Trapný výkřik z ODS

ODS, strana, která se po mnohaletém politickém výsluní nyní potácí na hranici volitelnosti, vyzvala premiéra B. Sobotku, aby odvolal A. Babiše z funkce. S odvoláním na některé údaje kolem jeho soudního procesu vyvodila, že se vysmívá obětem komunismu. Píše se to zde. Tyto výkřiky jsou směšné a svědčí, jak je tato strana myšlenkově vyprázdněná. Každý, i ten nejjednodušší člověk ví, kdo to byli zač hned poslední dva vůdci ODS M. Topolánek a P. Nečas – tedy aspoň trochu, jaká byla jejich minulost, odkud se najednou vzali, a samozřejmě nejen oni. Vůbec na začátku po roce 1989 se dostal do čela žebříčku popularity V. Dlouhý, bývalý armádní politruk. Komu tehdy tato kariéra vadila? A to bych mohl jmenovat spoustu jmen s komunistickou minulostí, která se v politice mihla či stále se objevuje. V ODS své předáky nikdy nikdo z těchto pozic nekritizoval, sdělovací prostředky rovněž, oni sami v oficiálně zveřejněných životopisech o minulosti před rokem 1989 cudně mlčeli. Když se to však hodí jinde, tak tuto trapnou kartu vytáhnou. Na aktualne.cz jsem četl článek s názvem „Agent Babiš donášel na své kolegy, tvrdí dokumenty“. Typický způsob manipulace. Z článku toho mnoho nevyplývá, o nějakém trapném donášení tam celkem nic není. Nemám žádný osobní zájem na Babišovi stejně jako na žádné jiné osobnosti z politiky. Jen se mi nelíbí ohlupování veřejného mínění. Počkám si na to, jak si bude celá vláda počínat. Třeba budu opět zklamán, nevím. Předem to však jistě nevím a nějaká dávná nejistá minulost kohokoliv mě nezajímá a nic z ní nevyvozuji.

Máme novou vládu

Ve středu byla jmenována vláda. Při jmenování došlo k trapné situaci, když president vytkl předsedovi vlády šest chyb v jedenapůlstránkovém jmenovacím dokumentu. Chybička se vloudí komukoliv, ale toto bylo moc. Slyšel jsem pak část tiskovky A. Babiše. Myslím, že nedělá dobře, když se vyjádří ve smyslu, my jsme tady noví, neznáme to... rovněž má tendenci odrazit dotazy bagatelizací „žádný problém“. Je vidět že k protřelému politikovi mu ještě dost chybí. Možná se do tohoto života časem vžije. Důležitější je ovšem, jak si bude konkrétně počínat jako ministr. Já politikům obecně nevěřím, na Babiše jsem ovšem zvědav právě proto, že se do politiky dal, ač by si mohl žít zajištěn podnikáním v poklidu někde stranou. Celkově je mi tato vláda sympatičtější než byla vláda Nečasova, s výjimkou ministra D. Hermana a ministryně Marksové-Tominové. Ta má svůj blog na aktualne.cz. Četl jsem si, co psala o cikánech, jejím srdečním tématu. Naprosto bezobsažné plácání, žádný náznak konkrétního, racionálního řešení. V komentářích jí tam jedna paní napsala podrobně o cikánské škole P. Pitra v Ostravě. Cituji z příspěvku: 

Základní škola Přemysla Pittra v Ostravě-Přívoze vypadá jako normální základní škola, ale je jiná. Aniž to někdo plánoval, je to téměř čistě etnická škola. Chodí tam devadesát osm procent romských žáků. Měla to být moderní multikulturní škola, cíle byly ambiciózní, škola populární u úředníků, romských rodičů a aktivistů. V devadesátých letech se tam chodily dívat delegace jako na školu, která ví, jak integrovat a vzdělávat Romy. –  V sousedství je další velká základní škola – Gebauerova. Romských dětí se tam učí asi devadesát pět procent. Neromské žáky škola nemá šanci získat. Rodiče je tam nedají.

Současná ředitelka Soňa Tarhoviská přiznává, že úspěchy dětí se nedostavují, ať dělají, co dělají.

No co k tomu dodat. To paní ministryně neví, nenapíše to sama, nevysvětlí problém, musí jí to někdo z čtenářů připomenout. Takže co od takové madam čekat?

K páteru vyklouzovi Hermanovi se nevyjadřuji, jen že nic dobrého od takové „osobnosti“ nečekám. Vzpomínám jen na to, když dříve jako sekretář arcibiskupa na otázku, zda si myslí, že je pravdivá informace o údajném zločinu Srbů na Albáncích v Kosovu, řekl: „Vždyť to přece bylo v televizi.“ 

Pondělní deníček

Jiří X. Doležal, redaktor Reflexu, se pochlubil svým úžasným výtvorem. Přečetl si složení drůbežího šunkového salámu na webu Kosteleckých uzenin a pak napodobiv chvilku poezie to posměšně recitoval ve videu na stránkách časopisu, přičemž kdykoliv dospěl k nějakému „éčku“, zvedal obočí a významně se šklebil. Smysl toho všeho byla snaha nepřímo dehonestovat A. Babiše, jemuž zmíněná firma patří. No na mně to složení uzeniny žádný výjimečný dojem neudělalo, připadlo mi to docela běžné. Tak jsem si řekl, že kdyby tam přimíchali trochu marihuany, jistě by pan Doležal slintal blahem.

Četl jsem, že ukrajinská ministryně spravedlnosti Olena Lukašová varovala protivládní demonstranty, kteří okupují její ministerstvo, že bude vyžadovat výjimečný stav, pokud budovu neopustí. Říkám si, máte nejvyšší čas to učinit. Dohoda je naprosto nemožná, protože o ni vůbec nejde.

Venku nyní mrzne, zhruba po 20. lednu se ochladilo, poslední dny jsou i v našem kraji opravdu zimní. Předpovědi počasí se různí, četl jsem, že mrazy pominou kolem poloviny února, pak přišla zpráva, že oteplení se objeví koncem týdne. Tak se necháme překvapit. Bohužel v tomto počasí mě čeká cesta do Brna.

Dobře placený pilíř demokracie

Nikdy jsem se netajil s nechutí ke všemu, co se skrývá pod označením veřejnoprávní. V prvé řadě se to týká televize a rozhlasu. Máme tady spoustu soukromých stanic, které vysílají reklamu, musí se snažit nabízet program kvůli sledovanosti, nechtějí po nás žádné poplatky. Máme tu speciální stanice placené, které si někdo vybere a platí jim, jiný ne. Tzv. veřejnoprávní stanice jsou bývalé státní instituce. Dříve na poplatky stačilo pár korun, nic jiného zde nebylo, nikdo nad tím nepřemýšlel. Jiné informační instituce, třeba noviny, se privatizovaly – kdo chce, koupí si je, kdo nechce, nechá být. Státní rozhlas a televize však použily chyták s názvem veřejnoprávní. Zní to ctihodně, ale nikdo pořádně neví, co to je, nějaké definice à la VUML si mohou nechat pro sebe. Viz například heslo na Wikipedii: Veřejnoprávní médium (nebo také Médium veřejné služby) je označení sdělovacího prostředku, který má příjem z veřejných peněz a právně definovaný rozsah a povinnosti. Cílem jejich provozování je zabránit zneužití médií politickými stranami a podpořit média jako čtvrtý pilíř demokracie. Toto tvrzení je směšná hra se slovíčky, ve skutečnosti jde jen o to, aby měly bezpracný zisk zaručený zákonným zdaněním obyvatelstva. Zodpovědnost nemají žádnou, vysílají si bez ohledu na zájem občanů, ať jde o politiku, publicistiku či zábavu, jen od nich inkasují obrovské zisky. Jejich politická nezávislost – to je legrace, tomu nevěří snad nikdo. Obecná úroveň vysílání v ČT také není nijak lepší než u soukromých stanic. Všechny typy pořadů zvládnou i soukromé stanice. M. Jílková měla svůj dryáčnický pořad Kotel na TV Nova. Nyní má dryáčnický pořad na ČT s názvem Máte slovo. Jaký je zde rozdíl mezi oběma televizemi? Tak lze ve srovnávání pokračovat.

Nejlépe by bylo, kdyby si stát nechal pro svou potřebu jeden skromný informační kanál, který by si platil z rozpočtu a který by podával nezbytné informace a stanoviska. Zbytek kanálů by měl být privatizován a poplatky by měly být zrušeny. Byla by zrušena i Rada České televize, další zbytečný úřad se zbytečným rozpočtem.

Českou televizi řídí generální ředitel P. Dvořák, který přišel z TV Nova. Jistě ta nejlepší volba člověka specialisty na tzv. veřejnoprávní média. O tom, jak to tam chodí, je možno si přečít třeba zde. Stojí zato vydržovat si takového molocha? Zatímco takto uvažuji, připravují na nás – viz níže uvedený odkaz. Není z toho východisko, ledaže bychom se zbavili někdy těch zavedených politických stran.

Za televizi budou platit i ti, kteří žádnou nemají, zvažuje Herman - iDNES.cz

Jednoduchá úvaha

Často se píše či hovoří o financování všeho možného. Z čeho vláda bude platit svoje plány? Kde vzít peníze chybějící zdravotnictví? Například MUDr. Pavko z Motola na ČR02 v úterý ráno si stěžoval na nedostatečné financování zdravotnictví. Chybí tam deset miliard? Takže kde brát peníze, kde jsou jejich zdroje?

A tady je zakopán pes. Řešení by nastalo pouze tehdy, kdyby zde vyráběl a obchodoval skutečný průmysl, efektivní národní hospodářství. Nic moc takového však nevidím, všude jen chátrají tzv. brownfieldy. Za minulého režimu bylo plánované hospodářství deformováno vnuceným budováním těžkého průmyslu. Tento problém si ale ekonomové jistě také uvědomovali a postupně budovali i lehký průmysl, plánovala se elektronizace a elektrotechnický obor. Jinak jsme ale měli exportně úspěšný průmysl investičních celků. Podniky vyráběly a montovaly celé továrny a vyvážely je do mnoha zemí světa. Je tady dnes podobný vývozce?

Potom přišel převrat v roce 1989 a začalo se nám vykládat, že ten socialistický průmysl se octl ve slepé ulici, že se vyrábělo nekvalitní zboží jen na sklad, že je to dnes k ničemu, že technická zaostalost je nepřekonatelná... Nyní prý potřebujeme budovat jen služby! Jistě chyběly, ale jakou hodnotu přináší služby? Takže dosavadní podniky byly rozkradeny a zlikvidovány a země se stala odbytištěm záhraničních firem. Podobně bylo zlikvidováno zemědělství, které dnes naprosto nestačí k pokrytí domácí spotřeby a zase vše dovážíme, suroviny i potraviny. Směšná kuponová privatizace nebyla jedinou cestou, jak řešit přechod hospodářství do nových poměrů a vztahů. Jedině promyšlenou koncepcí se mohlo tehdy celé hospodářství přizpůsobit nové situaci. Že by na to nebylo dost odborníků? Kdepak. Zájem mocností však byl jiný a mnoha lidem to vyhovovalo, ať už proto, že věděli víc, nebo jen kvůli ilusím. Tak zde máme dnes pár milionářů a miliardářů, kteří na tom procesu zbohatli, a statisíce lidí na hranici bídy, nejen nezaměstnané a bezdomovce, jejichž iluse dávno vyprchaly. 

Vláda nemá kde dost brát. Samozřejmě má k dispozici daně, dále si jen může půjčovat, a když chce víc, může to sebrat všem občanům ještě většími daněmi a poplatky, zdražováním a omezováním zdravotnických, sociálních i jiných služeb... Přímo s dojetím jsem poslouchal končícího premiéra J. Rusnoka, jak se zastával poplatků ve zdravotnictví – 80 Kč dáte za cigarety, 30 Kč za pivo, tak platba u lékaře pro vás přece není nic moc, tak nějak mudroval. Jenže zapomněl, že ten jeho příklad není kompletní výčet. Ty vysoké ceny platí zcela pro vše. Manželka třeba právě kupovala nitě. Kdysi stály tři Kč, nyní desetkrát více, koho by zrovna toto napadlo? –  A snad některá vláda se může pokusit omezit rozkrádání veřejných zdrojů. Přál bych si to. Ztráty jsou zde obrovské. Ale ani tomu moc nevěřím, že se politici odhodlají či že to dokážou. Nemají, ani nemohou mít skutečné řešení. 

Víkendový deníček

V sobotu probíhal v Olomouci volební kongres ODS. Chvilku jsem to sledoval v TV a zasmál jsem se, jak P. Nečas vléval do řad delegátů optimismus: Zbylo nám tvrdé jádro. Volili nás vysokoškoláci, lidé s pevným politickým přesvědčením, zatímco TOP 09 volili lidé na základě pouhých emocí. Musíme se stát zase důvěryhodnými a pak získame důvěru více voličů. Tak nějak mudroval. No, utěšujte se. Byli jste někdy důvěryhodní? A když ano, pro koho? A asi vám ani po posledním debaklu nedošlo, co jste prováděli, a to opakovaně. Odpočívejte v pokoji, co nejdéle. Pokud jde o jejich kandidáty na předsedu strany, myslím, že nejlépe by udělali, kdyby si do čela postavili J. Kuberu, ten je široce známý a pokud vím, tak úspěšný primátor. U zrodu ODS stál V. Klaus. Ten měl velkou autoritu a stály za ním houfy fanynek. Strana byla „u toho“, takže kdo chtěl privatizovat, získat veřejné zakázky apod., kdejaký podnikatel, kariérista... ten byl stoupencem ODS. Po Klausovi přišli Topolánek a Nečas, a to byla katastrofa, jeden horší než druhý. Ani nyní nemají osobnost, která by straně vdechla nového ducha. P. Fiala je jistě lepší než jeho předchůdce, ale není to charismatický vůdce. Uvidíme, zda si aspoň zvolí nové spolupracovníky, či zda vše bude fungovat ve starých kolejích. Slyšel jsem jen fráze, jaké na kongresech říkají pořád... a pořád nic.

Na konci týdne také máme nového předsedu vlády. B. Sobotka slibuje jmenování celé vlády do dvou týdnů. Tady máme něco novějšího, koalici, jaká zde zatím nebyla, uvidíme, jak si budou počínat v praxi. Ona ODS také tvrdila, že nebude zvyšovat daně a že zdroje bude hledat ve výběru daní. Skutečnost byla opačná. Je mi jedno, jak se politici z ODS či TOP 09 trefují do Babiše, jak J. Paroubek kritizuje... Agent StB, bývalý komunista, to jsou účelové nálepky. Za minulého režimu každý, kdo cestoval do zahraničí, byl v zorném poli policie. Každý farář, který cestoval na zahraniční kongres, musel po návratu podat informace. Nic to vlastně nemuselo znamenat. Dnešní „hlídači demokracie“ by museli nejdříve dokázat, že dotyčný aktivně udával, bral za to peníze apod. Ale o to tolik nejde, stačí jen hodit na nenáviděného protivníka nálepku a počítá se, že někteří na to slyší.

Čtvrteční deníček

Zaznamenal jsem zprávu (Česká televize, Deník, zpráva je zde), že luxusní brněnský komplex Boby Centrum se může stát ubytovnou pro sociálně slabé ze severních Čech, rozuměj pro cikány. Je to jen varianta dalšího osudu místa, ale pokud se tak stane, jistě budou Brňané potěšeni, neboť dosavadní tzv. Bronx jim asi nestačí. Nepochybuji, že zvláště komedianti z Divadla Husa na provázku, kteří si prosadili  pojmenování uličky po V. Havlovi, když zvrátili první, jejich přání nepříznivé internetové hlasování, se budou radostí tetelit. Příliv cikánů by jistě znamenal multi kulti Brno přesně v duchu mudrce Havla.

Proč v Bruselu nemáme velký vliv? ptá se časopis Týden zde, a rozebírá, že problém spočívá v nedostatečné jazykové vybavenosti našich zástupců. Celý tento systém se mi nelíbí. Nicméně pokud jsou karty rozdány, musí se jich co nejlépe využít. Paní poslankyně A. Gajdůšková si myslí, že se bez toho obejde. No plat by měla parádní, stačilo by jí sedět se sluchátky na uších a pak se chlubit, jak dobře pracovala. Četl jsem zde, že nakonec sociální demokraté uvažují jako o vůdci kandidátky do eurovoleb o sociologu J. Kellerovi. To je hlava otevřená, vzdělaný a rozumný člověk, tak doufám, že to bude skutečně on.

Pondělní deníček

Uplynulé dny byly ve zpravodajství sdělovacích prostředků poznamenány permanentním oslavným informováním o zesnulém izraelském vůdci (krásné slovo v této souvislosti) Arielu Šaronovi. Bylo toho tolik, že člověk by se snad mohl domnívat, že se Šaron nějak mimořádně zasloužil o Českou republiku či dokonce poskytl lidstvu nějaký světodějný vynález. Nic z toho pravda není, takže proč? Na tuto řečnickou otázku je zbytečné si dávat sám odpověď. Spokojím se s tím, že servilní adorace této kontroverzní osobnosti mi připadá nevhodná, trapná. Pokud ji provádí stát Izrael, je to jejich věc a lze to chápat, ale v České republice (a jistě nejen v ní) je to prostě jinak. Chápu však, že o tom, kdo je génius či svatý rozhodují peníze a zbraně stojící za přáním tak učinit, které dodají příslušný impuls a kompetenci politikům a jiným činitelům. U nás máme navíc dlouholetou tradici hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Stačí jen vyměnit ten Sovětský svaz.

V pondělí večer  jsem zaznamenal zprávu, že v USA prokuratura zamítla stížnost obhájců K. Dahlgrena na rozhodnutí soudu o jeho vydání do ČR. Dahlgren je důvodně podezřelý vrah z Brna-Ivanovic, který patří před soud, už jsem se obával, že se prostě nebudou obtěžovat s jeho vydáním do nějaké málo významné, neznámé země v Evropě. Advokáti, peníze, to je obecně v právu rozhodující, proto dodnes šejdíři Kožený i Krejčíř jsou celkem v pohodě. No někdy přece jen dochází i na spravedlnost.

Miloš Zeman se předváděl

Pátek nás hned dopoledne přivítal krásným slunečním, docela teplým počasím. V lednu nevídané. Jako by se blížilo jaro. Jsem moc zvědav, co se z toho nakonec vyvine, je mi to podezřelé.

Odpoledne prezident Miloš Zeman ve svém projevu sdělil, že B. Sobotku jmenuje premiérem 17. ledna. Hovořil typickým blahosklonným a ironickým způsobem o personálních věcech. Nelíbilo se mi to. Chápu, že si posoudí jednotlivé osoby, že má na ně názor. Hlavní zodpovědnost za svou vládu však má B. Sobotka a prezident nemá vystupovat povýšeně v roli učitele a vytýkat nedostatky politikům jako žáčkům a klasifikovat je – B. Sobotku i jednotlivé kandidáty do vlády. Vytýkat někomu chybějící publikační činnost jako nedostatek pro politickou funkci mi připadá hnidopišské, označovat jiného za popletu jako povýšenecká shovívavost. Takto bych mohl pokračovat. Bylo to zbytečné. Stačí si popovídat s nastávajícím premiérem a vyjasnit si některé věci. Pokud zde není mimořádný, opravdu závažný problém, je zbytečné zdržovat jmenování vlády a povýšeně se předvádět. Páteční projev mi připadal docela jako kabaretní výstup se školním tématem, na závěr s anekdotou. 

Četl jsem si na dole uvedených stránkách o Moldávii. O této zemi se u nás mnoho neví. Sdělovací prostředky ji považují zjevně za bezvýznamnou. Zde se samozřejmě touto zemí také zabývat nebudu, ale ohromila mě tato informace. Vždy jsem si myslel, že to nějak podobně funguje, ale toto překonalo veškerou představivost. Píše se tam:

V Moldávii byly před lety ničivé záplavy. Mnoho lidí přišlo úplně o všechno a humanitární organizace začaly organizovat pomoc postiženým. Když se po skončení humanitární akce udělala analýza úspěšnosti, dospělo se k šokujícímu závěru, že k postiženým se dostala čtyři procenta vybraných peněz. Zbytek spotřebovaly humanitární organizace na svůj provoz... Více zde:
 http://moldavie.webnode.cz/moldavsko/

Takže přispívejte do kasiček s dobrým pocitem v duši, ať si tito pracovníci užijí nejen zahraničních výletů.

Čekání na Zemana

Politické zpravodajství jsem poslední dobou příliš nesledoval. Jednak se potýkám se zdravotními obtížemi, jednak se toho moc neděje. B. Sobotka ujišťuje, že se s koaličními partnery dohodl, že si to musí společně odpracovat. Takže na to si můžeme počkat, jak se ta spolupráce bude jevit. Zatím se stále čeká na postup prezidenta. Na pátek 10. ledna ve 13 hodin ohlásil tiskovou konferenci, na níž sdělí, co si myslí o politické situaci. Teprve pak přijme B. Sobotku s koaliční smlouvou. Protože má výhrady k některým kandidátům do vlády, tak se spekuluje, co z toho bude. Nemusí i může to něco vážného znamenat. Jsem v prvé řadě zvědav, zda jmenuje B. Sobotku premiérem. 

K přečtení doporučuji článek Přemysla Janýra na Britských listech. Cituji z něho pár větiček:

 „...většina kritických pozorovatelů se shoduje v závěru, že základním problémem České republiky není ani tak hospodářské zaostávání jako intelektuální, morální a kulturní rozklad společnosti zapříčiněný periodickou diskontinuitou. Dlouhodobé ekonomické zaostávání můžeme chápat jako její doprovodný důsledek, stejně jako stav politiky, justice a dalších oblastí.“ Článek najdete zde:

 Mohli bychom klidně i bohatnout

Zmínil jsem se o zdravotních problémech. Ne že bych tady chtěl popisovat svoje osobní záležitosti, ale v tomto případě to snad pro někoho bude zajímavé. Tedy – jako každoročně i nyní se objevily bolesti zad v bederní části. Mám s tím už dlouholeté zkušenosti včetně nejhoršího stavu ústřel. Častější je však bolest, která nastane při nějakém pohybu, a pak se s ní po nějakou dobu vyrovnávám. Obvyklý čas je podzim, začátek zimy. Nasadil jsem nyní, co jsem měl po ruce, tedy Brufen. Moc to nezabralo. Úlevu přinesl až domácí prostředek vyrobený z Alpy a pak Acylpyrinu a hřebíčku – tyto dvě ingredience macerujeme v Alpě. Použije se středně velká Alpa, pět tablet Acylpyrinu a pět kousků hřebíčku (osobně doporučuji hřebíčku daleko víc). Důkladně protřepáváme, necháme trvale smíchané, už po cca třech dnech se dá použít. Využití je různorodé, třeba i na opary. Tento silný macerát vetřený do zad velmi rychle přinesl okamžitou úlevu. Nevím, jak dlouho to bude působit, ale budu to samozřejmě opakovat, dokud bude třeba.

Co mě zaujalo

Zaslechl jsem v rozhlasové relaci ČRO Plus (poslouchám pouze formou podcastu staženého do iTunes) informaci o znečištění ovzduší. Největším problémem je polétavý prach. Jemný prach vniká do těla, narušuje imunitu a páchá zde další škody. Zdrojem je ve velkých městech automobilová doprava, na venkově lokální topeniště, dále je to průmysl, hlavně například na Ostravsku. Problém spočívá ve stáří osobních vozů, u nás jezdí spousta starých ojetin, dále nejlepší jsou nejnovější dieselové motory, ty působí menší škody než benzinové, ale jsou zde takoví chytráčci, že si nechají moderní dieselový motor zbavit filtrace, jen aby ušetřili pár decilitrů nafty. Taková služba se prý nabízí i na internetu. To je opravdu ubohost. Sám jsem prašnost v Brně pozoroval a vnímal jako problém, nyní na maloměstě je to podstatně lepší.

V televizi jsem zase sledoval astronomický pořad americké produkce. Zazněla zde spousta ohromujících informací o neutronových hvězdách, gama záření, černých dírách, galaxii smrti atd. Naše Slunce je hvězda asi v polovině svého života o délce deseti miliard let. Nicméně už za miliardu let se přemění v tzv. rudého obra, zvětší svůj objem a pohltí okolní nejbližší planety. Pro Zemi to znamená takový žár, že vyschnou oceány, případně bude Země pohlcena také a tím skončí. Úžasný pořad, jen si říkám, jak při takových informacích mohou oslovovat lidi různé starobylé náboženské bajky, esoterika a podobné výtvory. Určitě je lépe se zabývat astronomickými informacemi. Nic jiného odpověď nejen na vznik a zánik různých vesmírných těles, tedy i Země, než věda nedává.

Jako v předjaří

Počasí máme stále docela příjemné, jako by nastávalo jaro. Ráno mlhy, pak se vyjasní, i sluníčko svítí. Jak dlouho to vydrží? Nebude sněžit až v dubnu? Napadá mě leccos, zvláště když vidím či slyším, jak jinde ve světě přírodní živly řádí.

Dočetl jsem se, že tzv. ekologové protestují proti kandidátu na ministra životního prostředí R. Brabcovi z hnutí ANO. Podezírají ho předem, že bude kopat za průmysl a ne za přírodu. Jeho kandidaturu označují za střet zájmů kvůli Babišovu podnikání. Nepochybuji, že to je kvalifikovaný člověk a nechal bych si hodnocení až na jeho skutečnou práci. Na to, aby vymyslel takový geniální propagační tah, jako jsou kalhotky s bobrem či ptákem, čím se v poslední době toto ministerstvo vyznamenalo, jistě jeho kvality stačí. Jinak o tom ministerstvu nic nevím. Ale nepochybuji, že ti profesionální političtí ekologové mají vždy potřebu se k čemukoliv kriticky vyjádřit. 

Nechápu, jak média sprostě píší o lidech. Čtu Sobotkova „Nagyová“. Už jen ten titulek vám podsouvá, jak máte hodnotit. Podívám se blíže na článek a je to o Běle Hejné, ročník 1950, zkušené státní úřednici s bohatou kvalifikací a praxí a velmi příznivými referencemi. Co byla zač paní Nagyová, nyní Nečasová? Myslím, že to nikomu popisovat nemusím.

Za přečtení stojí rozhovor s ekonomem P. Kohoutem, najdete ho zde. Popisuje podstatně  daňovou politiku, krok ČNB ke kursu koruny a dovozuje důsledky, perspektivu vlády, volebním systém, prostě žádná zbytečná slova. Cituji:

„Absence přímé odpovědnosti vůči voličům je hlavním zdrojem konfliktu zájmů, hlavním zdrojem plýtvání a korupce.

Cestování s plochou nohou

Hned po Novém roce mě čekala cesta do Brna navštívit na hřbitově hrob rodičů. Protože jsem ráno příliš pospíchal na vlak, zapomněl jsem si nasadit na chodidlo ortopedický polštářek. To byla chyba. Kdo nezakusil „radosti“ ploché nohy, nepochopí. K tomu mohu dodat, že mi trvalo dlouho, než jsem si časem ujasnil, z čeho mám při chůzi bolesti nohou a zad. Pokud je plochá jen jedna noha a ne nějak extrémně, nemá smysl chodit na ortopedii. Tam se s nikým příliš nezabývají, automaticky předepíší ortopedické vložky, speciální firma si chodidla nějak změří a vyrobí je. Mají tržbu, pojišťovna zaplatí. Toto jsem tedy absolvoval. Nikdo mě odborně podrobněji neprohlédl a neposoudil. Klidně vyrobili vložku i pro zdravou nohu. Já sám jsem to netušil, nenapadlo mě, že může jít jen o jedno chodidlo, bolesti samé byly po těle příliš rozlezlé. Výsledek bylo mučení s ortopedickými vložkami. Bolesti trochu jiné, ale stálé a navíc otlačené nohy... Až pedikérka mě upozornila, že jedna noha je v pořádku, kdežto druhá plochá. Ortopedické vložky zavrhla, byla prý svědkem více případů, jak si s nimi lidé zdeformovali chodidla. Tak jsem se na to zaměřil a sehnal si na jednom slevovém portálu speciální polštářky. Stačí vzít jeden, nasadit na postiženou nohu a hotovo. Netlačí, podpírá jemně klenbu a všechny bolesti ustoupí. Jednoduché, levné řešení pomohlo narozdíl od nákladné práce odborníků.

Slyšel jsem tuto historku z brněnské tramvaje. Paní cestovala, usadila se na sedadlo. Za ní seděla mladá maminka s malým dítkem. Plastová sedadla byla děrovaná, a jak dítě sedělo, jeho nožky dosahovaly zrovna do otvoru sedadla před ním. Dítě bylo neklidné a kopalo paní sedící vpředu, ta se ošívala, až se konečně ozvala a požádala maminku, aby na to vzala zřetel. Ta se však sebevědomě ohradila, že dítěti nechává naprostou volnost v chování a nebude ho nijak omezovat, je vychováváno moderně podle amerického vzoru. Postižená paní na tu tirádu už nic neřekla. Lidé kolem to se zájmem sledovali, mezi nimi mladší vysoký muž, který žvýkal žvýkačku. Když maminka s dítětem vystupovala, vyňal z úst žvýkačku a přilepil ji mamince na čelo. Ta se nad tou drzostí rozčílila, ale mladý muž klidně poznamenal. „Já mám také americkou výchovu.“ Lidé kolem se rozesmáli. – Historka vhodná do čítanek.

Na Nový rok jsem našel zajímavý rozhovor s levicovým publicistou a politickým analytikem Štěpánem Kotrbou na Britských listech: Kotrba k roku 2013:

Druhý navýsost zajímavý článek se týká ruského tzv. oligarchy M. Chodorkovského, nedávno propuštěného z vězení. Všem posluchačům, čtenářům a divákům blábolů, kterými nás zásobují naše sdělovací prostředky, vřele doporučuji shrnutí faktů od Petra Schnura.

Svět Michaila Chodorkovského