Nedělní deníček

Index vnímání korupce se prý výrazně zhoršil. Lidé to prý tak vnímají. Jací lidé, koho se ptali? Ještě loni byl pozitivní vývoj, letos sešup. Podle mého názoru to svědčí o tom, že takové měření je celkem k ničemu – osobní pocit nějakých dotazovaných. Pokud jde o politiku, tak za minulé vlády bylo korupčních skandálů dost. Nyní žádné nejsou. Tak to je přece divné. ČT 24 si ke komentování toho mimo jiné pozvala ve středu mudrlanta ze Suché Lozi p. Gazdíka. Podle jeho plků za to může například to, že zatím nebyl odsouzen definitivně David Rath, dále Andrej Babiš jako ministr financí, který si sám rozhoduje o svých dotacích. No co čekat od tohoto panáčka, který si v minulé vládě užil té milé demokratické atmosféry. Trefovat se pořád do A. Babiše je spíš kontraproduktivní. On nevlastní největší média, jak nám vnucují, jen některá média. A koho to vlastně zajímá? Majetek má, ale legálně nabytý. Takže všelijací ti demokratičtí politici, kteří nabývají majetku až svou funkcí, to je problém, ne A. Babiš. Stejně tak v TV prázdně žvanila Lenka Zlámalová, editorka serveru Echo, a D. Ondračka z Trasparency International. 

Jestli je něco veřejný problém, tak je to jakékoliv stavební řízení. Stavbu je možno provést za rok, řízení, odvolávání všelijakých stran... to trvá třeba pět let. Vše je nesmírně komplikované. Za protektorátu Böhmen und Mähren Němci převzali do správy i město Brno. Z toho, co jsem slyšel, tak tehdy  vyřešili ráz naráz dopravní situaci v Brně, například okruh Husovy třídy kolem Petrova, komunikaci na dnešní Moravské náměstí (do té doby neřešitelné problémy s pozemky). Dnes je to samozřejmě ještě horší než za první republiky. Pražský dopravní okruh, brněnské nádraží, nepatrné množství nových dálnic... Kolik let už to je, co se psalo o rekonstrukci také vyškovského nádraží, nebo třeba železniční trať Brno–Vyškov–Přerov... je z dob c. k. monarchie jednokolejná. O změně se psalo snad před deseti lety. No, snad se na tom už pracuje, ale velmi zvolna. Situace je neproduktivní a svědčí o ubohé úrovni vlády na všech stupních.

Axel Honeth, doufám, že jsem si jméno zapamatoval správně, německý filosof rozumoval pozdě večer ve čtvrtek na ČT 24. Prý dnes se vyskytují vymyšlená fakta a to je problém. Kdo že je nebezpečím? Samozřejmě D. Trump, nezapomněl zmínit, a privatizace sdělovacích prostředků. No vymyšlená fakta, to je opravdu typické pro dnešní dobu. A kdo je nositelem? Jistě kde kdo, ale především u nás právě ta tzv. veřejnoprávní televize, a pak vůbec všechna oficiální propaganda, ať jde o EU, NATO, USA importovanou demokracii apod. Takže panu filosofovi nerozumím. Určitě beru s rezervou jakékoliv oficiální zpravodajství, ať je v novinách či v TV.

O situaci v Prostějově jsem se zmínil a položil si otázku, jak se radnice zachová v otázce bývalého židovského hřbitova. A máme to tady, samozřejmě. Více zde.  O Židech se musí mluvit jen pochvalně, lépe v superlativech. Jakákoliv úchylka je trestána velmi přísně. Například zde. Do jiných se samozřejmě kriticky strefovat můžete, nejlépe je nadávat na vlastní národ, kolikrát jsem urážky Moravy, Moravanů četl, slyšel, ale často i různé docela vulgární národní sebemrskačství. Nikdo s tím nejde k soudu, bylo by to marné, nejsme vyvolení.

Pátek 27. ledna je označen jako mezinárodní den holocaustu. Nevím, proč je nějaký den vybrán k takovému i jiným podobným účelům. Myslím, že to ani nikoho nezajímá. Ale nabízí se to jako záminka k propagandě. Holocaust je židovský marketingový tah, který má vnucovat dojem, že šlo jen o vyvražďování Židů. Můj otec jakožto bývalý vězeň z Dachau když poprvé uslyšel tento slovní obrat, divil se, co to má znamenat, nikdy dříve to neslyšel. To bylo někdy v 70. letech min. století. A od něho vím, že v Dachau, což byl velmi tvrdý lágr, nebyly plynové komory a nejhůře se tam zacházelo s ruskými zajatci. Pokud jde o lágry, tak to není německý výmysl. Budování koncentračních táborů uplatnili Britové vůči Burům v tzv. burských válkách. Byla to zločinecká taktika, ale kdo to dnes vzpomene? Kdo vzpomene na belgickou zločineckou civilizaci v Kongu? Kdo vzpomene na opiové války v Číně? A vůbec všelijaká koloniální a neokoloniální tažení, mající za následek zotročení obyvatelstva, jeho mučení a zabíjení v zájmu moci a majetku. Dnes prostě máme vzpomínky jen na holocaust, například šéfka bavorského zemského sněmu B. Stamm mluvila o nacistických zločinech spáchaných na židovském obyvatelstvu. Jiné obyvatelstvo asi netrpělo nic. Ale ještě bych zmínil bludy, které se šíří o protektorátu. Různí řečníci a pisálci zmiňují, že 400 000 či jen  300 000 našich obyvatel bylo vyvražděno. To je lež. V roce 2006 vyšla kniha Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí (M. Hořák, T. Jelínek, nakl. Galén). Ta odhaduje počet obětí na 122 000, z toho Židů 73 000 a snad 6000 Cikánů. Takže zbývá 43 000 na ryze české a moravské oběti. A to jsou čísla stejně diskutabilní, např. oběti tzv. nucených prací v Německu (spojenecké bombardování), lze také považovat za nacistickou perzekuci 8000 mrtvých za pražského květnového povstání? Prostě samo zabrání území státu a zřízení protektorátu byl zločin, vyvraždění Lidic, Ležáků... samozřejmě také.  Ale pokud E. Beneš zařídil vyslání atentátníků na říšského protektora R. Heydricha jen proto, aby získal politické body a bez ohledu na následky toho činu, nese za německé popravy během tzv. heydrichiády odpovědnost i on. Můj otec byl vězněn. Samozřejmě, účastnil se aktivně války na opačné straně, takže když ho chytili, byl přísně trestán. Celá další naše rodina jinak žila celkem v klidu v protektorátu. Nevěřím žádným propagandistickým žvástům, je to vše účelové a vzdálené skutečné pravdě. Dějiny píší vítězové podle vlastních zájmů, ne podle pravdy.

Středeční deníček

V pondělí brzy ráno jsem musel jet do Brna do nemocnice na kontrolu. Naštěstí to tentokrát dlouho netrvalo. Doma jsem definitivně odepsal svůj skener Canon Lide 30. Sloužil mi několik let, najednou začal špatně zobrazovat písma na skenovaných stránkách, zasekával se, zobrazoval černé okno místo skenu. Zašel jsem s ním za místním specialistou, sám jsem ovšem předem v nějakou nápravu moc nevěřil. Potvrdil mi to, oprava by prostě nestála za to. Nakonec jsem se rozhodl ke koupi nového. Na aukro.cz jsem našel vhodný za mírnou cenu, tak čekám, až ho dostanu. V běžné prodejně  by mi koupě přišla na dvojnásobnou cenu.

Rozhodl jsem se, že změním praktického lékaře. Když jsem bydlel v Brně, registroval jsem se naposledy u Mojí ambulance. Toto bylo jediné zdravotnické zařízení, které opravdu pozvalo pacienta na smluvenou hodinu a dodrželo tento čas s případným malým rozdílem. Vyšetření šlo rychle, hodně úkonů měly na starosti zdravotní sestry, vybavení speciálním zdravotnickým zařízením bylo výborné. Také zde je výborná komunikace přes internet. Jejich portál nabízí konzultace o zdravotním stavu a mnohé další. To teprve poznám. Pamatuji si, jak jsem se dříve přes e-mail dotázal lékařky, dostal jsem pokyny a vyhnul jsem se zbytečné návštěvě. Takže když jsem přešel k praktickému lékaři zde, bylo to dost odlišné. Lékař ani nepoužívá počítač a ťuká na psacím stroji. Nejhorší je ovšem čekárna. Mám to sice kousek pěšky, ale v případě potřeby čekání v nacpané čekárně tvrdnu dvě hodiny. Pokud mám nějakou formalitu, těžko to někomu vysvětlovat, všichni jsou nervózní, že je chci předběhnout. Rozhodl jsem se tedy vrátit do Mojí ambulance. Vyřídil jsem změnu přes telefon a e-mail, mám stanovený příjem – den, hodina. Vím, že když přijdu, nebudu více čekat. Je mi milejší jet hodinu do Brna, tedy celkem cca hodinu a půl až k ordinaci, když vím, že mě přijmou přesně, udělají mi na místě vyšetření, budou mě o výsledku informovat e-mailem.

Restaurace Ivanka v našem městečku byla od počátku prosince uzavřena. Z dění, které bylo možno pozorovat, vyplynulo, že jde o aspoň částečnou rekonstrukci, konečně i oznámení, že otevření se chystá na druhou půli ledna to potvrzovalo. V úterý byla poprvé otevřena, tak jsme tam zašli. Interiér prohlédl, i když se jinak moc nezměnil. Vymalováno, nábytek ošetřený a ze stolů zmizely popelníky, což nasvědčovalo, že se z ní stala nekuřácká restaurace. Pivo čepují nově tankové. Nikdy dřív jsem pivo z tanku nepil, až nyní. A musím říct, že mi chutnalo lépe než dřívější sudové. Jsem zvědav, jak se změny projeví v návštěvnosti. Dřív se tam scházeli hosté, pili pivo a pokuřovali. Tomu je konec.

Nedělní deníček

V pátek jsem trochu sledoval to, co ČTV vysílala z inaugurace amerického presidenta. Záběry kolony s presidentskou limusinou mi přišly trochu legrační – kolem krokem jedoucího vozidla šlapali nějací příslušníci snad tajné služby, dále jak přísahal na bibli a volal Bůh žehnej Americe, to mi přijde úplně mimo. Ale to jsou jejich běžné formality. Měl také projev, z toho jsem moc neslyšel. Zato v TV tlachali komentátoři, zvláště jsem se divil, že si k tomu pozvali K. Schwarzenberga. U nás se moc zdůrazňuje, jak se proti D. Trumpovi demonstruje a vůbec cokoliv v jeho špatný obraz. Mě to nepřekvapuje a je mi to konečně jedno. Jsem raději, že je zvolen Trump a že Clinton vypadla z kola ven. Ale jestli něco lepšího ukáže, to se uvidí. Zarazila mě jeho návštěva v sídle CIA. Před tím byl k ní kritický a najednou ji vychvaluje a ujišťuje svou plnou podporou.

Americký president je jistě významný, ale jsou jiní, o nichž moc není slyšet, ti jsou ti praví, co rozhodují a mají více majetku než zbytek světa, tím faktický vliv a moc: Rothschild Wealth. Politikové, kteří  teprve vstupem do politiky získají majetek a kontakty jsou ve skutečnosti ničím. My můžeme chodit k volbám a myslet si něco o změně poměrů. Kdepak, tito nerozhodují o ničem podstatném. A jsme ovládáni propagandou, televizí, tzv. korektností a vnucováním všejakých agend, jejichž původ je nejasný. Pokud se začnete hlasitě ptát po smyslu toho, můžete se dostat před soud. Máme posvátné články tzv. pravdy, o nichž se nesmí pochybovat, je možno je jen vzývat. Terorista je ten, kdo je tak označen, jiný dělající totéž je označen za bojovníka za svobodu. Pravda se tak stává něčím ohebným a neurčitým, pravda se nezjišťuje, ale vyhlašuje.

Jako hyeny mi připadají mniši řádu cisterciáků z Oseku na Mostecku. Původně to byl německý klášter, ten měl obrovský majetek, ale pro svou činnost o něj po válce přišel, Němci byli odsunuti, klášter ukončil činnost. Dnes je řád obnoven, přijdou tam jacísi lidé kdoví odkud, prohlásí se za mnichy tohoto kláštera a vztahují nároky na dávný majetek německého kláštera. Článek je zde.

Středeční deníček

Neměl jsem moc času na blog. Mám moc práce, i manželka je nemocná. Tak jen pár řádků:

Zajímavý článek, který v souvislosti s úmrtím německého novináře naznačuje, jak to chodí. Lze si ho přečíst zde. Četl jsem takových odhalení již více, žádné iluse nemám.

Hovořilo se ve sdělovacích prostředcích o podpisu tzv. Anticharty. To všelijací umělci byli pod nátlakem nuceni podepsat veřejně souhlas s odsouzením Charty 77. Samozřejmě podepsali skoro všichni, neradi i velmi ochotně. Jen jedinci to neudělali. Já se ničemu nedivím a nikoho neodsuzuji, žil jsem v té době a vím, jaká byla společenská atmosféra. Ještě konce 80. let min. století jsem nepředpokládal, že by se mohlo něco změnit, komunismus se mi zdál příliš pevně usazený. Jistě jsem nebyl sám. 

President USA B. Obama absolvoval poslední tiskovou konferenci. Moc toho v televizi neukázali, nezapomněli však zdůraznit, že prý dvě třetiny obyvatel USA považují jeho vládu za úspěšnou a to předevšík díky jeho osobnosti. Zaslechl jsem jen jeho zdůvodnění nových sankcí proti Rusku. Rusko prý porušuje územní práva Ukrajiny. No ten je hodný, on ten dobrák má na srdci jakousi Ukrajinu tak, že kvůli ní zavedl sankce vůči velmoci. No a co třeba Kosovo? Srbsko a jeho práva mu na srdci samozřejmě neleží. Krym byl vždy ruský a obývají ho Rusové, ale musí patřit Ukrajině. Kosovo bylo vždy srbské, Srbové však byli v posledních desetiletích vytlačeni přistěhovalectvím a vysokou natalitou Albánců. Musí odtržené od mateřské země patřit Albáncům. Prostě je to všechno směšné a hloupé, jsou to jen žvásty a nelze je vůbec brát vážně.

Nedělní deníček

Jak jsem četl zde, stát vloni vyplatil politickým stranám přes půl miliardy Kč. Je to opravdu dobrý byznys. Stačí  získat tři procenta ve volbách a máte šest milionů + 200 000 za každou započatou desetinu procentního bodu. Čili jak jsem dříve psal, chceš přijít k penězům? Založ si politickou stranu nebo církev. Dotace od státu zajištěny. Co na tom, že se to někomu nelíbí. Ze svých daní musíš přispívat na největší, byť registrovanou pitomost.

Kde jsou ty doby, kdy jsem poslouchal rádio?  Ladil jsem krátké vlny od 12 m, střední i dlouhé vlny. Dnes tam nezazní téměř nic, jedině na UKW. Již dřív jsem četl, že budoucnost má jen digitální vysílání. Takové stanice lze poslouchat na televizním přijímači. Samozřejmě občas zahlédnu i prodej nějakého digitálního rádiového přijímače, ale pěkně drahého. Teď je zde země, která analog úplně vypíná, více zde.  Podrobnější zamyšlení nad tím si lze přečíst zde  – jako třetí článek na webu.

V pátek jsem cestoval do Brna na vyšetření v univerzitní instituci CEITEC v Bohunicích. Nedávno jsem totiž četl článek, že tam pořádají výzkum na potomcích osob, které prodělaly holocaust. Název holocaust se mi zdál podezřelý, nicméně jsem jim napsal, že jsem takovým potomkem, ale nejsem Žid, nýbrž Moravan, tak jestli to platí pro všechny. Obratem jsem dostal zprávu, že ano a hned jsem si domluvil termín. Vyšetření spočívalo v několika testech, v odběru dvou zkumavek krve, stěru sliznice z úst a jako nejdelší vyšetření magnetickou rezonancí. Sdělil jsem to i sestře, takže jsme se dostavili oba dva. Celkem prý se účastní 200 osob. Domů jsem dostal CD ze scanem mozku, na macu to však spustit nejde, stejně bych tomu nerozuměl. Pokusím se to někam přinést k interpretaci. Snad se o výsledcích průzkumu něco dozvím později, kontakt si ponechali, zájem jsem projevil. Průzkum má zjistit, nakolik se stres prodělaný osobami v koncentračních táborech přenese na další generaci.

Teplický primátor J. Kubera je známý kuřák a vtipný komentátor. Je to jediný politik ODS, který se mi zamlouvá. Jeho článek je zde. A k tomu bych jen dodal, někomu smrdí moje cigareta, mně zase smrdí kdekdo. Před dvěma dny jsem stál v řadě před pokladnou zdejší prodejny. Dvě místa přede mnou stál starší muž v jakési umolousané mikině a linul se z něho zcela odporný puch. Že by další námět pro ministra zdravotnictví? Já tím také trpím a špatná hygiena je zdravotní záležitost, takže důvodů je dost. Pane ministře, konejte, další zákaz je třeba.

Jak čtu, tak nabývám dojmu, že pořád nás musí někdo nálepkovat rasismem apod. Nejdřív leták Lidlu s černochem, který na fotografii předvádí nějakou nabídku oděvu. Lidem se to nelíbilo, objevilo se pár ostřeji formulovaných komentářů na facebooku a už je zde řada článků tepajících do rasistů. Ani mě se ta fotografie nelíbila, zarazilo mě to hned po zhlédnutí letáku. A vůbec mi ani nenapadlo spojovat to s rasou. Jen prostě – proč nám dávají do letáku černocha? Jsou tady nějací černoši jako zákazníci? Pokud má Lidl prodejnu třeba v Africe, tak ať si tam dá třeba deset černochů. U nás hned vznikne představa, že je to kamínek ve sládačce multi-kulti imigrace, nikdo neřeší rasovou otázku. – V Prostějově po válce zrušili židovský hřbitov a na místě zřídili park. To ovšem nedává po letech spát Židům, kteří usilují o úpravu parku tak, aby byli jejich soukmenovci patřičně připomínáni. Proti tomu se zvedl odpor, a hned na to se reaguje kampaní. No jsem zvědav, zda radnice, která zaujala kladný postoj k požadavkům občanů, nakonec ustoupí židovskému tlaku a nálepkování antisemitismem. Když se ruší nějaký jiný hřbitov, tak se žádný podobný cirkus kolem toho nekoná. Článek je zde.

Lidovci patřili mezi hlasité kritiky A. Babiše při projednávání zákona lex Babiš. Podobně jako jiní měli péči, aby si ministr financí nic nepřihrával. No, jak to sami tito kmotři provozují v praxi, o tom je možno si přečíst zde.Typická lidovecká partička, mezigenerační vztahy, babičky čtou dětem a podobné pitomosti. Na takové bohulibé činnosti se snadno přiživí nějací kamarádíčci. Jen je třeba potichu přihrát dotaci, o což se postaral náměstek hejtmana R. Celý pro spolek své manželky. Na tom webu je lidovcům věnováno více článků. Když to shrnu, tak lidovci jdou do koalice s každým, prostě chtějí být vždy u toho. A když se jim utne tok dotací, když vypadnou z kola ven, zmizí teplá místečka ve správních radách a pod., tak začnou být nervosní a velmi kritičtí.

Středeční deníček

Sněmovna v úterý a ve středu projednávala zákon o střetu zájmů, označovaný často jako lex Babiš. Já s tímto zákonem nesouhlasím, považuji ho za účelový. Když vstupoval A. Babiš do politiky, všichni věděli, co vlastní, jaké má majetkové možnosti. Věděli to voliči, věděli to političtí partneři, kteří s ním vstoupili do koalice. Nic tehdy nereklamovali. Vláda probíhala bez konfliktů, bez výhrad. Proč najednou ke konci volebního období se vznáší tolik obav z jeho majetku a vidí se v tom střet zájmů? Jak to, že najednou mají problém? Je to všechno lež. Kde konkrétně A. Babiš legislativně a správou vytváří podmínky pro svoje firmy? Kolik čeho ze státního rozpočtu čerpal na dotacích a pod.? To nikdo neřekne, jen se obecně plácá. Proč to musí platit okamžitě, krátce před volbami a ne až od příštího volebního období? Toto mluví jasně, aby každý mohl pochopit. Nemám žádný důvod se zastávat té či one politické strany. Jen že vidím ty podrazy. ČSSD může přijít kvůli dluhům o Lidový dům, nutně potřebuje vyhrát volby, aby dostala co nejvíc peněz od státu a aby jistě měla i očekavající sponzory. Tak se začala snažit, aby poškodila největšího konkurenta.– Jak se dalo čekat, veto presidenta bylo přehlasováno a zákon byl schválen velkou většinou. Ještě lze čekat, že bude podána žádost na Ústavní soud. Po tomto jednání proběhla i tiskovka A. Babiše. Byl rozhořčený, objasnil svoje vztahy a jednoznačně popřel, že by cokoliv čerpal, žádné dotace, nic, od státu. To si každý může zjistit. Také mluvil o svých představách zahraničních vztahů. Vystupoval prostě, ale kvalifikovaně.  „Pan ministr Babiš sám sobě odpouští více než několik miliard ročně na daních. Na prstech jedné ruky byste spočítali, kolik opravdu Agrofert platí,“ uvedl  M. Kalousek ve sněmovně. A Babiš v tiskovce jasně uvedl, kolik jeho Agrofert platí na daních. Kdo lže? Myslím, že ten, co lže v politice už velmi dlouho.

Zajímavou informaci o situaci v bývalé Jugoslávii jsem četl z úst bývalého zasvěcence z řad CIA. Vše bylo tak, jak jsem si myslel a viděl jsem to já. Článek je zde.

Večer přivítala ČT24 ukrajinskou pilotku Savčenkovou, kterou Rusko před časem propustilo z vězení. Samozřejmě ji v TV představovali v nejskvělejších barvách, ona sama trpí nějakým mesiášským komplexem, tak tlachala svoje velkolepé moudrosti. Samozřejmě se všichni řádně otírali o Rusko, Savčenková si přisadila, když ho pomlouvala ze všech možných pozic. Samozřejmě moderátorka mluvila o tom, jak ji zde všichni podporovali, ona sama zase byla přesvědčena, že přímo celý svět za ní stál. No má už i politickou partaj a jistě bude chtít se stát presidentkou Ukrajiny. Zdá se mi to směšné. 

Nedělní deníček

Ve čtvrtek jsme jeli do Brna navštívit naše přátele. Bydlí v Dolních Heršpicích, téměř u obchodního centra Avion. Jsou tam novostavby. Je to příjemné místo u řeky, přejdou most a jsou v Avionu se všemi službami a obchody. Po delší době jsem se setkali a poseděli v přátelském duchu. V pátek docela silně sněžilo a mráz narůstal. V sobotu ráno teploměr hlásil –16°C. Šel jsem na dvůr, kde máme prostorné zděné kóje, v nichž uschovávám kolo a různé věci. Ve skříni jsem tam uskladnil tři zbylé láhve šípkového vína. Byla to poslední dávka z už zmrzlých šípků. Povedla se. Nyní jsem byl zvědav, zda ten mráz láhve přetrvaly. A skutečně ano.

V TV neustále vzpomínají Chartu 77. Promlouvají všelijací její aktéři a zdůrazňují svůj význam a úžasnost té věci. Já si na to vzpomínám také, ovšem ze svého hlediska obyčejného člověka. Když vznikla Charta 77, neměl jsem zdání, co to je. Sdělovací prostředky útočily na jakéhosi nepřítele, ale text toho nepřítele nebyl k dispozici. Na pracovištích byli svoláváni pracovníci a pod vedením organizací KSČ museli odhlasovat rezoluce odsuzující jakési zrádce a zlovolné kolaboranty. Samozřejmě jsem této propagandě nevěřil, nepatřil jsem vůbec nijak k tehdejšímu establishmentu, a k textu charty jsem se dostal až mnohem později. A musím říct, že jsem se tomu textu divil, nepřipadal mi nijak radikální ani myšlenkově zajímavý. Z poslechu zahraničního rozhlasu jsem se leccos dozvěděl a usoudil jsem, že jde spíš o likvidaci osob než myšlenek. Když to vše poslouchám dnes, mám dojem, že se zase vytvářejí nějaké mýty, které se budou oslavovat, vzpomínat a učit ve školách. Samozřejmě je to jinak, svět byl tehdy rozdělen na dva bloky, které spolu soupeřily na různých úrovních. To co se dělo v opozičních hnutích zemí východního bloku, bylo podporováno morálně a především finančně a i jinak ze západního bloku za účelem podlomit východní blok ideologií (lidských práv a pod.), k tomu podporovali vybrané osoby a představovali je ve světě i domácímu publiku skrz Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky apod. za bojovníky proti totalitě a za lidská práva. Nic jiného za tím není a samo o sobě by to žádný význam nemělo. Všichni ti panáčci se mohou dnes vychloubat a poklepávat si na ramena. Ať si to užijí, když je do televize zvou a pochlebují jim. Článek o některých souvislostech je zde. V sobotu se u příležitosti 40. výročí založení Charty 77 sešli účastníci v pražské Lucerně. Vzpomínali, nezapomněli zkritizovat současnou vládu. Večer koncert ze stejných kruhů. Ještě přijde pár portrétů v televizi a čas zapomnění konečně vše přikryje, minimálně do příštích výročí.

Je to již delší dobu, co jsem naznačil možnost  návratu J. Paroubka do soc. demokracie. Odhadl jsem to jen z jeho publicistiky. Nyní je to blíže vysvětleno jím samým a popsána i širší situace. Článek je zde. Jen nechápu, co myslí potřebou ochrany 4% menšiny a proč to vůbec zmiňuje. Mám opačný dojem.

Středeční deníček

Po Novém roce nastalo chladné počasí. Nezbylo mi než při úterní cestě do Brna si koupit  nové zimní boty. Sice všude čtu o gigantických slevách, ale čeho se vlastně týkají, netuším. Nejspíš jen reklamní trik. Stavil jsem se i ve firmě k nezbytným formalitám a kvůli podkladům pro práci doma, pak v bance a vyzvednout kosmetiku Oriflame. Ale hlavním důvodem mé cesty byla návštěva hřbitova. Musím toho však vždy stihnout více, do Brna nejezdím každý den.

Zaznamenal jsem polemiku kolem oznámení ministerstva finací o přebytku státního rozpočtu. Že to znevažují politici z tzv. pravicových stran, mě nepřekvapuje. Jejich kritice nevěřím, sami se dříve ukázali, jak to dovedou. Myslím si, že určitě ministerstvo odvedlo dobrou práci. A pokud toho chce využít ke své propagaci, nic proti tomu. Proti A. Babišovi vede sociální demokracie otevřený boj. Nejdřív s ním jdou do koalice, potom se mu snaží podrazit nohy. Sociální demokracie založila svou minulou volební kampaň z velké části na kritice tzv. církevních restitucí. Veřejnost na to slyšela a čekala nějaké rozhodné kroky.  Co udělali? Nic. Prostě to prý nejde! B. Sobotka je svatoušek, asi se pomodlil Andělíčku, můj strážníčku a mnul si ruce, jak se jim to povedlo, vlk se nažral (voliči), koza zůstala celá (restituce). A nyní nedovedou soc. dem. čelit úspěchu ANO nějakým pozitivním programovým bojem, tak to zkouší metodami, jako tzv. lex Babiš. Ten vetoval president, sněmovna ho samozřejmě může snadno přehlasovat. No, A. Babiš si jistě poradí i s touto situací. A veřejnost není tak hloupá, aby ty podrazácké metody soc. demokracie i jiných nepochopila.

Podivil jsem se nápadu ministra vnitra. Chce dostat mezi lidi zbraně. Proč, to ani po jeho zdůvodňování, jež jsem jen trochu zaslechl, nechápu. Ale myslím, že v našich poměrech to není dobrý nápad. Pokud by někdo zbraň použil, může se stát neštěstí. Zrovna teď proběhl soud s člověkem, který střílel na exekutory. Co se semele v hlavě někoho, to nelze předvídat. Právně u nás platí tzv. přiměřená obrana, takže nějaký zločinec je na tom lépe než hájící se napadený. U nás neplatí můj dům, můj hrad. Zloděj, který ho chce vykrást, se nemusí bát zastřelení. To by pán domu u soudu neustál. Myslím si, že je to špatně. Žádná škoda, když zahyne zloděj poraněný majitelem domu. Zatím na toto téma nic nečtu, jen jsem něco slyšel ve zprávách. Další „geniální“ čin soc. dem. ministra vnitra M. Chovance je nové oddělení na ministerstvu vnitra, které bude upozorňovat na dezinformace v médiích a na sociálních sítích. Co to má znamenat? Nějaká cenzura? Jistě nebudou nikoho přímo vypínat, ale ostouzet a nálepkovat, na to jistě budou dobří. Když vznikne oddělení s dobře placenými místy, musí vykázat výsledky. Takže máme se na co těšit. Ty jejich výmysly jim, doufám, voliči patřičně spočítají.

Novoroční deníček

O Vánocích jsme přivítali rodinné návštěvy. Největší přišla až 29. prosince. Dcery s dětmi, cca deset osob. Vše proběhlo v pohodě, naštěstí máme dosti velký byt. O půlnoci na Nový rok jsme si vyšli podívat se na ohňostroj. Na tak malé městečko byl skutečně velmi atraktivní. Počasí bylo chladné, ale klidné, byla to příjemná vycházka.

Kdo vlastně je B. Obama? Nejasnosti vynáší na světlo tento článek. Jsem zvědav, zda vyšetřování přinese nějaké oficiální stanovisko. – B. Obama právě vypověděl ruské diplomaty, aby to zlotřilé Rusko vytrestal. V. Putin reagoval chytře a naopak stejně nereagoval. Pozval všechny děti amerických diplomatů akreditovaných v Rusku na novoroční a vánoční oslavy do Kremlu a americkému prezidentovi a jeho rodině popřál vše dobré do nového roku. – Britské listy zase udavačsky útočí, snaží se vyčíst z jednoho článku úchylku nenávisti k milovaným vyvoleným Židům a požadují přísný trest. Ať se jde pan Čulík se svým udavačstvím vycpat. Když se sprostě útočí třeba na Rusy, to nejspíš vrní blahem a mne si ručičky. Kde je nějaká demokratická výsada svobody slova? Nemáš rád Američany, Rusy, Němce, Srby, Araby, Židy...? Tak neměj a klidně si nadávej na ně. Co je komu po tom? Proč by to mělo někomu vadit či být dokonce trestné? Čulíkův udavačský blábol je zde.

I na Silvestra na TV programu ČT24 probíhal pořad Fokus moderátora V. Moravce. Chvíli jsem to sledoval. Hlavním hostem byl P. Pithart, jehož jsem zmínil v blogu dříve, jemu sekundoval mladý politolog Lebeda. P. Pithart mj. hovořil o zemském zřízení. Zrušení zemského zřízení bylo parlamentem odhlasováno jako historická nespravedlnost, ovšem když se rozdělil stát, tak prý vznikla obava, že by se i Morava mohla chtít odtrhnout. To samozřejmě není pravda, nikdo to tehdy nehlásal. Ale jako záminka pro pitomé krajské zřízení to posloužilo. O co šlo? No přece jen a jedině o centralismus! P. Pithart mluvil o tisícileté zemské hranici, která byla svévolně porušena zřízením kraje Vysočina. To prý bylo dílem Jihlavy, která nesnesla, že by měla patřit pod Brno. No, to je divné vysvětlení. Jaký význam  by mohl mít nějaký hlas z malé Jihlavy?  Žádný! To je jen výmluva. Zemská hranice se měla napravit i u Moravské Třebové, Dačic a Slavonic! To se nestalo a navíc tedy vznikl další podivný slepenec z Moravy i Čech kraj Vysočina. Také mluvil o tom, co ví každý, že ty malé kraje nejsou vhodné pro jakékoliv vyjednávání s EU, hlavně o dotace. Musí se jich vždy několik spojit. P. Pithart měl tehdy vysoké funkce, mohl se tedy věci zastat, mohl vyjednávat s politiky i oslovit veřejnost. Na počátku 90. let měla myšlenka zemského zřízení plnou podporu na Moravě. V Brně probíhala mohutná shromáždění občanů, jaká se dnes nevidí. Sdělovací prostředky to ignorovaly, ani zmínka v TV se neobjevila. A co p. Pithart? Přijel? Promluvil k lidu? Neudělal nic a dnes si nasazuje svatozář nevinnosti. Prostě OH – hydroxid. Samozřejmě povídal, že to jen velmi těžko půjde napravit. To může říkat opravdu jen žvanil hydroxid. Stačí trochu rozumné vůle a vše se může zákonem změnit a napravit. Ale musela by opravdu být a tu neměl a nemá ani p. Pithart, ani jemu podobní.