Jak jsem se dočetl, čtyři středoevropské země tzv. Visegradské skupiny z popudu Slovenska se ve Varšavě zabývaly kvalitou potravin. Jde o to, že v těchto zemích se prodávají stejné značky potravin jako jinde v Evropě, tedy spíše v té západní, ale tyto potraviny maji jiné složení, vesměs jde o to, že to složení je horší. Není to nic nového, poukazuje se na do již pár let, ale nic se neděje. Po našem vstupu do EU jsem byl znechucen péčí EU byrokratů například o to, aby se tuzemský rum nepletl s rumem, pomazánkové máslo s máslem. Tyto tradiční názvy byly zakázány, ačkoliv nikoho v omyl uvést nemohly. Prostě pitomost. Ale to, že máme nekvalitní potraviny, že si s nás dělají odpadkový koš a ještě nám ty odpady prodávají draho, to nikoho v EU netrápí. Jistě za tím může být snaha obohatit se. Ale ono to může být složitější. Máme DPH na potraviny 20 %. V tom může být také problém. Proč to nemáme jako v Rakousku na 10 %? Potom se nemůžeme příliš divit, že prodejce ve snaze udržet nízkou cenu, žádá po výrobcích potravin, aby neměli vysoké náklady a tím i ceny. Jim pak nezbývá než produkt ošidit. Takže jestli nynější aktivita zemí V4 k něčemu povede, uvidíme. Spíš pochybuji, asi to vyzní jako plácnutí do vody.– Podobně se mluví o drahých telefonních tarifech. Ano, je to pravda. Ale také je pravda, že mobilní operátoři mají vysoké daně, daleko vyšší odvody než jinde. Sice mají obrovské zisky, ale to je smyslem jejich podnikání. – Máme před volbami, máme zde tedy populární témata. Ale opravdu pochybuji o zlepšení, pokud nedojde k daňovým změnám.
V sobotu odpoledne jsme si vyšli k rybníku Kačáku. Tento rybník trpěl nedostatkem vody, všímal jsem si toho až do prosince. Nyní je rybník plný vody, asi v důsledku tání sněhu. Cesta byla znepříjemněná silným větrem.
Před několika lety mi jeden zdejší stolař zhotovil podle mého přání knihovničku-sekretář, speciálně s různými úložnými policemi. Střední část s výklopnými dvířky, které takto slouží i jako pracovní plocha, se uzamyká. A zde vznikl problém, klíče i zámek se rozpadly, rozdrobily, prostě po pár letech k ničemu. Bylo mi divné, že kovové součásky se rozpadají. Nemohl jsem se ani dovnitř dostat. Zavolal jsem mu a on mi ochotně přijel dvířka napravit. Když jsem se chtěl finančně vyrovnat, jen se smál a mávl rukou. Vzal to s humorem, až prý přijedu do Chvalkovic, mohu mu zaplatit pivo. To se časem stane. Nyní jsem mu alespoň poděkoval a rozhodl se, že mu koupím nějaký dárek a poslal jsem mu ho po jeho paní, která pracuje ve zdejší lékárně. Zmiňuji to, protože se zde setkávám s fajn lidmi a toto je jeden z nich.
Žádné komentáře:
Okomentovat