Silvestr

V poslední den roku nás ráno vítala zatažená obloha a trocha deště. Silvestr se jako poslední den v kalendáři každého roku považuje za příležitost nejen k oslavám, ale i rozhodnutím, slibům a předsevzetím. Já beru den jako den, nemám nějakou vnitřní potřebu něco slavit ani se k tomuto datu rozhodovat k čemukoliv. Beru to jako konvenci či to chápu jako pro někoho vítané vybočení z životního stereotypu, tomu se nijak nevzpírám. Klidně si připiji a popřeji dobrý nový rok, ale k tomu jsem ochotný vlastně kdykoliv. – Tento den obvykle trávím doma. Popíjet a bavit se někde v restauraci mi nevyhovuje z více důvodů. Ostatně pokud vím, tak většina lidí tráví tento čas také doma. Na serveru tyden.cz se trošku píše o silvestru politiků. Dotázaní vesměs nepřiznávají, že by trávili tento večer jinde než doma. Pobavil mě teplický J. Kubera. Už dříve prohlásil, že alkoholu neholduje, že mu stačí cigarety a káva. Nyní k tématu dodal: „Silvestr opět budu trávit doma, protože my nikam nikdy nechodíme, jsme jenom doma, vypijeme jedno malý šampaňský, a když koupíme velký, tak je to smůla, protože nám zbude. Takže fakt taková nuda.“ V Brně jistě někteří lidé míří ven, o tom se píše třeba zde: Silvestr v Brně? Volná místa stále jsou

Před silvestrem

Minule jsem se zde zmínil o výrocích režiséra J. Menzela na adresu národní povahy. Krátce nato jsem četl podrobný text na toto téma, a to z pera ekonoma P. Kohouta. Ne se vším souhlasím, jak jinak? Ale musím ho pochválit, opravdu takto se má na toto téma psát. Jsou to dva články – jednak co se mu nelíbí, jednak co se mu líbí. Články jsou zde: Články Pavla Kohouta 

Svátky trávíme v klidu, jak to podle mě má být. Přivítali jsme rodinné návštěvy, malé děti „řádily“, s většími se dalo povídat. Nyní čekám ještě poslední den roku, předpokládám všelijaké petardy všude kolem, toho se neúčastním, považuji to i za riskantní, zvlášť v rukou dětí. Jinak velkou radost mám z počasí – docela teplo a zatím nesněží. Vycházky po Moravském Švýcarsku jsou i v tomto období příjemné, výhledy na zalesněné kopce i přes zimní ráz lesů, často s holými větvemi stromů, jsou působivé. Posuďte sami, copak je to za místo? Obrázek sice není aktuální, ale typický.

Zaujalo mě

V předvánočním pořadu ČT 24 Hydepark promlouval režisér Jiří Menzel. V následujících dnech se na internetu objevilo mnoho článků, které něco z jeho provokativních výroků připomínají. Hlavně to, že přiřkl polovině národa buranskou mentalitu. Mně to připadá docela sprosté. Pan režisér je zjevně zapšklý člověk, který si takto ulevuje. Všiml jsem si vícekrát, že skutečné osobnosti jsou skromnější a mírnější ve vystupování. Pan režisér přece také nesestoupil neposkvrněný z nebe, ale léta tu žil v dusných poměrech jako ostatní. V padesátých letech minulého století studoval FAMU. Kdopak se v té době dostal na takovou školu? Jakpak se vyrovnával s poměry ve škole i jinak v životě? Měl by mít více sebereflexe i pochopení pro obyčejného člověka. Já sám jsem velmi kritický vůči lidem, ale příčí se mi příliš obecné soudy, jak to převáděli někteří diváci, kteří mu v pořadu přizvukovali. Úroveň páně Menzelových tvrzení se ukázala i v jeho naprosto nekritických a oslavných tirádách na K. Schwarzenberga. To samo je víc než výmluvné. Stačí knížecí titul a pan Menzel se třepe blahem nad tou vznešeností.

Daleko zajímavější než výlevy pana režiséra mi připadly články prof. Ilony Švihlíkové. To jsou podstatné informace pro život, pro to, co nás možná čeká.

Chystá se tajná dohoda

Dvacet let Severoamerické zóny volného obchodu: poučení z krizového vývoje?

O Vánocích jsme také mohli slyšet projev prezidenta republiky. Je mi jedno, zda se zvolí termín 26. prosince nebo 1. ledna. Důležitější je jistě samo sdělení. A co nám sdělil pan prezident M. Zeman? Musím přiznat, že nic zajímavého. Asi za deset minut popsal, jak prý splnil všechny své sliby, například že posílá třetinu platu na umořování státního dluhu a že vyvěsil vlajku EU na Hradě atp. Pochválil sebe i vládu premiéra Rusnoka. Nejen v této souvislosti si říkám, na co potřebujeme prezidenta? Tedy – stačí buď jen silný prezident bez předsedy vlády, nebo naopak jen silný předseda vlády,prostě jediná osobnost na čele státu. Zmizely by zbytečné rozepře a spekulace. Bylo by to jednodušší, efektivnější a levnější.

Vánoce

Vánoce jsou mi celkem lhostejné. Je to období slunovratu, původně prastarý svátek v mnoha starých kulturách. Počasí je mlhavé, vlhko, tmavo... Koukám na okolní zalesněné kopce, vše se však ztrácí v mlze. Všude ruch, shon, hluk, nákupy, davy lidí v ulicích. V malém městečku to není tak hrozné jako ve středu Brna. Samá výjimka v dopravě i otvírací době obchodů. Nic zvlášť příjemného. 

Koledy a všelijaké vánoční bajky nesleduji. Ježíšek, Santa Claus, Děda Mráz, Weinachtsmann... to jsou pozůstatky prastarých zvyklostí stejně jako lití olova, pouštění skořápek atd. Dobré jen pro malé děti. Tzv. tradiční vánoční jídlo – smažený kapr s majonézovým salátem vyhlíží docela novodobě. Já kapra a vůbec ryby nejím, prostě mi nechutnají, takže žádná změna. Jedině ocením vánoční cukroví. A to u nás vypadá trochu jinak – bez cukru, jen s trošičkou mouky, hlavně ořechy, kokos, kandované ovoce, fíky, datle, vejce, máslo, tvaroh, trochu hořké čokolády a rumu. Manželka vykouzlila všelijaké kuličky i trochu řezů. Odpovídá to našemu způsobu stravování, založeném na preferenci tuků a omezení sacharidů. Cukru se ve jmenovaných ingrediencích stejně nalezne víc než dost, ale přece jen takový řez z množství bílků a strouhaných ořechů a másla je podle mě lepší varianta než obvyklé přeslazené cukrovinky.

Vánoční dárky potěší hlavně děti, ty se na to dlouho dopředu těší. Jinak právě tato záležitost přináší přímo nákupní orgie. Jedině vánoční návštěvy a setkávání rodin je snad nejpozitivnější věc z celého toho zmatku.

Několik poznámek k restitucím nejen církevním

Sobotní zpráva o tom, že sestry boromejky restituovaný pozemek okamžitě prodaly, některé lidi popouzí. Pročpak? Prodaly svůj majetek. Dostaly ho, byl jejich, udělal by to každý.

O církevních restitucích jsem se zde již zmínil. Chtěl bych ještě poznamenat, že žádný velký majetek nepovažuji za posvátný. Každý majetek někdy nějak vznikl, většinou nějakou krádeží či zločinem. Proběhla-li třeba válka, mnoho lidí bylo zabito, zmrzačeno a ožebračeno, někteří se však na válce napakovali. „V pozadí každého velkého majetku je zločin,“ uvádí se citát z díla H. de Balzac. A dnes to beru to tak, že jsou přijímány zákony, které některým přinesou majetek, většina na to jen kouká. Lidé si stejně sami a s nadšením zvolili TOP 09 a Schwarzenberga s Kalouskem, jakož i ODS. Nikdo je k tomu nenutil, s nadšením se rozplývali nad knížetem. Takže od nich se dočkali církevních tzv. restitucí v dnešní nadmíru štědré podobě. Pokud na to lidé nyní nadávají, měli by trošku zpytovat svědomí. 

Mně nevadí restituce budov, hradů a zámků, ba ani pozemků a lesů. Jiná forma dnešního způsobu privatizace vede také ke krádežím a podvodům. Nevadí mi Schwarzenbergovy zámky, vadila mi však jeho privatizace Becherovky. O zámky a hrady se stát také nestaral nejlépe, mnoho jich zpustlo. Stará-li se o ně nyní šlechta či církev, vůbec mi to nevadí, nic to pro mě neznamená. Dostane-li arcibiskup olomoucký zámek v Kroměříži, řád německých rytířů hrad Bouzov, dostanou-li zpět různé staré obrazy, je mi to úplně jedno. Nemyslím si, že je to majetek, který si vlastní prací a úsilím získali, ale prostě jen to, že podle zákonů dávných i nynějších jim patří.

Za zcela nemorální považuji jakékoliv tzv. finanční náhrady a tzv. odškodnění od státu. Jestli někdo utrpěl újmu, nechť je mu uhrazena tím, kdo ji způsobil. Toto pravidlo by mělo platit. Logicky přece nemohou dnes úplně jiní představitelé státu odškodňovat úplně jiné lidi, než byli ti, co kdysi něco utrpěli. Ale chápu, že to tedy nejde, konečně běží o jednotlivce, kteří nějak utrpěli, a to se podle mě musí brát spíš jako tok dějin. Někoho potká utrpení, někdo zemře... jak to lze napravit a kdo by to měl napravit? Penězi jde napravit zmařený život? Ty peníze stejně dostane někdo jiný. A když se řekne, že někdo se má nějak odškodnit, tak proč zrovna takto? Obyčejní lidé také utrpěli různým způsobem a nic za to nemohou dostat. Jsou to jen taktiky, jak někteří, ti správní, přicházejí k majetku. 

Stát jsou úředníci, ti sami nic nemají, jen berou dnes a od nás. Seberou to nám a dají to jiným, slůvko stát je jen zastírací manévr. Lidé na to naletí a nechápou, že stát nic sám ze sebe nemá, jen naše aktuální daně a poplatky a dluhy, které na náš účet dělá. Místo aby se stavěly silnice, podporovala věda, školství, zdravotnictví, sociální ústavy, vyplácely se důstojné důchody, snižoval se státní dluh... tak se zdůvodňuje, že na to nezbývá a že jsme tím vinni jen my, občané, že žijeme nad poměry. Tlachy.

Církvím by se měl okamžitě přestat platit jejich provoz, platy duchovních, nepřispívat na nic, co se provádí pod firmou církev, nic by neměly od státu dostávat.

Nemám žádné sympatie ani zdůvodnění ke správnosti restitucí. Beru je tak, že tady jsou a nic s tím nenaděláme.

Páteční deníček

Ve zprávách jsem zaznamenal, že Státní zastupitelství podalo žaloby v kauze Promopro. Už jsem si myslel, že to je odloženo a zase se nic nevyšetří. No snad jsem se mýlil. Zaráží mě však, že nebyl obviněn A. Vondra. Došlo jen na býv. náměstkyni ministra a ředitele odborů a lidi z firem. Předražení se prý týká 388 mil. Kč, to opravdu není drobnost. I nyní se mluví o obsazování vládních funkcí a opět se zdůrazňuje, že ministr problematice resortu nemusí rozumět! Je přece politik a manažer. Ale to byli údajně i A. Vondra a V. Parkanová na ministerstvu obrany. A odpovědnost za finanční skandály s letouny CASA či Promopro si žádnou nepřipouštějí! Nyní podobně mluví kandidát ANO M. Stropnický. Když se někdo prohlašuje za manažera, bere statisícový plat, tak by měl nést plnou zodpovědnost za svěřený resort. Nebo by měl vysvětlit, za co ten plat vlastně dostává! Stropnický sice v souladu s celou volební ideologií ANO mluví o nápravě neprůhledného hospodaření na ministerstvu obrany jako o svém úkolu, ale o nějaké nápravě, bude-li se vůbec konat, se dozvíme až časem. Ostatně ještě ministrem obrany není.

V pátek večer bylo oznámeno, že lidovci dostali třetí nabídku na vládní funkce, aby konečně byla ustavena koalice a pak vláda. Dočkali se vytoužené funkce ministra zemědělství, ale pořád je jim to málo a dělají drahoty. Můžeme však konstatovat, že jejich taktika jim vyšla, nakonec kývli na souhlas. „Po faktické stránce bylo splněno vše, s čím jsme šli do jednání. Ale jinak je to hodně velký kompromis a podle mého je to hodně slabé;“ – „Nemohou nás mačkat, až z nás poteče zelená šťáva;“ – tak podle novinky.cz reagovali jejich předáci. Myslím, že sociální demokraté s takovou trapnou vstřícností nedělají dobře. Výroky lidovců jen nasvědčují, co od této vyděračské a pokrytecké partaje je možno čekat do budoucna. Stejně tak jim vstřícnost vůči lidovcům nepřidá na popularitě u veřejnosti. Při posledním oznámení výzkumu volebních preferencí to bylo již znát, když je ANO odsunulo na druhé místo. To vše se samozřejmě pozná až časem, ale dobrý dojem z toho rozhodně nemám.

Vysoké školy jako houby po dešti

Když po roce 1989 vznikaly vysoké školy jako houby po dešti, velmi jsem se podivoval té nezodpovědnosti, kariérismu, ba trapnosti. Kde by se nabralo tolik skvělých vzdělanců, aby vysoká škola byla skutečnou vysokou školou. Za další – proč produkovat tolik držitelů vysokoškoského diplomu? Populace sestává z části nadprůměrně inteligentních lidí, většiny průměrných atd. Která část je určena ke studiím?

Připomínám zde paměti Václava Černého. Ten velmi kritickými a posměšnými slovy hodnotil už vznik tří vysokých škol po roce 1918. Uznával, že dvě by bylo možno jakž takž obsadit, třetí nikoliv. Doslova píše: 

„Do Brna, do Bratislavy šli na některé obory lidé vědeckých rozměrů o málo nadstředoškolských, počestní pilníci, jejichž jedinou jiskrou byla snaživost, bystře se chápající příležitosti. Karlova univerzita se chovala lišácky, a například do Bratislavy odsouvala svoje přebytky, svoje doživotně čekatelské kandidáty, svoji průměrnost a podprůměrnost, a Slováci, buďte rádi, že vám dáváme aspoň to.“

Situaci po roce 1945 hodnotí takto: „(...) nová vlna československé kulturní hochštapleřiny či domýšlivého gründerství, a v jejích vodách především komické zakládání nových vysokých škol (...) Začalo to obnovováním university v Olomouci péčí sebepovolavšího rektora a truchlivého tlučhuby, a končilo to za pár let tím, že každé krajské město chtělo mít svou univerzitu, nebo aspoň nějakou její fakultu, a rozhodně dostalo alespoň fakultu pedagogickou, na univerzitní fakulty povýšeny totiž bývalé středoškolské ústavy, ale to pak na takovou pedagogickou fakultu vzneslo nárok i leckteré město okresní (...)“ 

Chápu, že taková vědecká osobnost měla velmi přísný pohled na toto dění, ale ne nepravdivý. Copak by asi napsal o dnešní situaci, o pověstných doktorátech z Plzně či z nějaké obskurní vysoké školy ze slovenského městečka? Copak by napsal o dnešních absolventech, jejichž perspektiva jim dává pozice úředníčků, prodejců, ba i pozice dělnické. Ani to jinak nejde, vždyť žádní inteletuálové to nejsou – už s ohledem na to, že absolvují i ti průměrní, zvláště když si mohou školu a titul zaplatit.

Nechápu tu nesmyslnost. Bude to stále horší. Občas se o tom něco píše, jako například nyní článek na ihned.cz:

Vysokoškoláci budou za několik let brát i dělnické pozice

Pár témat k zamyšlení

Kvílení všelijakých pisálků a politických slouhů kdovíčeho nad osudem Julie Tymošenkové a ukrajinskými záležitostmi jsem nikdy nebral vážně. A jen se v tom utvrzuji. Zrovna jsem si přečetl dva podstatné články na toto téma. První na motejlek.com, druhý na erepublice.cz. Doporučuji je raději než tlachy Schwarzenberga, Kocába a dalších podobných.

Tymošenková Ukrajinu oslabila v očích investorů

Ukrajinští bojovníci za svobodu se mohou ohřát u zlevněného ruského plynu

Bývalý ministr financí V. Tlustý se vyjádřil k církevním restitucím. V podstatě potvrzuje to, co si myslím i já. Prostě stát může všechno, může vyvlastňovat s náhradou i bez náhrady. Takže není pravda, že věc nelze řešit. Nedotknutelné vlastnictví podle Listiny základních práv a svobod při platnosti zákona, že ve veřejném zájmu můžete za odhadní cenu vykoupit pozemek? Viz celý článek na parlamentnilisty.cz je zde:

Exministr Tlustý ukazuje cestu, jak církvím nedat všechno

Katolická církev se však zatím chystá na bohulibou činnost. Bude investovat z toho, co stát sebere nám a jí to dá jako finanční náhradu. S takovou činností má „dobré“ zkušenosti katolická církev ve Slovinsku. Tak jen do toho, toto je váš skutečný pánbůh. Článek na ihned.cz je zde:

Katolická církev rozběhne v příštím roce investiční fond.

K pondělnímu Hydeparku

V pondělním pořadu Hydepark na ČT24 se objevila novinářka Lenka Zlámalová. Nedávno jsem četl, že s dalšími kolegy opustila Lidové noviny v souvislosti s převzetím novin A. Babišem. Poučila nás o lecčems. Například máme se moc dobře – ti co žijí mimo platové spektrum paní novinářky jsou zřejmě i mimo její zorné pole, asi je jich málo. Rovněž korupce u nás prý není tak hrozná, je to zveličeno. Tak se jen ptám, zda je to záměr, či slepota. Všude kde jsou dotace, výběrová řízení na státní zakázky atd., tam je všude živné pole pro korupci. Děje se tak i na nejnižší úrovni státní správy. Když přijedu do Brna a vidím podchod pod hlavním nádražím zastavěný hnusnými stánky jako nějaké předměstské tržiště, kladu si otázku, proč to tak je? Proč se jejich smlouvy nezruší a nezařídí se to estetičtěji, rozumněji, civilizovaněji? Nejde to, smlouvy jsou uzavřeny tak, že jsou prodejci v klidu. Jak je to možné? To úředníci sami o sobě zničeho nic uzavírali pro město nevýhodné smlouvy? Jiné vysvětlení kromě korupce, úplatků... nemám. A to je jen drobná věc. Podstatné obchody probíhají na jiných úrovních. Dále se paní novinářka pozastavovala nad nekompetentní kritikou kroku ČNB při oslabování kursu koruny. V civilizovanějších zemích, pravila, by taková debata ani nevznikla. Chápu, že leccos z těchto debat není trefné, ale kritika je najisto oprávněná. Nevím, na kolik jsou jiné země civilizovanější než Česká republika, ale jak to vidím já, jde o skryté zdanění nejchudšího obyvatelstva i bez zvyšování DPH. A co to udělá s jeho vklady? Nad čím jásat při slibovaném vyšším vývozu „našeho“ průmyslu? Německá montovna automobilů je nějaký český průmysl? Proč bychom museli souhlasit a radovat se nad zvyšováním cen dovážených potravin a léků a dalšího zboží? Proč bychom museli věřit, že bankovní kroky mohou něčeho podstatného pozitivně změnit v hospodářství? Máme právo používat svoje myšlení a nemusíme si nechat ve všem sugerovat názor od lidí, kteří pracují v něčím zájmu, případně ve vlastní omezenosti.

Peníze a zase jen peníze

Napsala mi ctěná Česká správa sociálního zabezpečení, že mám přidáno na důchodu. No sláva, nejen stálé zdražování, ale konečně přidáno. Celých 40 Kč. Teď jen mohu dumat, co si za takovou sumu mám pořídit. Rady a návrhy se vítají. – Hlavně že jsem se dočetl, že jakási nezisková organizace Elpida chce učit seniory používat e-mail a pouštět si videa. Úžasná nabídka dovedností. Jistě se ucházejí o státní či jinou podporu pro tuto bohulibou činnost a – pro sebe také.

V České republice je ovšem možno přijít k penězům jednodušeji a velkoryseji. Je jen třeba mít ty správné známosti. Jak jsem se dočetl, ministerstva zadávala mnoho zakázek bez výběrového řízení. Chápu, že i výběrové řízení lze přizpůsobit na míru, ale je to přece jen trochu těžší. Informace je zde: Ministerstvo obrany zadává tři čtvrtiny IT zakázek bez soutěže.  Také jsem se dočetl, že ministerstva rozhodovala o tom, zda peníze na nějaký projekt půjdou, tak že to posuzovaly osoby, které byly přímo navázány na autory projektu. Není divu, že se pak za jednu stať v odborném tisku vyplácely honoráře dosahující milionu korun. Například „úžasný“ projekt Vypracování optimální metody pro stanovení pitelnosti českého piva přinesl jeden článek odměněný pěti miliony korun. No to je paráda, to se to vydělává. Vše se dočtete zde: Za jeden článek o výzkumu pitelnosti piva vyplatilo i pět milionů 

Nedělní deníček

Novinář W. Buchert na serveru parlamentnilisty.cz tvrdí, že hnutí hnutí Ano nemá program, je řízeno jedním člověkem, bez něhož hnutí není schopno udělat krok žádným směrem, ANO bude jednat impulsivně a nečekaně a na to prý doplatí jak ČSSD, tak KDU-ČSL, kteří nebudou schopni adekvátně reagovat. Lidovci prý budou nuceni koalici zakrátko opustit, pokud si budou chtít zachovat zdání středopravé strany. B. Sobotka je zase slabý vůdce neschopný přitáhnout masy, jeho strana bude tlačena jinam, než se sluší na levicovou stranu. O Babišovi se prý bude říkat stejně jako o Kalouskovi, že řídí vládu. 

Schválně to zde uvádím, abych se časem mohl přesvědčit, co je na tom pravdy. Takových úvah zanívá spousta, W. Buchert je ale zkušený novinář, vzpomínám na jeho komentáře ještě z doby, kdy působil v časopisu Týden. Je dobré si takové věci poznamenat. Například ve středu 14. prosince 2012 ve zprávách na ČT24 byl záběr, na němž v překladu německá kancléřka Merkelová sdělila, že pokud bude ustavena finanční unie, která napraví nedostatky Eura, vyjde Evropa z krize úspěšně a ještě silnější. Na toto zlepšení a sílu asi můžeme čekat ještě moc dlouho. Ale ve chvíli, kdy to řekla, to jistě mělo patřičnou váhu.

Přidávám opět citát z diskusí v knize A. France Historie našich dnů:

(...) naši šekaři z parlamentu vydávají Francii do rukou cizí mocnosti, Kapitálu. Neboť Kapitál je dnes vskutku mocnost a lze o něm říci, co kdysi platilo o církvi, že je ve společenství národů věhlasným cizincem. Naši poslanci, které si kupuje, jsou tedy zloději a zrádci. 

Sobotní deníček

Sledovat rozdělování ministerských křesel mi připadá jako dost trudná četba. Lidovcům nestačí dvě ministerstva, a teď následují argumenty proč ano, či ne,  politikové i politologové se předhánějí v názorech. A co je mi vůbec do toho? Je mi to jedno. Lidovce rád nemám, svůj vyděračský potenciál prokázali dostatečně již v minulosti, nic dobrého pro koalici s nimi nečekám.

Více mě zaujal názor P. Macha, předsedy Strany svobodných, který poukázal na to, že zařazení dětských plen do vyšší daňové skupiny se provedlo po nařízení EU. Takže jakpak si to ti naši horliví Evropané vlastně představují se zařazením zpět do nízké sazby? Názor je zde: Mach

Docela zajímavá četba jsou články Etnografické zápisky z Ruska na e-republice. Pokud to někoho zajímá, tak zde: Etnografické zápisky

Přidávám citát, podotýkám že je cca sto let starý, z Historie našich dnů od A. France:

Naši ministři financí jsou k službám mezinárodním bankéřům. A ještě smutnější je, že Francie, Francie, někdejší osvoboditelka národů, se od nynějška stará jen o to, aby v Evropě bojovala za práva majitelů cenných papírů.

Rozhodl jsem se zrušit systém hodnocení blogu, kterým bylo možno jednotlivé příspěvky „známkovat“. Dělo se tak bez problému po pár týdnů existence blogu, ale najednou jsem byl upozorněn, že to nejde. Podíval jsem se a skutečně. Všechna hodnocení vymizela a nová zadat nejde. Není to první můj blog na blgospot.com a na všech se tady toto časem stalo. Opravdu podivně to zde funguje. Už chápu rozhořčení jednoho blogera, který to na blogspot už kdysi dříve zabalil a přesunul se na wordpress.com. 

Čtvrteční deníček

Tak pan Gazdík se konečně dočkal a stal se místopředsedou sněmovny. V Suché Lozi mohou slavit. – Po souhlasu Slovenska se paní Klausová již může ujmout funkce velvyslankyně v Bratislavě. Vůbec nechápu, k čemu tyto dvě země navzájem potřebují velvyslance. Žádná bariéra zde není. Prostě trafika pro vyvolené. Kdyby mysleli vážně úspory v rozpočtu, museli by tyto úřady jako zbytečné zrušit.

Politika, ať už jde o tyto či jiné zprávy mě znechucuje. Není to jen obsahem zpráv, ale i způsobem zpravodajství a to, jak se vedou rozhovory. Všelijaké televizní zpravodajské hvězdičky mě odpuzují. Způsob, jak kladou otázky, i to, na co se vůbec ptají, se mi nelíbí, ba připadá mi i hloupý. Buď si najdu jiný pořad, ale to jde dost těžko, nebo dávám přednost četbě. 

Vytáhl jsem z knihovny knihu Historie našich dnů od Anatola France. Tuto knihu nelze číst jen tak halabala narychlo, to by z toho čtenář nic neměl, není to jednoduchá četba. Je však otázka, koho tento autor dnes zajímá. Já patřím mezi jeho ctitele od mládí a vždy se k němu vracím. Zcela nově jsem přečetl knihu Večery u krbu od Vladimíra i Ondřeje Neffa. Zaujalo mě na ní leccos, například jsem se dozvěděl, jak vznikl Filosofický slovník V. Neffa – intenzivním studiem při přípravě na psaní románu. Obdivuhodné. Kuriosní téma se týkalo vzpomínek na ing. K. Drbala v poválečných letech. Ten se totiž zabýval fyzikálními pokusy s tělesy tvaru pyramidy. Zkoušel různé věci, pozoruhodné byly například výsledky s žiletkami vloženými do pyramidy – nikdy nepřestaly být ostré. Takto mnohokrát použitou a z pyramidy resuscitovanou žiletku poslal do DIU Jevíčko, tehdejšího výrobce žiletek, s dotazem, zda u zaslané žiletky náhodou nepoužili nějakou extra ocel. Odpověděli mu, že je zcela nová, aby si z nich nedělal blázny. Příčinu regenerace žiletky ovšem vysvětlit nedokázal. Má to prý něco společného s magnetickým polem, protože žiletka se musí položit do pyramidy do jedné třetiny výšky tak, aby její delší osa směřovala od severu k jihu. Pokud by měl někdo zájem, tak radí: Postavte si pyramidu podle vzorce, že výška tělesa se rovná hrana základny krát Ludolfovo číslo lomeno dvěma. Nejlépe si ovšem přečíst vše k tomuto tématu v této knize. Jsem racionální člověk, nevím, co si o tom myslet. Fakta jsou ovšem fakta.

Přišlo e-mailem

V pondělním TV pořadu Hydepark se objevil poslanec TOP 09 Stanislav Polčák. Nehodlám se věnovat všemu, jen tomu, že popřel moderátorem nastolenou otázku nedostatečné sebereflexe této strany na čerstvě skončeném sjezdu. Takto se to jevilo i mně, obyčejnému pozorovateli, a jak jsem si všiml i profesionálním komentátorům. Pan Polčák s tím nesouhlasil, prý sebekritika proběhla – týkala se ministerstva práce a sociálních věcí. No a hned dodal, že panu ministru Drábkovi se ovšem křivdilo. Velmi zábavná sebereflexe. Jistě mnoho lidí se slzami dojetí vzpomíná na sKarty a jiné povedené věci ministerstva pana Drábka. Ale nebyla to jenom jeho činnost, čím potěšili veřejnost.

E-mailem mi chodí různé věci, z jedné jsem vybral podstatnou věc, mapu solárních elektráren. Dohledatelnost těchto informací byla totiž veřejně popřena, autor textu se rozhořčeně vyjadřoval na adresu České televize. Příliš šťavnatý text jsem raději vypustil. Hlavní informace je odkaz na mapu. Výtah z textu je zde:

Seznam FV elektráren je na přehledné mapě i s majiteli. 

http://www.elektrarny.pro/seznam-elektraren.php

Pokud vás problematika fotovoltaiky zajímá – zde je množství info – a nejen o ní. Klikněte si na Zdroje informací a pak si vyberte adresu, kterou libo a najděte si, co chcete. 

Hezkou a zajímavou zábavu při zjišťování zajímavých info (mimo jiné dostal jsem se okamžitě do Katastru nemovitostí). 

Není nad informace

O víkendu jsme mohli zaznamenat volební sjezd strany TOP 09. Ničím mě to nezaujalo, jen asi jako volby v bývalé KSČ. Předem se ví, kdo bude v čele, procenta hlasů se blíží stovce. Projevy byly nudné, hlavně že se nezapomněli pochválit a dodat si odvahy. Tato neschopnost přiznat si nějaké chyby je trapná. Lidé však takovou ztrátou paměti netrpí. Údajně pravicová strana – a postarala se o brutální zvýšení DPH, megatunel církevních restitucí, rozvrat na ministerstvu práce a sociálních věcí, a politiku škrtů v rozpočtu. Nic lepšího nejlepší ministr financí nevymyslel. Stranička má nějakých 3500 členů, opravdu velká základna pro hledání osobností, pro nějaké vnitřní diskuse a také pro významný výběr příspěvků.

Česká televize ukázala dvě mladé emigrantky, žijící v Jižní Africe. Dozvěděli jsme se, že mnozí bílí odtamtud odešli proto, že si něco mysleli, a ono to není pravda. Žije se tam prý skvěle. No jistě, v bývalé Rhodesii, nyní Zimbabwe, se to také bílým farmářům jen zdálo a Mugabe je dobrák od kosti. K takovým zprávám dodám srovnání. Už vícekrát jsem četl příklady života cikánů, kteří se vystěhovali do Británie či Kanady a tam se jim žije skvěle, nikdo je nediskriminuje jako v České republice, mají práci, chodí na vysokou školu atd. – Jednotlivé příklady lze jistě vždy nalézt velmi různé. To, že Kanada si stanovila víza pro občany ČR, byl zřejmě jen nějaký kanadský truc. To s cikány nic společného nemělo. To, že v Británii například sestavovali občané domobranu proti cikánům a jejich způsobu života, to také ČT neuvedla stejně jako jiné příklady nechuti a odporu vůči těmto přistěhovalcům. Takže žádným takovým zprávám nepřikládám význam a informace se snažím najít spíš jinde.

Páteční deníček

Ve středu jsem zajel do Brna vyřídit více věcí. Přesto jsem si vyšetřil čas na závěrečné občerstvení v Starobrněnské pivnici na Divadelní ulici, kde před lety bylo velké knihkupectví. Jak jsem se dříve zmínil, chtěl jsem ochutnat starobrněnský speciál 12° Medák. Prostředí je tam příjemné, odpočinul jsem si a napil se. Podávají tam také jak hotové pokrmy, tak pochutiny k pivu. Pivo Medák není špatné, vyznačuje se plnou chutí se specifickou velmi výraznou hořkostí ulpívající dlouho na patře. No za ty peníze bych ho více nepil – bez spropitného 36 Kč. K tomu, abych byl ochoten platit takovou cenu, bych musel dostat větší zázrak.

Zemřel Nelson Mandela, kterého vesměs všichni oslavují jako úžasnou osobnost. Já jsem zdrženlivý. Metody jeho hnutí byly hrozné. Oblíbená zábava černých revolucionářů - běloch s hořící pneumatikou kolem krku se už nepřipomíná. Zničili skvělý, dobře fungující stát, desetitisíce bílých farmářů muselo utéct před černým terorem. Dnes je to pochmurná země plná zločinu a chaosu. Pokud mi někdo řekne, že bílí sebrali černochům vlast, a tak byli konečně spravedlivě vyhnáni, odpovím, že to bylo přibližně jako v původně srbském, nyní v albánském Kosovu. Původně tam žili snad jen Křováci na úrovni pravěku, Bantuové tam přišli později, jako zemědělci z tropů se mohli v subtropech přizpůsobit, až tam teprve bílí dovezli plodiny a zvířata, vhodné k pěstování a chovu, a rozvinuli hospodářství. Nejsem žádný znalec tématu, jen si vzpomínám, jak jsem to kdysi se zájmem sledoval na Hlasu Ameriky, BBC a podobných stanicích.

Naši skvělí poslanci

Když se chystaly volby, byl jsem přes všechnu skepsi v určitém očekávání. Skepse však byla nanejvýš oprávněná. Politikou se mi už ani informativně nechce zabývat. Pokud poslouchám různé debaty, interview a pod., jen se utvrzuji v názoru, že nic pořádného od politických stran čekat nemohu. S takovými experty, jako je třeba takový politický bafuňář, sociální demokrat L. Zaorálek, nelze nikoho nadchnout. Měl by už konečně zmizet z veřejného života. Jen tlachá, že se nic nedá dělat, plká a zdůvodňuje, proč nelze hnout s církevními restitucemi i novým Občanským zákoníkem. Tolik námitek je k tomu vzneseno, tolik argumentů a nic. Kde jsou ty slibované změny? K čemu takoví činitelé? 

Ve středu probíhala volba místopředsedy Poslanecké sněmovny. Střetli se Tomio Okamura a Petr Gazdík. M. Kalousek se nechal slyšet, že si tuto funkci podle principu poměrného zastoupení strana TOP 09 zaslouží – jako by se o tento princip vzdy staral, třeba v době, kdy byl u vlády, snad jen o uplatnění převeliké strany LIDEM – a o Gazdíkovi prohlásil, že je navíc schopný člověk, mezi jehož přednosti patří mimo jiné i schopnost sestavit větu, která má začátek i konec a je gramaticky správná – jako by T. Okamura byl neschopný a řečnit neuměl a jako by zrovna to představovalo Gazdíkovy úžasné kvality. P. Gazdík, pocházející z metropole Suché Lozi, je věru velkosvětský švihák, řeční tak, že věta je možná gramaticky správná, ale vcelku bezobsažná. Pokrytectví z něho přímo čiší. Dělal se svým spolkem Starostů celou minulou parlamentní dobu nanejvýš křoví bohulibé činnosti M. Kalouska, takže jsme ty  jeho úžasné kvality mohli posoudit sami. A myslím, že Kalouskovy squadry jsme si užili více než dost a že to stačilo. Pokud si toho Gazdíka poslanci vyberou, tak se jen utvrzuji v tom, že se nic nezmění. 

Co je to ve sněmovně zač, nám vysvětlila nová poslankyně Jana Hnyková z hnutí Úsvit, zaměstnáním zdravotní sestra. Popsala své dojmy z ustavující schůze sněmovny: „Způsob, jakým se poslanci k sobě chovali, byl pro mě naprosto nepochopitelný. Neúcta člověka k člověku, kdy se poslanci nahlas bavili mezi sebou a neposlouchali, co jim předseda vlády sděluje. Nebo páni poslanci v podroušeném stavu, kteří se málem netrefili do dveří.“ To je ta náročná poslanecká práce. Tak se chovají na ustavující schůzi? Je vidět, jaká elita přišla do sněmovny. Nejspíš se hned vrhli do parlamentního bufetu, aby si hned užili tamějších nevídaných cen. 

Pivo včera, dnes i zítra

Pivo piji rád, ale vždy tomu tak nebylo. V mládí jsem o sklenici piva nezavadil ani pohledem. Podobné bylo i později. Nepil jsem ani jiný alkohol, ba ani kávu, vše jen vyjímečně, zvláště když ze společenských důvodů nebylo vyhnutí. Zato jsem konzumoval cca litr silného čaje denně. Až tak v pátém deceniu života jsem začal popíjet kávu, likéry, víno, nejpozději přišlo na řadu pivo. Vykládám si to tím, že čím je člověk starší, tím víc mu přijde vhod nějaké povzbuzení. Nesmí se to přehánět, pak je možno počítat i s příznivými účinky. Pokud jde o pivo, vybavil se mi obrázek mého otce. Trpěl ledvinovými kameny jako Job, rady ku pomoci dlouho nebylo. Až mu jeden starší lékař poradil, aby pil jedno pivo denně, myslím, že mu konkrétně doporučil plzeňské. Otec ho poslechl, pamatuji, jak si dovezl celou basu piv a ukládal je do sklepa. Lednice tehdy nebyly. Každý den jednu láhev vypil a - ledvinové problémy zmizely. Nevím, zda zrovna na ledviny muselo být to plzeňské, spíš bych řekl, že postačí jakékoliv kvalitní pivo. Otec sám nikdy alkohol nepil, až ve starším věku také popíjel slivovici a jiné nápoje. Dodnes si nalévám do skleničky, kterou on používal. Takže suma sumárum je to se mnou podobné. 

Denně vypiji dvě piva. Většinou lahvové doma, v restaurantech příliš nevysedávám, spíš v létě na zahrádkách. Oblíbil jsem si Litovel 11° Moravan, Budvar 12°, Pardál 10° i 11°. Lahvovou Litovel jsem kupoval za pobytu v Ivanovicích na Hané, tam měli v obchodě celý sortiment této značky. V Brně jsem na Litovel zašel do pivnice, lahvové se tam nikde neprodává. V Brně jsem také chodíval na pivní speciály. Zkušenost s nimi je různá. Skvělé pivo z jednoho roku se nemusí příště opakovat. Člověk si poručí to co před rokem, převaluje doušek v ústech a dumá, čím to může být, že ho nepoznává a není ani dobré. Budvar nyní nemám k dispozici, chce to ovšem dvanáctku, jeho desítka mi nechutnala, což je zajímavé, protože desítka Pardál od stejného výrobce ano. Pro Pardál, levné, ale za tu cenu skvělé pivo, si musím zajít do vzdáleného obchodu, a to se mi většinou nechce. Nyní žiji v místech, kde sahá největší vliv pivovaru Černá Hora. Toto pivo jsem dřív neznal, ale hned jsem mu zde přišel na chuť. Je to zatím jedenáctka Páter, lehčí příjemně hořké pivo, dále 13,6° speciál Kvasar s přídavkem medu – pivo vydatně plné chuti s hořkostí mírně korigovanou přísadou chutná kdykoliv, ale zvláště po ostřejších jídlech. Točené pivo zde bývá také Černá Hora nebo Starobrno, ale i Poutník, Dudák, Svijany... Zavítám-li do restaurace a mám na výběr, volím i zde černohorské. Pokud stihnu brzy cestu do Brna, hodlám někde ochutnat speciál Starobrno Medák. To je letošní novinka.

Nedělní deníček

V sobotu jsem obešel celé naše městečko, což je vzhledem k terénu docela slušný výkon, v neděli jsem setrval celý den doma, tak jsem mimo jiné sepsal i pár řádků tohoto blogu. 

Jak jsem se dočetl, tak president Miloš Zeman převedl agendu udílení presidentských milostí na ministerstvo spravedlnosti. Považuji to za krok správným směrem. Udělování milosti je instituce monarchistická. Monarcha, který si odůvodňuje svou moc a vládu Boží vůlí, tak v tomto zastoupení může udělovat milosti. Středověký institut. Ateistický president, který byl do funkce zvolen, a to na pár let, nemůže z logických důvodů udělovat nějaké milosti (už to slovo samo) odvozované z náboženských atributů. Pokud tak činí, je to jen směšné privilegium, které se masivně zneužívá. Jen stačí vzpomenout na to, jak si počínal V. Havel či V. Klaus. Nic pěkného. Takže chce to jen dovést do konce, aby to ministerstvo mohlo provozovat jako mimořádný opravný prostředek při maximálním uplatnění práva, nikoliv nějakých osobních zájmů.

Na Ukrajině opozice protestuje a dožaduje se sblížení s Evropskou unií. Krokodýlí slzy nad situací roní kdejaký politický bafuňář, například u nás K. Schwarzenberg. Jak je to s tou opozicí, se dobře ví, totiž pokud se vědět chce. Nespokojenců je všude dost. Stačí tam poslat specializované týmy na vyvolávání nepokojů, financované všelijakými „humanitárními“ nadacemi, za nimiž stojí CIA, Sörös a podobní, které se už postarají o potřebnou eskalaci napětí. Nic nového i na Ukrajině, už tam měli oranžovou revoluci se vším všudy - a jakpak to dopadlo? Na co potřebuje EU Ukrajinu? Nejde jen o EU. Je to širší geopolitická snaha získat pozice Rusku přímo přede dveřmi. Dále velký ukrajinský trh se dobře hodí pro zboží z EU. Ukrajinské výrobky naopak v EU nikdo nepotřebuje a nechce. Mohou se dočkat jen privatizace všeho možného, plné supermarkety šmejdů, likvidaci vlastní výroby, stavby nějakých montoven s levnou ukrajinskou pracovní silou, jistě vydávaných za úžasné zahraniční investice. Známe to dobře i od nás. Ukrajina má historicky dané silné vazby na Rusko. Pokud se chce šmahem všeho toho zbavit, například ruské ropy a plynu a mnohého dalšího vzájemně výhodného za přijatelné ceny, tak jen do toho.