při výletu přes několik vesnic po silničkách nejnižší kategorie. Až na trase z Želče na Doloplazy se kvalita silnice zhoršila, samá zalepená díra, nerovnosti... Dojel jsem na rozcestí u potoka mezi poli, tam jsem si ve stínu stromů dal pauzu a pak  jsem se obrátil zpět. Trvalo mi to asi dvě hodiny. Elektrokolo neznamená, že nepodáváte žádný tělesný výkon, prostě šlapete jen snáze, ale pravidelně a dlouho, pro staršího člověka je to ideální.

Když jsme tak trochu u sportu, tak v poslední době jsem vícekrát slyšel a četl, že ruští sportovci jsou vyloučení z olympijských her kvůli státem organizovanému dopingu. No, jaké důkazy pro státem organizovaný doping mají, to netuším. Celkově to spíš chápu jako politickou záležitost protiruského tažení. Doping není věc jedné země. Nebo snad všichni ostatní sportovci jsou čistí jako lilium? Prostě nelze té propagandě věřit. Olympijské hry a vůbec všechna světová mistrovství vrcholového sportu rád nemám. Je to jen a jen záležitost financí a mamonu, zákulisních piklů apod. Žádné ušlechtilé myšlenky v tom již nejsou. Prodávání hráčů jiným klubům, dohadování o placení... Nic sympatického. Daleko lépe je jít na fotbal zde v rámci amatérů okresního přeboru. A tak jsem se tam v sobotu vypravil na přípravný zápas Ivanovice na Hané–Nezamyslice. Pohodlně jsem se u sklenice piva usadil za jednu z branek a sledoval zápas, nebyl bez zajímavosti. Hosté se mi kombinačně docela líbili, ale v první půli se nezmohli na gól, naopak inkasovali. Bylo to 3:0 a zdálo se to jasné. Ve druhé půli však hosté stav srovnali, na domácí se usmálo štěstí až v závěru, takže celkový výsledek byl 4:3.  Docela jsem se pobavil jak hrou, tak různými poznámkami fanoušků.

Normalizace, restituce...

Mezi nejvýraznější události posledních dnů patří pokus o puč v Turecku. Velmi brzy to začalo vypadat podivně. Během pár hodin bylo po všem, puč byl potlačen. Nestačil jsem se divit. Čekal jsem na nějaké zásadní rozbory situace, ale vše jsou zatím jen spekulace. V Turecku přetrvává pěkný chaos, spousta generálů, soudců, profesorů... byla propuštěna, zatčena a to není zatím konec, mají dlouhodobý vyjímečný stav. Co to je? Normalizace?

Dodatek. Toto se mi zdá nejlepší článek o problematice, více zde

Hodně se hovoří o zdanění církevních restitucí. Jaké bláboly jsou nám předkládány svědčí výroky politiků. Ministr financí A. Babiš tu myšlenku podporuje a říká, že restituce byly založeny na nekorektním základě. S tím souhlasím. Naopak lidovci lapidárně plácají, jaký je to prý nesmysl – nejdřív něco ukradneme a pak místo návratu to zdaníme. Typická hloupá demagogie. O jakou krádež šlo? Kdo co ukradl? Ví to lidovci a církevní hodnostáři? Ať se tedy na konkrétního viníka obrátí! Ale ono je to jinak. Veškerá tzv. finanční náhrada restituce církvi jde z daní nás občanů, kteří na tom žádnou vinu ani zájem nemáme. A kradli šlechtici v době reformace, když zabírali majetek církve? Kradl císař Josef II. při svých reformách? Pokud ne, pokud je to jen historie, tak je historie i to ve 20. století. A co je vlastně církev? Kdo to je? Kdo je ten okradený? To je kostel? Nebo kněží a hodnostáři? Nebo anonymní věřící? Jak se ti dnešní mohou domáhat jakéhosi dávného majetku, který navíc vlastní prací nezískali. Všelijakých změn v majetku církve došlo ostatně ve světě mnoho. Nejde o nic jiného než o deformaci dějin v zájmu mamonu církevních představitelů a o okrádání prostých občanů, kteří to musí – sice nepřímo – zaplatit. Věc se má projednat v parlamentu. Uvidíme! 

Tento rozhovor popisuje věci, jak skutečně jsou, více viz zde.

Newspeak, ne diskuse

Ve středu jsem cestoval do Brna kvůli práci, kterou jinak provádím doma. Cestuji raději vlakem, je mi to pohodlnější. Autobusů zde jezdí více, některé jsou levnější než vlak (Kroměříž), některé jsou nepochopitelně mnohem dražší (Vsetín). V Brně na hlavním nádraží ČD opravují některá nástupiště. Je to třeba, protože toto nádraží je ostudou města. Nicméně dal bych přednost zbudování nového nádraží mimo střed města. O tom se mluví desetiletí a pořád nic. Každý cestující si tam může povšimnout, jak toto nádraží nedostačuje kapacitně ani současnému provozu. S vlaky se všelijak šibuje, nebývá vzácností změna přistavení vlaku – na jiný peron – na poslední chvíli.

Bývalé vězení v Brně na Cejlu prohlásilo ministerstvo kultury za kulturní památku. Opravdu nevím, co je na tom kulturního. Město chtělo budovu přestavět na jakési kreativní centrum, což je podle mě  zbytečná věc – nacpat miliony do projektu kvůli tomu, aby se tam pár podivných výtvarníků vyžívalo. Tento záměr se jim navíc rozhodnutím ministerstva velmi prodraží. Celé je to neefektivní, k ničemu. Nejlépe by bylo to zbourat a postavit tam moderní budovu.

Jak jsem se dočetl, Rakousko vyvlastní rodný dům A. Hitlera v Braunau am Inn. Ministr vnitra Wolfgang Sobotka navrhuje jeho zbourání. Nechápu to. Prý kvůli historickým reminscencím. Čeho se tak bojí?  Bojí se myšlenky? Proč to raději nenechají bez jakýchkoliv komentářů být? Je to jakési měnění dějin, takové věci se dělat nemají.

Poslankyně ČSSD P. Nytrová se vyjádřila kriticky vůči homosexuálům. Zaujalo mě, kolik vášní to probudilo, kromě pár smiřlivých hlasů většina jí hrubě nadává a vyhazuje ji ze strany. Jaká svoboda slova? Přece by měl mít každý možnost mít svůj názor, kritiku je možno odmítnout jinými argumenty. To vše mě přesvědčuje, že o žádnou demokracii nikde nejde. Co platí, to je newspeak, jak ho předpověděl G. Orwell. S podobným přístupem se setkávám pořád.

Pondělní pêl-mêle

Máme antidiskriminační zákon. K čemu slouží, nevím. Občas se tlachá o diskriminaci žen. Za celý svůj život jsem se s diskriminací žen nesetkal. Na všech pracovištích byly ženy placeny za stejnou funkci/práci stejně jako muži. Naopak byly zvýhodňovány o svátcích a podobně. Až v posledním zaměstnání, v soukromé firmě,  jsem viděl, že ženy oblíbenkyně, ač měly nižší vzdělání a vykonávaly méně kvalifikovanou práci, pobíraly vyšší plat než já, který jsem mezi oblíbence nepatřil. Ani to jsem nepovažoval za diskriminaci. Pokud si zaměstnavatel na to potrpí, platí si či vybere si pracovníka podle svých priorit. Tak je to v pořádku. Celá ta diskriminace je nesmysl a může sloužit jen zhrzené neúspěšné kandidátce na pracovní pozici před soudem. Lze tvrdit, že jako žena byla diskriminována, podobně jako jsou stupidní soudy v USA, kdy hejno bezskrupulózních právníků dokáže vytřískat miliony u soudu pro klienta, který žaluje firmu třeba kvůli tomu, že prý celý život nevěděl o škodlivosti cigaret a kvůli tomu zdravotně utrpěl. Považuji to vše za nesmysl. Ať si zaměstnává firma, koho chce, a platí si ho, jak chce.  Nějaké statistiky jsou pitomost, pokud spousta žen pracuje jako uklízečky a pod., určitě se to v globále promítne jako celkový nižší plat žen. Zabývat se tím může jen ministryně Marksová, opravdu přiměřené jméno. Jinak to vidíme i v politice. Volání po větším zastoupení žen a mudrování, co všechno by tam přinesly. V praxi ty poklady vidíme – jedna vedle druhé nejsou vůbec o nic lepší ani jiné než jejich mužské protějšky.

Četl jsem, že B. Sobotka odstoupí z funkce, pokud sociální demokracie neobhájí ve volbách své dosavadní pozice. Kdo by přišel místo něho? I to jsem si přečetl, prý M. Chovanec. No, jeden lepší než druhý, jen nevím co.

Na TV kanálu Prima ZOOM jsem sledovat pořad Věda versus Bůh. Je to pojato jako monology zastánců té či oné pozice. Tak tam promluvá rabín, imám a všelijací teisté. Osobně jejich pseudoargumentaci nechápu. Svět je takový, jaký je. Žádná inteligence za tím nestojí. Proč by vytvářela takový složitý, křivolaký postup? Proč by nevytvořila svět jednodušší a příjemnější? Na světě je tolik zla  a nejhnusnějších zvráceností, tolik slepých uliček evoluce a vývoje... Kde je tady nějaká inteligence? Proč by tvořila tu spoustu nejrůznějších tvorů – jedovatých, nebezpečných, hnusných – štěnice, blechy, vši, švábi, komáři,  krysy, tasemnice a všelijací parazité... Rodí se všelijak postižení lidé s hroznými defekty. Existují hrozné nemoci. To je boží vůle? Na světě jeden tvor požírá druhého, co je na tom ušlechtilého a inteligentního? To je jen pár drobných námitek. Další je ta, že náboženství byla kmenová a některá se rozšířila a propojila s jinými. Ať je to to či ono, trvají tady pár tisíc let. Naproti tomu vesmír trvá miliardy let. Náboženství je projekt starověku a středověku. Věřící se plazí a doprošuje svého Boha tak jako poddaný před svým pánem, jak bylo obvyklé v dobách minulých. Člověk ať už svou genetickou výbavou, tak vzhledem a funkčností těla se řadí mezi ostatní tvory, není na něm nic extra duchovního. Konkrétní církve mají své obřady, řády a nařízení. Co je na nich božského a věčného? To že se někdo navleče do barevných rouch, tváří se vážně, pozvedá ruce a pronáší nějaké fráze, co je na tom zázračného a božského? A všelijaké teologické pravdy jako přeměna vína v krev a oplatku v tělo při mši? Je to spíš morbidní. Apoštolské vyznání víry je starobylý, obsahově bezcenný text. Dále nositelé těchto pravd se dopouštějí běžných přestupků, ba hnusných zločinů. To zde nemusím opakovat. Náboženství manipuluje s lidmi, je původcem mnoha válek a mnoha zločinů. O tom se v pořadu páni teisté zatím nezmínili. Každý si opakuje to, co mu vyhovuje, to co ne, to se vynechá. Budou následovat další díly pořadu.

A na závěr doporučuji tento článek. Je to neradostné čtení.

Na konci týdne

V pondělí odpoledne při návratu z vycházky nás míjel na velkém kole malý cikán. Pozdravil a žádal nás o deset korun na koupi jakéhosi  nápoje. Na pozdrav jsem odpověděl, na žebrání ne. Pak jsem doma četl, že zpráva o stavu cikánského obyvatelstva konstatuje, že polovina z nich žije v chudobě. Obvyklé žvásty. Práce a pořádek jim nevoní, čili co čekat? Jinak se chovat nebudou. Jen jim dávat zdarma byty a sociální dávky a poučovat nás, že jako xenofobové a rasisté se máme my změnit. Potvrdil mi to i článek o situaci v proslulém Chánově. Ti co tam mají tamější obyvatelstvo na starosti, jsou také toho názoru, tedy že se oni nezmění.

Zase tu máme spor o vybírání mýta na dálnicích. Vzpomínám, kdo se zasloužil o tu „výhodnou“ smlouvu s firmou Kapsch uzavřít. Byli to lidovci a dnes si tak nanejvýš mohou nasypat popel na hlavu a ne poučovat, co s tím. Zdá se, že jde o hádky v blízkosti voleb. Podle průzkumů volebních výsledků lidovcům ubylo hlasů, stejně tak TOP 09 a ODS. Přál bych si, aby tyto partaje spadly pod pět procent. Sice na žádné volby nevěřím, ale aspoň je odstavit od zdroje příjmů ze státního rozpočtu a přidružených zdrojů.

V pátek jsme zajeli na nákup do Vyškova. Na tamním nádraží při čekání na vlak jsme se dali do řeči se starší paní. Mluvilo se o lecčems, například hovořila, jak je to s byty v Havířově, jejichž vlastníkem se stal miliardář p. Bakala. Řada jich je prý prázdných, nu takový třípokojový obyčejný byt stojí nájemníka čistý nájem 10–11 tisíc! Kdo z obyčejných lidí si to může dovolit? Mohou jen poděkovat vládní straně za tento dáreček panu Bakalovi. S paní jsme mluvili dlouho, málem jí ujel rychlík na Ostravu. – Mladý muž si chtěl tamtéž v automatu koupit nápoj. Automat schlamstl padesátikorunu a nic nevydal. Mladík bušil do přístroje, marně. Zavolal na tam uvedené číslo a upozornil na závadu. Po chvíli jsem se s ním střetl před nádražím, požádal mě o cigaretu. Jen si postěžoval, že těch nehod měl více a je bez peněz. Když jsem za chvíli viděl obsluhu automatu, která hned přijela přístroj napravit, vyšel jsem ho hledat, aby požádal o vrácení peněz. Bohužel už zmizel.

Odpoledne jsem četl text na ČT24. Stoltenberg: že prý si NATO nepřeje žádnou studenou válku ani konfrontace. Z Kremlu zase hlásili, že věří na summitu NATO ve Varšavě ve vítězství zdravého rozumu. Takže veselme se a radujme se, žádné obavy, všem jde jen o dobro lidstva.

V indispozici

Sledoval jsem trochu všelijaké názory o brexitu a okolnostech. Každý tvrdí něco jiného. Eurohujeři by nejspíš rádi vyrazili do boje za další centralismus a nepřipuštění žádných referend, inu ulice nemá právo rozhodovat o tak vznešené věci, jako je setrvání v EU, že, páni demokrati? V TV jsem zhlédl projev londýnského starosty Borise Johnsona. Po prvních dnech, kdy se nebyli s to nějak vymáčkout, mluvil jako kniha. Plno optimismu, jak na tom dobře budou, prostě hezké řeči bez náznaku konkrétních řešení. Naše TV ho pár dnů představovala jako hlavního kandidáta na ministerského předsedu, on však sdělil, že se boje o toto místo nezúčastní, přijdou prý jiní. Jejich jména už zazněla s pochvalami, jak jsou dobří.

Každý spolek má možnost přijetí členů, členové mají možnost ho opustit. Je to docela jednoduché. Na přijetí nemá do žádného spolku každý automatický nárok, ale na jeho opuštění ano. Sdělí, že končí a hotovo. Já vím, že EU není jen takový  nějaký spolek, že je to složitější, kolos, ale ten princip by měl platit vždy.  Prezident  M. Zeman sice podporuje členství v EU, ale souhlasí s referendem. Tak je to správně. (Samozřejmě vím, jak se kvůli tomu do něho pustila celá smečka pisálků i tzv. politiků s odsouzeními i nadávkami.) Pokud to však někdo takto předem popírá, jaká je to demokracie? Žádná. Svědčí o tom i celý ten cirkus kolem brexitu. Já osobně jsem pro vstup do EU nehlasoval, kdyby bylo referendum dnes, nevolil bych jiný přístup k věci.

S úžasem jsem četl tento článek.  I když titulek zní bombasticky, obsah je mírný, nicméně hnutí existuje.

Bohužel zdravotně jsem stále indisponován, cpu se analgetiky a nejsem s to moc věci v tisku, internetu... sledovat.