K tématu změn v policii jsem našel článek, který považuji za výstižný, k přečtení je zde. K tomu nemám co dodat. V každém případě bylo podivné, že se ta reforma objevila náhle, ze dne na den. Kdyby to avizovali třeba půl roku předem, že nastane změna. Ale takhle náhle, že všichni jsou překvapení, ohlašují odchody z funkcí, vyslovují různé názory... To svědčí, že vše je jinak, než nám vykládají z TV obrazovky.
Povšiml jsem si také informace, že na základních školách mají být zavedeny zase praktické obory: Pozemky–Dílny. Nic nového pod sluncem. To jsme měli ve škole kdysi my. Bylo to celkem k ničemu. Ale samozřejmě kdyby se nad tím někdo zamyslel... Žákům by se mohly dát na výběr různé možnosti. Chceš být v dílně u ponku? Chceš okopávat zeleninu? Chceš včelařit, učit se vařit či vyšívat? Atd. Prostě aby si děti mohly z nějaké širší nabídky vybrat, samozřejmě něco praktického, ale podle jejich zájmu. Nutit někoho třeba do dílny, když nemá pro to smysl, není nic rozumného.
Četl jsem teď také texty týkající se něčeho úplně jiného, totiž otázce euthanasie a problematice laické péče o staré, nemocné osoby doma. Je zvláštní, jak někteří lidé znevažují euthanasii jako nějaké barbarské zlo. Často to bývají náboženští stoupenci, kteří svou ideologii vykřikují jako svatou pravdu. Faktem však je, že i u různých národů mimo Evropu se vyskytlo to, že staří lidé odcházeli dobrovolně někam stranou zemřít. Takže nic nového. Myslím, že když někdo dospěje k tomuto názoru, totiž, že nemá smysl dále trpět a brát nějaké opiáty proti bolesti, měla by být možnost, aby svůj život dobrovolně ukončil. Argumentovat nějakými hospici je zbytečné, to je jen pro pár lidí a navíc každý o to nemusí stát. Nepotřebuji poslouchat nějaké tzv. duchovní tlachy. Na žádný život věčný nevěřím. Nebyl jsem tu před svým narozením statisíce let a nevadilo mi to, nebude mi to vadit ani statisíce let po smrti. Starat se doma o starou nemocnou maminku či tátu, je sice chvályhodné, ale velmi obtížné. Pokud totiž dojde k stavu silné demence, je takový člověk nezvladatelný. Staráte-li se o něj, musíte opustit zaměstnání. Ale co když si takový člověk ve věku kolem 90 let myslí, že je mu 16 let a že musí odejít kamsi domů? Nevysvětlíte mu samozřejmě nic a neuhlídáte/neudržíte ho. Mluvím z vlastní zkušenosti. Zklidňující injekce od přivolané záchranky má jen chvilkovou účinnost. Nezbývá než se snažit hledat ústavní řešení. Ale co tam umístěného čeká? Protože je neklidný/nevladatelný, cpou ho zklidňujícími léky, až je apatický, nepohybuje se moc a nepřítomně hledí do prázdna. Je to začátek konce. Opravdu, byl to velmi smutný pocit z toho. Řešení žádné. Takže si myslím, že než toto, je lépe ještě v době zachovalého vědomí zvolit euthanasii. Ale jak k ní dospět? Všelijací pokrytci to odmítají, přitom by stačilo dát lidem, kteří by projevili zájem, potřebnou tabletu, aby se v klidu vědomě rozloučili se životem a ukončili ho sami. V některých zemích ta možnost již je, proč ne zde?
Žádné komentáře:
Okomentovat