Páteční deníček

Ve středu se zase objevily informace o závěrech o zničení malajsijského Boeingu MH 17 nad východní Ukrajinou. Je jim to jasné, samozřejmě – Rusko převezlo přes hranice systém Buk, sestřelili letadlo a šup zpátky. Proč by to však dělali? Jaký by to mělo smysl?  Samozřejmě z jejich hlediska žádný. Rusko to konečně popírá. A Ukrajina neposkytla informace ze svých radarů. To nic? Prostě vše nedůvěryhodné. Buk to byl, to vyšetřovatelé potvrdili, ale kdo a proč?

Na pohřeb izraelského politika Š. Pereze se sešla světová politická elita. Všichni s jarmulkami na hlavě lkali nad tou ztrátou. Nejlegračnější mi přišel americký president B. Obama s jarmulkou na hlavě, jak se vyznává ze svého obdivu. I sdělovací prostředky se tím zabývají a představují Pereze jako ušlechtilého mírotvůrce. Současně jsem se dozvěděl, že od mládí stál u nákupů zbraní a vzniku izraelského jaderného programu. Opravdu mírotvůrce. Izrael má obavy z íranského jaderného programu, ale jejich jaderný program je naprosto správný a mají na něj nárok. Nikdo o něm nic bližšího neví, ale Írán musí být pod přísnou kontrolou. Rád bych věděl, jak by se všichni dívali na nějaký národ, který by s odůvodněním, že před tisícem let mu patřilo nějaké území, vyhnal současné obyvatele, vraždil je a vykřikoval svoje práva.

V pátek jsme jeli do Brna. Protože jsem vstával na poslední chvíli, stíhal jsem odjezd vlaku v rychlosti. Ovšem nakonec jsem na nádraží ještě čekal, protože rychlík měl zpoždění. V Brně jsem jel upravit hrob na hřbitově, při návratu tramvají přistoupilo několik cikánů. Cikánka si sedla přede mě, cikán vedle. Hned na mě spustil, že jeho partnerka je krásná. Neodpověděl jsem, jen jsem mávl rukou. Prostě jsem vůbec nereagoval a byl jsem rád, když jsme se konečně rozešli při vystupování. – V pouličním stánku na Masarykově třídě jsem zahlédl prodej ořechů, půl kila za 150 Kč. Pro jistotu jsem se zeptal, zda jsou letošní. Paní se usmála a odpověděla, že ty jsou ještě na stromech a budou moc drahé, protože ořechy letos zmrzly. To vím, právě tady roste těchto stromů spousta v okolí a jak jsem viděl, jsou skutečně bez ořechů. U nádraží v řeznictví jsem koupil učňovské párky. Učni se učí a dělají je přesně podle normy, takže jsou kvalitní. Až přejdou do praxe, bude to jiné.

Pondělní deníček

Nevěřil jsem ničemu z těch žvástů o Asadovi a zlých Rusech v Sýrii, kteří prý bombardují a vraždí civilní obyvatelstvo. Sdělovací prostředky se činily a citovaly své posvátné zdroje z USA. Čekal jsem, až se ozve někdo rozumný, kdo ty žvásty rozebere. A myslím, že jsem se dočkal. Petr Schnur, jehož článků si vážím, píše zde. Nemám, co bych dodal, je to přesné.

Dcera, která tajně opustila s dětmi byt nezodpovědného manžela, byla nucena nastěhovat se do malého bytu v pronájmu. Samozřejmě nebyla s to hlavně zpočátku finančně zvládnout situaci, musel jsem jí vypomoci. Nyní si zašla zažádat o sociální dávky. Tam jí úřednice sdělila, že po zjištění, že jí na účet přišly peníze, nemá na nic nárok. Ohromné! Žádné vysvětlování nepomohlo. Poučení: nic neposílat bezhotovostně, pokud pomoci, tak z ruky do ruky. Na sociální dávky jsou tu jiní, tmavší spoluobčané. Ti si vyřvou cokoliv.

V pondělí jsem se věnoval práci a odpoledne jsem vyjel na kole. Nejdříve jsem projel pěknou cyklostezku u Rejvízu, pak jsem se vrátil a zajel k rybníku Kačák. Odtud jsem pokračoval po trase do Těšic, je to vlastně také cyklostezka, i když po ní mohou jet zemědělské stroje či vozy Povodí Moravy, ale to se děje vyjímečně.  V Těšicích jsem se napojil na skutečnou úzkou, velmi dlouhou cyklostezku a po ní jsem dojel až do Morkovic. Baterie už slábla, takže jsem dost váhal. Snažil jsem se ji šetřit. V Morkovicích jsem se stavil jen na hlavní ulici s obchody a autobusovým nádražím.  Na rozdíl od Ivanovic na Hané nestojí na rovině, ale jsou tam terénní rozdíly. Neměl jsem vůli si městečko celé prohlédnout, obával jsem se kvůli orientaci i stavu baterie. Stejně když jsem se vracel, nejdříve jsem špatně jel po silnici, teprve pak jsem se vrátil a našel si správný nájezd na stezku. Dojel jsem zpět do Těšic a z více variant jsem zvolil cestu zpět po silnici, která vede celá po rovině. Takže jsem bez problému dojel až domů se stále funkční baterií. Byla to nejdelší cesta, kterou jsem  na elektrokole zatím podnikl.

H. Clinton je divná

Jak čtu, kandidátka na US prezidentku H. Clinton je prezentovaná jako solidnější osobnost než její protivník. Nyní ji podporuje i známý deník NY Times. – Nechápu to, asi je to jejím nevalným zdravotním stavem, což je samo o sobě špatné, nebo je prostě jen neschopná, divná. V hotelovém pokoji v Moskvě zapomněla složku s tajnými dokumenty. To se má opravdu čím chlubit. Článek je  zde.  Další článek stejného média informuje o růstu xenofobního násilí v Německu. Já to vidím jinak – jako pochopitelný odpor proti přílivu nežádoucích tzv. uprchlíků. Článek je zde.

Minulý týden mě pobavilo vysvětlení, proč US letadla a jejich spojenci  v Sýrii bombardovali syrské  jednotky bojující s IS. Prý si je prostě s IS spletli. S technikou, kterou mají k dispozici! To snad je nějaký morbidní humor. Věřit tomu může jen apriori věřící v americké dobro ve světě.

Ve středu jsem cestoval do Brna do firmy kvůli domácí práci. Také jsem se setkal s bývalou sousedkou a jejím přítelem. Poseděli jsme na zahrádce restaurace U kaštanů u Dětské nemocnice. Dříve jsem tam často chodil. Pak jsem ještě jel na schůzi Sdružení monarchistů Brno, jimž obstarávám internetovou stránku. Monarchisté jsou vesměs orientování na katolickou církev, což je mi cizí a lhostejné. Ale jinak jsou to přátelští lidé, vesměs mého věku. Koná se vždy nějaká zajímavá historická přednáška.

V pátek kromě práce jsme si s manželkou vyjeli na kolech. Při tom jsem konečně zjistil, kde se zde nachází hřiště Rejvíz, kde se hrají míčové hry, turnaje. Doufám, že se tam někdy podívám. Na kole jsme jezdili i v sobotu. Podíval jsem se k rybníku Kačák. Stav vody opět poklesl, řekl bych, že chybí asi metr vody. A voda vypadá zcela nevábně.  Spatřil jsem tam po delší době opět rybáře, ale nevypadalo to, že něco chytili. – Počasí je už chladnější, ale stále příjemné.

Nedělní poznámky

Když se politolog O.  Krejčí ve svém rozhovoru zamýšlí nad nedávným bratislavským summitem EU, podává tato fakta o politicích EU: „Politici, o nichž mluvím, jsou příliš provázáni nejen se zájmy, které přivedly Unii k historicky nebývalé krizi, ale jsou propojeni mezi sebou. Junckera prosadily Berlín a Paříž poté, kdy se objevily informace o daňových kouzlech Lucemburska, kde byl premiérem. Tuska poté, kdy bylo zřejmé, že jeho politická kariéra v Polsku skončila. Modelová je kariéra José Barrosa. Ten se z mladého maoisty vypracoval na portugalského premiéra, kde se výrazně zasloužil o vytvoření aliance ochotných pro intervenci v Iráku, následně se stal předsedou Evropské komise a nyní pracuje pro americkou bankovní investiční společnost Goldman Sachs. Někdo by mohl říci, že špičkové pozice Unie jsou vyhrazeny pro kamarády z mokré čtvrti,“ poznamenává roztrpčeně.

Ano, toto jsou známá fakta. Kdo si může dělat nějaké iluze o vyřešení čehokoliv podstatného v EU? Jen člověk neinformovaný,  naivní... prostě věřící.

Celý článek je zde.

Vzpomínám si, jak po roce 1989 nás poučovali o roli médií a novinářů jako o hlídacích psech demokracie. V kontextu doby mi to připadalo směšné – mám na mysli všechna ta svinstva, co se v domácí politice děla, a jak se o nich psalo. Nyní čtu, jak svým hlídacím psům demokracie věří Američani nyní. Je to poučné. Článek je zde.

Tomu že se krajské volby blíží, nedosvědčují jen billboardy. Vyjel jsem si v pátek na kole a na náměstí jsem spatřil stanoviště  Hnutí ANO, jel jsem pomalu kolem, přiběhla za mnou mladičká baculatější asistentka a nabízela mi dárek. Vzal jsem si pouze propisku a tiskoviny, perník jsem s díky odmítl. Kousek opodál stáli dva kandidáti z Vyškovska a obhlíželi situaci. Zájem občanů byl však nepatrný.

V nedělních Otázkách V. Moravce na ČT24 mj. debatovali K. Komárek z ANO a F. Laudát z TOP 09. Jak jinak než o zákonu tzv. AntiBabiš. Laudát žvanil, jinak asi neumí. Tento člověk léta sedí v nějakém zastupitelském sboru, nic nedělá a jen pobírá vysokou mzdu. Nic nedokázal a asi nic neumí než žvanit. Mně vůbec nevadí, že Babiš má firmy, že mu patří noviny... Je mi to srdečně jedno. Vůbec nechápu, proč má být v tomto omezován. Pokud jeho firmy berou dotace... no a co? Kdyby v politice nebyl, braly by je také, pokud by v řízení o to uspěly. O detaily ať se starají úřady, sněmovna a novináři. Jiní chytráčci jdou do politiky nemajetní s cílem napakovat se tam. Kolik takových už bylo! Babiš to nepotřebuje. – Pracoval jsem kdysi v redakci deníku Lidová demokracie. Patřil Lidové straně. Bylo to v pořádku. Noviny četli určití čtenáři, do jisté míry sloužily straně, ale musely mít daleko širší záběr. Jiné noviny psaly jinak, pro jiné čtenáře. Pak se zakázalo vlastnit stranám noviny. Považoval jsem to za nesmysl. Lze to samozřejmě trochu obejít, jak to udělali komunisté – skrze prostředníka. Ovšem takové noviny jsou potom velmi úzce zaměřené. Je to všechno hloupost, ať si noviny vydává každý, kdo se na to cítí.

V sobotu nám zde zapršelo, takže jsem z domu paty nevytáhl kromě dopoledního nákupu. V neděli vysvitlo sluníčko a bylo dopoledne příjemně. Odpoledne však bylo zataženo a chladněji. Přesto jsem zašel na místní fotbal. Domácí porazili Moravské Málkovice 4: 2, ovšem moc přesvědčivě ne. Nicméně zajít na fotbal bylo příjemnější než sledovat nějaké žvanily v TV.

Za letních veder

Sněmovna schválila ve středu zákon o střetu zájmů. Každému musí být jasno, že to směřuje proti A. Babišovi. Předseda sociální demokracie B. Sobotka si zákon pochvaluje. Já bych se zeptal. Proč až teď? Proč jste s Babišem šli do koalice? To jste tehdy o něm nic nevěděli? No odpovídám si sám. Volby se blíží, Babišovo hnutí Ano válcuje sociální demokracii, volební preference jsou jasné. Ostatní se rádi vůči konkurentovi přidali. Takže proto museli zvolit další podraz vůči němu takto. Myslím, že jim to stejně moc nepomůže.

S Palm LifeDrivem se zabývám stále. Už se ustálil, funguje dobře. Konečně mohu číst knihy v pdb. formátu, jichž mám spousty na disku, také si mohu vytvářet nové pomocí skvělé aplikace Převod Palm Doc, jedině wi-fi jsem zatím nepřipojil. S tím byl problém i dříve, ale už jsem si odvykl takovým komplikacím. Takový iPhone se kdekoliv připojí hned bez složitého nastavování.

Ve čtvrtek ČT Art vysílala záznam německého provedení opery G. Verdiho Trubadour. Hudba krásná, hudební provedení a pěvci vynikající. Ovšem režie, scéna, kostýmy, maskérská práce... hrozné. Jako by toto provedení byla nějaká pitomá fraška. Dnes bych do divadla nešel ani zdarma. Mohu jen vzpomínat na dávná krásná provedení klasických oper i operet v Brně. Dnes se s tím nikde nesetkám. 

Během týdne jsem pravidelně jezdil ke zdejšímu malému rybníku zvanému Kačák. Původ tohoto názvu pochází prý z dřívějška, kdy zemědělské družstvo v těsném sousedství rybníka chovalo kachny. Kachny dnes na rybníku nejsou, areál družstva stojí, ale jaksi bez života, je prý v likvidaci. V rybníku značně ubylo vody v důsledku veder. Na hladině se objevily uhynulé ryby – velcí kapři břichem vzhůru. Asi je ve vodě i málo kyslíku. Koncem týdne prý skončí letní vedra. Měl by přijít i déšť.

Rybník Kačák

Dýchej raději za sebe, politiku

O víkendu jsem se věnoval práci, oddych jsem si dopřál na kole. V sobotu po cyklostezce k Vyškovu, ale už v Topolanech jsem najel na hlavní silnici zpět. V neděli jsem zamířil k malému rybníku, pozoroval jsem chvíli rybáře, pak jsem jezdil po cestách v okolí, posléze jsem zajel do Chvalkovic a v Hospůdce u zámku jsem se osvěžil pivem. Najezdil jsem toho za dva dny dost, baterie se dostala asi na 50 %, což je už znát. 

V pondělí jsme jeli oba do Brna na vyšetření ve Fakultní nemocnici v Bohunicích. Já jsem jel dříve, abych byl dříve hotov a pak manželku vyzvedl na jiném oddělení po anestézii. Protože doba čekání na ni byla dlouhá, zajel jsem si mezitím na hřbitov zalít vegetaci. Vše jsem stihl. Domů jsme přijeli až odpoledne.

Po cestě jsem zaznamenal billboardy politiků před volbami. Jsou vesměs směšné, jako nejhloupější jsem vyhodnotil text lidovce Juránka: DÝCHÁM ZA JIHOMORAVSKÝ KRAJ.  Co si pod tím má volič představit, netuším, snad jen blbost politika. Směšní jsou ovšem i ostatní, Okamura slibuje zastavit nelegální migraci. Já bych dodal: Asi tak, že ji zákonně přejmenujeme na legální.

Už se zase objevují zprávy o nedostatku lékařů. Odcházejí za lepším do Německa. Řešením má být příjímání více studentů. To nepomůže, prostě více jich pak odejde za lepším. O řešení jsem psal už kdysi dříve. Jednoduše zákonná povinost odpracovat po studiu třeba 10 let v České republice, nebo i více. Nebo platit plné školné a pak si odcházet dle libosti. Toto řešení ovšem nikdo neuplatní. Takže to uplatňované ničemu nezabrání, prostě lékaři odejdou podle svých osobních zájmů. Proč jim jejich podnikání, jinak to nazvat nelze, máme platit z našich daní, nechápu.

Obrázek chvalkovského zámku

při pohledu ze zahrádky hospůdky.

Týden většinou na cestách

V úterý jsem cestoval do Brna. Volím většinou vlak. IDS lístek není levnější než autobus, ale platí po slušnou dobu i na jízdu MHD po Brně. Došel jsem na nádraží, okénko s prodejem jízdenek se po chvíli otevřelo, pan výpravčí vzal peníze a zadal údaje k vytištení jízdenky. Nic se v jeho zařízení nedělo, takže mi peníze vrátil s tím, ať si koupím lístek ve vlaku. Šel jsem tedy čekat ke kolejím. Po chvíli přišla paní a ptala se mě, zda mám jízdenku. Odpověděl jsem, ale ona hudrovala, že tam dlouho čekala a nic... Jako by nebylo jedno, zda sedí v čekárně s pohledem upřeným na okénko, nebo čeká jinde. Výpravčí vyšel ven a paní se do něho pustila. Měl tam prý být nápis Dnes zavřeno. Nápis tam sice preventivně je, ale datum neobsahuje. Paní to neuznávala a zlobila se, mudrovala... probrala dokonce i národní povahu... až konečně přijel vlak. Jen podotýkám, že výpravčí sdělil, že cena jízdného bude stejná. Ve vlaku mi však průvodčí nabízel jízdenku Českých drah za 82 Kč, kdežto já jsem chtěl IDS lístek za 56 Kč. Průvodčí mi řekl, že si někam zavolá a zeptá se. Nakonec přišel a sdělil, že IDS lístky se ve vlaku nevydávají, takže jsem nakonec zaplatil těch 82 Kč. Byl jsem z toho tak zpitomělý, že jsem zapomněl na průkazku se slevou 25 procent v peněžence. Nicméně myslím, že výpravčí nemá sdělovat, že cena bude stejná, dále že když ČD prodávají IDS jízdenky na nádraží, mohly by je prodávat i ve vlaku. Aspoň v případech jako výše zmíněný na zdejším nádraží. – Z Brna jsem cestoval také nesnadně. Spěchal jsem na vlak v 15.18 hod., ujel mi před nosem, přímo jsem letěl na Zvonařku na autobus v 15.25. Stihl jsem to na poslední chvíli, řidič už se rozjížděl, ale zastavil a vpustil mě dovnitř.

Ve středu mě čekala opět cesta do Brna, tentokrát kvůli Palmu LifeDrive.  S pánem, který se tím zabývá, byl problém vyřešen, šlo o korozi na konektorech. Nyní se LifeDrive nabíjí, ovšem ač je baterie nově zakoupená, nepřekročila nabití na 63 %.  zato se velmi rychle vybila. Poslal jsem ji na reklamaci. Našel jsem v příslušenství ještě jednu záložní, byla nepatrně nabitá, ale nabila se na 100 procent a zdá se že funguje dobře. Zatím s tím trochu zápasím. PIM aplikace se nesynchronizují. možná je to dáno stářím softwaru i hardwaru, uvidím dále. – Palmy jsem užíval, ale zdá se, že vše je zapomenuto. Snad do toho zase přijdu. Dnešní smartphony mají spoustu aplikací, ale spíš jde o zábavu než o praktické užití. Palm byl skutečný personální digitání asistent (PDA), hodil se opravdu k praktickému užití. Hledat na iPhonu praktickou aplikaci se zdá být skoro nemožné. Vše jen zábava – sociální sítě, obrázky a videa... Stáhl jsem si spoustu aplikací a následně jsem je ihned smazal, zdály se mi úplně nemožné. U Palmu to bylo jiné, rád se k tomu vrátím, pokud to půjde. 

Ve středu jsem vyzkoušel cyklostezku, kterou jsem ještě neznal. A zdá se nejhezčí, vine se v zákrutech podél říčky Hané a směřuje do Vyškova, po cestě jsou i odpočívadla s lavičkami. Dojel jsem na konec asfaltované části, dále se mi nechtělo. Někdy to zkusím dále.

V pátek jsme jeli po poledni navštívit své přátele v Brně. Bylo horko, cestovalo více lidí. Zpět jsme se vraceli k 17. hodině. Zde jsme se rozdělili, manželka nevěřila, že stihneme vlak a trvala na pozdější cestě autobusem. Já jsem trval na svém, tak jsme se rozdělili. Manželka prorokovala, že to na vlak nestihnu a že se setkáme u autobusu. Přijel jsem k nádraží. Polovina pokladen byla uzavřená, fronta zájemců o koupi lístku se táhla až k hlavnímu vchodu. Když na mě přišla řada, zbývaly mi asi čtyři minuty. Kvůli opravám na hlavním nádraží je cesta k peronům komplikovaná a delší. Když jsem dospěl k peronům, četl jsem, že rychlík na Šumperk je vlevo. Vyběhl jsem schody, nikde nic. Vlak stál daleko na opačné straně. Spěchal jsem tam, už zněly píšťalky znamenající konec nástupu. Vběhl jsem do vlaku bez označení IDS lístku. Vlak byl plně obsazen, ale místo k sezení jsem si našel. Průvodčí přišel až před Vyškovem. Omluvil jsem se, že jsem nestihl lístek označit. Nic neříkal, jen se zeptal, kam jedu, po odpovědi lístek roztrhl a podal mi ho. – Musel jsem dát manželce za pravdu, kdybychom šli spolu na vlak, určitě by nám ujel.

Pondělní deníček

Jak jsem již napsal, nelze naší vládě věřit, že se brání importu uprchlíků. Je to právě naopak než divadélko předváděné občanům. Myslím, že pan Sobotka nejen na to doplatí. Babiš může být kritizován z jakékoliv strany, jemu ty „kausy“ neuškodí, o tom svědčí i poslední volební průzkumy. Lidé prostě si myslí něco jiného než pan Sobotka či Kalousek. – O vstřícnosti vůči imigraci viz  například zde.

Vícekrát jsem si lámal hlavu, jak je možné, že na velkých dopravních (i jiných) stavbách buď nikdo nepracuje nebo dělníci pořád posedávají, postávají a nudí se... Je to neefektivní? Kdepak. To mi objasnil tento článek zde.

Němci, zdá se, se trochu probrali. A. Merkel ve svém domácím kraji propadla ve volbách. To je dobré znamení, měla by konečně úplně zmizet z politiky. Sice nevěřím na žádoucí změny, ale snad po ní nic horšího přijít nemůže. O tom se píše třeba zde.

S sobotu jsme si zajeli do Chvalkovic. V hospůdce však příjemný poklid nebyl. Pouštěli tam nově decibely reprodukované hudby. Zažil jsem to už po druhé. Pokud tak hodlají pokračovat, raději se jim příště vyhnu.

V neděli odpoledne jsem zavítal opět na místní fotbal. Domácí zaznamenali přímo hokejový výsledek, porazili Kučerov 11:0. Hosté opravdu nic nepředvedli. Vždy se tam také losují vstupenky a štěstí se tentokrát usmálo i na mne. Jeden ze tří vylosovaných jsem byl já a vyzvedl jsem si výhru – v tašce láhev vína, chipsy, a časopis o bydlení.

Jak se mi vrátil Palm

V úterý jsme cestovali do Brna. Tam jsme se rozdělili. Manželka jela za maminkou, já na hřbitov, do optiky, do firmy kvůli práci, pak do Blanska kvůli reklamaci výrobku. Vše dopadlo dobře. Jen v Blansku mě oslovil mladý Slovák. Mlel cosi o svých problémech s neproplacenou mzdou prý ve Švýcarsku, pak spoustu frází a všelijakých směšných přání, nakonec mi vrazil do ruky hodinky v krabičce, pak přidal ještě jedny, pořád se spoustou žvástů o lásce apod. Bylo mi to nanejvýš podezřelé, tak jsem odpovídal spoře a čekal, co z něho nakonec vypadne. Také jsem se dočkal. Nakonec chtěl, abych mu zaplatil natankování benzinu do auta. Jen jsem se usmál, sdělil mu, že nemám peníze a strčil mu hodinky zpět. Následovalo velmi rychlé rozloučení. Na všelijaké šejdíře člověk dnes narazí velmi snadno. Myslí si, že čím víc toho rychle nažvaní, tím  rychleji dosáhnou svého. No, jak u koho.

Ve firmě mi předal bývalý kolega Palm LifeDrive. Kdysi jsem mu ho prodal, nyní prý už déle leží nevyužitý. Nabídl mi ho, vzal jsem si ho. Palm byl nefunkční, asi vybitá baterie. Otevřel jsem zadní kryt pomocí vhodného šroubováku typu Torx T 5. Baterii jsem vyměnil a LD po uzavření krytu naskočil. Bohužel nabíjení ani synchronizace bez odezvy. Nepřišel jsem na řešení, ale vzpomněl jsem si na pána v Brně, který se těmito věcmi zabýval. Domluveno, stavím se za ním příští týden. – PDA s Palm OS jsem užíval dříve. Užíval jsem ty od firmy Handspring, která se osamostatnila vedle původní firmy Palm. První můj se jmenoval Visor Edge. Měl černobílý display, lehký štíhlý, velmi příjemný. Handspring byla takový průkopník před dnešními smartphony. V těch dobách vyvíjela externí moduly – na fotografování, telefonování... Měl jsem ten telefonní modul. Když se nasadil na Visor, sloužil vlastně jako jakýsi smartphone, ovšem byl tak velmi těžký, v pouzdru u pasu přímo těžká cihla. Další přístroj bylo Treo 270. To už byl v podstatě příjemný, lehký telefon s PALM OS. Měl barevný display, víko bylo výklopné. V tom byl ovšem problém – časem se poškodilo a telefonování bylo zmařeno. Koupil jsem potom Treo 650, to už byl dokonalý výrobek. Mělo nádherný display, bylo rychlé, netrpělo žádnými problémy, telefon + PDA. V té době jsem si koupil i Palm LifeDrive. Multimediální přístroj, barevný, hudba, video, internet... No byly to počátky, zdaleka to nebylo tak pohodlné jako dnešní smartphony. Display například nutně potřeboval folii a stylus na ovládání, u textů se řešil typ kódování, aby místo textu nevznikly jen jakési paznaky. Lokalizace byla externí, musela se koupit. Wi-FI například těžko nabíhala, nechytala se atd. Když jsem poznal první iPhone, pochopil jsem, že to je již něco zcela nového, dotykový display, pevný, s ovládáním prsty. Unicode, žádné toporné lokalizace... Prostě Palm zůstal daleko za ním. Firma také skončila, jednoduchý PALM OS se nemohl dále vyvíjet a nestačil době. Jen na doplnění dodávám, že jsem měl také Sony Clie, také výborné PDA s PALM OS, a konečně Psiony. Ty patřily také k těm prvním, ale jejich OS Epoc, byl prostě nejlepší, stabilní, rovněž klávesnice byla dokonalá, nechápu proč s tím tak brzy skončili. – Nicméně jednoduchý a nenáročný PALM OS měl prostě také své kouzlo a příznivci přetrvávají dodnes. Budu rád, pokud se LifeDrive opraví, mám spoustu e-knih ve formátu pdb, to by bylo na cesty skvělé.

Podíval jsem se na internetu na zprávy. Z Babiše zase pro změnu dělají popírače romského holocaustu. Toto slovo je modlou, která byla vnucena celému světu k uctívání. (Můj otec, jak jsem psal, ač v koncentračním táboře pobyl, se tomuto slovu podivil, nikdy dříve ho totiž neslyšel.) Nikdo dnes nesmí tuto slovní modlu rozebírat, o ničem pochybovat, je to dnešní písmo svaté. Kdepak jsou staré zásady, že pochybovat se má o všem? To je předpoklad pokroku myšlení, logiky, zdravého rozumu. Ale o to v dnešní době nejde. Vybraná slova, pojmy se ohýbají podle momentální potřeby a potivníkům se omlátí o hlavu, přinejmenším. Článek je třeba zde.