Zamýšlím-li se nad svým životem, není mi příliš veselo. Většinu svého nejhezčího života jsem prožil v dobách minulého režimu. I dnes se tento režim odsuzuje různými nálepkami a nadávkami. A kdo jsou ti lidé, kteří takto mluví? Mnohdy starší, kteří také tehdy žili, a to kdo ví jak... Ale nyní chtějí být moderní, mluvit tak, jak se žádá dnes. Možná tehdy mluvili také, jak se žádalo, a ujišťuji, že to nebylo ani tak hrozné. I já nezapomenu zdůraznit, že jsem nikdy nebyl komunista a v organizacích mládeže i občas jiných jen proto, že nebyla jiná možnost... Ale nebylo to nic strašného, nic jsem tam nedělal, byl jsem jen vyplněná kolonka, řádek se jménem... Ale zamýšlím-li se nad tou dobou, nad svými rodiči a sourozenci a dalšími blízkými příbuznými... ano, oni byli komunisté a kteří se dožili této doby, odložili legitimace, nijak to totiž neprožívali. A mám plivnout na své rodiče a všechny známé, kteří byli komunisté? Určite ne! Kdo chápe tehdejší dobu? Nejpopulárnější politik počátku dnešního času Vladimír Dlouhý byl politrukem na vojně. A zde to nikomu nevadilo. všelijací rádoby antikomunisté najednou mlčeli jako zařezaní. No samozřejmě, vždyť co na tom bylo hrozného? Jen lidé jsou velmi různí. Poznal jsem jich mnoho a byli to lidé slušní, hodní, příjemní, nebo protivní, zlí, zákeřní, zlomyslní... Nemělo to nic do činění s tím, zda byli politicky nějak činní, nebo dokonce nepřátelsky naladění vůči režimu. To samo nic neznamenalo, jen to, jací byli jako lidé!
A mohli by mluvit jiní tehdy mladší, ale doba už také pokročila, kteří žili v té době a najednou jsou z nich nejpravější pravičáci. Je to hloupé a směšné.
Co bych vytýkal tehdejší době? Ideologizaci veškerého života, což zabraňovalo skutečnému správnému myšlení. Oni ti funkcionáři nebyli tak hloupí, jak z nich dnes dělají mnozí dnešní mudrlanti. Gotwald, Zápotocký, Novotný, Kapek, Bilak, Štrougal, Adamec, Čalfa, Husák... uvádím jen namátkou.... nebyli o nic hloupější než ti dnešní politici. Jen byli svázáni strašnou ideologizací života. Čím jsou svázáni dnes?
Odcizení od obyvatelstva nastalo hlavně od roku 1968 a postupně to vedlo až ke krachu režimu, který nikdo nesvrhl, tím méně celkem jen znechucené, ale nebojovné, mírné obyvatelstvo, které se mělo celkem dobře.
Doporučuji každému přečíst si knihy Františka Nevařila. Ten tehdy žil a pohyboval se v ekonomické sféře. Dobře viděl a posuzoval, nebyl politik. „Jsem Čechomoravan, ale i Evropan avšak s vědomím potřeby slovanské sounáležitosti,“ píše v knize U tří premiérů.
Tam se dozvíte o tom, kolik miliard z historických zemí se nacpalo do rozvoje Slovenska! A pochopíte, že mají od nás naprosto vše – od tkaniček na boty až po univerzity. A co jsme získali my ze soužití se Slováky. Inu, o tom jsem již psal, jen a jedině hordy cikánů v našich krásných městech!
